Před nedávnem jsme dostali prostřednictvím internetu zamyšlení na téma Harry Potter. Úvodem autor píše:

Musím se přiznat, že dětské mánie mě delší čas míjí. Harry Potter mě zaujal především proto, že se ho chytla má starší holka (9 let), které jsem ho četl před spaním. Na rozdíl od ostatní dětské četby mě však Harry Potter nenudil, spíš naopak, takže jsem se rozhodl, že si ho také přečtu. Stáhl jsem si ho v originále z Internetu, vytiskl a četl v tramvaji, v autobuse, v posteli atd.

…zjistil jsem, že vůči Harrymu Potterovi sem tam pozvedne hlas nějaký věřící a pranýřuje jej jako další dílo Ďáblovo, co se v poslední dobou ocitlo v komerčním světě po boku Pokémonů a podobné chásky. Musím říci, že mě tyto reakce mrzí, protože si tak dělají věřící akorát ostudu…

Autor popsal řadu situací, ale protože jsem knihu nečetla a ani nehodlala číst, film jsem neviděla, zdrželi jsme se komentáře. Příspěvek jsme zařadili na webové stránky. Tam většinou uveřejňujeme denní zpravodajství a řadu zajímavostí, které jsou aktuální, ale nemají nadčasovou hodnotu. Krátce nato jsme obdrželi první a jediný ohlas:

Veľmi si vážim Vašu prácu a službu a veľmi rad čítam ZOD. Je to skutočne dobrý časopis a veľmi potrebný v tomto čase kompromisov a odpadnutia cirkvi od právd Písiem a od pnutiu k Písmam. Ale to som Vám už myslím raz písal.

Teraz chcem o inom. Nedávno som našiel na Vašich stránkach článok Potteromanie. So záujmom som ho začal čítať, lebo som počul o Harry Potterovi (ďalej len HP) toho dosť. Niektorí kresťania ho dosť kritizujú, preto ma veľmi zaujímal Váš názor. Knihy o HP som nečítal, ani film som nevidel, a tak vcelku nemám nejaký vyhranený názor na tuto vec. Asi by som to nazval zatiaľ neutrálnym postojom (nemám proste dostatok informácii). Ale v každom prípade sa mi nepáči ovocie HP u niektorých deti (nočne seansy na hradoch, vyvolávanie duchov, a pod.; z HP sa stala akási modla). No a po prečítaní tohoto článku som bol prekvapený, že ste takýto článok dovolili umiestniť na Vaše stránky, ktoré pokladám za také, ktoré ponúkajú veľmi zdravé učenie. …

Velmi si Vás vážim, ale na základe vyššie uvedeného by som Vás chcel vo všetkej pokore veľmi poprosiť a pozvať k tomu, aby ste zvážili to, či by nebolo lepšie článok Potteromanie odstrániť z vašich stránok.

V Božej zvrchovanej milosti s láskou Váš brat - E. M. -

Přestože otázka Harry Pottera není pro redakci ZODu klíčová, dovolte několik všeobecných slov na téma co děti čtou, sledují v televizi nebo v kině. Nebýt obou reakcí, sotva bych se šla na Harry Pottera podívat do kina. Následující slova nejsou odpověď na předešlé dva názory, nevyjadřují souhlas či nesouhlas, staly se pouze výzvou k zamyšlení.

Po osobním shlédnutí filmu se přikláním na stranu autora, který knihu četl, film viděl a celou zkušenost prožil s vlastní dcerou. Já jsem pouze viděla film a musím říci, že mě na rozdíl od mnoha dalších filmů, které jsou zaměřeny na dětské diváky, zaujal. V záplavě velkofilmů minulých let, je HP neobvyklý v mnoha směrech. Především je lidský a dotýká se mnoha stránek skutečného života s nimiž dnešní děti zápasí. Nejdůležitější pro mne byla skutečnost, že neobsahoval ani jedno vulgární slovo. Současná filmová a televizní produkce pro děti a mládež ctnostmi právě neoplývá. Přesto se děti na televizi dívají a do kina chodí, aniž by se někdo nad obsahem děje a nosné myšlenky znepokojoval. Špatných příkladů zla, nerealistický pohled na svět mezilidských vztahů, pohanské myšlení a deformovaný hodnotový systém, vidí děti nejen ve filmech, ale i všude kolem sebe.

Abych neodbíhala příliš daleko, uvedu příklad. Neznám nikoho, kdo by např. v poslední době odsuzoval zfilmovanou Erbenovu Kytici, nebo pohádkového Otesánka. Obojí vyvolává smíšené pocity a mrazení v zádech nejen dětí, ale i dospělých. Neznám nikoho, kdo kdy měl námitky proti četbě některých národních pověstí a pohádek, např. Erbenovy Kytice na základních školách. Je to naše národní klasika, na kterou jsme patřičně hrdi. I zde se můžeme ptát, jakou mají tyto pohanské příběhy výchovně duchovní hodnotu? Uvědomme si, že naše děti jsou velmi často vystavovány daleko silnějšímu škodlivému duchovnímu působení, které mnohonásobně předčí kouzelnické kousky HP. Literární a filmový svět minulosti, přítomnosti a budoucnosti se bez snění a fantasie prostě neobejde.

Dobře si vzpomínám na dětství našich synů, kteří vyrůstali v USA. Oba milovali kreslené americké TV seriály, kde neustále někdo někoho honil, shazoval, ničil… V bláhovém domnění, že naše české pohádky jsou pro děti vhodnější, začala jsem synům číst Perníkovou chaloupku. Kluci měli z českého světa lidových pohádek oči navrch hlavy. Americké pohádky jsou prostě jiné. Jsou akční, ale neobsahují zdaleka tolik duchařiny a čarodějnictví. I mě jímala hrůza pohádky. Zlá čarodějnice si vykrmuje děti aby je mohla sníst. Tato pedokanibalská babizna jistě způsobila děsivé sny nejednomu dítěti. Musím přiznat, že naši kluci nikdy nenašli vztah k českým pohádkám. Dnes mohu říci, že v té době měly naše děti více rozumu než já, rodič pedagog. Manžel mi mnohokrát vyprávěl, jak byl traumatizován pohádkou o Smolíčkovi. Jako dítě se lesa panicky bál, protože by se mohl objevit jelen. Kdykoliv jedeme lesem, vždy si na dětství vzpomene. Pohádky, i ty hezké a ryze české, kde je sedmihlavý drak, princezna, hloupý Honza, čerti, bubáci a hastrmani, představují nadpřirozený svět. A to nemluvím o severských pohádkách, které jsou plné zla a chmur. Jan Ámos Komenský poukazoval na to, že lidové pohádky, které se hemží vílami, sudičkami a jinými postavami, nejsou vhodné pro nikoho obzvláště ne pro děti, protože představují pohanský svět a děti by do něj neměly být uváděny prostřednictvím pohádek.

Kdybychom brali stejný metr, který používají někteří křesťané na HP, asi bychom narazili i s řadou biblických příběhů. Pro ilustraci si připomeňme knihu Daniel. Ta může v mnohém připomínat HP. Daniel dospíval bez rodičů. Jako jinoch byl vzat do Babylona, kde byl po tři roky vychováván ve veškeré pohanské moudrosti, vědění a poznání. Bůh však dal Danielovi a jeho třem druhům jinou zběhlost v poznání:

• Pokud šlo o porozumění moudrosti, které od nich král vyžadoval, shledal, že desetkrát předčí všechny věštce a zaklínače, kteří byli v celém jeho království. (Daniel 1:20 )

Tuším, že zfilmovaný Daniel by snad byl pro dnešní diváky ještě větší „trhák" než Harry Potter - zlé babylonské síly versus „veškerá síla vesmírného dobra…" Sami si už dovedete představit, co by se z Daniele dalo vytěžit…

Můžete se přiklonit na jednu i druhou stranu, nebo zůstat neutrální. HP je dobrý příklad toho, jak můžeme tolerovat názory druhých, což je počátek dialogu, bratrské otevřenosti a vzájemného respektu. Stejně jako autor zamyšlení, ani já nechci dělat reklamu nebo doporučovat četbu HP. Buďme rádi, že společná četba HP sblížila generace v mnoha rodinách. Je na dospělých, aby dětem vysvětlili, že existuje svět viditelný, skutečný svět neviditelný, ale i svět fantazie. Je na rodičích, aby sledovali míru zájmu dětí o určitou věc. Je úkolem nás všech, abychom učili děti samostatně přemýšlet, aby uměly rozlišovat správné od nesprávného v každodenním životě. Do našeho života patří i svět nadpřirozených sil a mocností, ať patří Bohu nebo tomu Zlému. Varujme se, abychom ve své horlivosti nestáli před naším Pánem jako pan Odborník a pan Kritik v úvodním článku tohoto ZODu.

A na závěr. Častá upjatost a snaha nás křesťanů o svatost za každou cenu je na škodu věci samotné. Někteří křesťané reagují nejsilněji tam, odkud nehrozí největší nebezpečí. Největší nebezpečí není ani Kytice, ani HP, ani homosexualita…, největší nebezpečí je naše ležérnost - nesdílíme se s našimi bližními o Boží milostivé spasení. Místo toho, abychom ničili kořeny zla, tj. nevíru evangeliem, tak bojujeme proti ovoci zla.

- kas -