Jakubův list není adresován konkrétní církevní obci, ale židokřesťanům, kteří byli touto dobou rozptýleni do nejrůznějších oblastí. Z obsahu dopisu můžeme vidět, že je Jakub označuje jako následovníky Krista. Hlavním přínosem Judova listu je jeho důraz, že křesťanská víra se musí projevovat skutky. Dnes se podíváme na 2. část prvních 4 veršů, na tři základní principy radikální víry.

• Jakubův 1:1-4 Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení v diaspoře. Mějte z toho jen radost, bratři moji, kdykoli upadáte do různých zkoušek. Víte přece, že zkoušení vaší víry přináší vytrvalost. Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo.

Řekli jsme si, že Jakub píše těm, kteří v životě ztratili svůj domov a místo, kde se narodili, přišli o veškerý majetek, jsou pronásledovaní i tam, kam uprchli do bezpečí a setkali se s mnohými zkouškami. Podle Jakuba se mají radostně podřídit Bohu, s vědomím, že vše používá pro jejich zrání. Takto radikální postoj není pro člověka přirozený ani snadno přijatelný. Chování věřících během zkoušek se zásadně liší od reakcí světa. Na rozdíl od přirozeného člověka, když je věřící zarmoucen, neprožívá beznaděj, jako nevěřící. Věřící člověk má naději i ve smrti:

• 1 Tesalonickým 4:13 Nechci, bratři, abyste nevěděli o našich zesnulých. Nemusíte nad nimi truchlit jako jiní, kteří nemají naději.

Smutek a slzy věřících jdou ruku v ruce s důvěrou, že Bůh má vše pod kontrolou:

• Římanům 8:28 Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému - totiž těm, které povolal podle svého záměru.

Nechme mluvit Písmo:

• Žalm 30:5-6 Pějte žalmy Hospodinu, jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost, neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život. Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá.
• Žalm 126:5-6 Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet. S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však přijde, až ponese snopy.

Biblické jásání a radost není výsledkem přirozeného lidského optimismu. Radost a jásání je výsledkem důvěry, naděje a Božích zaslíbení. Nikdo nás nemůže obvinit, že žijeme jen pro nejistou budoucnost; pokoj a radost prožíváme již během pozemského života. Podívejme se na 3 důležité zásady:

1. Radikální postoje jsou výsledkem promyšleného rozhodnutí.

Jde o rozhodnutí, zda budeme důvěřovat Bohu a Jeho zaslíbením, nebo bude žít z vlastních sil. Jak jsme na tom, jak říká Jakub, odhalí zkoušky, které nám Bůh připraví. Nikdo z nás nemůže s jistou říci, jakou víru má, dokud neprojde nějakou zkouškou. Můžete si koupit bundu, o níž výrobce tvrdí, že je nepromokavá. Budete-li jí nosit jen ve dnech, kdy neprší, nezjistíte, zda je skutečně nepromokavá. Teprve pořádný liják odhalí její kvalitu. Když bunda nepromokne, řeknete si, mám dobrou bundu. Podobně snadné je říci „ano, samozřejmě věřím v Boha“. To může udělat každý a mnozí to lehkovážně provedou. Ale pravá víra obstojí teprve tehdy, když přijdou obtížné zkoušky a budete skutečně důvěřovat Bohu. Teprve potom sami poznáte, jaká je vaše víra. Pokud vás důvěra provedla zkouškou a vy obstojíte, poznáte, že máte pravou víru. Když stojíte před zkouškou, máte na vybranou: budu důvěřovat Bohu a zaslíbením Písma, jak jsem doposud vyznával, nebo ne? Důvěřovat Bohu a zažít na vlastní kůži co to znamená naděje a radost uprostřed zkoušek, to je ten radikální postoj, o němž Jakub hovoří. Abychom ve zkouškách obstáli:

2. Nejdříve potřebujeme chápat ujištění těchto pravd a postojů ve zkouškách. „Víte přece, že zkoušení vaší víry přináší vytrvalost.“ (1:3). K tomuto postoji a ujištění patří dvě pravdy:

A. Bůh je svrchovaný ve všech zkouškách. Právě citovaný verš naznačuje, že Bůh používá zkoušky ke svým záměrům. Nepozoruje pozemské dění z nebes a když se něco přihodí, řekne si: „To je mi opravdu líto, to jsem nechtěl způsobit, … nuž podívejme se, jak bych to mohl napravit!“ Písmo zcela zřetelně hovoří o tom, že Bůh má kontrolu nad každou událostí, od deště a sněhu, který padá (Job 37:6-13), což je naprosto běžná záležitost, až po události, které se týkají celých národů (Ž 22:28; Sk 14:16; 17:26). Na rovině osobní, je to Bůh, kdo stanovil počet dnů našeho života dávno předtím, než jsme se narodili. (Ž 139:16). On to byl, kdo stvořil naše srdce:

• Žalm 33:13-15Hospodin se dívá z nebe, vidí všechny lidské syny, ze svého pevného trůnu shlíží na všechny, kdo obývají zemi. On utvořil srdce každého z nich, on též rozumí všem jejich skutkům.

Je to On, kdo vede naše kroky a podepírá naše ruce (Ž 37:23; Př 16:9; 20:24). Některé teologické směry se snaží Boží rozhodnutí, která nejsou jen samé požehnání, zdraví a úspěch, obhajovat tím, že učí, že vše, co je špatné, není součástí Božího plánu. Namítají, že člověk má svobodnou vůli, která provází požehnání nebo tresty a Bůh často ani předem neví, jak se kdo a k čemu rozhodne. Bible však hovoří zcela zřetelně a ujišťuje nás o tom, že Bůh nás nenechává proplouvat životem jen tak. Z Písma víme, že Bůh svrchovaně rozhoduje i o vrozených vadách (Ex 4:11), přírodních katastrofách (Gn 6:17; Jonáš 1:4), a dokonce dopouští i ohavné činy lidí, i když sám není za jejich hříchy odpovědný (Gn 50:20; Ex 4:21; 1 Král 22:23; Iz 10:5; Sk 4:27-28). Jeho dopuštění má smysl – kdyby tomu tak nebylo, podobné učení o Boží neúčasti, by mohlo v dobré vůli vlastně připravit věřící o pokoj. Tím popírají Boží moc a svrchovanost nad každou zkouškou, která je v konci konců pro naše dobro. Ve skutečnosti takové postoje představují hrůzný svět, kde může panovat zlo nad rámec Božího působení. Náš Bůh je všemohoucí a chyby nedělá!

B. Bůh používá zkoušky, aby prověřil naši víru a posílil vytrvalost. Vytrvalost, o níž Jakub hovoří, znamená stát pevně za všech okolností a být obzvláště trpělivý nejen ve zkouškách, ale i v mezilidských vztazích. To znamená, že věřící se nedá se snadno vyprovokovat, nerozčiluje se na ty, s nimiž je obtížné vyjít. Takovou vlastnost můžeme nazvat „duchovní odolnost“. Ta však nepřichází sama od sebe. Vyžaduje přípravu. Představte si běžce, který se připravuje na závod. Pakliže chce běžet 10 km, začne trénovat na kratší vzdálenosti a postupně zvětšuje vzdálenost a zvyšuje rychlost. Pokud to se závodem myslí vážně, bude trénovat na delší vzdálenost než je 10 km, to proto, aby měl fyzickou rezervu pro samotný závod.

Stejně v Boží režii trénujeme vytrvalost víry, která je posílena každou zkouškou. Jen tak poznáme, že zkoušky vydržíme, protože máme předchozí zkušenost. Když vytrváme, bude naše víra posílena, zažijeme a ukážeme radost, která přináší slávu našemu Pánu a Spasiteli. Takže když se setkáme se zkouškami, měli bychom zaujmout radikální postoj – pokoj a radost za všech okolností. A pojďme dále, jde o vnitřní postoj:

3. Máme se bez zbytečného naříkání podřídit procesu zkoušek:

• Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo. (B21)

Sloveso „nechte“ naznačuje, že se máme průběžně podřizovat Bohu a to za všech okolností. To neznamená, že se staneme bezbrannou a pasivní obětí, aniž bychom k Bohu nevolali v modlitbách o pomoc. Pavel se modlil a volal k Bohu, a dostal odpověď:

• 2 Korintským 12:8-9 Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby to ode mě odešlo, ale řekl mi: „Moje milost ti stačí. Má moc se plně projeví uprostřed slabosti.“ Milerád se tedy budu chlubit svými slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc.

Podřídit se Bohu neznamená, že budeme nečinně přihlížet a čekat, jak vše dopadne. Ve zkouškách jako je například ztráta zaměstnání, máme spoléhat na Boha, ale současně udělat vše, co je v našich silách, abychom nové zaměstnání našli. Pakliže je naší zkouškou nemoc, je správné, abychom se modlili, ale současně také vyhledali lékařskou pomoc. Postihnou-li nás těžkosti, není na tom nic špatného, když se budeme ze všech sil snažit změnit okolnosti. Podřízenost postojů vůči Bohu znamená, že nebudeme jen naříkat, vzdorovitě zatínat pěsti a vyčítat Bohu, že jedná špatně nebo dokonce, že nemá právo nezasahovat do toho, co právě prožíváme. Jeden z nejlepší příkladů těch, kdo se Bohu zcela podřídili, byl Job. Když na něj přišly pohromy jedna za druhou, i když se nijak proti Bohu neprohřešil, právě naopak byl věrným služebníkem, řekl:

• Job 1:21 „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“

Kdo z nás by dovedl takto reagovat? Podívejme se ještě na dvě věci, které mohou naši postojům pomoci:

A. Uvědomme si, že zrání víry je proces, ne okamžitá dokonalost. „Vytrvalost přináší dokonalé výsledky …“, neznamená, že v životě dosáhnete stavu, kdy již nebudete nic ke svému růstu potřebovat. Často si sám uvědomuji, že si musím několikrát zopakovat lekci, o níž jsem byl přesvědčen, že jsem ji již zvládl. Úspěšnými absolventy školy života se staneme teprve tehdy, až odejdeme do nebe.

B. Tím, že se podrobíme procesu, přiblížíme se duchovní dospělosti. Boží cíl zkoušek je, abychom dospěli takového do stavu, aby o nás platilo: „Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo.“ (1:4) Zrání neznamená, že dospějeme do stádia bezhříšnosti, dokonalosti a dospělosti během pozemského života. Je třeba, abychom duchovní zralost vnímali ve vztahu, k čemu nás Bůh stvořil a k čemu nás může použít. Teprve potom bude ve vašem každodenním životě vidět něco, co svět nezná:

• Galatským 5:22-25 Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a zdrženlivost. Tomu se žádný zákon nevyrovná. Ti, kdo patří Kristu, ukřižovali svou tělesnost s jejími vášněmi a sklony. Žijeme-li Duchem, pak se Duchem také řiďme. Nebuďme ješitní, nesoupeřme spolu a nezáviďme si.

To je ta dokonalost, o níž hovoří Písmo; pevný charakter, který je proměněn skutečnou zkouškou soužení, které nás v životě potkala. Každá zkouška, která nás potká, ukáže, zda je naše víra ryzí a zda je naše svědectví použitelné nebo ne, pro to, co nám Bůh připravil. Jakub nás povzbuzuje, abychom se v každé chvíli dívali za to, co je pozemské. Jen tak můžeme pochopit hloubku Jakubovy radikální výzvy, abychom vše přijímali pokojně a s radostí, že se naplňuje další část záměrů, které jsou plně v Boží režii. To je jedna z mnoha cest, jak se naše víra projevuje, jak reagujeme v praxi na vše, co nás v životě potkává.

• Jakubův 5:7-8 Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země - trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko.

Na závěr jsme ještě připravili dvě otázky k zamyšlení:

1. Jak odpovíme těm, kteří jsou přesvědčeni, že Bůh nic nezmůže, protože všechna soužení a zkoušky působí ďábel?

2. Někteří psychologové, dokonce i křesťanští říkají, že snaha někoho utěšit tím, aby důvěřovali během zkoušek Bohu, je bezcenná rada. Proč se mýlí?

- Steven Cole -