Společenství závislé na Bohu (Jk 5,13-16a)

Verze pro tisk

 

Dnešní téma je o Společenství věřících závislých na Bohu. Nejdříve si poslechněme výchozí verše:

  • Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (Jk 5,13-16)

Každý z nás prožívá nejrůznější životní situace a nějakým způsobem na ně reaguje. Nikdo z nás nejde životem sám. Na rozdíl od světa, věřící jsou spíše jako poutníci, kteří míří k jednomu cíli. Bůh používá každý lidský život k naplnění svého záměru. Proto musíme jednat tak, aby náš postoj byl v souladu s Boží vůlí a záměrem. Když nás v životě postihnou nejrůznější problémy, ať tělesné, citové, finanční, vztahové, či duchovní trápení, Jakub nám dává vzácnou radu: Modlete se! Věřícím lidem se problémy a soužení nevyhýbají. Někdy se dokonce zdá, že věřící mají soužení více, než nevěřící. Mnozí litují sami sebe a před Bohem říkají: „Proč právě já, tohle si tedy nezasloužím!“ Přirozenou reakcí člověka je, že si začne stěžovat, naříkat, malomyslnět a hněvivě poukazovat na to, jak je vše špatné a nespravedlivé.

Řešení problémů a nejrůznějších situací je každodenní životní náplň většiny jednotlivců. Jak si s nimi jako věřící lidé poradíme? Když se pohádáte s manželkou nebo s dětmi, modlíte se a prosíte o moudrost a klidného ducha? Modlíte se, abyste v této zkoušce obstáli jako příklad pro všechny zúčastněné? Prosíte Boha, aby zkrotil váš hněv? Jak se zachováte v zaměstnání, když se setkáte s nepravostí? Modlíte se, nebo jednáte impulsivně? Modlitba nás nevede k pasivitě, ale k odpovědnosti. Děláme vše, co je v našich silách, plánujeme, pracujeme, vyvíjíme mnoho aktivit a modlíme se za moudrost a to, aby Bůh požehnal našemu snažení? Takový přístup může být pro některé z nás revoluční myšlenka.

Když máte před sebou závažné rozhodnutí co koupit, nebo když máte finanční problémy, modlíte si, aby vám Bůh ukázal, jak být dobrým správcem již svěřeného? Neměli bychom začínat nic, dokud se nepomodlíme. Obvykle se začínáme modlit ve chvíli, kdy jsme zcela bezradní, tedy až potom, co jsme vyzkoušeli všechny svépomocné metody. Když se scházíte v rodinném kruhu nebo ve společnosti, kde nejsou všichni věřící, modlíte se, aby Bůh připravil příležitost, jak jim ukázat Boha a co pro vás víra v životě znamená? Kdo chodí s Bohem, pozná, že Bůh má pod kontrolou každou situaci. Bůh sesílá těžkosti a zkoušky proto, abychom se naučili být naprosto závislí na Bohu. Veškeré snahy a skutky odhalují stav naší závislosti na Bohu. Skrze modlitbu si uvědomujeme, že bez Božího dopuštění se sami ani nenadechneme. Ať se v životě snažíte něčeho dosáhnout sebevíc, i ty nejsmělejší plány a záměry jsou z perspektivy věčnosti předem odsouzeny jako výsledek pouhého světského pachtění, tedy honbou za větrem.

1. Jakub nám říká, že ten, kdo je šťastný, měl by zpívat Bohu chvály.

Na první pohled by se zdálo, že zpívat z radosti je snadnější než příkaz, abychom se v soužení modlili. A víte proč tomu tak není? Protože když je nám dobře a máme se z čeho radovat, na Boha zapomínáme. Písmo je plné situací, kdy by lidé měli Bohu děkovat a zpívat, viděli a zažili tolik Božích zásahů ochrany a vysvobození, ale brzy na jakoukoliv chválu zapomněli.

Přirozenou reakcí lidské svébytnosti je zapomínat na Boha a přijímat vše, čím nám žehná, jako naprostou samozřejmost – vždyť jsem se o výsledek přičinil. Jakub nám připomíná, že právě „když se nám daří a vše jde hladce, když máme pokoj a spokojenost v duši, všechna sláva a díky patří Bohu“.

V našem životě není ani okamžik, kdy nás Bůh nezve k sobě. Na rozdíl od nás, Bůh má vždy dostatek času, aby nám naslouchal a aby k nám skrze své slovo promlouval. Všichni podvědomě toužíme po blízkosti být v Boží přítomnosti, ale většinou nemáme čas. Proto se v poslední době klade takový důraz na chvály ve shromážděních. Proto jsou chvály často časově delší, než samotné kázání. Jakub nemluví jen o chválách a ani Bůh neočekává, že v soužení budeme pět chvály díkuvzdání. Je přirozené, že budeme smutní, budeme plakat, takže stejně důležitá část života s Bohem jsou modlitby. Boží blízkost můžeme prožívat nejen ve chválách, ale především v modlitbách. Chvály zpěvem byly vždy velkou posilou věřících. Proto, když se cítíme špatně, jsme smutní je na místě, abychom si pustili zpěv a chvály z reproduktorů. Poslechem slov obzvláště starších písní, cítíme hojivou moc chval.

2. Jakub říká, že ten, kdo je na Bohu závislý sdílí svoji závislost s Božím lidem.

Umíte potěšit ty, kdo povzbuzení potřebují? Právě v obecenství začínají naše zápasy:

A. V utrpení nemáme zůstávat v osamocení.

Jakub nám říká, že s Bohem kráčíme společně v  osobním životě, protože jsme z Boží vůle součástí Boží rodiny, žijeme v obecenství věřících proto, abychom mohli jeden druhému pomáhat. Křesťanství není o domácím kutilství, ale o obecenství s Božím lidem. Pokud své problémy a starosti s nikým nesdílíme, nemohou nám pomoci nést břemena a nemohou se s námi radovat, když Bůh na tyto modlitby odpoví.

B. Pokud někoho postihne vážná nemoc:

  • Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. (Jk 5,14-15)

Otázky uzdravení a uzdravování jsou široké téma. Někteří komentátoři poukazují, že verše se netýkají fyzického uzdravení nemocného; výraz „nemocný“ se týká spíše duchovní oblasti a výstižněji by se měl překládat jako „slabý nebo slabší“. V tomto smyslu se „uzdravení nemocného“ podle doslovného překladu týká spíše toho, kdo je „unavený nebo vyčerpaný“. Takže ten, kdo byl duchovně vyčerpaný, dnes bychom řekli vyhořelý, potřebuje občerstvení a povzbuzení. Jakub hovoří o pomazání olejem, což býval židovský zvyk prokazování úcty. Pomazání olejem bylo rovněž určeno pro osvěžení hostů. Aplikace oleje, modlitby a povzbuzení byla součástí služby starších.

V souvislosti duchovní obnovy je na místě také vyznání a odpuštění hříchů, což se netýká přímo fyzického uzdravení, ale souvisí se stavem a rozpoložením, v němž se unavený a vyhořelý člověk nachází. Většina komentátorů a překladatelů však interpretují tyto verše pouze ve vztahu k fyzickému uzdravení. Pravdou zůstává, že duchovní obnova a síla plyne z modliteb a rozjímání nad Božím slovem. Během těžkých zkoušek může být Bůh i Boží syn oslaven skrze naši ochotu snášet nepřízeň, čímž vyjadřujeme naši podřízenost Božím záměrům.

3. Služba starších.

Za prvé, všimněte si, že je to nemocný, kdo požádá starší, ne naopak. Starší nejsou vševědoucí. Neočekávejte tedy, že budou sami od sebe vědět, že potřebujete modlitbu. Dejte o svých potřebách vědět. Myslím, že neuděláme chybu požádat starších o modlitby k povzbuzení a obnovení těch, kteří jsou nemocní a duchovně oslabení. Jejich modlitby nejsou zárukou vyřešení všech problémů ani fyzického uzdravení.

Za druhé, citované verše spojují fyzickou nemoc s hříchem. Jakub neříká, že člověk je nemocen, protože zhřešil, ale naznačuje, že onemocnění může být důsledkem hříchu. Proto když věřící požádá starší o modlitbu, měl by zkoumat své srdce a vyznat hříchy před Bohem. Modlitby starších se týkají závažných problémů, fyzických i duchovních, nejen běžných nemocí. Je psáno:  

  • Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. (Ga 6,2)

Břemeno se týká něčeho, na co sami nestačíme. Normální břemena, jak je psáno v Galatským 6,5, kde čteme že „každý sám za sebe, jsou náš úděl. Tento úděl se týká běžných břemen a odpovědností.

Co se týká modliteb, pomazání olejem a vkládání rukou na nemocné, v Pánově jménu, to se vztahuje ke starodávné praxi, kdy se olej používal při ošetřování ran. Takže v dnešním smyslu bychom mohli říci, pomodli se a použij lékařské ošetření. Někteří komentátoři vidí používání oleje jako fyzické vyjádření péče, která má v nemocném vyvolat víru, že není se svým soužením sám. Olej sám o sobě nemá hojivou moc, stejně jako bláto nemělo léčivý účinek, když Ježíš potřel oči slepého, ale obojí posloužilo Božímu záměru.

Dále je možné, že užívání oleje je symbolem Božího ducha – On je skutečným uzdravovatelem. Jakub říká, že modlitba víry uzdravuje; není to olej, stejně to není modlitba samotná, ale Bůh sám, k němuž se modlíme, je zdrojem uzdravení. Někteří věřící mají v otázkách uzdravování extrémní názory, když říkají, že uzdravení je vždy Boží vůlí. Tvrdit, že ten, kdo není uzdraven, nemodlil se vírou – je nejen falešný závěr, ale je to značně krutý postoj vůči nemocným. Kdyby totiž měli pravdu, každý věrný věřící člověk by byl uzdraven a věřící by nebyli nemocní. Všichni víme, že tomu tak není. To by zcela odporovalo duchu Nové smlouvy.

Ještě je třeba, abychom si odpověděli na otázku, co je to modlitba víry? Říká Jakub, že ten kdo věří, bude uzdraven? Někteří říkají, že dar uzdravování bylo zázračné znamení, které platilo jen v době apoštolů, ale že dnes s ním nemůžeme počítat. I kdyby dar uzdravování byl určen jako znamení pro určitou dobu, neznamená to, že Bůh neuzdravuje i dnes. Bůh může uzdravit zázračným způsobem v každé době, když je to v souladu s Jeho vůlí. Ale nemůžeme nikoho ujišťovat, že modlitby věřících přinesou úlevu a uzdravení. Proto bychom se měli modlit o schopnost snášet potíže, aniž bychom ztráceli radost. Jak tedy postupovat, abychom na jedné straně nevyvolávali skrze službu starších falešné naděje, a na straně druhé, abychom ve službě nemocným a unaveným něco nezanedbávali. Každá modlitba by měla být vyslovena ve víře, nikdy bychom neměli od Boha žádat to, čemu sami nevěříme a v co nedoufáme. Proto je důležité, abychom okolnosti a události neinterpretovali z osobní perspektivy, ale abychom byli připraveni přijímat i nepříjemné situace s pokorou a nadějí, že Bůh jedná skrze nepříjemné okolnosti jednotlivců ve prospěch celku a konečného cíle. Problém vidím v tom, že ne vždy předem víme, co chceme a co je Božím svrchovaným záměrem. V několika Jakubových verších najdeme mnoho aplikací, které jsou pro náš modlitební život důležité. Měli bychom k Bohu přistupovat s čistým svědomím. Je třeba, abychom zkoumali své nitro a jednali s každým hříchem, který se vloudí do našich myšlenek a skutků.

4. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.

Obecně můžeme říci, že hříchy, které se týkají veřejných záležitostí, vyznáváme veřejně, ty které se týkají privátních záležitostí, vyznáváme odpovídajícím způsobem. Vyznání hříchů, sdílení těžkostí, problémů a potřeb nás stmeluje, povzbuzuje i uzdravuje. Tak získáváme novou naději, sílu a pokoj. Všichni s hříchem bojujeme a je důležité, abychom se učili žít před Bohem i lidmi tak, aby našim chování nebyl nikdo poškozen ani pohoršen. Pokud náš hřích zranil někoho jiného, vyznejme jej a požádejme o odpuštění. Pokud se náš hřích týká celého sboru, požádejte starší, aby určili místo a způsob, jak a před kým hřích vyznat.

Vírou přijímáme, že Bůh vyznané hříchy odpouští, proto máme své hříchy vyznávat, před Bohem, jeden před druhým, abychom odpuštění přijímali i odpouštěli, abychom jeden druhého povzbuzovali.

Na závěr jsme připravili dvě otázky k zamyšlení:

1. Co mě motivuje, abych se více modlil?

2. Je modlitba typu „děj se vůle Boží“ neúčinná?