Neomylnost - kde ji najít a jak ji používat

Verze pro tisk

Kázání č. 1208 kázané v den Páně ráno, 20. prosince 1874, v Metropolitan Tabernacle.

·          Je psáno. (Mt 4,4)

Uvažující lidé hledají pevný základ víry. Starověký filozof chtěl oporu pro svou páku a věřil, že kdyby jí získal, tak by mohl pohnout světem! Je nepříjemné být dlouho na moři – vyhlížíme, kdy se objeví pevná zem, a staneme na skále. Nemůžeme odpočinout, dokud nenalezneme něco pevného, jistého, spolehlivého a nezpochybnitelného. Mnohá mysl již nahlédla do mlhavé říše racionalismu, aby zde nespatřila nic víc než tápavou mlhu. A roztřesená řezavým chladem této arktické země skepticismu zatoužila po jasnějším světle, příjemnějším průvodci a spolehlivějším přesvědčení.

Tato touha odedávna přitahuje lidi k všemožným vírám. Když satan vidí tento jejich sžíravý hlad, nabízí jim jako přijatelný kámen místo chleba. Mnozí stavěli a dosud staví na tom, že je možné nalézt neomylný základ u papeže v Římě. Ani se nedivím tomu, že chtějí mít raději neomylného člověka, než aby zůstali bez standardu pravdy. Přesto je myšlenka víry v papežskou neomylnost tak monstrózní, že kdyby se jí oni sami tolik neoháněli, tak bychom ji my sami považovali za nehoráznou pomluvu namířenou proti nim! Sama skutečnost, že lidská mysl je schopná se převrátit až do takové míry, že přijímá učení o papežské neomylnosti, je velikým tajemstvím lidství.

Když papežové chybují v maličkostech, proč by tomu mělo být jinak v zásadních věcech? V Disraeliho „Literárních kuriozitách“ je pod názvem „Errata“ (tedy tiskové chyby) uvedena následující historka: „Knihou, v níž se nachází nejvíce chyb, je jedno vydání Vulgáty zaštítěné papežem Sixtem V. Jeho Svatost pečlivě prohlídla každý vytištěný list a k úžasu celého světa, se text hemžil chybami! Muselo být vytištěno množství kousků, kterými byla opravena chybná místa tak, aby byl text v pořádku. Tato kniha se díky svým žertovným záplatám stala zjevnou demonstrací ‚papežské neomylnosti‘ a naplnila heretiky jásotem. Kniha byla stažena z oběhu a bylo vynaloženo velké úsilí na její zničení. Stále ještě zůstává několik výtisků pro pobavení sběratelů Biblí – naposledy se cena za Bibli Sixta V. vyšplhala na 60 guinejí (což přibližně odpovídá dnešní částce 750.000 korun – pozn. překl.) – docela dost za knihu packalů! Svět se velmi pobavil papežskou bulou, která byla v předmluvě prvního vydání, a která hrozila exkomunikací každému tiskaři, který by změnil jen jediné písmenko v textu.“

Taková neomylnost, která sídlí ve smrtelníkovi, patří do blázince a nezaslouží si, aby se o ní vážně diskutovalo. Jen pohleďte do historie – a dokonce i katolíci přiznají, že to tak je – a hned zjistíte, že papežové byli lidé a nikoliv bohové – a jejich buly byly stejně omylné a chybné jako dekrety světských knížat! Dívejte se tak dlouho, dokud naprosto jasně nepochopíte, že se nemůžete spolehnout na pomyslnou neomylnost kněze!

Jsou ovšem další, kteří trvají na myšlence neomylnosti církve. Věří v usnesení všeobecných koncilů a doufají, že zde naleznou skálu jistoty. Zjevně je to mnohem jednodušší, neboť množství rádců znamená moudrost – ale ve skutečnosti je to naprosto absurdní! Pokud shromáždíte množství mužů, z nichž jeden každý je omylný, je jasné, že se tím nijak nepřiblížíte neomylnosti. Je stejně snadné uvěřit tomu, že jeden muž je inspirovaný, jako že je inspirovaných pět mužů nebo šest set! Ale ve skutečnosti církev dělá chyby právě tak, jako je dělají jednotlivci a celá církev upadá do tragických omylů jak v praktických věcech, tak v učení.

Pohleďte na církve v Galácii, v Korintu, Laodiceji, v Sardách nebo jinde. Zjišťujeme, že první učedníci našeho Pána, kteří tvořili opravdový zárodek apoštolské církve, nebyli neomylní. Dopouštěli se ohromných chyb už jenom v tom, jak mluvili o našem Pánu. Pán řekl Petrovi o Janovi: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc.“ Mezi bratřími se rozšířilo, že tento učedník nezemře. Ježíš však neřekl, že nezemře, nýbrž: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc.“ Dokonce sami apoštolové to mohli zpackat, a zpackali to.

Byli neomylní v tom, co napsali pod inspirací Ducha svatého, ale nikdy jindy. Přesto, bratři a sestry, žasnu nikoliv nad tím, že v bolestivé nouzi, do které se mysl často dostává, je jednodušší věřit v neomylnou církev, ale nad tím, že je mysl ponechána vlastnímu úsudku nebo je vláčena tam a zpět jako bezmocná bárka zmítaná proměnlivými větry mezi legiemi otázek, které se nacházejí v neklidném oceánu nevěry. Kde tedy máme hledat, když stejně jako já toužíte po pevném základu a odmítáte papeže a koncily?

Máme mnohem jistější slovo svědectví, skálu pravdy, na níž spočíváme. Naším neomylným základem je: „Je psáno“. Bible, celá Bible a nic než Bible je naším náboženstvím. O této inspirované knize říkáme: Toto je soudce, který rozhodne spor, když důvtip a rozum selhává.

Říká se, že Bibli se dá těžko rozumět. Neplatí to však pro ty, kteří hledají vedení Božím Duchem. Lze v ní najít velké pravdy, které přesahují naše možnosti chápání – jsou zde, aby nám ukázaly, jak povrchní je naše omezená mysl. Nicméně v hlavních a základních výpovědích není těžké Bibli porozumět. Nikdo se nemůže vymlouvat na to, že by zde bylo množství chyb, o kterých lidé tvrdí, že pocházejí z Bible. Samotné Boží slovo stačí i novorozenci vyučovanému v milosti Božím Duchem, aby z něj poznal Pánovu vůli o svém spasení a našel cestu do nebe. Ať je vzdělaný či prostý, zjistí, že Boží slovo je čistá a bezchybná Boží pravda. Zde je neomylnost a nikde jinde.

Chtěl bych mluvit dnes ráno o této velkolepé neomylné knize, která jediná je naším odvolacím soudem. Toužím mluvit zvlášť k nově obráceným, kteří našli Spasitele teprve nedávno. Právě oni musí používat Bibli jako meč Ducha v bojích, které jsou před nimi. Naléhavě vás vybízím, uchopte tuto část Boží výzbroje, abyste byli schopni odolávat nepříteli své duše. „Je psáno!“ Tuto zbraň, která nás nikdy nezklame, doporučuji používat našim mladým bojovníkům s tím, že je to zbraň našeho Vojevůdce. Za druhé si musíme všimnout toho, k čemu tuto zbraň používal právě On a za třetí se chceme podívat na to, jak s ní zacházel.

1. Bible – zbraň našeho Pána

Každému křesťanu doporučuji stále používat neomylné slovo, protože i náš Pán si zvolil tuto zbraň, když Ho na poušti pokoušel satan. Měl velký výběr zbraní, s nimiž mohl bojovat proti satanovi, ale nevzal si žádnou jinou zbraň než meč Ducha: „Je psáno“. Pán Ježíš mohl zvítězit nad satanem pomocí andělských mocností. Stačilo poprosit Otce, a poslal by Mu dvanáct legií andělů, proti kterým by Ježíšův úhlavní nepřítel neobstál ani jediný okamžik.

Kdyby Pán použil jen svou božskou moc, jediné Jeho slovo by poslalo pokušitele zpět do pekla. Namísto božské moci však použil „Je psáno“, a tak poučil svou církev, že nemá nikdy používat sílu nebo tělesné zbraně, ale má důvěřovat pouze moci, která spočívá v Božím slově. To je naše bojová sekera a naše válečná zbraň. Nám nepřísluší dohled nad civilní mocí ani její omezování! Nesmíme se opovážit používat ani úplatky ani hrozby, aby se někdo stal křesťanem. Duchovní království se musí zřídit a udržovat pouze duchovní mocí.

Náš Pán mohl pokušitele odbýt tím, že by byl odhalil svou vlastní slávu. Sláva Boží moci byla skryta v poníženosti lidské podoby, ale kdyby byl Pán Ježíš jen na okamžik poodhalil závoj, byl by se nepřítel dostal do takového zmatku jako sovy nebo netopýři, když jim slunce zasvítí do tváře. Ale Pán Ježíš se ponížil, aby skryl svůj majestát a bránil se pouze tím „je psáno“. Náš Mistr mohl také zaútočit na satana rétorikou a logikou. Proč s ním nediskutoval o předložených návrzích? Bylo třeba vyvrátit tři satanovy návrhy, ale náš Pán se omezil na jeden jediný argument: „Je psáno.“

Nuže, milovaní, jestliže si náš Pán a Mistr při všem tom výběru zbraní, které mohl použít, nevybral nic jiného než jeruzalémskou čepel slova Božího, neváhejte ani na okamžik, uchopte a pevně držte tuto jednu jedinou zbraň svatých všech dob. Odhoďte dřevěný meč tělesného zdůvodňování! Nedůvěřujte lidské výmluvnosti! Vyzbrojte se spolehlivými výroky Boha, který nemůže lhát, a nemusíte se bát satana a všech jeho zástupů. Můžeme se spolehnout na to, že Ježíš si zvolil nejlepší zbraň. To, co bylo nejlepší pro Něho, bude nejlepší i pro nás.

Všimněme si, že Pán Ježíš použil tuto zbraň na začátku své cesty. Ještě před zahájením své veřejné služby – pokud mohu použít takové vyjádření – tedy ještě předtím, než jeho mladá ruka nabyla zkušeností z veřejného klání, uchopil zbraň, která byla vykovaná a připravená pro Něho, a směle řekl: „Je psáno“. Vy, mladí křesťané, nedávno obrácení, jste už pravděpodobně prošli pokušením – a pokud ne, nepochybně vás to čeká. Vzpomínám si, že hned první týden poté, co mě Spasitel našel, jsem byl vystaven velmi zuřivému duchovnímu pokušení a neudivilo by mě, kdyby vás potkalo totéž. Nuže, vybízím vás, udělejte to, co udělal Ježíš – uchopte pevně „je psáno“.

Tato zbraň je dobrá pro dítě stejně jako pro silného muže. I kdyby byl věřící tak velký jako Goliáš Gatský, nebude potřebovat lepší meč než tento, a i kdyby byl jen trpaslík v Božích věcech, bude tento meč vhodný i do jeho ruky a bude stejně účinný pro útok i pro obranu. Jaká je to milost pro tebe, mladý křesťane, že se nemáš dohadovat, ale pouze věřit, nemáš vymýšlet, ale přijímat! Máš jen otevřít Bibli, najít text a vrhnout ho na satana jako kámen z Davidova praku a vyhrát boj. „Je psáno“, a co je psáno, je neomylné – zde je tvá síla v debatě. „Je psáno“, Bůh to řekl, a to stačí. Požehnaný meč a štít, který může účinně používat malé dítě, který mohou uchopit i neučení a prostí, a který dává nesmělým sílu a slabým vítězství.

Dále si všimněte, že Kristus dal této zbrani přednost před ostatními a použil ji ve svém prvním boji, ve kterém nebyl přítomen žádný člověk. Písmo svaté je vhodné pro bohoslužby, osobní život víry, i v zápasech o pravdu. Boží mírný, tichý hlas je mocný i tehdy, když Boží dítě trpí osobními útoky v samotě pouště. Nejtěžší boje opravdového křesťana jsou obvykle známé pouze jemu samému. Nejostřejší pokušení nás nepotkávají v domácím kruhu, ale v komůrce. S vládami a mocnostmi nesvádíme nejtěžší boj na pracovišti, ale v osamělosti ducha. Pro tyto strašlivé souboje je tím nejlepším mečem a štítem „je psáno“.

Písmem můžeme někoho přesvědčovat, ale nejdůležitějším úkolem Písma je potěšit, ochránit a posvěcovat duši člověka. Musíte vědět, jak používat Bibli, když jste sami, a rozumět tomu, jak s ní odrážet toho nejúskočnějšího ze všech nepřátel. Ďábel je skutečný. Většina křesťanů to ví z osobní zkušenosti, protože mu čelili a znají jeho lstivá vnuknutí, hrozné našeptávání, rouhavé myšlenky a ďábelské obžaloby. Pronásledovaly nás myšlenky, které pocházely z mocnějšího, zkušenějšího a lstivějšího ducha, než je náš vlastní, a proti těm je jen jedna obrana – toto neomylné „je psáno“.

Mezi Božími služebníky a satanem se často odehrávaly boje, které jsou zaznamenány v nezveřejněných kronikách svaté historie, kterou zapisuje Bůh. Tyto boje jsou podstatnější než nejstatečnější skutky dávných hrdinů, jež lidé oslavují ve svých národních písních. Není zde jenom vítěz, kterému postavili pomník, ale jsou zde i takoví, kteří bojovali proti padlým andělům a zvítězili, a jejichž statečnost musí uznat i sám ďábel. Ti všichni připisují své vítězství Boží milosti, která je naučila používat neomylné slovo Páně.

Milí přátelé, musíte mít toto „je psáno“ stále po ruce. Jakmile začne nějaký duchovní boj, někteří běží hledat pomoc k příteli. Nechtěl bych to odsuzovat, bylo by však daleko lépe, kdyby se obrátili k Pánu a Jeho přepevným zaslíbením. Někteří se vzdávají vší naděje už při prvním útoku. Nejednejte tak zbaběle! Hledejte milost, abyste mohli vytrvat. Musíte bojovat, pokud chcete vejít do nebe. Prohlédněte dobře svou zbraň – nemůže být ohnutá nebo tupá! Odvážně s ní zamávejte a zatněte ji do srdce svého nepřítele. „Je psáno“ pronikne duši a ducha – a zraní i toho starého draka.

Všimněte si, že ačkoliv náš Pán použil tuto zbraň za nejtěžších okolností, byla pro Jeho potřeby dostačující. Byl sám. Nebyl zde žádný učedník, který by s Ním procházel obtíže. Slovo Boží Mu bylo „pomocí po pravici“, Písmo se s Ním spojilo. Byl hladový, protože se postil čtyřicet dní a nocí a hlad působí ostrou bolest. Duch často klesá, když tělu chybí potrava. Avšak to „je psáno“ drželo hlad v mezích. Slovo sytilo bojovníka pokrmem, který nejen zaháněl veškerou slabost, ale posiloval Ho na duchu. Protivník přivedl Pána Ježíše na velmi nebezpečné místo, na střechu Božího chrámu. Ale On tady stál a nepotřeboval pod nohama žádný jiný základ než ten, který Mu poskytovala Boží zaslíbení.

„Je psáno“ Mu umožňovalo dívat se dolů ze závratné výšky a zmařit plány pokušitele. Byl postaven na místě, kde se pod Jeho nohama rozprostírala království světa, velkolepé panorama, které často oslepilo oči velkých mužů a dohnalo je do záhuby. Avšak „je psáno“ zničilo všechny pasti ctižádosti a vysmálo se pokušení moci. Ať to bylo na poušti nebo na střeše chrámu či na vysoké hoře, nebyla nutná změna bojové metody. To nikdy neselhávající „je psáno“ pomohlo v každé situaci, v níž se nacházel. A tak to bude s námi. Chtěl bych velmi důrazně doporučit Boží slovo těm, kteří se nedávno zařadili mezi bojovníky mého Boha. Tak jako David řekl o Goliášovu meči: „Není nad něj“, chci já mluvit o Písmu svatém. Satan pokoušel našeho Pána stejně jako nás, proto s námi Pán Ježíš soucítí. Ale On odolal pokušením a v tom je nám příkladem. Musíme Ho následovat, pokud s Ním chceme vítězit.

Myslete i na to, že náš Spasitel s tím vystačil, tedy že stále používal tento jediný obranný prostředek, i když Jeho protivník často měnil svou taktiku. Blud má mnoho tváří, Boží pravda pouze jednu. Ďábel Ho pokoušel tím, že v Něm chtěl vzbudit nedůvěru, ale tento šíp byl zastaven štítem: „Je psáno: Ne samým chlebem žije člověk, ale vším, co vychází z úst Hospodinových.“ Nepřítel se pokoušel vyprovokovat Ježíše, aby dokázal, jak je odvážný, když Mu navrhl, aby skočil dolů z vrcholku chrámu. Ale dvojsečný meč dopadl na hlavu pokušitele: „Je psáno: Nebudeš pokoušet Hospodina, svého Boha.“ Další mocný úder byl namířen na našeho Pána s úmyslem srazit Ho na kolena: „… jestliže přede mnou padneš a budeš se mi klanět.“ I tento návrh byl odražen se zdrcující silou slovy: „Hospodinu, svému Bohu se budeš klanět a jen Jemu budeš sloužit.“ To zasáhlo hada do srdce!

Tato zbraň je vždy účinná, je dobrá jak pro obranu, tak i pro útok. Slouží k ochraně celé naší osobnosti, nebo k zasažení nepřítele až do morku kostí. Jako meč serafů u brány Edenu dopadá na všechny strany. Nemůžete se dostat do takové situace, kterou by vám Boží slovo nepomohlo vyřešit. Má mnoho podob a očí jako Prozřetelnost sama. Ve všech etapách života, za všech okolností, ve všech zkouškách a obtížích bude nepohnutelné. Pokud by bylo omylné, bylo by nepoužitelné ve vážných situacích, ale jeho bezchybná pravda je nenahraditelná pro vojáky Kříže. Doporučuji vám tedy, abyste Boží slovo skrývali ve svém srdci a rozvažovali o něm ve své mysli.

„Slovo Kristovo ať ve vás bohatě přebývá ve vší moudrosti.“ Buďte zakořeněni, založeni a upevněni v jeho učení a prosáknuti jeho Duchem. Pro mě je velkou radostí pilně bádat v Otcově knize milosti. Její účinek ve mně roste den za dnem. Byla napsaná v dávných dobách z vnuknutí Ducha, ovšem zjistil jsem, jak se jí sytím, že nebyla jenom napsaná z vnuknutí Ducha, ale stále je Duchem vydechnutá. Je to nejen historický dokument, ale je to aktuální dopis od Boha určený mně osobně. Není to jenom kdysi přednesené kázání – mluví stále! Není to suchý květ uchovávaný v herbáři, jehož krása minula a vůně vyprchala. Je to čerstvě kvetoucí rostlina v Boží zahradě, vonící právě tak, jak když ji zasadil.

Nepovažuji Písmo za harfu, na níž se kdysi hrávalo šikovnými prsty a nyní visí jako upomínkový předmět na stěně. Ne. Jedná se o nástroj o deseti strunách, který se stále nachází v rukou hudebníka a naplňuje Hospodinův chrám nebeskou hudbou a který v těch, kdo mají uši k slyšení, vyvolává touhu slyšet víc. Písmo svaté je jako Aeolova harfa. Její struny rozechvívá požehnání přinášející vánek Ducha a vytváří tajemnou hudbu, kterou naše ucho nikde jinde neuslyší. Symfonii Božího slova neuslyšíme, pokud se naše ucho neotevře dotyku velkého Lékaře. Duch svatý je ve slově, a proto je toto slovo živá pravda. Křesťané, buďte si tím jistí, a potom se toto slovo stane vaší vyvolenou zbraní!

2. Bible – k čemu se používá

Náš Pán Ježíš Kristus nás učí, k čemu máme používat „je psáno“. Především si všimněte, že On ho používal k tomu, aby obhájil své synovství. Nepřítel řekl: „Jestli jsi Syn Boží,“ a Ježíš odpověděl: „Je psáno.“ To byla Jeho jediná odpověď. Nebyly zde žádné důkazy, jimiž by obhájil své synovství, nezmínil se ani o hlase nebeské slávy, který řekl: „Toto je můj milovaný Syn.“ Ne. Jen řekl: „Je psáno.“ Nuže, mí drazí mladí, nedávno obrácení bratři a sestry, nepochybuji, že jste už trpěli tímto svůdným pekelným „jestli“.

Jak hladce vychází ze satanových rtů. Je to jeho oblíbené slovo, nejlepší šíp v jeho toulci. Je knížetem pochybovačů, kteří ho uctívají, zatímco se jim za zády směje, protože on sám věří, ale hrozí se. Jednou z jeho nejúčinnějších taktik je vyvolat v lidech pochybnosti. „Jestli“ – s jakým zlomyslným úsměvem šeptá toto slovo do ucha nově obráceného člověka. „Jestli,“ říká, „Jestli.“ „Říkáš, že jsi ospravedlněn a omilostněn, a že tě Bůh přijal. Ale co když! Nemohl ses splést?“ „Nebyl jsi oklamán?“ Nuže, milí přátelé, prosím vás, nedovolte satanovi, aby vás stáhl z pevného základu Božího slova. Pokud se mu jednou podaří dovést vás k tomu, abyste si mysleli, že jediný způsob, jak můžete dokázat, že Kristus je Spasitelem hříšníků, je vaše vlastní zkušenost, velmi brzo vás utopí v zoufalství.

Důvod, proč věřím v Ježíše, spočívá v Ježíši, a ne ve mně. Neříkám: „Věřím v Pána Ježíše, protože se cítím tak šťastný,“ protože za půl hodiny se můžu cítit bídně! Ale věřím, že jsem spasen skrze Krista, protože je psáno „věř v Pána Ježíše a budeš spasen“.Věřím ve spasení v Kristu ne proto, že to souhlasí s mým rozumem a odpovídá mým pocitům, ale proto, že je psáno: „Kdo věří v něho, není odsouzen. Amen, amen, pravím vám: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má věčný život.“Tuto Boží pravdu nemůže nic změnit – stojí a bude stát navěky!

Křesťané, držte se jí, ať přijde cokoliv. Satan vám řekne: „Existuje mnoho důkazů, můžete je vyvrátit?“ Řekněte mu, ať se stará o své vlastní záležitosti. Bude vám říkat: „Víš, jak jsi nedokonalý i po svém obrácení?“ Odpovězte mu, že ani on není tak úžasně dokonalý, aby si mohl dovolit měřit své chyby s vašimi. Když řekne: „Pokud ses opravdu změnil, neměl bys mít takové myšlenky a pocity,“ nediskutujte s ním, ale sami sebe posilujte tím, co je psáno: „Kristus Ježíš přišel na svět spasit hříšníky“ a „aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“Když věříte v Něho, nemůžete zahynout, ale máte věčný život, protože „je psáno“! Na to spoléhejte, a i kdyby zde bylo padesát ďáblů v jednom, nepřemůže vás!

Ale pokud toto „je psáno“ opustíte, satan o tom ví mnohem víc než vy. Je mnohem starší a velmi důkladně prostudoval lidskou povahu a zná všechny naše slabiny. Váš boj s ním bude nerovný. Nehádejte se s ním, ale vrhněte mu do tváře Boží pravdu „je psáno“. Satan nemůže snést neomylnou pravdu Boží, neboť ona je smrtí lži, a on je otec lži. Kamkoliv sahá pravda Božího slova, tam je věřící v bezpečí. Pokud je Boží slovo převrácené, veškerá naděje je ztracena, ale požehnán buď Bůh, že to tak není! Utečte do pevnosti Božího slova vy, kdo jste pokoušeni!

Náš Pán používal Písmo k tomu, aby zvítězil nad pokušením. Byl pokoušen k nedůvěře. U Jeho nohou ležely kameny, které se v očích světa podobaly chlebu. Nebyl zde žádný chléb a On byl hladový. Nedůvěra říkala: „Bůh tě opustil, zemřeš hlady, přestaň být služebníkem, staň se Pánem a přikaž, aby se tyto kameny staly chlebem.“ Ježíš se však postavil proti tomuto pokušení. Postaral se sám o sebe tím, že řekl: „Je psáno.“ Nuže, vy mladí i staří křesťané, Prozřetelnost vás možná postavila na místo, kde se obáváte, že budete sami. A pokud máte strach, že se o vás Bůh nepostará, objeví se temné vnuknutí: „Udělám to tak, jak to dělají nespravedliví, a zajistím se v této situaci.“

Takový skutek by nebyl správný, ale mnozí, povzbuzováni satanem, by to přece udělali. Satan šeptá: „V nouzi je všechno dovoleno. Chop se příležitosti, která se ti nabízí!“ V takové hodině odrazte nepřítele oním: „Je psáno: Nepokradeš!“ Je nám přikázáno, abychom nikdy nesáhli po cizím nebo abychom nepodváděli svého bližního. Je psáno: „Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce.“ Je psáno: „Žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně.“ Jen takto můžeš bezpečně čelit pokoušení k nedůvěře. Satan pokoušel Pána a vyzýval ho k nerozvážnosti: „Pokud jsi Syn Boží, vrhni se dolů.“ Kristus však měl připraveno slovo Písma, aby odrazil satanův útok.

Mnozí čelí pokušení, aby byli nerozvážní. „Patříš mezi Boží vyvolené, proto nemůžeš zahynout. Můžeš hřešit, nemusíš být tak opatrný. Ačkoli padneš a zhřešíš, v konečném důsledku nezahyneš,“ to šeptá satan a ne vždy umí nezkušený věřící odpovědět na tyto jeho spekulace. Když jsme někdy v pokušení podlehnout takovým úvahám, mysleme na to, že je psáno: „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“ Je psáno: „Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.“ Je psáno: „Proto buďte svatí, neboť já jsem svatý.“ „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ Pryč s tebou, satane, nechceme hřešit – brát Boží milost nadarmo. To by byla ďábelská odplata za Boží dobrotu. Je nám odporná myšlenka, že budeme hřešit, aby se rozhojnila milost!

Satan nás napadne i pokušením zradit Boha a vzývat jiné bohy. „Vzývej mě,“ říká, „a když to uděláš, dostaneš velkou odměnu.“ Postaví nám před oči nějaký pozemský předmět, ze kterého si uděláme modlu, nějaký sobecký cíl, za kterým se máme hnát. Tehdy je Boží slovo naší jedinou obranou: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí.“ „Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné.“ „Abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.“ „Děti, varujte se modlářství.“ Když budeme citovat tato slova z celého svého srdce, nepodlehneme.

Milí, musíme se oddělit od hříchu. Pokud nás Kristus opravdu vykoupil z hříchů, nemůžeme snést myšlenku, že bychom do nich opět padli. Kdo nachází v hříchu potěšení, není Boží dítě. Jestliže jste Boží děti, nenávidíte hřích dokonalou nenávistí a ošklivíte si ho z celé své duše. Svobodu od hříchu si udržíte, pokud se ozbrojíte svatým a čistým Božím slovem, které bude očišťovat vaši cestu a vaše srdce bude poslušné hlasu třikrát svatého Boha.

Náš Pán dále používal slovo jako vodítko na cestě. To je velmi důležité. Příliš mnoho lidí si zařídí cestu života podle toho, co sami nazývají Božím vedením. Dělají něco špatně a říkají: „Zdá se mi, že je to Boží vůle.“ Divil bych se, kdyby Jonáš, když šel do Jafy, aby utekl do Taršíše, považoval za Boží vedení, že byla právě připravena loď k odplutí. Pokud to tak bylo, byl jako mnozí, kteří dnes uvažují podobně. Pokoušejí se svalit svou vinu na Boha, neboť považovali za svou povinnost jednat, jak jednali, protože to bylo Boží vedení. Náš Pán se nenechal vést ve svém chování okolnostmi. Asi každý, kromě našeho Pána, by poslechl pokušitele, a pak by řekl: „Byl jsem velmi hladový. Seděl jsem v poušti a zdálo se mi, že je to Boží vedení, když mě tam vypátral nějaký duch a zdvořile mi navrhl právě to, co jsem potřeboval, tedy abych proměnil kameny v chléb.“

Bylo to Boží vedení, ale byla to zkouška od Boha. Když jste v pokušení udělat něco špatného, abyste se dostali ze své nouze, řekněte si: „Toto je zkouška, ale nevím, co mám dělat, proto se budu držet svého pravidla ‚je psáno‘.“ Pokud se v životě budete řídit takzvaným, tedy zdánlivým Božím vedením, tisíckrát se zmýlíte, ale když budete následovat „je psáno“, budou vaše kroky upevněny moudrostí. Naším vodítkem nemají být ani zvláštní dary a zvláštní výsady, které vlastníme. Kristus byl na vrcholku chrámu a mohl se vrhnout dolů, a je možné – ne, je jisté – že, kdyby se rozhodl to udělat, nic by se mu nestalo. Přesto nepoužil své zvláštní výsady jako důvod k nerozvážnosti.

Je pravda, že svatí budou zachováni. Písmo bezpochyby učí, že nás milost zachová až do konce. Právě proto nemáme jednat nerozvážně, ale máme poslouchat Boží slovo. Jestliže někdo říká: „Jsem Boží dítě, jsem si jistý, že se mi nic nemůže stát, proto žiji tak, jak se mi líbí,“ dokazuje tím, že není Božím dítětem, protože Boží děti nezaměňují Boží milost za nevázanost. Souhlasilo by to s ďáblovou logikou, kdybychom říkali: „Jsem omilostněn více než jiní, proto smím Pána pokoušet víc než jiní.“ Je psáno, že my milujeme, protože Bůh napřed miloval nás a že podle toho poznáváme, že milujeme Boha, že zachováváme Jeho přikázání.

Satan se snažil svést našeho Pána tím, že Mu nabídl osobní prospěch. „Všechno tohle ti dám,“ řekl. Ale Kristus se ve svém jednání neřídil svým osobním prospěchem, ale odpověděl: „Je psáno.“ Jak často jsem slyšel lidi říkat: „Nejsem rád v této církvi, se kterou nesouhlasím, ale pokud z ní odejdu, ztratím tohle velké pole působnosti.“ Podle takového smýšlení mohl náš Pán říci: „Když před ním padnu a vykonám tento malý obřad, budu mít obrovské možnosti. Všechny říše světa budou moje! Jsou tady mnozí ubozí, utlačovaní otroci, mohl bych je osvobodit. Hladové a žíznivé bych mohl zaopatřit vším, co potřebují. Země by byla šťastná, kdybych byl jejím králem. Vždyť právě za toto všechno jsem přišel zemřít. Když toho mohu tak snadno dosáhnout v jediném okamžiku tím, že skloním kolena před tímto duchem, proč bych to neudělal?“

Mysl našeho Pána byla na hony vzdálená od tohoto zlého ducha kompromisu. V dnešní době mnozí říkají: „Musíme ustoupit alespoň v maličkosti. Když se budeme izolovat, uvízneme ve svých vlastních ideálech! Pokud slevíme v maličkostech, prosadíme svou vůli ve větších věcech.“ Tak nerozvážně dnes mluví mnozí, ale náš Pán tak nemluvil. Ačkoliv by Mu mohl být k dispozici celý svět, kdyby se jen jedinkrát sklonil před svým nepřítelem, neudělal to! Jeho zásadou bylo „je psáno“, ne nějaký vliv nebo osobní prospěch.

Moji milí bratři a milé sestry, možná se stane, že vám bude zatěžko dělat to, co je správné. Tvé možnosti selžou, dostaneš se do nouze, ale naléhavě tě prosím, udělej to, co je správné, ať to stojí cokoliv. Když budeš nekompromisně kázat Boží slovo, nebudeš ctěný a vážený a nebudou tě považovat za vůdce křesťanské církve. Budeš považován za jednostranného a malicherného. Ale i přesto mluv otevřeně, beze strachu, co přijde potom. Nedělejme si starosti s tím, co se stane s námi nebo s naší pověstí, co se stane se světem nebo se samotným nebem. Naší jedinou povinností je konat vůli našeho Otce. Naší zásadou musí být „je psáno“. S tvrdohlavostí, jak to nazývají lidé, a rozhodnou odevzdaností, jak to vidí Bůh, následujte svého Pána a Jeho neomylné slovo přes kal a bahno, přes záplavy a plameny. Následujte celé zapsané Boží slovo a neriskujte nikdy svou horlivou poslušnost kvůli různým osobním výhodám nebo kvůli nějaké jiné výmluvě, kterou vám satan klade do cesty.

Všimněte si dále, že náš Pán používal ono „je psáno“, aby zůstal v Duchu. Rád myslívám na Kristovu rozvážnost. Nic ho nevyvedlo z rovnováhy. Je hladový, satan Mu, aby si stvořil chléb, a On odpovídá: „Je psáno“. Vzal Ho na vrchol chrámu, ale On říká: „Je psáno“ právě tak klidně, jak bychom to asi řekli my, když sedíme v křesle. Celý svět Mu klade k nohám, On stojí a dívá na jeho slávu, ale není jí oslepen. Také tady je tatáž odpověď: „Je psáno“. Nic nedává člověku tolik síly k sebeovládání, nedělá ho tak rozvážným a klidným ve všech situacích života, jako neustálý návrat k té neomylné Knize a připomínání si výroků Boha, který nemůže lhát. Vyzývám vás, bratři, jednejte právě takto!

Poslední myšlenka týkající se tohoto bodu je: Náš Pán nás učí používat Písmo, abychom zvítězili nad nepřítelem a zahnali ho. „Jdi,“ říká nepříteli, „neboť je psáno!“ I vy zaženete pokušení, když budete trvat pevně na tomtéž. „Bůh to řekl, Bůh to zaslíbil. Bůh, který nemůže lhát – Jeho vlastní slovo milosti je silné tak jako to slovo, kterým podpírá nebe.

3. Bible – jak ji používat

Právě tak jako si náš Pán zvolil zbraň a učil nás, k čemu se používá, ukazuje nám také, jak s ní máme zacházet. Jak máme používat tento meč „je psáno“? Především to máme dělat s nejhlubší bázní. Ať je pro vás každé slovo, které Bůh vyslovil, zákonem a evangeliem. Nikdy si s ním nezahrávejte. Nepokoušejte se vymknout jeho síle nebo změnit jeho význam. Bůh k vám mluví v této knize právě tak, jako kdyby znovu sestoupil na horu Sinaj a pozvedl svůj hlas v hromobití. Rád otvírám Bibli a modlím se: „Pane, nech přeskočit slova ze stránky této knihy do mé duše. Udělej je Ty sám živými, oživujícími, mocnými a čerstvými v mém srdci.“

Náš Pán sám znal moc slova. Nebyl to ani tak ďábel, kdo zakusil moc „je psáno“, jako Pán sám. Řekl: „Ne, nebudu přikazovat kamenům, aby se staly chlebem, důvěřuji Bohu, který má moc zachovat mě bez chleba. Nebudu skákat dolů z chrámu – nechci pokoušet Hospodina, svého Boha. Nebudu uctívat satana, neboť jedině Bůh je Pán.“ Člověk Kristus cítil bázeň před Božím slovem, a tak se pro Něho stalo mocí. Snižovat Písmo znamená okrádat se o jeho pomoc. Ctěte ho, prosím vás, a děkujte Bohu, že nám ho dal.

Buďte připraveni použít Boží slovo. Náš Pán Ježíš Kristus měl vždy připravenou odpověď: „Je psáno“. Dobrý pracovník má pro podnik velkou cenu. Také křesťan zběhlý v Písmu je velmi užitečný v Božím domě. Mějte Písmo vždy po ruce! A ještě lépe – slova Písma musíte mít ve svém srdci. Uložte si do paměti co nejvíce textů z Božího slova a v co nejpřesnějším znění. Křesťan by neměl dělat chyby, když cituje slova Písma podobně, jako je nedělá ten, kdo cituje Vergilia nebo Homéra. Učenci rádi používají přesné termíny a i my bychom měli zacházet s Písmem se stejnou pečlivostí.

Náš Pán znal tolik z Písma svatého, že svůj boj na poušti vybojoval jenom s použitím textů z jedné jediné knihy, z Deuteronomia. Přestože měl k dispozici celý Starý zákon, držel se jen jedné knihy, jako kdyby chtěl satanovi dát jasně najevo, že nemá nedostatek munice. Pokud by chtěl ďábel pokračovat v pokušení, měl Pán v rezervě ještě bohaté obranné prostředky. „Je psáno“ je zbrojnice, kde visí tisíce zbrojí, všechny štíty mocných mužů. Není to pouze jedna zbroj, ale jsou jich tisíce, desetitisíce zbraní určených do boje. Jsou zde texty, které jsou nám v různých situacích pomocí. Jsou dost silné, aby odrazily jakýkoliv druh útoku.

Bratři a sestry, studujte důkladně Boží slovo a mějte ho vždy po ruce. Nedělejte to s Biblí jako jeden hlupák s kotvou, kterou nechal doma. Chyběla mu, když se dostal do bouře. Mějte tohoto neomylného svědka stále po boku, když se k vám přibližuje otec lži. Snažte se pochopit jeho smysl, abyste mohli rozlišovat mezi pravdivým a překrouceným slovem. Polovina všeho zla ve světě, a pravděpodobně mnohem víc, není způsobena přímo lží, ale překroucením pravdy.

Ďábel, který zná Boží slovo, vezme nějaký výrok Písma, zkrátí ho, něco přidá a napadne tím Krista. Ale Pán Ježíš se s ďáblem nedohaduje – vždyť ďábel umí také citovat Písmo – ale místo toho mu vmete do tváře ten správný text. Neřekl: „Takhle to není psáno – to jsi překroutil,“ ale dává mu okusit, co přesně „je psáno“, a tím ho ničí. Dělejte totéž! Zkoumejte Písmo! Okuste svými ústy jeho skutečnou chuť a zapamatujte si ji, takže když řeknete „je psáno“, nedopustíte se chyby. Někteří považují své vyznání víry za zbraň rovnocennou Písmu. To je omyl. Ani biblické citáty vytržené ze souvislosti, překroucené a zfalšované nejsou „je psáno“. Je třeba znát prostý význam slova a rozumět mu. Čtěte slovo Boží a modlete se za pomazání Duchem svatým, abyste slovo znali a rozuměli jeho významu. Takto důkladně vyzbrojeni nepodlehnete nepříteli.

Bratři, učte se přijímat Písmo pro sebe osobně. Jeden z veršů, který náš Pán uvedl, trochu pozměnil: „Nebudeš pokoušet Pána Boha svého.“ V originále to zní: „Nepokoušejte Hospodina, svého Boha.“ Ale jednotné číslo je obsažené v množném a je vždy požehnáním ho tam nalézt. Učte se používat Písmo tak, abyste všechny jeho pokyny, předpisy a zaslíbení, všechny jeho doktríny vztahovali na sebe. Chléb, který zůstane ležet na stole, nenasytí. Pouze chléb, který sníte, vás opravdu nasytí a posílí.

Stůjte za slovem za každou cenu, pokud jste si ho přivlastnili. I kdybyste tím, že se vzdáte jen jednoho verše, dokázali proměnit kameny na chléb, nevzdávejte se ho. Kdyby vám odvržení jedné zásady umožnilo létat ve vzduchu jako anděl, neodvrhujte ji. Přestože by vás obrácení se proti Božímu slovu udělalo vládcem celého světa, nepřijímejte nabízený úplatek. K zákonu a svědectví – stůjte zde! Buďte muži Bible. Jděte tak daleko, jak jde Bible, ale ani milimetr dál. Kdyby vám přikyvoval Kalvín nebo Luther, a vy si jich važte, nebo kdyby s vámi souhlasil Wesley, a vy si ho važte, držte se Písma, jedině Písma! Pokud by váš kazatel zbloudil, modlete se, aby se vrátil, ale nenásledujte ho! I kdybychom my nebo anděl z nebe kázali jiné evangelium, než vás učí Bible, nevěnujte nám prosím žádnou pozornost – ne, ani na okamžik. Jenom zde je neomylnost – svatý Duch, který promlouvá v této knize.

Myslete nakonec ještě na to, že Pán Ježíš byl plný Ducha: „Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil… po poušti.“ Boží slovo bez Ducha Božího pro vás nemá žádný užitek. Pokud nerozumíte obsahu nějaké knihy, co je nejlepšího udělat, abyste ji pochopili? Můžete napsat autorovi a žádat ho o vysvětlení! Zde máte knihu, kterou máte číst, a její autor je neustále dostupný, takže se nemusíte obávat, že jí nebudete rozumět. Duch svatý přišel, aby s námi zůstal navěky. Zkoumejte Písma, ale proste o světlo Ducha a žijte pod Jeho vlivem.

 

Ježíš bojoval se starým drakem „plný Ducha“. Bil ho touto zbraní, protože Boží Duch byl s Ním. Jděte s Božím slovem jako s dvojsečným mečem v ruce. Dříve však, než vstoupíte na bojiště, proste Ducha svatého, aby vás pokřtil v sobě, abyste mohli překonat všechny protivníky a zvítězit. Ať vám Bůh žehná pro Ježíše. Amen.