Pokušení - jak s ním bojovat (Jk 1,13-15)

Verze pro tisk

 

Řekli jsme si, že hlavním přínosem Jakubova listu je jeho důraz, že křesťanská víra se musí projevovat skutky. Minule jsme se zamýšleli nad tím, kde a jak můžeme hledat a nalézt Boží moudrost a začali jsme téma Pokušení: jeho zdroj, vliv a příčiny. Dnes se podíváme na to, jak s pokušením bojovat. Úvodem si poslechněme výchozí verše:

  • Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.(Jk 1,13-15)

Minule jsme si řekli, že: 1. Abychom mohli nad pokušením zvítězit, musíme poznat zdroje pokušení. Dále jsme si řekli, že pokušení nikdy nepřichází od Boha, proto jej nikdy nesmíme obviňovat, že je to On, kdo nás pokouší (1,13), ale že přichází z nitra naší žádostivosti. (1,14) Dnes se podíváme na to, jak můžeme s pokušením bojovat.

1. Abychom mohli překonat pokušení, musíme znát jeho sílu.

Moudrý rodič nenechá své dítě, aby si hrálo s dynamitem, protože ví, jak obrovskou sílu ničit má. Jakub nás chce upozornit na tři oblasti nebezpečí ničivých sil, které jsou v pokušení skryty:

A. Ničivá síla pokušení je nebezpečná v tom, že přebývá uvnitř našich srdcí.

Pokušení není vnější nepřítel, ale žije v nás a ani na okamžik nás neopouští. Pokušení a hříšné sklony v nás číhají až do konce našich dnů, dokud nejsme s Pánem Ježíšem, jsme ohroženi. To platí bez rozdílu o všech lidech. Rozdíl mezi mladým a zralým křesťanem je jen v tom, že ti starší jsou si vědomi toho, jak nesnadné je s hříchem a pokušením bojovat. Mnozí bojují s pokušením celá léta. Jeden z biblických komentátorů poznamenal: život s pokušením je, jako když přemisťujete vysoce výbušný materiál. Pokud nejsme nanejvýš obezřetní a opatrní, pokušení se může stát rozbuškou, která vede ke katastrofě. Pokud podceníme nebezpečí, které nám hrozí, nebo si myslíme, že jsme nad pokušením a hříchem již zvítězili, hrozí nám velké nebezpečí!

B. Ničivá síla pokušení spočívá v tom, že nás mohou zradit vlastní emoce.

Jakub 1,14 říká, že kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. Jakub používá stejný obraz jako pro rybolov. Podívejme se na rybu, která je vábena na třpytku - očekává, že jí čeká chutné sousto. Místo toho je chycena na háček a již není cesta zpátky. Sama se stane obětí a soustem. Pokušení k hříchu funguje naprosto stejně. Návnadu nás přitahuje a myslíme si, jak si užijeme. Místo toho se zakousneme a jsme k hříchu přitahováni neodolatelnou silou. Sami sebe přesvědčíme, že získáme něco, po čem toužíme, co jsme ještě neokusili, ale místo toho nás hřích zavleče do naprosté zkázy. Hrátky s pokušením znásobují silné emoce, které nás začnou neodolatelně ovládat. Proto jako věřící lidé bychom se neměli řídit svými city a vzplanutím pro to či ono, ale vírou a poslušností, která se řídí tím, co známe z Božího slova. Nepodceňujme sílu a moc hříšných myšlenek. Nenechte se řídit svými pocity, ale Božím slovem, ať se děje co se děje.

C. Síla pokušení spočívá v tom, že žije svůj vlastní život.

Jakub používá obraz, kdy myšlenka plodí žádostivost a žádostivost porodí hřích. Proto je nutné přerušit a ukončit vývoj hříšné myšlenky a zrod hříchu. Pokušení má v sobě zakódovanou ničící sílu. Nedovolte, aby ve vás zakořenila. Je třeba, aby si každý uvědomil, že ničivá síla pokušení a zrádných emocí je skryta v našem srdci, kde žijí svým vlastním životem.

2. Abychom mohli překonat pokušení, musíme zjistit, kam míří.

Jakub nám ukazuje, že hřích není statický. Neustále mění směr, ale má jeden cíl - strašlivý konec a smrt. Hřích je jako malá prasklina v přehradě. Na začátku nevypadá vůbec nebezpečně. Pakliže jí nebudeme věnovat pozornost, může celá přehrada puknout a vše skončí strašlivou katastrofou. Víme, kam směřují hříšné myšlenky? Na první pohled se může zdát, že jde jen o malou odbočku. Ale ten, kdo z přímé cesty sejde a nevrátí se okamžitě zpět, může dojít k jinému cíli, do věčné záhuby.

Přitažlivost pokušení spočívá v tom, že vždy slibuje vzrušení a naplnění. Nikdy nám nedává na výběr: „Chceš zničit sám sebe a svoji rodinu? Chceš zahanbit Boha a své nejbližší?“ Místo toho pokušení člověka vábí, svádí a našeptává: „Nevaž se, odvaž se, uvidíš, jak se pobavíš! Odhoď všechny zábrany! Žij naplno. Konečně si splníš svá nejtajnější přání! Najdeš to, po čem celý život toužíš! Nic nepokazíš, jen si to zkus!“

Ve chvíli, kdy se dáš chytit na udičku pokušení, staneš se soustem toho zlého. Obzvláště v oblasti sexuálních hříchů, mají věřící obrovské nedostatky. Vždyť smilství, nevěra a rozvodovost je mezi křesťany tak běžná. Když se podíváme na 7. kapitolu Přísloví, je šitá dnešnímu světu jako na míru:

Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru. Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka. Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce. Moudrosti řekni: "Jsi moje sestra", rozumnost nazvi svou příbuznou, aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi. Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum. Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční. A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem. Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání. Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí. Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne: "Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby. Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla. Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla. Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí. Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním. Muž není doma, odešel na dalekou cestu. Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku." Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla. Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání, než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život. Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst. Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést. Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni. Její dům - toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti. (Př 7,1-23) 

Anatomie hříchu je očividná: mladická lehkomyslnost a podcenění pokušení jdou ruku v ruce. První chybou je, když se nevyhýbáme místům a osobám, které se mohou stát příčinou pokušení. To, že se zrovna žena objevila a její muž zrovna nebyl doma, mělo mladíka varovat, aby co nejrychleji zmizel. Místo toho stačilo trochu svádění a lichocení, a hřích byl dokonán - šel za ní jako vůl na porážku. Zapomíná na všechny zásady, přestal rozlišovat co je správné a co vede do záhuby, do záhuby jde dobrovolně. Jeho rozhodnutí je porážkou, se strašlivými následky. Udělejme si malé shrnutí a podívejme se, jak můžeme v praxi překonat pokušení:

(1) Poznej sám sebe. Poznej, jaké máš slabosti a hledej strategie, které tě pomohou ochránit. Jiní mohou obstát tam, kde ty jsi slabý. Nestýkej se s těmi, kteří tě mohou svést na scestí. Nechoď tam, kde číhá zdroj pokušení. Nauč se nedůvěřovat sám sobě a drž se svého Pána.

(2) Vyhýbej se pokušení. Když máš slabost se smyslností, nedívej se na nic, co má sexuální podtext. Jinak přiléváš benzín do ohně, který tě spálí. Existuje tolik vizuálních pokušení, v televizi, na internetu, v časopisech, v půjčovnách videokazet - vyhýbej se jim.

(3) Rozhodni se, že budeš následovat Krista a od pokušení budeš utíkat. Takové rozhodnutí musíš učinit dříve, než se do situace dostaneš. Ti, kdo obdrží korunu života, milují Boha. Udržuj si lásku pro Krista živou a vábení těla a světa nebude tak přitažlivé.

(4) Připomínej si strašlivé důsledky a konce pokušení. Svět hřích idealizuje. Filmy a časopisy líčí krásné lidi, kteří prožívají opojení volnou láskou, prožívají radovánku za radovánkou, … až se zdá, že docílili pozemské blaženosti. Všimněte si, že nikdy nepracují, žijí v luxusu, který většině z nás chybí, a proto je náš život tak nudný! Skutečný obraz jejich života ve slávě jen skrývá hnilobu jejich hříchů. Bohatý je ten, kdo se nezabývá sám sebou, kdo si nestěžuje, ale obstojí v každé zkoušce. Příkladem nám může být apoštol Pavel:

Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu. (Fp 4,11-13)

Ten, kdo je v Kristu ví, že:

‚Všechno je mi dovoleno‘ - ano, ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je mi dovoleno‘ - ano, ale ničím se nedám zotročit. (1 K 6,12)

Máme svobodu a máme otevřenu cestu zpět. Pokud ale nebudeš činit pokání a nevrátíš se na správnou cestu, nebyl jsi nikdy spasen, i když jsi mohl víru veřejně vyznat, mohl jsi být pokřtěn – jsi jako semínko víry, na kamenité a trnité cestě, které hyne. Protože nepřítel je tak mocný a žádostivost těla tak silná, neberme pokušení na lehkou váhu. Ve své kazatelské službě jsem mluvil mnohokrát s lidmi, kteří upadli do smilství, rozpadlo se jim manželství, oddali se svým touhám a splnili si svá přání, ale ještě jsem nepotkal jednoho, kdo by byl se svým životem spokojený. A ti, kdo řekli, že konečně našli své štěstí, jen aby ospravedlnili to, že opustili svoji rodinu, nebudou šťastni, až budou stát před Bohem. Můžete si myslet, že jste něco získali, ale jako křesťané jste zklamali. Dokud se nebudeš pokušením bránit, stojíš na rozcestí, které tě může zavést do věčné záhuby.

Pamatujme si, že zdrojem pokušení je hřích, který žije v nás – záleží na tom, čím jej živíme – hřích nikdy nepochází z Boha a jeho svatosti. V Písmu nenajdeme ani jeden příklad, který by nás nabádal k něčemu jinému, než k věrnosti a opravdovosti víry. Kdosi řekl: „Hlídej si myšleny dříve, než se stanou slovy. Hlídej svá slova, než se stanou skutkem. Hlídej své skutky, než se stanou zvykem. Hlídej své zvyky, než se stanou součástí tvého charakteru. Hlídej svůj charakter, dříve než se stane tvým osudem.“ Boží milost nás vychovává k tomu:

…abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích. Tak mluv, napomínej a přesvědčuj se vším důrazem. Nikdo ať tebou nepohrdá. Tt 2,11-15

Na závěr jsme opět připravili dvě otázky k zamyšlení:

1. Proč je důležité, abychom poznali zdroj hříchu sami v sobě?

2. Řada populárních autorů dneška říká věřícím, že nejsme hříšníci, ale jen občas hřešíme? Mají pravdu nebo ne?