Z tohoto se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. (1Pt 1,6-7)

Svatý, který je vystaven zkouškám, přináší Bohu více slávy než ten, který zkouškám nečelí. V hloubi své duše si myslím, že věřící ve vězení odráží více slávy svého Pána než věřící v ráji, že Boží dítě ve výhni rozpálené pece, jehož vlasy ještě nejsou sežehnuty a na němž ještě neulpěl zápach ohně, ukazuje více na slávu Boží hlavy než dokonce i ten, kdo stojí s korunou na hlavě a stále pěje chvály před trůnem Otce.

Nic  jiného neodráží tolik cti a uznání na účet dělníka než právě nesnáze jeho práce a to, že je dělník snáší. Stejně tak je to i s Bohem. Bohu to přináší čest, když jeho svatí zachovávají svou integritu. Petr oslavil Krista daleko více tehdy, když kráčel po vodě, než když stál na pevné zemi. Bohu neplynula žádná sláva z toho, že Petr chodil po suchém břehu, ale když chodil po vodě, odraz slávy v tom byl.

Kdybychom jen mohli do Kristovy koruny přidat více drahocenných ozdob tím, že tady zůstaneme, proč bychom si měli přát být z toho světa vzati? Měli bychom spíše říci, „Je to požehnání být kdekoli tam, kde ho můžu oslavit.“