Milí čtenáři, zdravím vás pozdravem pokoje našeho Pána Ježíše Krista. Držíte v rukou letní číslo našeho časopisu s trochu pozměněnou grafickou úpravou. Věřím, že to nebude ke škodě, ale naopak k užitku, tedy především k tomu, že se vám bude časopis číst lépe a pohodlněji. Na obsahu časopisu se ale nic nemění.

I v tomto čísle najdete řadu článků, které mají sloužit k povzbuzování, budování ve víře a k duchovnímu růstu. To je cílem našeho časopisu. Proto zařazujeme články od různých autorů a pro všechny skupiny čtenářů, kteří jsou na různém stupni křesťanské zralosti. Občas v tomto smyslu slýchám výtku, že Zápas o duši je těžké čtení. Jako ten, kdo je zodpovědný za obsah časopisu, musím říci, že v jistém slova smyslu je pro mě tato výtka pochvalou. Rozumím však samozřejmě také tomu, že mohou být i čtenáři, které může náročnost některých článků dokonce odrazovat.

Chtěl bych však každého povzbudit, aby se nebál „těžkých“ článků a témat. Autor listu Židům mluví o různých druzích duchovního pokrmu (Žd 5,11–14). Jsou lidé, kteří potřebují duchovní mléko. Vedle nich by měli být také lidé, kteří touží po hutném pokrmu. Podle listu Židům budou vždy v církvi křesťané, kteří budou chtít žít pouze na mléku. O takových je ovšem řečeno, že jsou jako nemluvňata a nedokáží rozlišovat, protože nemají své duchovní smysly vypěstované tak, aby dovedli rozpoznat dobré od špatného. Boží slovo o nich říká, že nepřivykli slovům spravedlnosti a nejsou  ochotní slyšet (Žd 5,11). Modlím se za to, aby mezi čtenáři našeho časopisu bylo stále méně takových křesťanů.

A dobře rozumím tomu, že některá témata prostě nepřicházejí v nejlepší chvíli a jiná se občas zdají velmi těžká. Ale podívejte se ještě jednou do listu Židům. Autor listu vysvětluje Židům, že Ježíš je knězem podle řádu Melchisedechova (Žd 5,1–10), a hned vzápětí jim říká, že je musí sytit jenom duchovním mlékem. Jestli duchovní mléko znamená obsah listu Židům, co potom znamená hutný pokrm!

Hutný pokrm se nenaučíme jíst a trávit jinak, než se budeme pokoušet ho jíst a trávit. Není jiná cesta. Někdy nás skutečně nasytí a povzbudí, jindy nás snaha o jeho pozření a strávení natolik vyčerpá, že budeme potřebovat odpočinek. Když se však příště k hutnému pokrmu vrátíme, budeme lépe připraveni na to, abychom jej dobře strávili a přijali z něj mnohem více duchovního užitku než poprvé a v jeho síle žili k Boží slávě. Kéž je vám v tom Zápas o duši dobrým pomocníkem.