Mnoho dnešních křesťanů je těmito slovy zaskočeno. Kdo jsou ti "kdo uvěří"? Jsou "ti, kdo uvěří" všichni věřící? Můžeme s vírou opakovat stejné zázraky dnes, nebo nám chybí víra? Ať nám odpoví sama Bible.

  • Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. Oni (apoštolové) pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními. (Mk. 16:19,20)

Kdo si pozorně prostuduje Matouše 10:1-8, Lukáše 9:1-6 a 10:1-9, zjistí, že apoštolské dary mělo celkem 83 osob a kromě nich a Ježíše nikdo jiný v Novém zákoně zázraky nekonal. Apoštolské dary ustaly, to však neznamená, že Bůh nemůže zázračně zasáhnout nebo dokonce, že zázraky nečiní. Zůstává otázka, jestli k tomu potřebuje člověka. Lidská touha po uzdravení je přirozená, ale některé bolesti tohoto života nebudou zahojeny nikdy. Všichni musíme zemřít. Církev hrála v minulosti důležitou úlohu nejen pokud se týká fyzického zdraví, ale především duchovního. I dnes potřebujeme služebníky, kteří slouží v nemoci opuštěným a umírajícím. Tato služba však ukazuje zázrak Boží lásky skrze služebníky, kteří netouží po světské pozornosti.

  • Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, i čas léčit, (Kaz. 3:1-3)

Dnešní duch doby udělal ze života kult zdraví a mládí, kterým oslavujeme sami sebe za každou cenu. Sám Ježíš řekl:

  • Neboť ten, kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej. Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří? (Luk. 9:24-25)

Někteří jsou schopni upsat duši ďáblu, jen aby se uzdravili a všichni víme, že existují nejen Boží síly. Musíme se dívat za realitu současnosti a minulosti, protože smysl našeho života spočívá v budoucnosti. Pro křesťany platí:

  • Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu. (Řím. 14:7,8)

Bůh nemá povinnost předvádět nadpřirozené zázraky, aby nás přesvědčil o své existenci a svrchovanosti.

  • Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? Nedokážete-li ani to nejmenší, proč si děláte starosti o ostatní? (Luk. 12:25,26)

V Bibli máme mnoho nadpřirozených Božích zásahů skrze Ježíše Krista a apoštoly. Mnoho křesťanů usiluje o nadpřirozené dary. První tři "dary" se dokonce vyučují. "Dar modlitebního jazyka" je nejrozšířenější. Proroctví a sny se snadno vyslovují ve dnech, kdy se za falešná proroctví nekamenuje. Jsou i takoví, kteří si ve shromážděních zahrávají s jedovatými hady. Jen poslední dar, neškodné vypití jedu, nechtějí věřící prokazovat vírou. Naposledy se o tento zázrak pokusili v jednom arizonském shromáždění, a oba věřící padli mrtvi.

  • Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. (Luk. 10:20)

Uzdravování je dnes stejně jako v minulosti potřebné a lidé s vírou i ze zvědavosti plní stadiony. Někteří odcházejí přesvědčeni, jiní zklamáni a zbytek neví, co si má myslet. Podívejme se, jak uzdravoval Ježíš.

Ježíšova služba a poslání mezi apoštoly a lidmi bylo krátké, a i v očích jeho nejbližších učedníků nepochopené. Petr řekl: "nedopustím" a Ježíš odpověděl: "jdi pryč, Satane." Ježíš byl nejen moudrý učitel, ale měl nadpřirozené schopnosti a přesto jich neužíval pro svoji oslavu, ale pro oslavu Otce, aby potvrdil, že skutečně od Otce přichází, že jeho církev není podvod. Nadpřirozené schopnosti, které měl, byly v jeho době stejně potřebné jako dnes. Můžeme se ptát, proč jich neužíval více. Proč Ježíš neuzdravil všechny lidi kolem sebe? Nemusel uzdravovat individuálně, mohl uzdravit davy stejně jako davy nasytil. Nezáleželo mu snad na zdraví svých svěřenců?

Skutečné zázraky Nového zákona nebyly nikdy používány, aby plnily stadiony, ale aby potvrdily, že evangelium pochází skutečně od Boha, vždyť Nový zákon nebyl ještě sepsán.

  • Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními (Sk. 2:22)

Apoštolové zázraky předem neohlašovali a na předchozí zázraky se neodvolávali. Pokračovali v evangelizační práci dál, aniž by na zázraky kladli důraz.

Kdyby totiž Ježíš použil svých schopností masově a pro každého, lidé by neposlouchali Ježíšovo učení a dobrou novinu, kterou jim přinesl, ale následovali by Ježíše z prospěchu, aby dostali nejen co potřebují, ale i co si přejí. I kdyby Ježíš uzdravil každého, jak dlouho by jejich spokojenost vydržela? Co by si přáli v dalším okamžiku?

  • Když přicházel k jedné vesnici (Ježíš), šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál a hlasitě volali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!" Když je uviděl, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím!" A když tam šli, byli očištěni. Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan. Na to Ježíš řekl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?" (Luk. 17:12-18)

Zázraky přivedly Ježíše na kříž. Ježíš stál před Pilátem a co dělali ti, kteří byli přímými svědky jeho zázraků?

  • Tu se znovu dali do křiku: "Ukřižuj ho!" Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu Bili ho po hlavě holí, plivali na něj (Mk. 15:14,17,19)

"Ukřižuj ho!" Koho? Zločince? Nebo toho, kdo uzdravil mnohé? Toho, který nikdy nikomu neublížil, ani slovem ani činem, toho který nasytil tisíce? Toto je otřesné svědectví! Když má člověk hlad, stačí mu skýva chleba. V okamžiku, kdy má plný žaludek, začne snít a toužit po dalším. Začne toužit po lahůdkách, po uspokojení tělesných smyslů, zdraví, kráse, úspěchu, po materiálním uspokojení. Potom přijde touha po moci a nakonec můžeme mít miliony a skončit život s kulkou v hlavě, protože člověka světská prázdnota neuspokojí. Zázraky v něm vzbuzují ještě větší nenasytnost. Vzpomeňme si na Puškinovu pohádku "O zlaté rybce". Zázraky nevyvolají lásku, vyvolají jenom údiv. Davy chodily za Ježíšem ne z lásky, ale ze zvědavosti a osobního prospěchu.

Když se Boží slovo naplnilo, zázraky ustaly.

  • At' se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví to pomine; jazyky ty ustanou; poznání to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné, až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. (1. Kor. 13:7-10)

Dnes mnoho křesťanů touží po zázracích podobně jako Adam a Eva zatoužili po poznání a samotná víra jim nestačí. Mnohým se jeví dary přitažlivější než Dárce. Bůh nám nikdy neslíbil, že křesťané nebudou trpět, že nebudou nemocní, že Bůh zneškodní mikroby. Nemoci a smrt budou na světě, dokud Bůh naši zemi a své stvoření nepřivede do nové a věčné existence. Nikde v Bibli není napsáno, že je vůlí Boží, aby všichni lidé byli zdraví nebo snad, že kdo je nemocen, stojí mimo Boží vůli. Tak jako se dítě rodí do světa s pláčem, tak člověk odchází ze světa sténající. Člověk se rodí do nové existence a přechod do života i ze života je bolestivý.

Bůh nám svěřil evangelium a přikázání:

  • Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium, a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce. (1. Tes. 2:4)
  • "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření." (Mk. 16:15)
  • Ne každý, kdo mi říká "Pane, Pane", vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: "Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?" A tehdy jim prohlásím: "Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti." (Mat. 7:21-23)

Přátelé, vyvarujte se mocných zázraků, obzvláště v "Ježíšově jméně", abyste nebyli diskvalifikováni. Nepravé dary jsou jistě jedním důvodem, který nám může zabránit vstupu do nebe.

  • Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Mesiáše ukřižovaného. (1. Kor. 1:22)

- kas -

Podívej se zpět ... a chval Ho, podívej se vpřed ... a důvěřuj Mu, podívej se kolem sebe ... a služ Mu, podívej se nahoru ... a očekávej jej.

Buď ztišen, abys slyšel Boží plán.
Buď odvážný abys hlásal Boží novinu.
Buď čestný, abys žil Boží život.