V biblických kruzích křesťanského hnutí na celém světě se zrodilo dnes již velice významné hnutí nazvané Creation Research Society. Bylo založeno skupinou vědců v USA asi před 30 lety. Dnes sdružuje téměř 1800 vědců z celého světa, univerzitních profesorů, kteří si kladou za cíl studium stvoření, tak, jak jej popisuje bible a současně se kriticky zabývají teorií evoluce. Řada z nich patří k vedoucím osobnostem svého oboru. Společnost vydává pravidelně časopis (CRS - Quartely) informující o nejnovějších výsledcích. Chci vám nabídnout hlavní myšlenky ze dvou přednášek, které jsem slyšel. Nejsou jenom přinášením argumentů, ale také osobním vyznáním.

Prof. dr. Scherer pracuje na univerzitě v Kostnici na katedře fyziologie a biochemie rostlin. Jeho základní výzkum se zabývá modrými řasami, jsou to mikroorganismy, které mohou provádět fotosyntézu podobně jako vyšší rostliny. Zkoumá tento bioenergetický proces biochemickými a biofyzikálními metodami. Dále se zabývá otázkami vědy o evoluci a vzniku života.

Studoval jsem, začíná prof. dr. Scherer, biologii, chemii a fyziku. Považoval jsem jak se říká lidově - přírodní vědy za žloutek vejce. Když se chceme držet toho, co je skutečně pravda, pak musíme studovat přírodní vědy. Začal jsem své studium v duchu, který by se dal nazvat ateistický. Přestože mám matku věřící, odmítl jsem to tehdy, že stím si nemohu nic počít. Vzpomínám si na čas, kdy jsem slyšel o evoluci ve vyšších ročnících. Měli jsme dobrého učitele a když jsem diskutoval s matkou, vysmál jsem se jí, že může věřit na něco tak zastaralého, jako je stvoření. To přece dnes už nemůže nikdo brát vážně, což neslyšela, co dnešní věda objevila? Myslel jsem si: Boha nepotřebuji. Nepotřebuji ho ani v otázce, odkud přicházím ani v tom, co mám teď dělat. Dařilo se mi skvěle bez Boha. Vtomto duchu jsem začal studovat a to mne přivedlo k tomu, abych se přesvědčil o opačném názoru. Studium biologie je přímo nebo nepřímo svázané s evoluční teorií. Evoluční učení prý je centrální teorií biologie. Velký evoluční biolog Dobzhansky jednou pronesl větu: "V biologii nic nedává smysl, když ji nepozorujeme ve světle evoluce. Nic nedává smysl než evoluce." To je též názor nejen řady biologů, ale dalších přírodovědců, vědců humanitních oborů a lze říct i většiny teologů. Nic prý nedává smysl mimo evoluci. To bylo poznání v mé hlavě, ale toto poznání nedávalo uspokojení mému srdci. Toto jsem si uvědomil, když jsem se setkal na univerzitě s věřícími studenty, kteří vyprávěli o Kristu a kteří mne pozvali spolu s mou ženou - tehdy mou přítelkyní - do svého kroužku ke společnému čtení Bible. Proč jsem tam tehdy šel, to už dnes nevím. Prostě jsem tam šel a myslel si, že to nemůže škodit. To, co se tam říkalo, nás přesvědčilo. V této době, kdy jsem chodil na přednášky o evoluci, jsem se při předčítání z Bible seznámil s Kristem a přišel jsem k víře. Jednak vlivem této společnosti, jednak díky mé matce, která mi vždy dávala literaturu od vědců, kteří to říkají zcela jinak než učebnice, ze kterých se učíme. Můj život se tím změnil, dostal jiný obzor, jiný cíl. Natolik, že mé rozhodnutí pro Krista vtisklo charakter mé profesionální kariéře. Jsem dnes biolog a pracuji na univerzitě, protože jsem tenkrát ve třetím semestru poznal Ježíše Krista. Nebyl bych biologem, nebyl bych vědcem, kdyby se tak tenkrát nestalo. Pravděpodobně to začalo ve škole. Ale pak vprůběhu mého studia jsem uviděl okruh problémů víry a myšlení, který mě také osobně velice zajímal, a víra vJežíše mě povzbudila, že mám být přírodovědcem, mám udělat doktorskou práci a po doktorské práci zůstat na univerzitě a věnovat se studiu evoluce a stvoření na vědecké bázi.

Právě jsem se představil jako člověk, který učinil se svou vírou určité zkušenosti, které nejsou v podstatě přístupné metodice přírodovědecké. Přírodní věda se zabývá velice vymezenými oblastmi. Zabývá se věcmi, které mohou být získány experimentem, opakovatelným kterýmkoli vědcem na světě a dá stejný výsledek. Otcové přírodní vědy moudře položili toto vymezení, vycházeli z podstaty víry přírodovědců.

Věda a Boží zjevení - to jsou filozoficky, experimentálně a metodicky dvě oblasti. A my musíme být opatrní, abychom tyto dva okruhy nesměšovali dohromady: že z víry neděláme výpovědi a nemyslíme, že mluvíme přírodovědecky, a na druhé straně, že z přírodní vědy neděláme závěry o věcech původu (stvoření) světa nebo o smyslu světa. To je přesně to, co činí teorie evoluce a zabývá se věcmi, které leží vminulosti a které podle té definice už vůbec nejsou přírodovědecky postižitelné. Evoluce je v nejlepším případě věda historická. To není žádné podcenění. Ne že by vědy historické byly horší než přírodní vědy, míním pouze, že mají jiné pole, kterým se zabývají. Nauka o evoluci není přírodní vědou - to je to, co chci formulovat jako základní větu. A když k vám někdo přijde a řekne, že přírodní věda dokazuje, že život se vyvinul náhodně, pak mu můžete odpovědět: To není pravda, protože přírodní věda nemůže dát žádnou výpověď o procesech, které se udály vminulosti. Jak málo může věda prokázat, zda César žil, může o to méně prokázat, zdali se život vyvinul náhodně. Máme jen určité indicie. Máme zvířata, která si jsou více či méně podobná, máme zemské vrstvy, ve kterých leží určité fosilie. To je nález popisné přírodní vědy. Proč tyto věci jsou takové, jaké jsou? To nemá s přírodní vědou co dělat. Proč zemská vrstva je taková, jaká je? To je otázka, kterou řešíme indukcí, interpretací, kde určité modely pouze předpokládáme. Buďte proto stále opatrní s těmito dvěma rovinami, které bývají navzájem směšovány. Učení o evoluci vzneslo nárok na veškeré vysvětlení od vzniku první molekuly až po vznik ducha.

Věda věří, že tím vysvětlila život. Chtěl bych říci jen tolik, že na posledním kongresu mezinárodní společnosti o studiu původu života (International Society for Study of Origins of Life) v Mainzu jsem se zcela drze přihlásil, abych přednesl příspěvek. Šlo o vznik života v prvotních hmotách a tam se ukázalo, že nevíme nic. A lidé, kteří tam mluvili, byli také ochotní to přiznat, když u toho nebyl žádný reportér a žádný kreacionista. Co jsem tam slyšel od vedoucích postav z této vědní oblasti, o tom bych si nedovolil snít. To, co publikují, to je něco zcela jiného. My nic nevíme, my nevíme, jak první molekula vznikla, my nevíme nic o tom, jak vznikly první proteiny a vůbec nevíme, jak vznikla první buňka. Všechny zákonitosti, které známe z chemie a molekulární biologie, vlastně mluví proti tomu, že by se něco takového mohlo stát. To poznali mezi tím nejen teoretici stvoření, tento základní poznatek zasahuje také jiné okruhy ve vědě. Makromolekula DNA, tato komplikovaná molekula, kterou zatím známe pouze v základních rysech, se nemohla vytvořit v"prapolévkách". Zákony makromolekulární chemie mluví proti tomu, zákony teorie informací mluví proti a neexistuje experiment, který by mluvil pro. A protože je to tak zřejmé, proto existují teorie, které jsou přednášeny významnými vědci, podle kterých život na Zemi vůbec nevznikl. To nejsou křesťané, myslím na slavné astronomy, biochemiky, nositele Nobelovy ceny. Neučí již, že by život vznikl "v prapolévce", věří, že život vznikl ve vesmíru. Protože vědí, že to nešlo na Zemi, říkají, že život musel přijít na Zem z vesmíru, a to je takové obrazné znázornění Všehomíru, neznámým způsobem život zrodilo a tento život se dostal v ocase komety v pradávné době na naši planetu. Byl naočkován do základu oceánů a tam se rozvinul v náš život. To říkají dnes vedoucí lidé na scéně vědy. Tím je problém pouze odsunut, kde by byla možnost vzniku života, pochopitelně, do nevysvětlitelného. Potom přistává svět v evolučním učení o původu života tam, kde přistát nechtěl. Jde tam, k oněm mýtům, které vlastně chtěl potřít.

Rád bych ještě pohovořil o jedné zcela jiné věci, co učení o evoluci vůbec nemůže vysvětlit - o kráse živých tvorů. Podle evoluce musí být každá věc účelná. Všechno musí mít určitý smysl. Jestliže je něco krásné, aniž to slouží nějakému účelu, pak selekce tuto formu dříve nebo později nechá vymřít. Krása však znamená mít po ruce dost značné množství genetické informace, aby bylo možné tuto krásu vytvořit. Informace však stojí něco ve smyslu evoluce: stojí energii, energii výměny látkové, musí dodat tlaky selekce, které vyrábějí tento organismus. Jako například vezmu mořské šneky z hlubokého moře, kteří mají nádherné formy a linie, žádný biolog neví proč. To nemohou být žádné záležitosti znaku sexuálního vzhledu, protože zvířata dole nic nevidí, tam je tma. Nemohou to být mechanismy obrany proti nepříteli, protože ostny jsou tak křehké, že se hned rozbijí, když je uchopíme. Kromě toho zjišťujeme, že se tito nádherní šneci velice řídce vyskytují, zatímco jiní, jednodušší, jsou častější. Nemůže tedy být žádnou selekční výhodou, že tito šneci jsou utvářeni takto. Přesto jsou tady a evoluční teoretik neví proč. Podobně to platí i pro živý mikrosvět. Chtěl bych uvést jen jeden příklad, to jsou radiolarie, jednobuněční živočichové, kteří patří k amébám. Jmenují se "sluncovitá zvířátka", protože mají plazmatické výhonky, které vycházejí jako paprsky ze slunce. Takže na těchto tvorečcích nemůžeme najít nic zvláštního, ale když zemřou, můžeme studovat jejich skelety a tyto skelety jsou neobyčejně složité a krásné. Žádný člověk neví, proč ty skelety vypadají tak, jak se nám tu objevují. To nemůže být žádná selekční výhoda. My nevíme, proč živí tvorové jsou tak krásní, jak je vidíme. Nevíme, proč jsou tak komplexní, složití, nevíme, proč mají tolik luxusních jevů. To snad nemá smysl, že je tu tolik okolností bez selekční výhody, a protože jsou tak složité k vystavění a potřebují tolik informací, je zcela nepochopitelné, jak vznikají.

Předvedl jsem vám několik skutečností, ke kterým evoluční učení může říci málo až nic. Evoluční učení je dnes napadáno v oblastech, o kterých se kdysi myslelo, že budou jeho největšími oporami. Je to oblast paleontologie, geologie a oblast molekulární biologie.

Máme-li dnes jako přírodovědci říci něco o původu světa, jsme v situaci dítěte, které dostalo skládací hru od rodičů a v ní chybí 950 z tisíce stavebních kamenů. Jak má dítě z toho udělat obrázek? To nejde. Právě tak je to spostavením přírodovědců v otázce vzniku života. Mozaikové kameny jsou zde postaveny jako písmena. Písmenka se nerovnají sama, nýbrž způsob srovnávání je podmíněn tím, kterou dává evoluce, a zní: Smrt je otcem všech věcí. Boj je otcem všech věcí. Můžeme však mozaiku seřadit podle zcela jiné filozofie. Vzdejte čest Bohu, to je jiná věta, kterou můžeme udělat - z dat a faktů přírody. Člověk má svobodu zvolit smrt jako věcný model vzniku života, nebo zvolit Boha. Člověk je volný. Já jsem však toho mínění, že jdeme lépe, když zvolíme Stvořitele za vysvětlující model - lepší nejen ve svém osobním životě, ale lepší i v přírodních vědách. Myslím, že tento náhled na věci - že Bůh stvořil všechno, co je - dává zcela nový pohled na vše, co je v přírodních vědách, můžeme tím vysvětlit mnoho věcí v přírodě, které předtím zůstávají hádankou. V učení o stvoření jsou nabídnuty věcné modely, se kterými můžeme fakta přírody vysvětlovat.

Chtěl bych shrnout: evoluce se nedá dokázat, již principiálně ne, protože jedná o minulých procesech.

Za druhé: fakta geologie mluví proti (že k evoluci došlo), nemáme mezičlánky, nemáme předchůdce.

Za třetí: fakta geologie a paleontologie mluví proti obrazu dlouhých milionů let, mluví pro rychlou tvorbu sedimentů, o potopě, která s tím souvisí.

Dále, biologie mluví proti evoluci, protože existují "luxusní jevy", které jsou po ruce všude v životě a neumíme je vysvětlit, protože krásu tímto modelem neumíme vysvětlit. Data molekulární biologie mluví proti evoluci.

Podle toho, co dnes víme, k evoluci vůbec nemohlo dojít. To plyne ze struktury DNA, proteinů a z teorie informace. Nic nám dále v přírodních vědách nebrání nahlížet na Boha jako Stvořitele, kterému máme vzdávat čest. Evoluce i stvoření zůstávají věcí víry.

- Vladimír Král, RNDr, CSc., "Život - náhoda nebo záměr"