První srpnovou sobotu navštívil Prahu snad rekordní počet zájezdů a turistů. Stačilo sledovat dav návštěvníků. Většina z nich směřovala na Strahovský stadión. I ten, kdo nenavštěvuje rockové koncerty slavných hvězd pravidelně, mohl pozorovat leccos zajímavého. Že šlo o skutečně mimořádnou událost potvrzuje i to, že se jí účastnil i náš pan prezident Havel a spolu s ním víc než sto třicet tisíc diváků a návštěvníků z celé Evropy.

Kde jsou Pražané?

Odpoledne jsme se pohybovali ve směru toku davů, přes Pražský hrad. Tam jsme rozpačitě okukovali přírůstek na nádvoří za Svatovítským chrámem. Vyrostla nám tam taková kamenná pyramidka. Zvláštní anonymní samorost složený ze tří částí. Návštěvník neví, zda se jedná o umělecké dílo, či balvany vykopané při úpravách chrámového nádvoří. O pár kroků dál jsme se zastavili v Národní galerii. Ve druhém poschodí nás oslovila paní, která na návštěvníky dohlíží. Byla celá potěšená, že slyší češtinu. Dali jsme se do řeči a dozvěděli jsme se mnoho zajímavého. Nejen jak z Národní galerie mizí různá slavná díla v restitucích, nebo v  depozitáři muzea moderního umění ve stále nedokončeném Veletržním paláci, ale i některé pikantnosti o restitučních nárocích různých církevních řádů. O takových maličkostech nejsou veřejnost ani zahraniční návštěvníci informováni. Ke svému údivu marně shánějí některé obrazy i studenti vysokých uměleckých škol, kteří mají zadané diplomové práce. Ona dobrá paní, která Národní galerii skutečně miluje, byla znepokojena nejen současným stavem galerie, ale především návštěvností domácích. Naši lidé do Národní galerie, ale ani na jiná kulturní místa prostě nechodí.

Jsme v Zemi české

Hladoví a žízniví turisté zaplňovali kdejakou hospůdku a stánkaři měli svůj den. Čeština byla slyšet jen tu a tam. Čím víc jsme se blížili k Strahovu a jak nabýval dav na mohutnosti, přibývalo i  odpadků. Právě to, že nebyly průběžně odklízeny, nasvědčovalo, že jsme v  zemi české.

Netypičtí fanoušci

Pořadatelé a policie přicházející fanoušky zběžně prohlédla. Tribuny se postupně zaplňovaly od středu do bočních křídel. Vnitřní plocha patřila mládeži. Kdo očekával pankáče a skinheady, byl zklamán. Nevím, co je odradilo, zda to byla cena vstupenek nebo to, že Rolling Stones a slogan - aspiranti na nesmrtelnost - prozrazuje, že ani jejich příznivci nejsou již nejmladší. Na tribunách seděli většinou normálně vypadající prázdninoví turisté všeho věku. Čekací dobu trávili družnou konverzací, pojídáním všeho možného, a to zapíjeli vodou, colou a v  mírném množství pivem. Nikdo nebyl opilý. Nekonalo se výtržnictví, až na incident mimo stadión. Na tribunách vládlo přirozené veselí vlnících se řad diváků, které nám pomáhalo udržovat ve formě sedací partie. Nemohu hovořit za celý stadión, ale ta část, kde jsme seděli mezi samými Němci, kde jen tu a tam posedával nějaký domorodec či Slovan, mohla být klidně čekajícím davem na evangelizaci Billy Grahama.

V podvědomí máme zakořeněno, že "slušní" lidé na rockové koncerty moc nechodí, ale všechno je jinak. "Slušní" lidé jsou přesvědčeni, že nápravu potřebují jenom hříšníci, ale neuvědomují si, že obnovu potřebujeme všichni. Proto bude peklo plné "slušných" lidí a nebe bude plné hříšníků, kteří volali ke Kristovu kříži o pomoc.

Mnoho a málo

Skoro tříhodinové čekání jsme si krátili různými výpočty o lidech, které jsme měli před sebou jako na dlani. Nestává se často, aby bylo pohromadě 130 tisíc diváků. Kdyby se zaplnila i oddělená tribuna, mohli bychom číslo zaokrouhlit na 200 tisíc. Všichni si dovedeme představit pětinu, desetinu i desetinásobek z 200 tisíců. Desetina, to je menší město, desetinásobek je pětina velikosti České republiky. Na padesát Strahovů by se vešla celá naše republika. Na světě máme necelých šest miliard lidí; ti by zaplnili asi 30 000 Strahovů, které by se pohodlně vešly do čtverce 90 x 90 kilometrů. Potom i miliardy lidí převedené na počet Strahovských stadiónů se nezdají být tak děsivé.

Napadala nás různá srovnání. Na kolik Strahovů by se vešli všichni padlí Američané ve 2. světové válce, zlikvidovaní Rusové během míru v komunismu, nebo zplynovaní Židé v koncentrácích. Všichni jsme vcházeli na stadión přímo ukázkově úzkou branou, po jednom na široké prostranství stadiónu, ale nikdo nás neodsuzoval k životu nebo k smrti. Kolem nás bylo mnoho slušných lidí a člověk se neubránil biblickému pomyšlení, jak málo hříšníků projde nebeskou branou do věčného života. Co je to biblicky mnoho a málo; jak najít věčný život? Písmo nám napoví:

 

  • Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. (Matouš 7:13-14)

 

Zeď nářků

Ne, nemám na mysli tu v Jeruzalémě, ale tu, která oddělovala pódium od zadní části stadionu. Po stranách stály řady záchodků a před nimi se tísnily dlouhé řady. Ty, které potřeba prostě přemohla, se postavili čelem ke zdi, sklonili hlavu a místo modliteb močili před zraky plných tribun.

Světlo a světlonoš

Velkolepá stavba pódia za denního světla mohla znázorňovat ledacos. Její výška a kovová konstrukce připomínala něco z vnitřností menšího mrakodrapu. Na bocích stály dva vysoké válce, mezi kterými byla obrovská obrazovka a uprostřed se tyčilo oblé, článkovité rameno, jako obrovský krk dinosaura. Na jeho vrcholu byla plochá diskovitá kabina podobná těm, které vídáme na vyhlídkových věžích. Až do okamžiku zahájení stála před diváky vysoká šedivá nic neříkající konstrukce, podobná moderní budově.

Když dospěla chvíle čekání svého vrcholu, v první chvíli člověk málem oněměl úžasem. Světelné efekty byly skvělé. Hvězda večera přivítala diváky slovy: "Vitam vas na Voodoo launge". Jak se barvy proměňovaly, navozovaly naprosto odlišnou atmosféru. Na několika místech vyšlehly plameny, vyvalil se dým. Velkolepá konstrukce rázem ožila. Zeleně světélkující rameno se stalo tělem hada a z očí a tlamy začaly šlehat světelné paprsky a oheň. Hra barev byla oslňující; barvy se proměňovaly a záře osvětlovala různá místa a části pódia i diváků. Stříbrná připomínala start kosmických raket do vesmíru. Na obrazovce se střídaly záběry zpěváků, hudebníků i jejich nástrojů. Chvílemi se na obrazovce proměňovaly a prolínaly srdce a kříže. Silueta ženského těla a těla s ohonem se vlnila do rytmu. Kdo byl pánem večera, není obtížné určit.

 

  • A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. (Zjevení Janovo 12:9)

 

 

Úroda zbělela ke žni

Mnohobarevná světla vyzařovala pocit radosti, štěstí, veselí karnevalu a oslnivosti Las Vegas. Rudá barva připomínala peklo a zlatá, ta snad byla nejkrásnější. Osvětlovala obrovskou plochu zvednutých rukou diváků na ploše stadionu, které se vlnily stejně jako zralé, sluncem prozářené klasy obilí. V  té chvíli jako by ožily biblické verše:

... Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni. Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k    věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne. Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete." (Jan 4:35-38)

Při troše romantické hudby byli diváci naměkko a rozsvěcovali plamínky zapalovačů a prskavek. Když člověk trošku přimhouřil oči, zdálo se, že vidí město veliké. Platí-li, že jeden rozsévá a druhý žne, zbývá si odpovědět na otázku, kdo sklidí úrodu? Bůh nikoho z  nás neurčil do role diváků, ale dělníků.

 

  • Řekl jim: "Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. (Lukáš 10:2-3)

 

Rolled stone

Ne, neřádí tiskařský šotek ani nejde o  jazykovou chybu. Podobnost významu slov Rolling Stones v názvu hudební skupiny a "rolled away stone" (odvalený kámen) není čistě náhodná. Bible hovoří o mnoha kamenech. Nejdůležitější z nich je kámen úhelný, jímž je náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus. Další kámen, který je pro křesťany důležitý, uzavíral hrob Pána Ježíše Krista.

 

  • Ale když vzhlédly, viděly (ženy), že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim: "Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde." (Marek 16:4-6)

 

Rockové skupiny často zaměňují, překrucují a přivlastňují si Boží slova pravdy. Například nahrávací společnost Rolling Stones nese název The Virgin - Panna. Nezáleží na tom, zda Rolling Stones propagují okultní myšlenky z přesvědčení nebo jen z obchodních důvodů. Dělají reklamu Satanu a on přijme jakýkoliv druh reklamy; té kruté a šokující, ale i té umírněné a esteticky přitažlivé.

- kas -

 

Zájemcům o toto téma doporučujeme knihu Ulricha Bäumera "Chceme jen Tvoji duši", která odpovídá na otázky, které souvisejí s rockovou scénou, okultismem a odhaluje fakta a souvislosti. Vydalo nakladatelství LOGOS.