Měli jsme nejhorší mámu na světě! Zatímco jiné děti jedly k snídani sladkosti, my museli mít cereálie bez cukru, vejce a celozrný chléb. Když druzí popíjeli k obědu pepsi a chroupali čipsy, my jsme museli jíst sendviče. Jak se asi dovtípíte, díky naší mámě byla naše večeře rovněž úplně odlišná od večeře jiných dětí.

Máma trvala na tom, že chce vždy vědět, kde právě jsme. Mohli byste si myslet, že jsme byli trestanci ve vězení. Musela vědět, kdo jsou naši přátelé a co s nimi děláme. Když jsme řekli, že přijdeme za hodinu, trvala na tom, abychom přišli za hodinu nebo dříve.

Stydíme se to přiznat, ale ona měla i tu drzost porušit zákon o dětské práci, když nás nutila doma pracovat. Museli jsme mýt nádobí, stlát postele, učit se vařit, luxovat, prát a dělat všechny možné nelidské práce.

Myslím, že byla vzhůru do noci, aby pro nás vymyslela ještě další práci.

Vždy po nás vyžadovala, abychom říkali pravdu - celou pravdu a nic než pravdu. Jakmile jsme byli teenagery, měla nás přečtené a život byl opravdu nesnesitelný.

Nedovolila, aby naši přátelé pouze přijeli před dům a na nás jen zatroubili. Museli přijít až ke dveřím, aby se s nimi mohla setkat. Zatímco všichni ostatní mohli chodit na rande od svých dvanácti nebo třinácti let, my jsme museli čekat až do šestnácti.

Kvůli naší mámě jsme přišli o spoustu vzrušujících akcí, které jiné děti zažily. Nikdo z nás nebyl přistižen při krádeži v obchodě nebo ničení cizího majetku, nikdo nebyl uvězněn pro nějaký přestupek. To všechno její vinou.

Nikdy jsme se neopili, nekouřili jsme, ani jsme nezůstali mimo domov přes noc a nedělali jsme milion dalších věcí, které ostatní kluci a holky dělají.

Neděle byly vyhrazeny pro církev a my jsme nevynechali ani jednou. Raději nás ani nenapadlo se zeptat, jestli můžeme strávit sobotní večer s kamarádem.

Nyní, když jsme opustili svůj domov a jsme konečně svobodní, začínáme být stejně hroznými rodiči jako naše máma. Svět zkrátka ještě nemá dostatečně hrozné matky.

- Internetový folklór -