Ukázka z knihy Dona Richardsona

Pronikání islámu do západní kultury

Televizní kanál Fox News 27. června 2002 uvedl, že zahraniční muslimové ročně investují do amerických vysokých škol na 13 miliard dolarů. Velkou část tvoří školné, které platí rodiče za vysokoškolské vzdělávání svých dětí. Ale celá částka není tvořena jen školným. Je zde ještě jiná položka.

Přítomnost na západních universitách

Přinejmenším poslední dvě desítky let usilují islámští stratégové o vliv v západním sekularizovaném akademickém světě.

Pomocí peněz získaných prodejem ropy začali kontaktovat prezidenty rad západních univerzit s úvodní otázkou: „Máte na vaší universitě ústav islámských studií?“ Naznačujíce, že by tam jistě měl být. Pokud odpověď zní ne, nemáme, tak se zeptají: „Měli byste zájem mít opravdu špičkový ústav islámských studií?“ A pak můžeme slyšet dialog podobný následujícímu, pokud odpověď zní: „Jistě, měli bychom zájem, ale nemáme dost finančních prostředků“, prohlásí muslimský agent: „Peníze nejsou problém. Pokud vaše instituce zajistí v areálu university pozemek, pak bude naše organizace v plném rozsahu financovat výstavbu prvotřídního ústavu islámských studií“ a dodají: „Je to jen s jednou podmínkou. Jestliže založíme ústav islámských studií, přirozeně si musíme být jisti, že tam islám bude správně prezentován. Takže nám musíte dovolit, abychom pro nový ústav zajistili kvalifikované učence. Samozřejmě zabezpečíme i jejich platy, přinejmenším do doby, než vám fondy školného z nového ústavu umožní zahrnout jejich platy do vašeho řádného rozpočtu. Profesoři, které zajistíme budou dokonce kvalifikováni učit některé další předměty na jiných katedrách vaší univerzity bez dalších nákladů.“

Kdo může takovou nabídku odmítnout? Někdy si západní sekulární univerzita zřídí vlastní ústav islámských studií a vybírá profesory, kteří jsou jak uznávaní, tak objektivní, což je chvályhodné. Nicméně některé západní sekulární univerzity již přijímají nabídky externích ústavů islámských studií, kde pak působí profesoři ze zemí jako je Saudská Arábie nebo Kuvajt. Muslimští profesoři placení z těchto zdrojů mohou být nad slunce věhlasní, ale šance, že budou vyučovat objektivně o islámu, je mizivá.

Západní univerzity obvykle považují ústav islámských studií za nezbytnost

Neočekává se, že muslimští profesoři, kteří přicházejí s nabídkou, budou obhajovat islám a očerňovat jiná náboženství. Jeden z mých synů absolvoval kurz historie vyučovaný jedním takovým profesorem v Jižní Kalifornii. Dotyčný profesor opakovaně ve svých přednáškách pomlouval křesťanství. Každá pomluva byla spojena s urputnou obhajobou islámu. V pozdější fázi kurzu jsem svému synovi řekl, aby vznesl námitku, což překvapilo profesora i zbytek třídy. Tak, jako jsou na fakultách vítáni profesoři z muslimského prostředí, je islám de facto akademicky hodnocen jako důvěryhodné náboženství, korán jako důvěryhodná kniha a Mohamed jako hodnověrný prorok. Nemuslimští odborníci na islám mohou být jen těžko zaměstnáni, když muslimové obsadí všechna místa. Západní university všeobecně považují ústav islámských studií za nezbytnost a muslimští stratégové ochotně uhradí náklady, aby měli pod kontrolou, jak se o islámu vyučuje.

Celkové dopady na univerzitu

Jak může nemuslimský profesor na jiném ústavu univerzity (předpokládejme, že zná znepokojivá fakta) kritizovat islám, korán a Mohameda, když instituce vyžaduje islámský průnik do západní kultury a schvaluje mu plat a možná také definitivu, čehož si je vědom? Všechny vysoké školy budou samozřejmě tvrdit, že objektivita v žádném případě není narušena. Objektivita je koneckonců základem akademické reputace. Přesto je těžké si představit nějakého neislámského profesora na sekulární univerzitě, který řekne nebo napíše něco kritického o Mohamedovi nebo koránu. Budou samozřejmě odsuzovat radikální islám a naznačovat, že jeho spojení s Mohamedem nebo koránem je čistě náhodné. Jak bychom si všichni přáli, aby měli pravdu! Jenomže radikální islám má s Mohamedem a islámem společného mnohem více, než pouhou spojitost. Jak jsem již uvedl na základě písemného pramene islámu, koránu, je radikální islám tím pravým islámem. Umírněný islám je pseudoislám. Můžeme si být jisti, že ti, kteří si říkají umírnění a odmítají mluvit kriticky o islámu, žijí ve vysněném světě. Jsou podobni hypotetickému Němci žijícímu ve 30. letech 20. století, který říká: „Věřím, že Hitler je dobrý vůdce a rovněž věřím, že každé slovo v jeho Mein kampf je pravda, ale nejsem nacista!“ Umírnění muslimové neřídí desítky tisíc madras. A tyto madrasy jsou ekvivalentem Hitlerova nacistického mládežnického hnutí, ale v nesrovnatelně větším měřítku! Když ve svých přednáškách presentuji části této knihy, lidé, kteří absolvovali universitní kurz islámu, se téměř vždy ptají: „proč jsem se nedozvěděl tato základní fakta v kurzu, za který jsem zaplatil slušné peníze?“ Odpověď je jednoduchá: protože byla porušena akademická nestrannost. Ibn Warrag ve své práci „Proč nejsem muslimem“¹ kárá západní univerzity, že se samy pohřbily do tekutých písků naivních představ o Mohamedovi a koránu. Tento trend si zasluhuje bedlivou pozornost. Se zvyšujícím se počtem blízkovýchodních muslimských učenců vstupujících do západního univerzitního prostředí se bude zrádnost tekutých písků pouze zvyšovat.

Islám ve výuce sociálních věd

Nesmíme přehlédnout fakt, že profesoři humanistických sociálních věd na západních univerzitách, od Moskvy po Melbourne, byli po desetiletí nakloněni nejen k tomu, aby shovívavě přijímali islám, ale také aby napadali křesťanství. O nepřátelství vůči křesťanství na západních universitách a jeho teoretických základech pojednává kniha „Křesťanství před soudem“; argumenty proti antináboženskému fanatismu od Vincenta Carrola a Davida Shifletta² nebo mé vlastní „Učenci s podivnými teoriemi“ v kapitole Věčnost v jejich srdcích³.

Křesťan, který studoval Washingtonskou státní univerzitu, mi vyprávěl, jak ho jejich profesor antropologie varoval: „Mladý muži, v tomto semestru udělám všechno, co je v mých silách, abych zničil vaši důvěru v křesťanství“. Proto je smýšlení, které netoleruje křesťanství, tolik nakloněné islámu! „Co jsem na to mohl říct?“ zeptal se zdrcený mladík. „Jsou ve třídě studenti praktikující jiná náboženství?“ „Ano“ odpověděl. „Máme ve třídě hinduistu, muslima a také buddhistu.“ „A varoval je, že bude napadat jejich víru?“ „Ne, nevaroval.“ „V takovém případě byste měl zpochybnit jeho nestrannost, protože napadl pouze křesťanství, ačkoliv jako sekulární humanista nesnáší žádná náboženství, pokud se ovšem nepojímají jako předměty antropologických studií.“

V tomto bodě nabízím zevšeobecnění, ale podle definice má každé zevšeobecnění výjimky. Zevšeobecnění je užitečné, pokud uznává, že existují výjimky. Po více než století byly katedry sociálních věd na téměř každé západní univerzitě přinejmenším částečně využívány jako protikřesťanské madrasy ve službách sociálních věd hrazené z daní občanů. Ale jak se takové skutečnost srovnává s odlukou náboženství od státu?

Podobenství pro dnešní dobu

Jako pokračování své generalizace nabízím podobenství: Jistý farmář v daleké zemi měl promyku, nějaké slepice a několik koz. Slepice mu snášely vejce a kozy mu poskytovaly mléko. „Ale k čemu je mi ta promyka?“ řekl si jednoho dne. „Někdy skáče po střeše a probudí mě a občas mě oloupí o vejce, které sežere v kurníku. A kromě toho jsem alergický na její kožešinu.“ Nakonec dospěl k závěru, že promyku nesnáší a zabil ji. Časem si všiml, že teď už nezmizí jen sem tam nějaké to vejce, ale teď už občas rovnou zmizí slepice, později občas zmizela i koza. Nakonec farmář objevil, v čem je problém. Jeho promyka totiž udržovala v bezpečné vzdálenosti od farmy hroznýše. Když už promyky nebylo, vklouzli hroznýši dovnitř a vykrmovali se na farmářových vejcích. Když povyrostli, začali se krmit kuřaty. A když se vykrmili kuřaty, povyrostli natolik, že byli schopni polykat jeho kozy. „Ó promyko! promyko!“ Naříkal farmář, „kéž bych tě tu mohl mít zpátky! Nekřičel bych na tebe, když bys skákala po mé střeše. Nemusela by sis brát příležitostně vejce za své služby, protože bych ti dával sám vejce každý den! Byl bych sice dál alergický na tvůj kožíšek, ale lepší je tu a tam kýchnout, než tihle hroznýši! Jako blázen jsem zabil promyku, abych měl o pár vajíček víc“, bědoval farmář, „abych ztratil své vejce, slepice i kozy kvůli hroznýšům.“

Pointa: Sekulární humanisté, agnostikové a ateisté se domnívali, že jestliže zbaví svůj svět toho otravného křesťanství, na jeho místo nenastoupí jiné náboženství. Jaký omyl! Lidstvo jako druh je vybaveno náboženským instinktem. Sekulární humanisté, agnostikové a ateisté mohou dosáhnout znecitlivění svého vrozeného náboženského instinktu, ale většina lidstva si stejně zvolí náboženství. Pokud lidé nemohou mít své náboženství, většina z nich se nakonec obrátí k jinému. Zarytě nenáboženští akademikové sociálních věd těží ze svého postavení vyučujících, aby se generaci za ganerací posmívali, diskreditovali a oslabovali křesťanství, zejména v Evropě, Kanadě a Austrálii. Katedrály jsou převážně prázdné (do těchto divů architektury nebylo moudré investovat peníze křesťanů). Ale vítězství sekulárních profesorů je jen vítězstvím Pyrhovým. Střelili se sami do obou nohou, ale bolest ještě nepronikla do jejich mozků. Dobrovolně dávají islámu příležitost, aby vtrhl do myslí lidí tam, kde oni křesťanství oslabili. Žijeme v době, kdy si muslimové kupují za ropné peníze tisíce liduprázdných evropských, kanadských a amerických kostelů a přeměňují je na mešity. Živé křesťanství mohlo působit jako promyka a zachovalo by národům šanci. Ale muslimský hroznýš už je v kurníku a už se ohlíží po kozách sekulárního antireligionismu a jejich akademické svobodě.

Rada sekularistům

Pro sekularisty, kteří prohlašují, že jsou alergičtí na křesťanství, mám dobrou radu: je lepší tolerovat náboženství, které se podobá občas iritující promyce, než promyku zabít a tím nevědomky vykrmovat hroznýše, to jest náboženství extrémismu, které hladově udusí vaši akademickou svobodu být sekulárním humanistou, agnostikem nebo ateistou! Zkuste se ve světě, kde dominuje islám, vysmívat islámu způsobem, jakým se ve svých třídách vysmíváte křesťanství. Pod zákonem šaria by se vaše hlava brzo skutálela do popravčího koše. Jinými slovy, nejen vaše vejce, ale dokonce i vaše slepice a kozy – vaše akademická svoboda a vaše práva, zmizí ve chřtánu jiného náboženství. Do jaké míry toleruje pravý islám sekulární humanismus, agnosticismus nebo ateismus? Odpověď zní. Dokonce ještě méně než odpadlictví! A odpadlictví vždy bylo v koránu hrdelním zločinem… V přísně muslimských zemích, jakými jsou Saudská Arábie nebo Pákistán znamená odpadnutí automaticky trest smrti. Pokud bude lidstvo lidstvem, tak budete mít nablízku vždy nějaké náboženství. Jako profesoři máte jistý vliv na to, jaké náboženství to bude. Křesťanství, které přinejmenším v dnešní době uznává vaši svobodu oponovat, ale vy jste oslabili jeho schopnost chránit vaše právo oponovat i jiným náboženstvím. Mezi světovými náboženstvími stojí křesťanství (nikoliv pseudokřesťanství a stejně tak ani budhismus s jeho obdivovanou praxí nenásilí) po etické stránce v opozici vůči islámu. A jako evangelizující náboženství je nejhorlivější v pokojném ideovém zápasu po vítaném opuštění pseudokřesťanského křižáctví a inkvizice z dob minulých. Křesťanství tedy působí podobně jako promyka proti síle islámu a pracuje tak pro vás, sekularisty, pokud ovšem dostane čestnou příležitost. Vím, že humanisté, agnostikové a ateisté, kteří toto čtou, nemohou souhlasit. Jenže můžete si dovolit čekat, až se ukáže, zda se mýlím? Je na čase, aby lidé jako vy, a lidé jako já, vzali v úvahu, v čem se lišíme, a společně diskutovali, jak se můžeme zachránit.

Nástup na základní školy

Islám se pevně zahnízďuje nejen v západních institucích vyššího vzdělávání, ale napadá vzdělávací systém už i na úrovni základních škol. Dr. James L. Garlow ve své „Křesťanské odpovědi islámu“ varuje: „V kalifornském Byronu jsou žáci během vyučování nuceni oblékat se jako muslimové, číst korán a vést „svatou válku“, nebo-li džihád formou hry, podle osnov nařízených státem, které však stejnou výhodu upírají křesťanské víře. Správa veřejných škol v New York City omlouvá děti muslimů z výuky, aby se mohly denně modlit ve státem financovaných školách. Na stejných školách je zakázáno křesťanským dětem modlit se nebo mít biblická studia. Guvernér státu Massachusetts (nyní již bývalý) projevil zájem zařadit muslimské učení do osnov státních škol⁴ . V případě Byronu bych měl zmínit velmi zneklidňující prohlášení školy, že totiž její podivně proislámská výuka je v souladu se státními instrukcemi. Škola rovněž tvrdí, že zmíněné aktivity byly dobrovolné, ale s tím nesouhlasí rozzlobení rodiče a dali záležitost k soudu. Zatím na druhé straně Atlantiku zjišťují naivní evropští pedagogové, kteří si mysleli, že mohou asimilovat muslimy v evropské kultuře, že je islám pevně rozhodnut asimilovat Evropany do islámu. Muslimuvé v Evropě nyní požadují, aby byl islám vyučován na veřejných školách jakožto nadřazený jakémukoliv jinému náboženství.

Útok uvnitř církve

Profesoři z oblasti sociálních věd nejsou jediní, kteří neúnavně napadají biblické křesťanství. Liberální teologové uvnitř církve tragicky přispívají k přeměně křesťanství na pseudokřesťanství. Z protestantské strany se tak děje učením svůdných teorií německého vyššího kriticismu⁵. Muslimští apologetikové si dychtivě přisvojují liberální útoky na Nový zákon a využívají je k islámské propagandě. To ušetří muslimům spoustu práce! Nepotřebují pracně vynalézat argumenty proti Novému zákonu. Jako příklad – Ježíšův seminář – skupina liberálních teologů zkoumající Ježíšovy výroky publikovala zprávu, která nevědomky nabízí muslimům instantní úskočné argumenty proti Novému zákonu naservírované na pěkném podnose. Oslabením víry, zejména luterských křesťanů, oslabili němečtí vyšší kritikové schopnost luteránství projevit se jako promyka proti nacizmu ve 30. letech dvacátého století. Nyní ovlivňují několik hlavních denominací v Evropě tak, že nejsou schopné čelit islámu.

Islám a Hollywood

Jaké dlouhodobé plány má s Hollywoodem?

Západní kina a televize uvádějí několik filmů, ve kterých je křesťanství zobrazováno nestranně. „Ohnivé vozy“, „Za zvuků hudby“ a „Krajina stínů“ jsou jejich hlavními příklady. Pořád je však značné množství filmů a televizních programů, které jsou hrubě násilné, oplzlé, nebo skrytě okultní. Muslimové, hinduisté a buddhisté na celém světě mají tendenci vehementně protestovat proti takovým filmům, i když s klidem sedí a sledují je. Radikální muslimové často viní křesťanství kvůli svodům západních médií a mnohomluvně říkají: „Podívejte, jak nás kazí křesťanská Amerika!“ Jeden z konečných cílů islámu je utvrdit toto vnímání jako selhání křesťanství a judaismu, totiž neschopnost zabránit mocí produkci mravně závadných filmů. Islám nechápe židovsko-křesťanskou trpělivost v přemáhání zla osobním příkladem. Radikální islám dá přednost rozpoutání okamžité a brutální destrukce medií, které mravy a morálku kazí.

Lidé z médií, mějte se na pozoru! Přemýšlejte o tom, jak se vyhnout extrémní cenzuře ve světě ovládaném islámem, který by hypoteticky mohl vládnout za několik desítek let. Především dobrovolně očistěte svou vlastní práci, protože islám nenávidí vaši produkci. Za druhé uvažujte o křesťanství, kterým mnozí z vás opovrhují, ale které je eticky největší opozicí islámu – je něčím, co s trochou pomoci je vaším nejlepším spojencem pozitivní ochrany, podobně jako promyka. A nebudete muset dokonce ani poděkovat.

Rychlá asimilace

Dick Morris, bývalý poradce prezidenta Clintona, ve svých projevech a článcích říká, že podíl muslimských imigrantů v evropských národech činí 10-20 % a stále se zvyšuje. Evropské vlády váhají s podporou Ameriky v boji proti terorismu, zejména na arabské půdě, protože mají strach ze spouště, kterou může způsobit odveta radikálních muslimů v jejich vlastních společnostech. Morris dále varuje, že Amerika, postupem času, zůstane v boji s terorismem osamocená⁶. Podíl muslimských imigrantů stoupá nejen v Evropě, ale i v Americe. Stejně jako Borg ve Star Treku, oznamuje dominantní islámský šovinista všem nemuslimům: „Budete asimilováni.“ Hroznýš už se plazí z kurníku do kozí ohrady. Válka jiného druhu probíhá zde na naší (americké) půdě. Odehrává se na našich předměstích, v našich školách a univerzitách i v našich zaměstnáních. Je nutné přijmout vhodná protiopatření. Musíme se rozhodnout, jaká protiopatření jsou nejvhodnější. Je třeba vzdát se každé definice pluralismu, která všechna protiopatření neguje. Zajímali jsme se snad během studené války o pluralistická opatření, která by vyhovovala komunismu? Samozřejmě že ne. Jenže radikální islám je stejnou a politicky ještě větší hrozbou pro naši svobodu, než jakou kdy představoval komunismus.

[1] Ibn Warraq, Why I Am Not a Muslim (Amherst, NY: Prometheus Books, 1995), pp. 23G-237.
[2] Vincent Carroll and David Shiflett, Christianity on Trial: Arguments Against Anti-Religious Bigotry (San Francisco, CA: Encounter Books, 2002).
[3] Don Richardson, „Scholars with Strange Theories“ in Eternity in Their Hearts (Ventura, CA: Regal Books, 1981), pp. 133-150.
[4] James Garlow, A Christian's Response to Islam (Tulsa, OK: River Oak Publishing, 2002), n.p.
[5] For more on this subject, see my book Eternity in Their Hearts (Ventura, CA: Regal Books, 1981).
[6] Dick Morris makes frequent appearances on Fox News and C-SPAN and has written several best-selling books.

Don Richardson, „Tajemství islámu“.
  Kapitolu „Autogenocida Evropy“ otiskneme v příštím čísle a již je umístěna na <www.reformace.cz>