Nedávno jsem slyšel příběh o jednom africkém králi, který měl důvěrného přítele, jenž s ním vyrůstal. Tento muž měl ve zvyku dívat se na každou situaci, která se v životě přihodila (ať dobrá, nebo špatná), s konstatováním: „To je dobré!" Jednoho dne byli spolu na lovecké výpravě. Přítel pro krále připravil nabité pušky. Podle všeho udělal u jedné z pušek něco špatně, protože když král vystřelil, přišel o palec. Ve chvíli, kdy se to stalo, přítel jako obvykle automaticky pronesl: „To je dobré!" Král na to řekl „Ne, to NENÍ dobré!" a přítele uvrhl do vězení.

Asi o rok později král lovil v oblasti, o níž měl vědět, že je lepší se jí vyhnout a raději zmizet. Chytili ho kanibalové a odvlekli ho do své vesnice. Svázali mu ruce, zarazili do země kůl, připoutali ho k němu a připravili hranici. Když přišli blíž, aby podpálili dřevo, všimli si, že králi chybí palec. Protože byli pověrčiví, nesnědli nikdy nikoho, kdo by měl nějakou tělesnou vadu. Krále tedy rozvázali a propustili, ať jde svou cestou.

Když se vrátil domů, vzpomněl si na událost, při níž přišel o palec, a pocítil výčitky svědomí kvůli tomu, jak se svým přítelem naložil. Šel za ním do vězení, aby si s ním promluvil. Řekl: „Měl jsi pravdu. Bylo dobré, že jsem si ustřelil palec." A vyprávěl svému příteli vše, co se právě stalo. „Velmi se omlouvám za to, že jsi byl tak dlouho ve vězení. Moje rozhodnutí bylo špatné." „Ne," odpověděl jeho přítel, „bylo to dobré!" „Co tím myslíš, že 'To bylo dobré!?' Co může být dobrého na tom, že jsem svého přítele nechal sedět rok ve vězení?!"

A přítel odpověděl: „Víš, kdybych nebyl ve vězení, byl bych na tom lovu s tebou." Římanům 8,28 říká:

  • Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí.

- Z internetu, přeložil Robert Hart -

 

Písmo netvrdí, že vše, co se nám v životě stane, je dobré nebo příjemné. Všichni víme, že v životě se dějí strašné věci, ať jde o ztrátu těch, které jsme měli rádi, o ztrátu zdraví, zaměstnání, majetku, rozpad manželství až po ztrátu svobody. V životě přijde tolik chvil, kdy nás napadne myšlenka - to není fér! Soudce vynese nespravedlivý rozsudek, vlády utiskují spravedlivé, sužují nás události, které by se stát neměly. Jak často cítíme bolest nad ztrátami životů a nepravostmi světa.

Přesto jedna věc odlišuje křesťany, kteří se octnou v nesnázích a jsou okolnostmi přivedeni k zoufalství, a ty, kteří čelí těžkostem života bez víry v Boha. Rozdíl v pohledu na totožné okolnosti spočívá ve víře, že vše a za všech okolností je pod bdělým dohledem svrchovaného Boha, který určité události dopouští, bez ohledu na jejich nepříjemný průběh, bez ohledu na bolest, kterou taková událost člověku způsobí, a bez ohledu na to, jakou ztrátu utrpí.

Máme skutečně takovou důvěru v Boha, která naši víru zachová za všech okolností? Není to jen teorie? Víme, že by to tak mělo být, ale kdo z nás takovou víru má? Sám musím přiznat, že jsou chvíle, kdy vidím jen to negativní a přestávám vidět dobro v Božím záměru v krizových životních situacích. A je docela možné, že během pozemského života nikdy nepochopím, jak právě negativní okolnosti mohou působit v konci konců dobro, které měl Bůh na mysli. Vše, co mohu v takové situaci udělat, je důvěřovat Jeho slovu, které říká, že všechny věci napomáhají k dobrému. Možná, že právě tímto způsobem Bůh prohlubuje a upevňuje moji víru a charakter. Tragická a bolestná zkušenost také může znamenat, že budu ušetřen daleko větší bolesti v budoucnosti. Může to znamenat, že mě tato zkušenost přivede blíže k Bohu. Nevím, ale věřím, že Boží slovo je pravdivé, že nás nikdy nezklame, a že v každé zkoušce stojí na mé straně.

V Písmu je řada příkladů lidí, kteří zažili strašlivé události, které v konci konců vedly k dobrým koncům. Jób se naučil věřit skrze strašlivé osobní ztráty a utrpení, že Bůh má vše pod kontrolou a proto se Boha neptal - proč? Tyto těžké zkoušky prověřily víru Jóba a Bůh nahradil vše, co Jób ztratil.

Podobně Josef protrpěl kruté zacházení nejen z ruky svých bratrů, ale i těch, kteří nad ním měli moc. Nakonec to byl Bůh, kdo Josefa povýšil, aby vyvedl izraelský národ z egyptského otroctví. Josef měl příležitost rozpoznat Boží záměr a odpustit svým bratrům i všem, kdo se proti němu provinili. Oni zamýšleli zlo, Bůh zlo proměnil v dobro. A tak se Josef stal tím, kým ho Bůh chtěl mít - aby zachránil Izraelce ve zlých časech hladomoru a zajistil jim místo, kde mohli vzkvétat.

Vidíme dobrotu Boží ruky i ve chvílích těžkých zkoušek, nebo nás paralyzuje nedůvěra, pochybnosti, podezírání Boha, která nás v konci konců vede do stavu zoufalosti a deprese? Nebo vnímáme okolnosti jako prostředek, kdy Bůh zdánlivě negativní okolnosti proměňuje v něco dobrého, něco, co se může stát požehnáním pro tebe a ostatní? Náš život je otevřenou knihou svědectví o Boží moci. Nejsem představitelem postojů přehnaného optimismu za všech okolností. Prožívám smutek i bolest. Vím, že nedobré věci se stávají i Božím lidem. Ale Bůh je rozhodnutý, že i zlé události v našem životě promění k dobrému. Naše odpovědnost, ve světle Písma, je důvěřovat Bohu a nemít pochybnosti o Jeho záměrech. Jeho cíle jsou jasně vyjádřeny v Římanům 8:28:

  • Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

- Ronald Rushing -

Kazatel, El Camino Baptist, Tucson