V posledním červencovém týdnu proběhl v hotelu Semerink v Jizerských horách kurz s názvem Biblické poradenství těm, kdo trpí. Kurz vedl Dr. George Scipione, který je ředitelem Institutu biblického poradenství, vyučuje pastorační teologii na Reformovaném presbyterním teologickém semináři v Pittsburghu (Pensylvánie) a třicet pět let slouží jako kazatel v Ortodoxní presbyterní církvi. Během čtyř dnů proběhlo čtrnáct přednášek, které byly doplňovány praktickými cvičeními a modelovými případy. Z témat přednášek uveďme např. ‚Deprese a její příčiny‘, ‚Hněv na Boha a zklamání‘, ‚Manipulace – ovládat druhé a být druhými ovládán‘, ‚Zneužívání‘, ‚Opuštění‘, ‚Sebevražda‘.

Všechny přednášky byly překládány do češtiny a nahrávány. Nahrávky i používaná skripta je možné zakoupit na adrese: Jerry a Marilyn Farníkovi, Pod Kamínkou 987/14, 15600 Praha 516, email: jmfarnik@gmail.com.

Jedna z úvodních přednášek se zaměřovala na přípravu poradenství v místní církvi. Hlavní tezí bylo, že všeobecně všichni křesťané, a potom zvláště někteří speciálně obdarovaní křesťané (především kazatelé), mohou a musí sloužit poradenstvím.

Biblické poradenství je uplatňování duchovního daru, který křesťan rozvíjí a používá pod pastoračním dohledem, a proto se diametrálně liší od pohanského poradenství, které se rozvíjí jako lékařská specializace zřizovaná postgraduální školou, která je pod kontrolou státu.

Co to v praxi znamená pro každého křesťana? Měl by každý křesťan (tedy i vy) být kompetentní k poradenské službě? Musíme být velmi osobní a uvědomit si, že Boží Slovo nám dává jedinou odpověď na tyto otázky – a to je jasné „Ano!“

A. Všichni křesťané jsou poradci

Tak jako všichni rodiče učí děti – ať se jim to líbí, nebo ne, tak také všichni křesťané praktikují poradenskou službu – ať se jim to líbí, nebo ne.

To nejdůležitější, co můžeme v tomto ohledu říci, je, že každý křesťan doopravdy může sloužit v oblasti biblického poradenství.

  • Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému. (Ř 15,14)

Apoštol zde ukazuje na to, že každý křesťan je schopen sloužit biblickým poradenstvím. Je to Boží Slovo, které přináší naději. Udělejme si takový rychlý přehled listu Římanům, abychom viděli, jakým způsobem dává Písmo naději, a jak nás vybavuje ke službě druhým.

První kapitola tohoto listu vysvětluje, že lidé, kteří nebudou číst Bibli, jsou na cestě do pekla. Druhá kapitola naproti tomu ukazuje, že lidé, kteří mají Bibli, jsou na cestě do pekla! Takže – je na tom něco dobrého a užitečného mít a číst Bibli? To je obsahem třetí kapitoly, v níž Pavel ukazuje, že v každém případě je dobré a prospěšné mít zapsané Boží Slovo. Ve čtvrté kapitole je na příběhu Abrahama ukázána cesta smíření a skrze víru, bez skutků. V páté kapitole vidíme kontrast dvou Adamů – prvního, toho ze zahrady Edenu a druhého – Krista. Kapitoly šest až osm ukazují na to, co je to milost, a jak v ní máme růst. Následující tři kapitoly (9–11) jsou znovu kapitolami, které přinášejí řadu otázek – jestliže Izrael odmítl Mesiáše, je to Boží chyba? Může za to evangelium? Odpověď, kterou tyto kapitoly dávají, zní: Ne! Od dvanácté kapitoly Pavel popisuje důsledky svého předchozího učení. Ve čtrnácté a patnácté kapitole si můžeme všimnout, že někteří křesťané z pohanů si mysleli, že démoni, kterým dříve sloužili, je přemohou. A tak se jim dostává povzbuzení, a toto povzbuzení a sílu mají hledat v Písmu:

  • Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději. (Ř 15,4)

Písmo v lidech buduje naději. A tak si všimněme dalšího, těsnějšího kontextu čtrnáctého verše:

  • Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému. (Ř 15,13–14)

Musíme si zde položit otázku, zda Pavel znal lidi, kterým psal. Co o nich věděl? Z první kapitoly listu víme, že tuto církev ještě nenavštívil, ačkoliv to dlouho plánoval. Většinu z lidí, jimž psal, v životě neviděl. Poslední kapitola listu nám však ukazuje také na to, že některé z těchto lidí znal velmi dobře. Přesto – v celém svém listě apoštol mluví ke všem lidem v římském sboru, a skrze něj také ke všem křesťanům, tedy i k nám.

Slovo, které tady máme přeložené jako ukazovat cestu, je řecké noutheteó, které znamená napomínat, varovat. Znamená to slovně někoho napomínat, káznit, mluvit k němu takovým způsobem, aby se změnil k dobrému. Stejné slovo používá Pavel, když mluví k otcům o výchově jejich dětí:

  • Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána. (Ef 6,4)

Kázeň a napomenutí v tomto verši je řecké nouthesia, což je podstatné jméno, z něhož je odvozeno uvedené sloveso – napomínat, varovat, káznit.

Všichni lidé ve sboru mají takto jednat. Všichni totiž jsou plni dobroty a mají poznání, mají Boží Slovo. Takže pokud jste svatí a znáte Bibli, tak jste na cestě pomáhat lidem být jako Ježíš. Ale nejenom, že to můžete dělat – Písmo nám ukazuje na to, že to musíte dělat!

  • Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení. Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. (Ga 6,1–2)

Kdo je duchovní? Podle Písma jsou duchovní všichni věřící, protože všichni mají Ducha. V kontextu 5. kapitoly listu Galatským je to zjevné. Je zde řeč o ovoci Ducha Svatého a hned nato o duchovních křesťanech. Problém je, že většina protestantských církví má podobu římskokatolických farností – všechna milost proudí pastorem.

Ale Bůh nám ukazuje, že všichni, kdo jsou naplněni Duchem Svatým (tedy všichni znovuzrození křesťané), ti, kdo nežijí v hříchu (nejsou sice dokonalí, ale rostou), jinými slovy, ti, kdo jsou naplněni láskou, radostí, pokoj, trpělivostí, … (Galatským 5,22–23), všichni takoví jsou poradci pro druhé. Takoví lidé musí (je to jejich povinnost) pokorně (to je jejich postoj) obnovovat druhé k tomu, aby byli opět užitečnými částmi Božího Těla, církve.

Nezáleží na tom, o jaký hřích se jedná – úkolem každého křesťana je pomoci člověku, který do hříchu upadl, přivést ho na pravou cestu, nést břemeno druhého.

B. Někteří křesťané mají dar poradenství

Podívejme se společně do Římanům 12, kde jsou vypsaná některá obdarování, jimiž mají křesťané v těle Kristově sloužit jedni druhým (Ř 12,8):

  • Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. CEP
  • Též kdo napomíná, v napomínání; KR
  • Kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje; NBK
  • Máli dar povzbuzování, ať povzbuzuje. KMS

‚Kdo povzbuzuje/napomíná‘ – jsou zde dvě řecká slova: parakaleó (sloveso) a od něj odvozené (podst. jméno) paraklésis. Hlavní významy těchto slov jsou zvát, napomínat, prosit a utěšovat. Tato slova by se možná nejlépe dala přeložit slovem poradenství, protože biblické poradenství obsahuje obě stránky věci: napomínání i utěšování. Tato slova nám připomínají jiné řecké slovo, které má stejný základ – a to je slovo paraklétos. Tímto slovem je v Janově evangeliu označován Duch Svatý, Rádce, Utěšitel, ale také ten, kdo nás usvědčuje z hříchu a napomíná nás.

Je důležité vidět, že biblické poradenství (na rozdíl od psychologického) je darem Ducha Svatého, podobně jako řada dalších věcí v Ř 12. Tyto dary jsou pro každé místní společenství, pro každou církev. Neměly by se skrývat ani vystavovat na odiv, ale každý dar je třeba čestně ocenit, protože je to Boží dar. A každý dar, včetně biblického poradenství je třeba používat a uplatňovat. Ale jak jsme již ukázali, neplatí to jen pro obdarované.

Viděli jsme, že Bůh ve svém Slově vyzývá každého křesťana, aby tímto darem sloužil. Je to podobné jako s evangelizací. Každý křesťan je svědkem o Kristu a jeho povinností je mluvit s druhými lidmi o Pánu. Ale ne každý je v tom dobrý. To ale nemůže být výmluva pro to, aby to nějaký křesťan nedělal. A stejné je to s poradenstvím. Všichni lidé nejsou stejní, ale všichni to mají dělat.

C. Někteří lidé musí sloužit poradenstvím – jako starší a kazatelé

Pastoři (tedy kazatelé a starší) jsou pastýři a králové pod autoritou Krista a Ducha Svatého. Radit, vést je součástí mesiášského kralování. Můžeme to dobře vidět v Izajáši 41,21–42,9. Nebo se můžeme podívat na to, jak Pavel jednal s církví v Efezu. Pavel v Efezu strávil více než tři roky. A ve Skutcích 20, když se setkává se staršími efezské církve, tak vidíme, jakým způsobem shrnuje svou službu:

  • Víte, že jsem vám nezamlčel nic, co by vám bylo k prospěchu; všechno jsem vám řekl, když jsem vás učil ve shromáždění i v rodinách. (Sk 20,20)

Nic nezamlčel a učil veřejně, ve shromážděních i soukromě, v rodinách. A následující verš nám ukazuje způsob, jakým to Pavel dělal:

  • Naléhal jsem na Židy i Řeky a vyzýval je, aby se obrátili k Bohu a uvěřili v našeho Pána, Ježíše Krista. (Sk 20,21)

Učil pokání a víru, naléhal a vyzýval. Tři roky je napomínal a vedl. A jako jejich učitel byl pro ně také vzorem – říká jim:

  • víte, jak jsem si u vás počínal (v. 18)
  • víte, že jsem vám nic nezamlčel (v. 20)
  • Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem se slzami v očích po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu. (v. 31)

Také další verše ukazují na Pavlův osobní příklad. Pavel znal své ovce a se slzami v očích jim ukazoval cestu. Nemůžete pokračovat ve svém hříchu. Musíte se změnit. Jako dobrý pastýř žil Pavel se svými ovcemi.

Co bylo v tom všem Pavlovým cílem? Podívejme se do listu Koloským:

  • Jeho zvěstujeme, když se vší moudrostí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. (Ko 1,28) 

Zde je naprosto jedinečně popsán cíl veškeré křesťanské služby, a zvláště biblického poradenství – přivést lidi před Boha jako dokonalé v Kristu. Jsou zde i prostředky, které máme používat, tedy zvěstování, napomínání a vyučování a je tady i ten nejdůležitější obsah naší zvěsti – nejde o poučky ani návody, ale je to Ježíš Kristus, vzkříšený Pán. Jeho zvěstujeme.

– z přednášky dr. Scipione, jk –