V lednu jsem se zůčastnila v našem sboru setkání nazv. "Střední generace." Kazatel měl pěkný výklad na verše z Matouše 5,8 "Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť uzří Boha."

V diskuzi jsem si dovolila říci, že čisté srdce může být pouze působením Božím. Bartr X. se ozval, že je to pravda, ale čisté srdce může mít i člověk, který nevěří v P.J.K., srdce i bez víry v P.K.J. Řekl rozhodně, že ano. Na moji stranu se přidala sestra Z. Ostatní přítomní nás dvě upozornili, že tím odsuzujeme ostatní lidi, pokud věříme, že není jiná možnost mít "čisté srdce." Tak vlastně nedáváme "šanci" lidem, kteří ve svém životě neuvěří v P.J.K. (např. o něm neslyšeli).

Je pravda, že jsme ze svého stanoviska neustoupily, i když jsme byly jen dvě. Na důkaz, že nemáme pravdu, citoval bratr X. z Ř 2,1-16, kde uvádí, že Bůh bude soudit lidi podle jejich skutků. V tu chvíli jsme se sestrou Z. nepochopily o jaké souzení se jedná, ani jsme nepochopily souvislost s veršem z Mt. 5,8, kdo uzří Boha. Stále o tom musím přemýšlet. Tím, že jsem vírou přijala spasení je možné jedině vírou v zastupující oběť Ježíše Krista jsem se dostala do situace, že věřím, že lidé, kteří tuto zvěst nepřijmou, nejsou zachráněni pro věčný život. Rozhodně odmítám, že bych se stavěla na místo Boží a nevěřící lidi tím odsuzovala.

Věřte mi, že mně tato situace dostala "na dno." Věřím, že P.J.K. je základem mé víry, proto mně pomůže i dál. Satan skutečně našel skulinku v mé víře a tak jí plně dokázal využít. Byla jsem před několika dny na tom tak, že bych nebyla schopna zvěstovat evangelium, protože jsem "ztratila jistotu", zda lidem neříkám bludy.

Nepíšu tyto věci proto, abych slyšela "ty máš pravdu", ale chci vědět, abych lidem říkala to co mám a ne nějaké výmysly. 

Odpověď příště.