Profesionální lháři jsou podvodníci. Jejich největším kladem je vzhled a herecké schopnosti. Většina poškozených tvrdí, že jim důvěřovali, poněvadž "vypadali tak slušně". Úspěšní podvodníci dělají vždycky dojem slušných lidí. Vyzařuje z nich "lidskost", která jim umožní obejít obranný systém jejich oběti. Většinou umí dobře mluvit, ale nepůsobí dojmem úlisnosti. Ta by je prozradila. Podvodník odhadne svůj typ, dohodne se, sebere peníze a zmizí. Náboroví pracovníci kultů používají v podstatě stejných triků, jenže nezmizí. Skoro všichni byli kdysi ve stejné situaci, jako je teď předmět jejich zájmu. Věří, že činnost, kterou provozují, je prospěšná. Jde jim však o něco daleko cennějšího než peníze. Chtějí duši! Peníze ovšem seberou nakonec také. Ale neutečou jako obyčejní zloději. Vezmou postiženého sebou. A  nejen to, nutí ho pak dělat totéž jiným.

Ať jsme ochotni si to přiznat, nebo ne, nikdo není vůči psychické manipulaci imunní. Šťastný chce být každý. Lásku a pozornost potřebuje každý. Všichni hledáme v životě něco lepšího: moudrost, vědění, peníze, společenské postavení, smysl, zdraví. Náboroví pracovníci kultů využívají právě těchto základních tužeb. Je důležité si uvědomit, že lidé nevstupují do těchto organizací o své vůli. Sekta si je přitáhne sama.

Základní postupy náboru

Jak se dá poznat, že se nás někdo snaží naverbovat? Nejlepší je identifikovat okamžitě příslušné metody. Existují tři základní: buď se na nás obrátí známý nebo příbuzný, který už členem kultu je, nebo nás osloví a spřátelí se cizí osoba (často člen kultu opačného pohlaví), nebo to bývá u  příležitosti nějakého kultem organizovaného podniku - přednáška, symposium nebo film.

Velice často ani netušíme, že jde o  nábor. Známý nebo příbuzný se dobral nějakých zvláštních poznatků a zkušeností a chce nám je sdělit. Touží vědět, co si o tom myslíme, předstírá, že potřebuje naši pomoc; jeho skutečný záměr však je dostat nás na školení. Je-li náborář neznámá osoba, máme většinou dojem, že jsme získali dobrého přítele.

Průzkum u současných i bývalých členů kultu prokázal, že většina těchto lidí navázala kontakt v kritickém období života. Stres bývá často důsledkem nějaké významné, ale nevítané změny: přestěhujeme se do jiného města, nastoupíme do nového zaměstnání, přerušíme vztah, dostaneme se do finančních potíží, přijdeme o někoho, koho máme rádi. V takových situacích jsou obranné mechanismy přetížené, nebo oslabené. Kdo nedokáže identifikovat destruktivní kult a vyhnout se mu, stane se snadno jeho kořistí.

Uvědomme si, že nejde o  pouhý "nábor". Jde spíše o situace, do kterých jedni dostávají druhé. Obchodníka ohrožuje konkurence a v kritické situaci se mu kolega zmíní o neuvěřitelných výhodách, které ho čekají, zúčastní-li se "kurzu". Univerzitní student má potíže při zkouškách, hledá porozumění a narazí na profesionální náboráře, nebo jde na přednášku sekty na nějaké běžné společenské téma. Žena z domácnosti pociťuje nutnost nějaké aktivity a podle příkladu své známé vstoupí do pyramidové společnosti prodávající potřeby pro domácnost. Středoškoláka zlákají kamarádi k účasti na satanských rituálech.

Někdy se počáteční kontakt s kultem uskuteční na neosobní rovině. Lidé začnou tím, že si koupí knihu kultu, kterou televize inzeruje jako bestseller. Jindy dostanou poštou pozvánku na zdánlivě neškodné "studium bible". Někdo odpoví na inzerát. Jiný je naverbován, když nastoupí zaměstnání v  podniku, který patří kultu.

Ať je začátek jakýkoli, nakonec vždycky dojde k osobnímu setkání. Náborový pracovník si svou oběť důkladně prověří - zjistí, v co doufá, o  čem sní, čeho se bojí, jaké má vztahy, zaměstnání, zájmy. Čím víc se doví, tím snazší je pak manipulace. Postupné začleňování do skupiny vyžaduje zvláštní strategii. Využívá se přemrštěné chvály a lichocení, předvádějí se jiní členové skupiny s podobnými zájmy a z podobného prostředí, cílevědomě se lže a na otázky se odpovídá úhybnými manévry.

Dnes lze získat do zhoubných kultů prakticky každého. V sedmdesátých a osmdesátých letech to byli převážně studenti, ale už koncem osmdesátých let padli kultům za oběť lidé všech věkových kategorií. Podlehnout mohou i starší osoby. Těm se ovšem nepřidělují úkoly jako mladým nebo lidem středního věku. Staří se verbují hlavně kvůli úsporám nebo vystupování na veřejnosti. Mnoho osob středního věku pro odborné znalosti, které jsou výhodné při zakládání nebo vedení podniků. Mladí představují dělné kádry. Mohou spát méně, jíst méně a pracovat více.

Přestože jsou hlavním cílem náboru stále ještě bělošské střední vrstvy, některé skupiny teď aktivně vyhledávají černochy, Hispánce a Asiaty. Z jejich komunit si vybírají jednotlivce a ti pro ně sestavují programy jak získat ostatní. Velké kulty například už zahájily indoktrinační programy ve španělštině. Jiným takovým cílem se stali Evropané, kteří v Americe pracují, nebo sem přijeli na návštěvu. Po několikaletém školení (obvykle s prošlým vízem) jsou posíláni zpět, aby prováděli nábor doma.

Je pozoruhodné, že kulty většinou nemají zájem o jedince, kteří by pro ně byli břemenem, jako například lidé trpící emocionálními či psychickými poruchami. Stojí pouze o takové členy, kteří vydrží strohé podmínky života v  komunitě. Ukáže-li se, že byl naverbován narkoman, řeknou mu, že musí buď s drogami přestat, nebo odejít. Podle mých zkušeností se v kultech téměř nevyskytují lidé nějak postižení, protože starat se o ně by vyžadovalo čas, peníze a námahu.

 

Život v komunitě:

iluze a zneužívání

Vstoupí-li člověk do zhoubného kultu, prvních několik týdnů či měsíců je pro něj radostným obdobím. Zachází se s ním jako se vzácným kořením. Každý se na něj dívá s velkou úctou jako na někoho jedinečného a mimořádného. Nový člen však netuší, co ho zakrátko čeká.

I když většina členů kultu tvrdí, že jsou "šťastnější než kdykoli předtím", skutečnost je bohužel jiná. Žít v destruktivním kultu znamená převážně oběť a utrpení. Lidé, kteří tu existují, sice vědí, co znamená žít v totalitním státě, ale na svůj totalitní svět se nejsou schopni objektivně podívat. Je to svět fantazie vytvořený skupinou.

Členové kultu tráví veškerý čas buď získáváním dalších lidí, nebo pouličními sbírkami a propagací. Plně angažovaní věnují organizaci velké sumy peněz a movitý majetek, někdy všecko, co mají. Za to se jim slibuje péče a porozumění do konce života. Tak se stává člověk absolutně závislým na skupině - v jídle, ošacení, bydlení, při ošetřování v nemoci. V mnoha skupinách je tohle řešeno naprosto nedostatečně. Zdravotnická opatření neexistují. Lidem se dává najevo, že příčinou jejich nemoci je nějaká osobní nebo duchovní slabost a že stačí činit pokání a pracovat usilovněji a potíže zmizí.

Málokteré kulty platí svým stoupencům zdravotní pojištění, takže když někdo z nich kriticky onemocní, pošlou ho jako nemajetného do nemocnice nebo na státní kliniku. Lidé, kteří pro ně oddaně pracovali celá léta a často vydělali skupině statisíce dolarů, se dovědí, že skupina si nemůže dovolit platit za ně lékařské ošetření, a je jim doporučeno, aby odešli a nevraceli se, dokud se neuzdraví. Osobě, která potřebuje nákladné léčení se sdělí, aby se obrátila na svou rodinu, ta že jí to zaplatí. Pokud k tomu rodina není ochotna, je pacient odvezen do nemocnice a opuštěn. Tato fakta znám z  vlastní zkušenosti a z výpovědí bývalých členů kultu.

Některé kulty doporučují léčení vírou jako jediný druh lékařské pomoci. Výsledkem bývá utrpení a někdy i smrt. Postižený se doví, že jeho nemoc má "duchovní" příčinu a je obviněn, že se dostatečně nevěnoval kultu. Některé sekty upozorňují své členy, že jít k  lékaři je důkazem nedostatku víry, a dokonce jim vyhrožují exkomunikací.

Vedle zanedbávání lékařské péče existuje zneužívání dětí. Následkem angažovanosti rodičů ve zhoubném kultu mnoho dětí zemřelo, nebo bylo poznamenáno na celý život. Veřejnost zapomněla, že v Jonestownu bylo zavražděno téměř tři sta dětí. Tyto děti neměly na vybranou - musely vypít jedovatou limonádu. Veřejnost také neví, že řada těchto dětí byla v péči státu Kalifornie a že je členové sekty People's Temple adoptovali, aby si zvýšili příjem a aby děti využili jako levné pracovní síly.

Některé skupiny neváhají děti bít nebo dokonce mučit, aby je donutily k  poslušnosti. V Jonestownu byly děti vsazovány v noci do tmavých jam, v  nichž byli údajně hadi a dospělí jim nad hlavou mávali lany, aby je zastrašili. I když je Jonestown extrémní případ, některé skupiny bijí děti rákoskami a holemi, a to mnohdy celé hodiny a po celém těle. Některé skupiny zneužívají děti sexuálně. Protože děti často chy- bějí ve škole a společnosti se vyhýbají, nikdo se o těchto zlořádech nedoví.

Děti jsou často vychovávány společně a rodiče smějí navštívit jen málokdy. Vštěpuje se jim, že před rodiči musí dávat přednost vedoucímu sekty nebo skupině jako celku. Čas na hraní je omezen nebo vůbec vyloučen. Pokud se dětem dostává vůbec nějakého vzdělání, je nedostatečné a méněcenné. Podobně jako jejich rodičům i  jim se říká, že svět je nepřátelský a zlý a že skutečnosti porozumí pouze na základě doktríny kultu. Ačkoli by se měly pokládat za budoucnost skupiny, považují se obvykle za překážku v  plnění daných úkolů.

Psychická manipulace kultů postihuje nejenom miliony členů, jejich děti, přátele a příbuzné, ale i celou společnost. Kulty připravují národ o jeho největší bohatství: o bystré, nadšené, cílevědomé lidi, kteří by jinak mohli prokázat světu obrovské služby. Mnoho bývalých členů, které znám, se stalo lékaři, učiteli, právníky, vynálezci, umělci. Lze si představit, co by lidé závislí na kultech dokázali, kdyby mohli svobodně rozvíjet Bohem daný talent a schopnosti. Kdyby věnovali svoji energii na řešení různých problémů místo na podrývání amerických svobod pokřivenými totalitními představami.

Zatím destruktivní kulty stále rostou, získávají čím dál víc členů a vlivu a beztrestně zotročují člověka. Je paradoxní, že Spojené státy, země, která si tradičně pěstuje a chrání svou svobodu, vynakládá víc na ochranu občana před nepřiměřenými cenami ojetých automobilů než před organizacemi, které programově ochromují jeho schopnost jednat samostatně. Dokud zákon neuzná existenci moderních metod psychické manipulace a nestanoví praktické směrnice pro postih takovéto činnosti, lidé se budou muset chránit sami.

Pravděpodobně nejdůležitější poznatek, který si v souvislosti se zhoubnými kulty musíme uvědomit, je, že nikdo není imunní. Pro svou ochranu můžeme učinit především to, že se důkladně informujeme o způsobech, jakými zhoubné kulty pracují, a pokud se setkáme s nějakou skupinou, která má o nás zájem, budeme ve střehu. Přátelé a příbuzní osob, které mají tendenci se angažovat v nějaké sektě, nebo procházejí kritickým životním obdobím, by si měli všímat náhlých osobnostních změn u těchto lidí. Existuje-li podezření, že někdo, koho známe, se dostává do velké zhoubné kultovní organizace, je třeba jednat rychle a vyhledat přiměřenou pomoc. Většinu zdravotních potíží lze léčit úspěšněji, když se na ně přijde včas, a totéž platí i pro psychickou manipulaci a závislost.

Steven Hassan, Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů

Nakladatelství Tomáše Janečka, Svatopluka Čecha 97, 61200 Brno