Verze pro tisk

Biblický fundamentalismus chápe Bibli doslovně. Staví na jejím fundamentu, základu, Ježíši Kristu. Je to konzervativní přístup, aby bylo Boží slovo konzervováno, tedy zachováno.

  • Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha. (2. Petrův 1:19-21)

Konzervativní přístup je biblická ortodoxnost, která nemá nic společného s pravoslavím. Její pravověrnost spočívá v tom, že Bible je bezchybná od začátku až do konce, ve všech oblastech - v teologii, historii a vědě. Konzervativní ortodoxnost stojí na pozici, že hmotný svět, rozumový (duševní) svět, a duchovní svět tvoří trojjedinou hierarchicky vztažnou celistvost. Žádná z těchto tří oblastí není svébytná (autonomní). Ve světském a často i náboženském tisku je tento přístup nazýván "primitivní fundamentalismus".

Liberalismus, naopak, jak samo slovo navozuje, nakládá s Biblí svobodněji, volněji - novoortodoxně. "Nová" liberální pravověrnost není tak nová, je zde už mnoho desítek let. Novoevangelikálové používají úplně stejný slovník jako evangelikálové. Na první pohled působí stejně ortodoxně jako konzervativní fundamentalisté. Tento liberální, novoortodoxní nebo novoevangelikální přístup k Bibli zastává názor, že Bible obsahuje chyby a nepřesnosti v oblasti historie a vědy. Svět hmotný, rozumový a duchovní jsou vzájemně izolovány a tvoří oddělené ostrovy bez propojení. Napříč těmto chybám jí proto můžeme věřit jen v náboženské oblasti. Důsledek je jasný - biblická zvěst se potom stává "pravdou" jen uvnitř člověka, nemá vztah ani k hmotnému ani rozumovému světu, protože to, co Bible píše o hmotě a rozumu, je prý z velké části jen alegorie, kterou nemůžeme vždy s jistotou vyložit - interpretovat. Čím se potom tento vnitřní subjektivní zážitek s izolovaným autonomním evangeliem, které se stává "pravdou" až uvnitř člověka, liší od zážitku hinduisty nebo narkomana? Jakákoliv pravda, tedy i biblická, je objektivní, nikdy subjektivní, a už vůbec není závislá na tom, zdali ji člověk vezme na milost přijmutím nebo v nemilost odmítnutím. Novoortodoxní liberál musí učinit iracionální nerozumový skok víry, protože se musí spoléhat jen na prožitek. Zde jsou základní rozdíly v chápání Bible novoortodoxními liberály "L" a ortodoxními konzervativci "K":

L: Bible je pravdivá v celku, ale ne ve všech částech.
K: Bible je pravdivá v celku a ve všech částech.

L: Bible je pravdivá duchovně, ale ne vždy historicky.
K: Bible je pravdivá duchovně a vždy historicky.

L: Bible je pravdivá morálně, ale ne vždy vědecky.
K: Bible je pravdivá morálně a vždy vědecky.

L: Bible je pravdivá v záměrech, ale ne ve všech ujištěních.
K: Bible je pravdivá v záměrech, a ve všech ujištěních.

L: Bible je neomylná, ale není bezchybná.
K: Bible je neomylná a bezchybná.

L: Bible je Boží nástroj zjevení.
K: Bible je ve své podstatě zjevením.

L: Bible je Boží záznam zjevení.
K: Bible je Boží zjevení.

L: Bůh promlouvá za slovy Bible.
K: Bůh promlouvá ve slovech Bible.

L: Lidský jazyk není dostačující, aby byl člověk ve styku s Bohem.
K: Lidský jazyk je dostačující, aby byl člověk ve styku s Bohem, ale není vyčerpávající.

L: Vyšší kritika je přípustná.
K: Žádná vyšší kritika není přípustná

L: Víra vzdoruje rozumu.
K: Víra a rozum jsou v souladu.

Podle tohoto dělení může každý věřící čtenář poznat, kam sám patří, a může posoudit, čí víra je kulhavá a kdo potřebuje berličky. Liberálové a novoortodoxní stoupenci v podstatě říkají: "Kdo ví, zdali to, co stojí v Bibli je pravda? My však přesto Bibli věříme!" To je rozvod s rozumem! Skok iracionální víry nerozumu. Liberál není důvěrně propojen s biblickým Písmem pravdy, proto se ze zoufalství vrhá na víru ve víru.

Fundamentalismus importovaný do českého prostředí

Jen jeden příklad liberalismu z českého evangelického prostředí (název vypůjčen z dopisu): ... tato kniha (Jonáš) podává svou zvěst formou souvislého vypravování. Nejde ovšem o popis historické události. Je to spíše epos nebo novela se záměrem tlumočit zvěst Božího slova dramatickým příběhem. (Úvodní komentář ke knize Jonáš, Ekumenický překlad Bible)

Liberál chápe Jonáše jako román (novelu) nebo báseň (epos). Celá událost se vlastně nikdy nestala, nejde o historickou událost, je to v podstatě zdramatizovaná alegorie, která nám nepřímo tlumočí Boží zvěst.

Fundamentalista jde naopak k základu, fundamentu, Ježíši Kristu a čte v Matoušovi i Lukášovi Jeho přímou odpověď zákoníkům a farizejům:

  • On jim však odpověděl: "Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení (zázrak) proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. (Matouš 12:39-40)

Jestliže se zde Ježíš odvolává na dramatický epos, potom není Jeho sestoupení na tři dny do pekla a ráje, do útrob země, a Jeho vystoupení na nebesa, historická událost, ale jen román. Potom naše spása vězí v divadelním představení. Jestliže je Jonáš dramatizace, potom Ježíšovo sestoupení do srdce země je dramatizace, a následně, Ježíšovo vystoupení na nebesa není skutečná událost, ale další dramatizace. Jen fikce odpovídá fikci a skutečná událost skutečné události. Potom se zákonitě musíme ptát, zda vůbec Ježíš odvedl k sobě spasené ze zajetí hříchu?

  • ... Vystoupil do výše, odvedl s sebou zajatce a dal dary lidem. Co jiného znamená vystoupil, než že nejprve i sestoupil do nižších částí země? (Efezským 4:8-9)

Jak liberál určí, co je a co není v Bibli skutečné? Kde jsou hranice čemu věřit a čemu ne? Pro nevěřícího je břicho mořské obludy méně bizarní než peklo nebo nebe. Na přelomu století, James Bartley přežil v břiše velryby jeden a půl dne. Anatomie těchto savců je uzpůsobena tak, že mají v žaludku dostatek kyslíku pro případné přežití. Jak může nevěřící uvěřit v peklo a nebe, když přijatelnější je teology alegorizováno? Mimochodem, předešlý verš jsem byl nucen citovat z nového překladu "Nová smlouva". Ekumenický překlad jako by už popíral i existenci pekla. "Nejprve i sestoupil do nižších (katotera) částí země", přeložil takto: "předtím sestoupil dolů na zem" - to je podstatný rozdíl!

Netvrdím, že každý liberál chápe vše, jak říkám, ale jejich alegorická interpretace pomalu, ale jistě, desetiletí za desetiletím, rozmělňuje Boží slovo a nakonec přivede spousty lidí i je samotné k úplné nevíře. Alegorická interpretace Písma je přímo zodpovědná za vymírání sborů. Mladá generace nemá zájem o alegorickou víru. Jeden chlapec v nedělní škole odpověděl na otázku co je to víra takto: "Víra znamená věřit něčemu, co není pravda". Duchovní vakuum moderní společnosti, které zde zanechává liberální církev, snadno zaplní kulty, které nabízejí vzdělaným lidem ze středních vrstev životní smysl a náplň.

  • Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. (Přísloví 14:12)

Obhajoba Genesis a Bible rozumem

Člověk byl stvořen trojjedině. Jeho duše (vědomí a intelekt) komunikuje dolů do hmotného světa tělem, pěti smysly. Nahoru do duchovního světa k Bohu komunikuje duchem, duchovními smysly. Všechny tři složky musí být v rovnováze jako trojnohý verpánek. Zkraťte nebo vylomte jednu nebo i dvě nohy a už sedíte na šikmé ploše. Bez těla bychom si nemohli nic sdělit. Zdravé tělo komunikuje lépe ústy nebo písemně, nemocné tělo poví méně, protože je omezeno jen na posuňky. Duši, naše já, náš intelekt, musíme mít také v pořádku, jinak bychom byli duševně choří, nikdo by nás nebral vážně, nic bychom si nepamatovali, nemohli bychom formulovat myšlenky, kdo ví, snad bychom byli i analfabeti a naše komunikace s ostatními by byla téměř nemožná. To první, co bychom byli neschopni komunikovat ostatním, by bylo evangelium. A do třetice, náš duch, ač nestojí osamoceně, je nesmírně důležitý. Duchem komunikujeme s Bohem. Duše duchovně ožije jen tehdy, když se propojí duchem s Duchem Božím v momentě svého duchovního znovuzrození. I mladý Ježíš musel mít všechny tři, tělo, duši i ducha pohromadě, jinak by nemohl svoji službu ani započít:

  • Dítě rostlo v síle (tělesně) a moudrosti (duševně, intelektuálně) a milost Boží byla s ním (duchovně). (Lukáš 2:40)

Jak Boží slovo popisuje počátek spásonosné biblické víry?

  • Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka ... vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen. (Římanům 1:19-25)

Kromě rozumu dal Bůh každému pohanovi ještě druhé světlo - svědomí. Nejprve člověk střetne Boha na rozumové hladině, když přemýšlí o Jeho díle, o stvoření. Neuvědomí-li si Božství Boha, není-li ze stvoření udiven jako malé dítě (nejde ještě o duchovno), je bez omluvy, a Bůh mu žádné duchovní světlo o Ježíši Kristu skrze Ducha svatého nedá. Naopak dopustí, aby se zcestná mysl takového člověka, jeho intelekt, ocitl ve tmě. Takový člověk si myslí, že je intelektuálně na výši, zatímco jeho rozumové chápání vězí ve tmě. Než člověk Boha pozná, než s ním Bůh rozvine intimní duchovní vztah, musí člověk nejprve rozumově vědět, že Bůh je, a co pro člověka udělal. Než se dívka zamiluje (duchovní kvalita) do mládence, musí nejprve vědět, že existuje "objekt", který milovat, a proč jej milovat (rozumová kvalita). Jinak to nejde. Rozvod víry s rozumem vždy znamená, že člověk začne věřit v nějaký duchovní, popřípadě božský základ, který postihuje zvláštním druhem bezrozumového, bezprostředního poznání - citem, iracionálním vhledem, intuicí, extází ... a to jsem právě opsal definici "mystiky" ze slovníku. Víra, která není obhájena rozumem a historií, která se skutečně udála, se rovná plnokrevnému mysticismu, ve kterém liberální teologie tone. Biblického Boha nepoznáme ani intuicí, ani citem, ani iracionálním vhledem, ani extází, což jsou prostředky, které nám zbývají po rozvodu s rozumem, a uzavření manželství s nerozumem.

Nikoho rozum nespasí! Vědění, že Bůh je, a co pro nás udělal, je rozumová věc. Poznání, zamilování se do Boha, protože víme, že je a že si nás namlouvá skrze svoje utrpení na kříži, je duchovní věc dosvědčená Duchem svatým, je to Bohem udělená milost:

  • ... život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Jan 17:3)

Bez vědění ale člověk nikdy nemůže poznat:

  • ...'každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen'. Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: 'Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!' Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izajáš říká: 'Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?' Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova. (Římanům 10:13-17)

Bůh nikomu do hlavy evangelium nezaseje. Od setí jsou tady křesťané. Uvěřit spásnému evangeliu (Duch a duch), že Ježíš Kristus člověka na kříži zastoupil v potrestání, může člověk teprve potom, až uslyší (tělo) zvěst, která má rozumovou (duše), racionální stavbu věty s podměty a přísudky na pravých místech. Bez zdravého těla (sluchu, očí, hmatu) a rozumového pochopení duší, člověk nemá v co duchem uvěřit! Jistě, zdravé tělo a rozum (duše) nezaručují příjmutí spásné víry. Většina posluchačů evangelium stejně odmítne. Slyšení a porozumění jsou však neoddělitelné předpoklady na kterých staví Duch svatý:

  • Ale Saul působil čím dál tím mocněji a svými důkazy, že Ježíš je Mesiáš, přiváděl do úzkých damašské židy. (Skutky 9:22)

V duchovní hladině nemůže být nikdo přiveden do úzkých. Židé byli v úzkých, protože je usvědčilo Boží písmo, které mělo historickou doslovnou platnost a to si dobře uvědomovali. Z epopeje ještě nikdo nezrudl, protože epopej každý chápe jako filmové představení. Tito Židé byli nespaseni a komunikace s nimi, jako i se všemi pohany dodnes, mohla probíhat jenom na rozumové bázi, protože pohan je duchovně mrtev, není propojen nahoru k Bohu. Argumentuje jen na duševní, intelektuální, rozumové hladině. Jestliže nebudeme schopni čelit rozumové výzvě většiny nevěřících, budeme pro ně jen duchaři nebo mystici.

  • ,Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá a Pán, Kristus, budiž svatý' ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ... (1. Petr 3:15)

Bible často učí, že máme užívat rozum. A díky Bohu za Bibli, která ve své duchovní kvalitě vůbec neprotiřečí duševním rozumovým nárokům:

  • V synagóze pak Pavel neohroženě působil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o království Božím. Protože však někteří tvrdošíjně trvali na svém a nedali se přesvědčit, ba dokonce cestu Páně přede všemi tupili, oddělil se Pavel od nich, odvedl s sebou i učedníky a začal denně mluvit v přednáškové síni filosofa jménem Tyrannos. To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie mohli slyšet slovo Páně, židé i pohané. (Skutky 19:8-10)

Dva roky přednášet z katedry, a vyučit všechny obyvatele provincie Asie, to už je velký učitelský výkon. Z katedry se hlásá vždy to, co posluchači mohou pochopit rozumem. Pavel jim nemohl udělit ani spásu, ani Ducha svatého, Pavel "jen" zaséval evangelium, které má historickou platnost, větnou stavbu a dává smysl. A na tomto rozumem pochopeném základě, jenom Bůh dovolí v některých srdcích, působením Ducha svatého, vyklíčit spásné víře. Kdyby evangelium, které Pavel hlásal, nedávalo smysl, jeho konverti by byli mystici.

  • Určili mu den a přišli k němu ve velkém počtu. Od rána do večera knim hovořil (Pavel) a vydával svědectví o Božím království. Přesvědčoval je o Ježíšovi důkazy z Mojžíšova zákona i z proroků. Jedni se jimi dali přesvědčit, druzí nechtěli uvěřit. (Skutky 28:23-24)

Jsem si jist, že Pavel také argumentoval následujícím veršem z Mojžíšovy Genesis, protože Genesis byla pro Pavla skutečná historie, v žádném případě alegorie:

  • Mezi tebe (hade, ďáble) a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono (ženino símě) ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu. (Genesis 3:15)

Ženino símě je bezesporu Ježíš Kristus. Ježíš zranil ďábla na kříži smrtelně, zatímco Ježíš svoje poranění ďáblem překonal. Mnozí liberálové berou ďábla také alegoricky. Je to prý jen ztělesněný symbol zla. Kdyby ale Pavel, jeho obrácení posluchači a dnešní fundamentalisté nebrali tento výrok z Genesis doslovně a historicky, potom by stěží někoho přesvědčil. Potom Ježíš, símě ženy, by byl jenom ztělesněný symbol dobrého boha. Jestliže se naše naděje upíná k symbolům, proč si vůbec komplikovat život vírou? Jistě, mnozí liberálové tento verš chápají správně, ale jak ví, který verš Genesis je symbol a který není? Obzvláště mladí lidé jsou na nedostatek celistvosti (integrity) a selektivní víru citliví a dotáhnou ji do konce, totiž do nevíry. Jejich konce jsou úděsné: Ví o Bohu, ale On je nezná.

Bezesporu, biblická zvěst, evangelium, vězí v tom, že se Ježíš obětoval na kříži za člověka a spasil nás. Když ale tohle řeknu nevěřícímu, tak se optá - co to znamená? Nevěřící vůbec netuší, proč by měl být spasen. Protože je hříšný přece! Ale jak to ví? Stačí se podívat jenom kolem sebe? Evolucionisté mohou zlo i popřít: Zlo není hřích, je to jen boj o přežití, a proto je legitimní. Kolik lidí, a především věřících vám poví, že člověk je v jádru dobrý? Víte, jak víme s konečnou platností a bez relativity, že jsme hříšní? Pavel věřil totiž Genesis doslovně a historicky:

  • Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. (Římanům 5:12)

Ten člověk byl Adam. On zhřešil, proto se rodíme hříšní, duchovně mrtvi a tělesně umíráme my i zvířata. Bereme-li Genesis alegoricky, potom smrt mohla existovat po miliony let před Adamem, Bůh "tvořil" evolucí a proto nemůžeme nikdy pochopit podstatu ani hříchu ani smrti, ale ani vzkříšení! Ježíš bral Genesis doslovně a historicky:

  • Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku 'muže a ženu učinil je'? (Matouš 19:4)

Člověk se nevyvinul ze zvířat! Člověk byl člověkem od momentu svého stvoření, nebyl-li, potom je Ježíš lhář!

Rozumové, historické doslovné chápání Genesis, stejně jako rozumové a historické pochopení evangelia nespasí. Obojí jsou ale předpoklady kpřijmutí Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele. Pochopení historičnosti celé Bible v prostoru a čase odvaluje balvany pochybností, které nevěřícím překážejí v cestě ke Kristu.

Jak vykládat Bibli

Jak rozeznáme doslovný biblický verš od obrazného? Jestliže vykládáme verš obrazně, musíme mít velmi dobré důvody, které nás k obrazné interpretaci opravňují.

a) Spousta biblické látky vylučuje obraznou interpretaci už svojí podstatou, jako jsou zákony, historické písemnosti, geografická místa, historické události atd.

b) Dává-li verš smysl, tak jak je napsán, tak jej neinterpretuj. Vyhni se jakémukoli "zduchovnění" a filosofickému intelektualizování. Kolik interpretů, tolik výkladů.

c) Obyčejně, samotný verš svou mluvnicí prozradí, zdali je míněn doslovně nebo obrazně. Slovíčko "jako" jasně prozradí, že holubice je obrazná, že se žádná opravdová holubice z nebe nesnášela, což je doslovné chápání, protože Duch svatý je Duch svatý a žádná holubice:

  • ...otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho (tj. Ježíše).

d) V nesčetných případech obrazný jazyk je interpretován samotnou Biblí. Například Daniel popisuje své vidění:

  • pozoroval jsem, a hle, ze západu přicházel kozel na celou zemi...

Kdo nebo co je kozel? Čtrnáct veršů níže Daniel interpretuje:

  • Chlupatý kozel je král řecký...

e) V jiných případech je doslovná interpretace nemožná:

  • ... a všechny stromy v poli budou tleskat.

Tleskající stromy? Samozřejmě, tahle věta musí být míněna obrazně, protože tak, jak je, nedává doslovný smysl.

f) Bible používá stejná literární a mluvnická pravidla jako jiné písemnosti. V Bibli jsou přirovnání přímým oznámením. Například Ježíš o sobě prohlásil:

  • Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn.

Tento výrok vůbec neznamená, že Ježíš je dveře, ale znamená, že Ježíš sám sebe přirovnal ke dveřím, poněvadž se dveřmi vchází, stejně jako se vchází Ježíšem ke spasení k Otci. To platí i o jeho přirovnání se ke chlebu. Chlebem se živíme, abychom žili tělesně, podobně, Ježíšem se živíme, abychom žili duchovně. Boha přece fyzicky sníst nemůžeme. Buďme doslovní!

g) Další obrazný biblický typ je nadsázka. Nadsázku používáme, když chceme vyburcovat. Ježíš řekl:

  • Kdo přichází ke mně, a nedovede se zříci svého otce, matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.

"Ježíš chce, abych se zřekl svých nejdražších i svých dětí!" Ježíš touto nadsázkou dosáhl, co sledoval! Rozčílil nás! Ježíš nám neříká, abychom opustili rodinu. Ježíš říká: "Já jsem pro tebe ten první!" Kdyby jen řekl: "Já jsem první," tak nám to vejde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Jenom citově zbarvenou nadsázkou nás může vyburcovat z naší letargie.

h) Další obrazný biblický typ je antropomorfismus. Antropos je člověk, morfo je forma. Tedy, obzvláště ve Starém zákoně, Bůh jako by bral na sebe lidskou formu. Například:

  • Oči Hospodinovy obzírají celou zemi, takže se mohou vzchopit ti, jejichž srdce je cele při něm.

Tento verš ze Starozákonních Letopisů neříká, že Hospodin má oči, se kterými obzírá jako člověk. Bůh se nemusí rozhlížet jakoby lidskýma očima, aby do nás viděl.

Zajímavé také je, že mnoho veršů, které se historicky vykládaly obrazně, snovými vědeckými poznatky nabývají doslovnou interpretaci a bude jich stále víc. Třeba Bůh proklel hada:

  • ... po všechny dny svého života budeš žrát prach.

Verš, který byl po staletí vykládán obrazně, má dnes doslovný význam. Hadi skutečně polykají prach, jeho chutí totiž navigují. Nebo, "že se Země rozplyne pálivostí" má dnes, když už víme o nukleárních reakcích, doslovný význam. Podobných příkladů bychom mohli uvést mnoho.

Pamatujme, že i za obrazným slovem stojí vždy realita. Je-li něco řečeno obrazně, neznamená to, že to neexistuje. Berme Bibli doslovně! Nehledejme vní žádná skrytá námi zduchovnělá tajemství. Bůh má člověku co říci, proto zvolil srozumitelný jazyk, protože člověk může odpovědět pouze na srozumitelnou výzvu:

  • Kdo věří v Syna, život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život...

Potřebujeme interpretovat předešlou pravdu? Vidíte, a mnoho křesťanů si není jisto svým spasením, protože verš interpretují, jako by Jan řekl: "Kdo věří v Syna, možná, že má život věčný." Doslovná interpretace umrtvuje nejistotu. Naše "opovážlivost" totiž stojí na Kristu, a to je pokora! Na člověku stojí jen nejistota a pýcha - vždyť JÁ si to ani nezasloužím. Na to můžeme všichni vzít jed, že si spásu nezasluhujeme!

Anuluje evoluce poselství kříže?

Toto je životně důležitá otázka. Samozřejmě, nikdo nemůže říci, že ten, kdo věří v teistickou evoluci (Bůh tvořil evolucí), je zatracen. To ví jen svrchovaný Bůh. Přesto bych v botách takového věřícího nechtěl chodit. Co je však jisté, tento věřící bude obzvláště mladé generaci takovým "vzorem", že se mnozí mladí odvrátí od víry a poselství kříže úplně, i když na povrchu budou vypadat zbožně a obíleně.

  • Ježíš řekl svým učedníkům: "Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí. Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných. (Lukáš 17:1-2)

Pátá kapitola Genesis je rodopis od Adama k Noemu a k jeho třem synům, jmenovitě k Šémovi. V Genesis 11:10-26 rodopis pokračuje od Šéma až po Abrahama. Matouš 1:1-16 dále pokračuje od Abrahama po Josefa, Ježíšova pěstouna. Konečně, Lukáš 3:23-38 uvádí Ježíšův rodopis pozpátku od Heli, otce Marie, až k Adamovi,

... ten (byl synem) Boha

a ne opičáka. Liberalismus, věřící v evoluci, domyšlený do důsledků je Absurdistan přisuzující Bohu, Ježíši Kristu, zvířecí předky, nestvořené k obrazu Božímu! Spasitelův biblický rodokmen vždy končí u Adama a potom u Boha. Jistě, v rodokmenech jsou mezery otců, jak dosvědčí Starý zákon, ale větev není nikdy narušena.

Adam byl skutečnou historickou osobností bez lidských rodičů, stvořený neevolučně Bohem. Kdyby byl Adam jen obrazným předkem, potom je náš Spasitel Ježíš Kristus také pouhou bajkou. Bájný spasitel zaopatřuje jen bájnou spásu, a bájná spása anuluje poselství kříže. Toto dilema si i novoortodoxní liberálové dobře uvědomují. Řeší jej rozvodem s rozumem, mystickým iracionálním skokem víry, náboženským existencionalismem.

Jestliže Bůh tvořil evolucí, potom měl Adam předky, kteří umírali po miliony let. Tak chápe mnoho novoortodoxních liberálů teistickou evoluci. Nevyhnutelně, nechceme-li uprchnout rozumu, jako oni, nedědíme smrtelné tělo po Adamovi, ale po předcích jeho předků a jejich předcích. Tak sestupujeme až k prvotní buňce v nějaké "praoceánské prapolévce"... Bible ale nad jakoukoliv pochybnost říká:

  • Když tedy přišla skrze (jednoho) člověka smrt, přišlo skrze (jednoho) člověka také vzkříšení mrtvých. Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni. (1. Korintským 15:21-22)

"Člověk" je v řeckém originále v jednotném čísle, proto jsem přidal (jednoho), aby byl smysl verše zřetelnější. Germánské jazyky zde používají neurčitý člen a ten jasně upřesňuje, že jde o jednoho člověka. Lidé umírají ve skutečném Adamovi. Jeho smrt je historická hmatatelná skutečnost, která by mohla být zaznamenána videorekordérem, kdyby tehdy existoval:

  • Všech dnů Adamova života bylo devět set třicet let, a umřel. (Genesis 5:5)

Kdyby byl Adam jen alegorické drama, a liberální teologové jej tak musí brát, když platí evoluce, potom by jeho smrt nedávala smysl. Opravdově umřít může jen ten, kdo opravdově žije. Adamovu opravdovou tělesnou smrt si každý z nás opravdově, nealegoricky zopakuje na své smrtelné posteli. Jestliže je naše smrt tvrdá realita, tak Adamova byla také! Chápat smrt a život jako přelud je znakem panteistických náboženství z východu.

Jestliže verš "Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni" upravíme podle evoluční domněnky, tak bude znít následovně: "Jako v Adamovi nikdo neumírá, tak také v Kristu nebude nikdo obživen."

Vzkříšení těch, kdo jsou v Kristu, je podmíněno absolutní nutností, totiž - jejich smrtí v Adamovi. Jistě, nemohu prohlásit, že ti křesťané, kteří věří v teistickou evoluci, nevstanou v Kristu. Vím jen, že je to děsivé postavení. Mohu však s úplnou jistotou prohlásit, že kdyby měli pravdu ohledně teistické evoluce, tak nebude vzkříšen nikdo, tím myslím vůbec nikdo! Bible je dvousečný meč pronikající až do morku kosti.

Protože byl Adam stvořen náhle a zemřel náhle, vím, že i ti co jsou v Kristu, dostanou svá nová těla také náhle:

  • Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. (1. Kor. 15:51-53)

Jestliže nám trvalo miliardu let od prvotní buňky, než jsme oblékli podobu Adamovy pomíjitelnosti, potom nám také bude trvat miliardu let, než se evolučně vyvineme ve vzkříšené nepomíjitelné tělo, jaké měl Kristus. Vzkříšení však není evoluční pochod ani pro liberála. Řešení? Jedině rozvod s rozumem, a skok iracionální, mystické, prožitkové, citové, existencionální víry: "I když to nedává smysl, my tomu přesto věříme!" Petr prorokoval:

  • Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." (2. Petr 3:3-4)

Jestliže je zde stvoření sta miliony a miliardy let, potom je jisté, že takový křesťan přirozeně nepociťuje naléhavost Kristova druhého příchodu. Ten se potom může (anebo nemusí) uskutečnit až za sta miliony let, a to se nás vlastně tak moc ani netýká... Jestliže však stáří stvoření počítáme řádově jen na tisíce let, potom Jeho druhý příchod je přirozeně velmi naléhavý. Jenom ekologický pád během posledních desetiletí by nám měl signalizovat, že země je "mladá".

Vraťme se ale zpět k našemu tématu, zdali víra v evoluci anuluje poselství kříže.

  • Jak je psáno: 'První člověk Adam se stal duší živou' - poslední Adam je však Duchem oživujícím. (1. Korintským 15:45)

Adam je prototyp našich hmotných těl, poslední Adam, Ježíš Kristus, je prototyp našich duchovních těl. Jestliže platí teistická evoluce a Adam je jen epos, potom Adam nemohl být tím prvním člověkem a logicky, Ježíš Kristus nemůže být tím posledním Adamem, navíc, nemůže být ani tím skutečným Duchem oživujícím, protože vše jsou jen obrazy a dějství lidského dramatu. Situace s anulováním kříže evolucí přihořívá tím více čím více se odvážíme ponořit (pokřtít) hlouběji do Písma.

Jak je to s pocity?

Nechci, aby čtenář nabyl dojmu, že spása vězí v rozumu, nebo že popírám pocity a prožitky, nebo dokonce absolutně rozhodující práci a vliv Boha, Ducha svatého. Vůbec ne, spása vězí v Kristu a z toho se raduji. Chci jenom biblickými verši zdůraznit, že neopodstatněná víra je jen víra ve víru, a může přijmout cokoliv. Naše víra v cokoliv je jen natolik dobrá, jak je dobrý objekt, kterému důvěřujeme. Ne každá banka uchová a znásobí naše úspory, ne každé letadlo nás přenese přes oceán. Ne každý bůh je naším Stvořitelem, Pánem a Zachráncem.

Kdybychom se narodili v muslimském světě, přijali bychom bezděčně islám, v hinduistickém hinduismus? Všechna náboženství, protože jsou subjektivní - časují spásná slovesa v první osobě jednotného čísla "JÁ", jsou rozvody s rozumem a svatby s mystickými citovými prožitky. Potom hovoříme už jen o kulturním dědictví. Pro nás to může být evropské křesťanské dědictví, pro Buddhisty buddhistické dědictví atd. Žádné dědictví však nikoho nespasí, ani to křesťanské. Biblická víra není náboženství, protože je objektivní - časuje slovesa ve třetí osobě jednotného čísla "ON". Nejsem proti citovým prožitkům, sám jsem jimi zaplaven, kdo mne zná, ví dobře, že nejsem suchar. City však vyplývají z toho, co "je psáno", co stojí na biblické teologii. Jenom biblické Slovo mi roztetelí vnitřnosti skrze Ducha svatého. Nikdy nezapřahejme koníka za vůz. Teologie, víra, nikdy nesmí vyplývat z pocitů a prožitků. Kolik lidí, tolik pocitů a prožitků. Pocit, třeba radost, vždy vyplývá z biblických faktů:

  • Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím - a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; (Jan 14:28)

Pocit nebo prožitek je vždy důsledek, nikdy příčina biblické pravdy. Stavíme-li víru na náboženských pocitech, dospějeme jen k věroučné anarchii. Kristus i pisatelé Bible se vždy odvolávali na písmo, nikdy ne na city. Jen v Novém zákonu je 62 odkazů na "Boží slovo", 59 na "Písmo", 72 na "je psáno" a 10 na "nečetli jste?". Více než 200 veršů! Nepřímých odkazů je nepřeberně.

  • Ježíš jim odpověděl: "Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží. (Matouš 22:29)

Dělá evoluce z Boha autora hříchu?

  • Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Římanům 6:23)

Jestliže věčný život je v Kristu Ježíši, potom je na zemi smrt, protože člověk zhřešil. Pohlédneme-li na tento verš z liberálního stanoviska, pak smrt tu byla věky před Adamem, protože i teistická evoluce ji potřebuje k vývoji. Dál to nechci ani domyslet ... věčný život potom není v Kristu. Pro liberála vězí řešení zase jenom v rozvodu s rozumem, protože jinak se to vyřešit nedá.

  • Skrze jednoho člověka (Adama) totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. (Římanům 5:12)

Hřích je reálný, proto je i Adam reálný historický muž! Zvířata začala umírat, až když Adam zhřešil. Kdyby Adam s Evou znali smrt zvířat, rozhodně by se po svém duchovním pádu nepřikryli jen listem, ale kůží. Teprve Bůh jim dal koženou suknici, která přikryla jejich tělesnou nahotu. Byla to první krvavá oběť, která hřích pouze přikryla. Poslední oběť, na posledním oltáři jímž byl kříž, která hřích pouze nepřikryla, ale úplně odstranila, byl sám Bůh, Ježíš Kristus. Lidé měli panovat nad celým pozemským stvořením. Padne-li panovník, padne vše, co je pod jeho nohami, jako domino.

Existují "speciální teologická stanoviska", prý před člověkem byla stvořena na zemi zvířata, která žila, vyvíjela se a umírala po miliony let. Potom náhle, snad i neevolučně, Bůh stvořil Adama. Další liberálně teologická varianta tvrdí, že tělesno a duchovno jsou autonomní oblasti stvoření, a vzájemně nesouvisejí. Proto evoluce, Adam, tělesná smrt na jedné straně a Kristus, duchovní smrt, spása na druhé straně, nemohou být posuzovány integrálně, jako celek. Tyto teologie jsou nesmyslné a neudržitelné ve světle mnoha dalších veršů, pakliže věříme Bibli doslovně:

  • Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla. (Římanům 8:19-23)

Jestliže existovala smrt zvířat před Adamem, jak liberálové v důsledku evoluce běžně věří, potom je nevydal do marnosti smrti Adamův hřích, ale sám Bůh. "Zvířata nenesou vlastní vinu, verš to potvrzuje. Adam za to rozhodně nemůže, protože ještě nebyl, a kdo ví, jestli vůbec existoval, protože může být jen básnickou metaforou. Takže, zvířata umírají Boží vinou, a protože mzdou hříchu je smrt, pak je Bůh i autorem hříchu." Tohle je zoufalý skok víry nerozumu. Liberální intelektuál však odmítá být zoufalcem, proto se musí rozvést s rozumem a především s doslovným výkladem Písma, protože ten jej usvědčuje:

  • Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. (2.Timoteovi 4:2-4)

Bůh teistické evoluce

Teističtí evolucionisté, ti, co věří, že Bůh tvořil evolucí, musí zastávat názor, že mutace genů, přirozený výběr, zkusmá metoda, experimentování, smrt aj. jsou všechno Boží metody tvoření. Darwinisté učí, že náhoda je primární podstata, která řídí evoluci, ostře sledovaná přirozeným výběrem. Co ale křesťan nebo upřímný teista? Jak vysvětlí svůj přístup k boji o přežití, nahodilé mutaci coby mechanismy šedé eminence "boží" kreativní evoluce? Přirozený výběr požaduje, aby slabým, nemocným, tělesně nezpůsobilým a psychologicky poddajným organismům nebo už "skorolidem" byla upřena existence ve prospěch silnějších a brutálnějších forem života, které si přes mrtvoly, kupředu levá, vyšlapávají cestu vzhůru na výsluní. Silnější se prostě hodí do stávajícího prostředí lépe, nebo jinak, slabší do něj nezapadnou a jsou ušlapáni silnějšími. Život dnes právě tak vypadá. Je to džungle, kde vládne právo silnějšího. Bezohlednost světí přežití.

Použil Bůh výše uvedené metody? Může snad některý "křesťan" obhájit svého Boha, který je takto sadisticky vynalézavý? Všechno, co Bůh stvořil, prohlásil přece za dobré. Vjakého Boha věří? Když vidím kvičící a třesoucí se prase před porážkou, tak vím, i ve své hříšnosti, že to dobré není, přestože jitrnice dobré jsou. Oč víc tu padlou hrůzu světa musí vidět svatý a bezhříšný Bůh! Opravdu zde byla smrt před Adamovým pádem, aby dostala evoluce tj. lidské báje, zadostiučinění, a Bůh kvalitu teroristy? Lidé nepřeháním, přemýšlejme!

Dobře víme, že naše pracovní metody a výsledky odhalují naši nejvnitřnější povahu. Trabant nám poví téměř vše o bývalém NDR a Mercedes o NSR. Stará Praha toho hodně prozradí o našich předcích, a paneláky o nás. Co nám evoluce napovídá o Bohu, který by použil takovou ďábelskou metodu a na výsměch by ji ke všemu nazýval tvořivou? Může vůbec povaha Boha - evolucionáře obstát ve světle Jeho povahy, jak ji popisuje Písmo? Může být Darwinova hypotéza zharmonizována s atributy Boha, tak jak jsou popsány v Bibli? Pouze jednotlivec nadán inteligencí může vlastnit osobní povahu. Povaha zahrnuje veškeré atributy jednotlivce, z nichž některé mohou být - trpělivost, věrnost, inteligence, smysl pro humor, chytrost atd. Bible nám nad jakoukoliv pochybnost dopodrobna popisuje atributy Boží povahy.

  • Já (Ježíš) a Otec jsme jedno. (Jan 10:30)
  • Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!" Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem svámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce ..." (Jan 14:8-9)

Budeme-li tedy studovat Ježíšovu povahu, studujeme současně povahu Boha-Otce. Bůh je nekonečný, vševědoucí a všemohoucí, protože je svébytný a nestvořený. Je nezapříčiněnou příčinou všeho. Stojí mimo svoje stvoření a není jeho součástí - proto je bezčasový, bezhmotný a bezprostorový, tudíž v čase vždy současný, v prostoru všudepřítomný a ve hmotě všeprostupující. Kdyby byl Bůh součástí svého stvoření, kdyby vstoupil do času, prostoru a hmoty, byl by jen "supermanem", časově, prostorově a hmotně omezen. A to je stanovisko, které zastávají teističtí evolucionisté - strhávají, stahují Boha dolů, do stvoření do času prostoru a hmoty, a tím mu vnucují jen supermanské vlastnosti, tvorbu v čase, v prostoru a hmotě, což prakticky znamená, že tvořil evolučně během dlouhého časového období a metodou pokusů. Bůh, který tvoří uvnitř svého stvoření v časoprostorové spojitosti, se stává subjektem svého stvoření, poráží sám sebe a jsme v plnokrevném panteismu. Biblický Bůh však tvořil objektivně, vně svého stvoření, proto čas, prostor, hmota, nahodilost, neznalost, pokusy a hypotézy jsou mu neznámé vlastnosti, které mu vnucují jen ateističtí a teističtí evolucionisté.

Druhá Boží osoba, Ježíš Kristus, je Stvořitel, který "materializoval" plány První Boží osoby Otce.

  • V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů: On je obraz Boha neviditelného, prvorozený (dědic) všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (Koloským 1:14-16)
  • Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. (Jan 1:1-3)
  • V tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech. (List Židům 1:2-3)

Dotkněme se tedy povahy Stvořitele. Podívejme se, co sám učil zástupy, jak se dočteme v Matoušovi 5. kapitole. Je možné, aby takovýto učitel tvořil smrtonosnou evolucí?

  • Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. (3)

To jsou ti, kteří se nechlubí ve svém duchu, člověčině, ale v Kristově Duchu. Ti, kteří přenechávají slávu a spásu Bohu, ti, kteří nemyslí na sebe, ti, kteří nespoléhají na své skutky. Kdyby Kristus tvořil evolucí, pak skutky by bylo to jediné, co by bylo nutné k přežití. V zásadě - co si nezařídím, nevyšlapu přes mrtvoly, to nemám.

  • Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. (4)

Už jste viděli někdy v přírodě zvítězit plačící oběť? Svět pohrdá těmi, kdo prohrávají. Mohl Ježíš tvořit evolučně, když je psáno:

  • Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. (Izajáš.53:2-3)

Evoluční učení je zvrácenost, která vkládá do úst i věřícím hadí svod: "Jakže, řekl opravdu Bůh, že Kristus stvořil v šesti dnech?" A Bible varuje:

  • Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu. (2. Korintským 11:3)
  • Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (5)

Už jste viděli vítězit v tomto světě ty, kteří se neumí ohradit? Vrzající kolo přece dostane v tomto padlém světě vždy nejvíce kolomazu. Mohl Ježíš tvořit metodou největšího kraválu, když se sám zachoval následovně:

  • Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před stříhači zůstal němý, ústa neotevřel. (Izajáš 53:7)

Evoluční pojetí vyprazdňuje Kristovu povahu a tím i kříž. Kdyby Ježíš sdílel s liberálními a novoortodoxními teology evoluční filozofii, nikdy by se nenechal ukřižovat, své nepřátele by smetl v duchu "píchni ho, bodni ho, pusť mu krev, ať prapor silnějšího nade všemi vlaje!"

  • Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. (6)

V evolučním pojetí se musí každý sám tvrdě postarat o své nasycení a uhašení žízně. V Ježíšově pojetí se o naše nasycení a uhašení žízně stará sám Bůh. Evoluce nemá se spravedlností ani jeden styčný bod. Jakoby zde všechna náboženství obkreslovala evoluční domněnku. Ve všech náboženstvích se totiž člověk domnívá, že se sebespasí "dobrými skutky". Náboženství je vlastně osobní "boj a vývoj o přežití pro věčnost". Tak jako se nevyvinulo stvoření, tak se nevyvinulo spasení. Tak jako byl darován život podle svého druhu, tak bylo darováno spasení podle svého druhu, totiž v Ježíši Kristu a nikdo si jej nevyšlape vlastními zásluhami a "dobrotou".

  • Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. (7)

Může být evoluční boj o přežití motivován milosrdenstvím? Každý soudný člověk musí vidět, že Kristus nemohl tvořit nemilosrdně. Nemilosrdnost, kterou vidíme dnes ve stvoření je důsledek Adamova pádu a hříchu.

  • Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi. (Matouš 5:8-12)

Evoluce nezná mír a pokoj, evoluce učí pronásleduj, nikdy ne buď pronásledován. Mírotvorci nedychtí po vítězství nad druhými v boji o přežití.

Bůh teistické evoluce není vševědoucí. Základní princip evoluce totiž je, že náhoda během dlouhého času vhodně mutuje geny. Jenže náhoda nemá místo v Boží vševědoucnosti. Náhoda je konečná a omezená koncepce, která má své místo jen u konečných a omezených lidí. Bůh nepracuje s počtem pravděpodobnosti, Bůh zná s absolutní jistotou vše. Vše stvořil a vše udržuje v existenci! Není zhola nic ve světě viditelném i neviditelném, o čem by nevěděl a co by existovalo mimo jeho vůli. Někteří namítnou, že Bůh neponechává vše náhodě, ale vědomě tvoří evolucí. Potom tento bůh pracuje zkusmo, pokusně, a není vševědoucí, protože nestvoří napoprvé dokonale, ale musí dělat pokusy, které stojí utrpení a životy těch méně povedených tvorů, za což, domyslíme-li to do konce, může vlastně jeho neznalost... Bůh je ale všeznalý a vševědoucí. Netvoří ani náhodně systémem Monte Carlo, ani zkusmo systémem Hokus Pokus, ale tvoří prozřetelně, bystrozrace, pronikaje vším v naprosté dokonalosti.

Jestliže bůh tvořil skrze eliminaci slabých organismů, potom tento bůh není Ježíš Kristus. Nebojím se jej v tomto případě nazvat sadistou, protože v tomto bodě klopýtá tolik nevěřících. Jistě jste slyšeli otázku zoufalých nevěřících pohanů: "Proč Bůh dopustí tolik zla!" Kolik pohanů nevěří jen proto, že si Boha zabijáka nedovedou představit? A kolik křesťanů naopak věří v boha evolucionáře, který nechává zabíjet nepovedené a slabé, kteří jsou takoví právě jeho vinou! Bože, buď k nám milosrdný!

Kde liberalismus končí

Kdo si myslí, že jsem zašel do extrému, dovolte mi citovat jednoho z nejvýznamnějších liberálů, Alberta Schweitzera. Smekám před jeho humanitárními zásluhami, ale posuďte i vy, nevěřící jeho výrok: "Kdy a kým bylo mrtvé tělo (Ježíšovo) odklizeno z hrobu, nebude možné nikdy zjistit" (Albert Schweitzer zastánce kritického myšlení a úcty k životu, str. 145)

Schweitzer nevěřil ve vzkříšení Ježíše Krista! I pohan v tomto okamžiku ví, že se jeho "křesťanství" totálně zhroutilo. Farizejové přece podpláceli vojáky, aby řekli, že tělo ukradli učedníci! Odmítnutí doslovné Genesis nenápadně zavádí k úplné nevíře, je to úprk do pekla: Když platí evoluce, neumíráme v Adamovi. Neumíráme-li v Adamovi, nevstaneme v Kristu, protože ani on nevstal. A výsledek je katastrofální:

  • Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. (1. Tes. 4:14)

Kdo nevěří, že Ježíš historicky vstal v mase a kostech,

  • Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně." (Lukáš 24:39)

ten nebude vzkříšen, ať jej "obdivuje protestantské duchovenstvo jako jednoho ze svých nejvýznačnějších teologů, autora Mystiky apoštola Pavla", tak je to napsáno na obálce téže knihy. Nikoho nesoudím, dokládám jen biblické verše a je mi úzko nad mnohými, protože je miluji.

Vím, že si někteří myslíte, že jsem zlý, bez lásky, netolerantní a potřebuji pokoru. Podívejme se tedy ještě na Schweitzera do téže knihy na stranu 142: "Rozhodně musí historické bádání nadále počítat s možností, že podle nám dostupných Ježíšových náznaků, v nichž mluví o významu své smrti, nechápal svou smrt jako smírčí smrt, která by nějak působila odpuštění hříchů." Mám takové prohlášení a desítky dalších komentovat? Ať komentuje Bible:

  • Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. (2.Korintským 5:19)

Jistě, tohle napsal Pavel, neřekl to Ježíš. Pavlovo učení je však podle Schweitzera mystikou. A co řekl "svou smrt nechápající" Ježíš?

  • Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven." (Jan 17:1-10)

Další novozákonní odkazy na Genesis

Ježíš a apoštolové v Novém zákonu, když chtěli něco objasnit tak nejčastěji citovali z prvních jedenácti kapitol Genesis. Co je však znepokojivě pozoruhodné, mnozí dnešní teologové a věřící nejčastěji zpochybňují právě tyto kapitoly. Prvních jedenáct kapitol Genesis, stvoření, je psáno podle Mojžíše - je to první kniha Mojžíšova. Co myslíte? Když Abraham řekl trpícímu v pekle: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!', mínil tím celého Mojžíše kromě prvních jedenácti kapitol Genesis? Jak liberál určí, na které kapitoly Mojžíše se můžeme doslovně spolehnout, a které jsou alegorickou ódou?

  • A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: 'Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni. 'Abraham řekl: 'Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.' Řekl: 'Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.' Ale Abraham mu odpověděl: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!' (Lukáš 16:23-29)

Bez základů, které jsou položeny v prvních jedenácti kapitolách Genesis, nepochopíme řadu souvislostí. Adam se nevyvinul, byl stvořen člověkem od počátku.

  • Enóš, Šét a Adam, který byl od Boha. (Lukáš 3:38)

Manželství by nebylo, kdyby bylo evoluce, protože od počátku by Bůh nestvořil muže a ženu, ale jejich vývojově nižší předky:

  • Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku 'muže a ženu učinil je'? A řekl: 'Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo'; (Matouš 19:4-5)

Prostituce je odsouzena na základě neevoluční Genesis:

  • Což nevíte, že kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Je přece řečeno 'budou ti dva jedno tělo'. (1. Korintským 6:16)

Všechny evoluční modely předpokládají, že samice byla před samcem.

  • Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže. Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže. Proto má žena mít na hlavě znamení moci kvůli andělům. V Kristu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy, vždyť jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu - všecko pak je z Boha. (1. Korintským 11:8-12)

Církve, které neberou Genesis doslovně mají také kazatelky, ačkoliv mají mít jen kazatele. Ne proto, že by byl muž schopnější, často není, ale proto, že se Písmo odvolává na historickou událost Genesis a ne evoluce:

  • Vždyť první byl stvořen Adam a pak Eva. A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení. (1. Timoteovi 2:13-14)

Ježíš se často, co se týkalo pozemských věcí, odvolával na Genesis. Podle Ježíše, doslovná víra v pozemské věci, popsaných právě v Genesis, byla podmínkou uvěření ve věci duchovní!

Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? (Jan 3:12)

Proč liberální teologie interpretuje Bibli obrazně

Z čirého "intelektualismu". V prvé řadě, nechce spáchat intelektuální sebevraždu, chce být součástí moudrosti tohoto světa a vypadat před světem rozumně. Věří víc člověku - vědcům, než Bibli - Duchu svatému. Samozřejmě, Bible není vědecká kniha, ale kde se dotkne vědy, tam je bezchybná. Bible není kniha o andělech, ale kde se dotkne andělů, tam je bezchybná. Bible je o pádu člověka a o Bohu, který člověka zachránil z věčného pekla pro Sebe.

Liberální teologie se domnívá, že církev v historii chybovala zejména "doslovným výkladem Bible", místo aby naslouchala vědcům, kteří mohou správně objasnit Písmo. Klasickým příkladem je Galileo, který byl v 17. století pronásledován církví za odmítavý postoj, kdy měl uznat dogma, že Země je středem vesmíru. Lidé často poukazují na to, že jde o případ, kdy se církev angažovala ve vědě s Biblí v ruce a předkládala své ideje jako dogma, místo toho, aby nechala vědce odhalit pravdu. Proto někteří lidé prohlašují, že vědci nemohou použít Bibli jako základ vědeckého bádání.

Celý Galileův případ mnozí nepochopili dodnes. Ve skutečnosti bylo všechno jinak. Církev 17. století schvalovala názor Ptolemaia, Aristotelova následovníka, který prosazoval geocentrismus, tedy že Země je středem vesmíru. Potom, na základě určitých pasáží jako Žalm19:6, učila církev tuto myšlenku jako dogma.

Církev v podstatě přijala řeckou myšlenku a vsunula ji do Bible. Kdyby vycházela z Bible, nikdy by učení o Zemi jako středu vesmíru nepřijala, protože se k této otázce ani Písmo specificky nevyjadřuje.

Z této skutečnosti vyplývá další důležité poučení. Ačkoliv se Bible nevyjadřuje, že Země je středem vesmíru, přesto obsahuje pravdivé výroky týkající se kulatosti země. Zcela zřetelně se vyjadřuje například o potopě.

Dnes některé teologické školy uznávají světskou evoluční teorii. Představme si, kdyby se náhle vědci od ní odklonili, a přešli by zcela, třeba na teorii inseminace života země z vesmíru. Potom by zastaralá evoluční hypotéza přežívala jenom pro smích na úkor těch tmářů, kteří si říkají křesťané. Věda může své stanovisko změnit docela rychle, víra postavená na světských základech nikoliv. Proto přátelství se světem slouží víc mrtvým než živým.

Kdo věří, že má se zvířaty společné předky se dříve nebo později zvířetem stane.

  • ... V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil jej k podobě Boží ... (Genesis 5:1)

Člověk nemá zvířecí předky! V den, kdy byl člověk stvořen, byl celým člověkem. Na přednášce brněnským vysokoškolákům se jeden student zmínil o našich zvířecích předcích. Přerušil jsem ho: "Jistě mluvíte o svých ne o mých předcích?" Smích v sále byl jasný. Nikdo nechtěl mít zvířecí předky. Chudák, cítil se zaskočen a opuštěn, i když před vteřinkou, dokud jsem neutrousil tu poznámku, byli i ostatní na jeho straně. Někteří tvrdí, že člověk má společné předky se zvířaty na základě následujícího verše:

  • Řekl jsem si v srdci: To se stane kvůli synům lidským, aby je Bůh tříbil, aby nahlédli, že je to s nimi jako se zvířaty. Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný. Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí. (Kazatel 3:18)

Kazatel si doslovně řekl ve svém srdci. Co čteme, není tvrzení Boha, ale názor člověka, jak se mu věci na povrchu jeví. Duch zvířat a člověka není stejný. To nám potvrdí Genesis, když ji věříme historicky. V Genesis nezoufá člověk ve svém srdci jako Kazatel, ale tvoří Bůh ve své svrchované moci. Že by byla zvířata stvořena k obrazu Božímu? Potom, co Šalamoun zkusil pod sluncem, tedy na zemi, veškerý luxus, jaký jen mohl člověk mít, zjistil, že vše je marnost nad marnost. Duch svatý pravdivě zaznamenal jeho zoufalost, aby ukázal, že nás pod sluncem nic neuspokojí. Kazatel končí verši, že bohabojnost je to, na čem u člověka všechno závisí. Jóbova žena také Jóbovi poradila, ať prokleje Boha, a přesto na těchto slovech nestavíme učení, že bychom měli Boha proklínat.

Evoluční teorie vede k rasismu. O tom nikdo nepochybuje. Podívejme se jen na náš český národ. Morálka společnosti je funkcí toho, jak se společnost sama vidí. Vidí-li se jako shluk pouhé hmoty, potom se s jedincem jako se shlukem také zachází. Pro zajímavost posuďte následující:

  • V boji o každodenní chléb podléhá všechno slabé, nemocné, méně odhodlané, zatímco boj samců o samice poskytuje právo k plození jen tomu nejzdravějšímu. Vždy však je boj prostředkem k upevňování zdraví a odolnosti druhu, a proto i příčinou jeho vyššího vývoje.
  • Kdyby tento proces probíhal jinak, přestalo by všechno další vyšší formování druhu a nastoupil by spíš jeho opak. Neboť protože méněcenné má co do početnosti vždy převahu nad nejlepším, rozmnožovalo by se při stejných životních a rozmnožovacích možnostech to horší mnohem rychleji, až by nakonec nutně musilo nejlepší ustoupit do pozadí. Musí tedy být provedena korektura ve prospěch lepších. Tu však obstarává příroda tím, že vystavuje slabší část tak těžkým životním podmínkám, že už tím je omezována její početnost, a ani zbytek nepřipouští k rozmnožení bez výběru, nýbrž i tu uskutečňuje bezohledný výběr podle síly a zdraví.

Víte, kdo napsal tohle pojednání hodné Nobelovy ceny, odvysílání v Meteoru, nebo zařazení do učebnice pro sedmou třídu? Akademik? Doktor přírodních věd? Kdepak! Autorem je sám veliký vůdce Adolf Hitler, který, jak se zdá, předběhl dobu s plány populační kontroly, interrupcemi i s euthanasií. Věří-li člověk, že má se zvířaty společné předky, zvířetem se stane.

Ke Karlu Barthovi

Není možné, abychom se detailně věnovali tomuto vlivnému teologovi obšírněji. Alespoň následující výňatek ze Základů teologie, Charles C. Ryrie, BIBLOS, Třinec 1994:

INSPIRACE V POJETÍ BARTHOVĚ
Karl Barth (1886-1968), i když byl jedním z nejvlivnějších teologů nedávné minulosti, zastával chybný a nebezpečný názor na inspiraci, který mnozí stále propagují. Barthiáni se celkově staví do jedné řady s liberální školou biblické kritiky. Přesto však často káží jako evangelikálové. V tomto směru je barthianismus nebezpečnější než otevřený liberalismus.

Pro barthiány se zjevení soustřeďuje v Ježíši Kristu. Je-li Kristus středem kruhu znázorňujícího zjevení, pak Bible stojí na jeho obvodě. Ježíš Kristus je Slovem (a tím také je); Bible však slouží pouze jako svědek o tomto Slově, Kristu. Svědectví Bible o Slově je nevyvážené, tzn. že některé její části jsou ve svém svědectví důležitější než části ostatní. Právě tyto důležitější části svědčí o Kristu. Nicméně, ač tak významné, nemusí být tyto důležité části nutně přesné. Barthiáni ve skutečnosti docházejí ve svém hodnocení evangelia ke stejným závěrům jako liberálové: učí, že ve zprávách evangelia jsou chyby.

Barthiáni obviňují evangelikály z toho, že inspirace pro ně znamená diktát. Bibličtí pisatelé byli psacími stroji, na kterých Bůh svou zvěst napsal. To pochopitelně není ortodoxní názor na inspiraci.

Při výkladu 2. Listu Timoteovi 3,14-17 a 2. Listu Petrova 1,21 Barth zdůrazňuje, že nám ani jeden z těchto dvou oddílů nedává podnět k domněnce, že by pisatelé prožili něco zvláštního. Píše, že inspiraci musíme chápat jako "zjevení, při němž se proroci a apoštolové ve své lidskosti stali tím, kým byli, a při němž, a jedině při němž, se pro nás mohou ve své lidskosti stát tím, kým jsou". (Church Dogmatics, I, 2, 563) Ať už tento výrok znamená cokoli, jedno je jasné: text Bible je lidským výtvorem plným chyb, který se však může stát Božím slovem tehdy, když nás přemůže.

Výraz "když nás přemůže" nás upozorňuje na existenciální stránku Barthova pojetí inspirace. Bible se stává Božím slovem, když k nám Boží Slovo, Kristus, promlouvá na jejích stránkách. Inspirace, podobně jako zjevení, klade důraz na subjektivní, existenciální setkání. (Viz Dewey M. Beegle, The Inspiration of Scripture / Philadelphia: Westminster Press,1963 /, str. 126-31.)

Může mít takováto Bible vůbec nějakou autoritu? Může, prohlašuje barthián. Její autorita spočívá v setkání víry s Kristem Písma. Bible ukazuje na Krista, a proto nemá autoritu základní, nýbrž autoritu nástroje. A části Bible, které ukazují na Krista, mají větší autoritu než oddíly, ve kterých tomu tak není. Všechny části Bible v sobě nicméně obsahují chyby.

Shrnutí: Barthova teologie učí, že Bible (B) ukazuje na Krista (K) Slovo. Ve skutečnosti však bez B nevíme nic o K. Není to tak, že bychom již měli o K jasnou představu, na jejímž základě bychom mohli zkoumat správnost ukazatele B. Bible ve skutečnosti portrétuje K, tzn. že to, co o Kristu víme, pochází z Bible. Jsou-li však v Bibli chyby, je obraz Krista chybný. A není třeba pochybovat o tom, že Bible v Barthově pojetí chyby skutečně obsahuje.

Tyto jemné rozdíly v odchylkách od správného výkladu inspirace Bible by nás měly vést k pozornému naslouchání a čtení toho, co lidé o inspiraci říkají a píší. Slova sice mohou znít ortodoxně, za nimi se však může skrývat velmi chybný názor na inspiraci. Správnou nauku nám dávají biblické údaje. Všechno ostatní musí být posuzováno v jejich světle.    - Konec citátu -

Novoortodoxní liberální stanovisko může být shrnuto v následujících Barthových výrocích:

  • "Bible je Božím Slovem potud, pokud jí Bůh dovoluje být Jeho Slovem, dokud skrze ní Bůh promlouvá ... Z tohoto důvodu se v takovém případě Bible stává Božím Slovem ..." Církevní dogmatika I, 1, str. 155 angl. vydání

"Tak se Bůh odhaluje v tvrzeních prostřednictvím jazyka, a prostřednictvím lidského jazyka takového jaký je, v tom smyslu, že občas to a to slovo, vyřčené proroky a apoštoly a veřejně dosvědčené v církvi, se stává Jeho Slovem." Církevní dogmatika I, 1, str. 156 angl. vydání

My, fundamentálně ortodoxní konzervativní evangelikálové, věříme, a "Zápas o duši" to bude vždy obhajovat, že každé slovo Bible vyřčené proroky a apoštoly a ne to a to slovo, vždy a ne občas, je Jeho Slovem a nestává se Jeho Slovem. Samozřejmě, výroky Satana, nevěřících teologů-farizeů, lidí a jiných, na nichž nelze stavět věrouku, jsou pravdivě Duchem svatým tlumočeny, a nerozlučně patří do historických souvislostí Bible.

- pst -