V následujícím zamyšlení ukazuji, že si Hospodin určitě nelibuje, neliboval a nebude libovat v zápalných obětech člověka. Jiftách složil Hospodinu slib:

• Vydáš-li mi Amónovce opravdu do rukou, ten, kdo mi vyjde naproti z vrat mého domu, až se budu vracet v pokoji od Amónovců, bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť. Nato táhl Jiftách do boje proti Amónovcům a Hospodin mu je vydal do rukou. ... Když přicházel Jiftách do Mispy ke svému domu, hle, vychází mu naproti s bubínky a s tancem jeho dcera. Měl jenom tu jedinou, kromě ní neměl syna ani dceru. Jak ji uviděl, roztrhl své roucho a zvolal: Ach, má dcero, srazilas mě do prachu, uvrhla jsi mě do zkázy! Zavázal jsem se svými ústy Hospodinu a nemohu to vzít zpět. Ona mu odpověděla: Můj otče, když ses svými ústy zavázal Hospodinu, učiň se mnou, co jsi vyřkl, za to, co Hospodin pro tebe učinil, abys mohl vykonat pomstu nad svými nepřáteli, nad Amónovci. Požádala pak svého otce: Nechť je mi dovoleno toto: Ponech mi dva měsíce. Ráda bych odešla do hor a oplakávala se svými družkami své panenství. On jí řekl: Jdi. Propustil ji na dva měsíce a ona odešla se svými družkami, aby na horách oplakávala své panenství. Po uplynutí dvou měsíců se vrátila k otci a on splnil slib, který o ní učinil. Muže nepoznala. V Izraeli se pak stalo zvykem, že izraelské dívky vycházívají rok co rok po čtyři dny v roce opěvovat dceru Jiftácha Gileádského. (Sd 11,30–40)

V příběhu se dozvídáme, že jakýsi muž jménem Jiftách slíbil za vítězství v boji obětovat v zápalnou oběť to první, co potká při svém návratu z války do svého domu. Jako první mu vyšla v ústrety jeho dcera, takže to vypadá, že bude muset obětovat v zápalnou oběť svoji dceru.

Povšimněme si dovětku Jiftáchova slibu, protože v něm leží pochopení daného problému:

• … bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť. (Sd 11,31)

Tady nám přijde vhod naše znalost hebrejštiny:

Vehaja ladonaj vehaalitihu ola. (bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť)

Myšlenkou, kterou s vámi nyní chci sdílet, mě inspiroval bratr Anthony [1]. V hebrejském textu, ono slovo „vehaalitihu“, tj. „a obětuji to“, je slovo, ve kterém je na začátku předpona „ve“. V hebrejštině má obyčejně význam „a“. V tomto případě však Anthony navrhuje přeložit onen hebrejský znak výrazem „nebo“. Jednoduše namísto slučovací spojky „a“ bude v textu spojka „nebo“ v poměru vylučovacím.

Význam takto přeložené věty pak ale dostává naprosto odlišný smysl:

• … bude patřit Hospodinu, nebo to obětuji v zápalnou oběť.

Smysl je pak jasný, Jiftách zaslíbil Bohu, že to, co mu vyjde jako první vstříc v ústrety, bude patřit Hospodinu Bohu. Pokud to bude člověk, bude zasvěcen Bohu, pokud to bude zvíře, bude obětováno jako zápalná oběť. V žádném případě při vyslovení slibu Jiftách neuvažoval o obětování člověka v zápalnou oběť, což je závěr, ke kterému jsem dospěl.

Pro většinu čtenářů je hebrejština velkou neznámou. Přesto se pokusím přiblížit tu možnost, že hebrejský znak „vav“ lze rovněž tak přeložit spojkou „nebo“. Obyčejně bývá hebrejské „vav“ překládáno jako slučovací spojka „a“. Jednu z možností překladu hebrejského „vav“ navrhuje Jacques Doukhan: hebrejské „vav“ překládá jako vysvětlovací „totiž“:

• Et haElohim jera veet micvotav šemor. (Kaz 12,13)
• Boha se boj a jeho přikázání zachovávej.

Vav ve slově veet v našich překladech bývá přeloženo slučovací spojkou „a“. Náš překlad Bible tedy čte: „Boha se boj a jeho přikázání zachovávej.“ V tomto tradičním překladu mohou obě části této výpovědi – „bázeň Boží“ a „naplňování přikázání“ žít téměř svým vlastním samostatným životem, vzájemně nezávisle na sobě.

V překladu, který nabídl bratr Doukhan, se naproti tomu říká: „Boha se boj, totiž jeho přikázání zachovávej.“ Právě zmíněný překlad biblického textu je podnětný v tom, že naplňování Božích přikázání je přímým důsledkem bázně před Hospodinem Bohem. Bázeň před Bohem vede, respektive má vést, k praktickému jednání, což je naplňování Jeho slova! Text, který nás zajímá nejvíce:

• Vehaja ladonaj vehaalitihu ola. (Bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť.)

„Vehaalitihu“ – v tomto slově „ve“ je prefix, který má obvykle význam spojky slučovací „a“. Tento text je se spojkou takto přeložený i v našich Biblích: „… bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť.“ Podobný překlad je ale zmatečný v tom, že může dávat prostor k uvažování nad zápalnou obětí člověka Hospodinu Bohu.

Skutečnost, že spojka „a“ může být přeložena vylučovací spojkou „nebo“, naznačuje tento příklad:

• Oko, které se vysmívá otci a pohrdá poslušností matky, vyklovou havrani od potoka, nebo je sezobou supí mláďata. (Př 30,17)

Což je hebrejsky (v transkripci) „…vejochluha bne našer“ .

Hebrejský text, který jsem uvedl v transkripci je v českém překladu takto „… nebo je sezobou supí mláďata.“ Hebrejské sloveso „vejochluha“ ale doslova znamená „a sezobou“. Doslova otrocky by mělo být tedy přeloženo: „Oko, které se vysmívá otci a pohrdá poslušností matky, vyklovou havrani od potoka a sezobou je supí mláďata“ V tomto případě lze bezpochyby přeložit hebrejský prefix „ve“ namísto spojkou „a“ spojkou „nebo“; je tomu podobně jako v našem uvažovaném textu z knihy Soudcům.

Vraťme se k vyprávění o Jiftáchovi a jeho slibu. Dle textu z Nového zákona [2] byl Jiftách jedním ze spravedlivých Božích mužů podle Hospodinova zákona. Jak by tedy mohl tento spravedlivý muž porušit tak zásadní přikázání Desatera – „nezabiješ“? Opravdu je v tomto případě překlad nepřesný, a odtud se pak v mnoha nekřesťanských hlavách posměvačů zrodil potřeštěný nápad, že snad Hospodin Bůh potřebuje ke svému životu zápalné oběti lidí.

• Jiftáchova dcera mu řekla: „… Ponech mi dva měsíce. Ráda bych odešla do hor a oplakávala se svými družkami své panenství.“ ... Jiftáchova dcera se vrátila k otci a on splnil slib, který o ní učinil. Muže nepoznala. (Sd 11,37.39)

Texty, které jsem právě uvedl, dle mého soudu dokazují, že v naplnění slibu šlo o něco naprosto odlišného než o zápalnou oběť člověka. Jiftáchova dcera se musela podvolit vůli otce a celý život sloužit Bohu bez možnosti uzavřít manželství s mužem (je to Jiftáchův slib, resp. první část výpovědi, že bude patřit Hospodinu). Katastrofa pro Jiftácha spočívala v tom, že jeho dcera byla jeho jediným potomkem, proto jeho jméno zůstalo v Izraeli zapomenuto. Neměl pak od své dcery potomky, totiž vnoučata.

V Izraeli tehdejší doby bylo jeho jméno možná zapomenuto, to ano, ale my jsme se o Jiftáchovi dočetli ve svatých textech Bible. Před všemohoucím Bohem nikdo není a nebude zapomenut.

Můj překlad stěžejního textu s ohledem na smysl článku:

• Jiftách složil Hospodinu slib: Vydáš-li mi Amónovce opravdu do rukou, co mi vyjde naproti z vrat mého domu, až se budu vracet v pokoji od Amónovců, bude patřit Hospodinu, nebo to obětuji v zápalnou oběť. (Sd 11,30–31)

– Karel Sýkora –

Křesťanské sbory, Olomouc

Poznámky:

1. Child Sacrifice in Judges 11? http://ecclesia.org/truth/child.html

2. Bible, Nový zákon, list Židům 11,32