Od dob Darwina vznikají mezi křesťany dohady, jaký je vlastně význam knihy Genesis (a obzvláště kapitol 1–11).

Máme hledat způsob, jak sladit Genesis a výzkumy moderní vědy v otázce počátku? A pokud ano, jaké máme možnosti?

Ve skutečnosti zuřily tyto diskuse už více než sto let před Darwinem, a to proto, že si geologové podle toho, jak právě rozuměli geologickým jevům, činili nárok na stále delší období předlidských dějin.

Zatímco teologičtí liberálové byli ochotní dát Genesis nálepku předvědeckého mýtu, ti, kdo se drželi konzervativnějších názorů na Bibli, měli tendenci hledat komplementaritu s vědou v jakékoliv podobě. V tomto článku zhodnotíme čtyři oblíbená řešení tohoto problému.

Teistická evoluce

Teistická evoluce (někdy také evoluční kreacionismus) je myšlenka, že Bůh stvořil svět skrze přírodní evoluční procesy. Tento pohled přijali opatrně někteří reformovaní křesťané po Darwinovi (včetně princetonského teologa Benjamina Warfielda), nicméně jiní ho důrazně odmítli (jako třeba presbyterián Robert Dabney). Většina teistických evolucionistů přijímá tradiční pohled na počátek jako celek, od Velkého třesku před 13,7 miliardy let do vyvinutí člověka z opičích předků během posledních tří milionů let. Někteří však připouštějí, že v klíčových momentech došlo ke zvláštnímu stvoření.

Dnes existuje mezi teistickými evolucionisty celá škála názorů na to, jak chápat záznam v Genesis ve věci stvoření. Někteří tvrdí, že obsahuje jádro historických prvků. Denis Alexander například identifikuje Adama jako neolitického farmáře žijícího před 6 až 8 tisíci lety.

Jiní tvrdí, že číst Genesis jako historický záznam znamená minout se zcela s jejím záměrem. John Walton, profesor Starého zákona na Wheaton College v Illinois, nedávno prohlásil, že Genesis 1 není vůbec o počátku materiálního vesmíru, ale spíše pojednání o tom, jak Bůh řídí svůj svět založený kolem tradičního sedmidenního slavnostního otevření židovského chrámu.

Kreacionismus staré Země

Toto (někdy také progresivní kreacionismus) je myšlenka, že Bůh nadpřirozeně stvořil hlavní skupiny (nebo dokonce druhy) živých organismů, ale že tak činil pravidelnými zásahy do dějin země.

Tento názor byl populární v evangelikálních kruzích pravděpodobně proto, že dovoluje křesťanům odmítnout evoluci a zároveň přijmout časový rámec miliard let. Mnozí, i když ne všichni, z těch, kdo se ztotožňují s hnutím inteligentního plánu, se nacházejí v této kategorii.

Je typické, že kreacionisté staré Země vykládají dny tvoření jako dlouhá období, která představují epochy historie země nebo jako dny zjevení (vlastně ne dny, ve kterých Bůh stvořil svět, ale spíše dny, ve kterých Bůh odhalil pisateli, co již vykonal v průběhu dlouhých období).

Jedna z nejvlivnějších knih kreacionismu staré Země ve Velké Británii byla kniha Alana Haywardse Creation and evolution (Stvoření a evoluce), ačkoliv její autor byl kristadelfián.

Z evangelikálního pohledu to byla kniha Sedm dnů, které rozdělily svět od Johna Lennoxe. Asi nejznámějším kreacionistou staré Země v USA je Hugh Ross z organizace Reasons to Believe (Důvody, proč věřit).

Teorie mezery

Teorie mezery (někdy nazývaná teorií obnovy zničeného stvoření) je myšlenka, že již předtím existovalo stvoření, které bylo zničeno, když se satan vzbouřil proti Bohu a byl vyhnán z nebe.

Toto původní stvoření je prý popsáno v Genesis 1,1, po kterém následuje neurčitá časová mezera před obnovením světa – jinými slovy, svět, ve kterém nyní žijeme, existuje od Genesis 1,2 dále.

Teorie mezery byla v reformačních kruzích zpopularizována teologem a zakladatelem Skotské svobodné církve, Thomasem Chalmersem (1780–1847), a stále se těší velké oblibě mezi bratrskými sbory, což je výsledek její obhajoby v poznámce pod čarou v revidované Scofieldově Bibli.

Zastánci teorie mezery odmítají evoluci a obvykle připisují horniny a zkameněliny zničení prvního stvoření. V řadách vědců dnes existuje jen málo zastánců tohoto pohledu, ačkoliv spisy Arthura Custance byly v minulosti hojně čteny.

Kreacionismus mladé Země

Tato myšlenka (někdy také současný kreacionismus) tvrdí, že Bůh vytvořil vše v šesti obyčejných dnech, že smrt vstoupila do světa jako následek Adamova hříchu, že Bůh ve dnech Noeho odsoudil svět k celosvětové potopě a že všichni lidé jsou potomky Adama skrze Noemovy syny, jejichž potomci byli poté rozptýleni z Bábelu.

Jinými slovy, kreacionisté mladé země berou Genesis 1–11 jako přímý historický důkaz.

Tento názor má v křesťanské církvi pravděpodobně nejstarší původ a většina aspektů tohoto názoru se odráží ve spisech mnohých (i když ne všech) církevních otců a reformovaných.

V době, kdy se v polovině devatenáctého století prosadil Darwin, byl kreacionismus mladé Země velkou měrou odsunut do pozadí, ačkoliv v současnosti, po uveřejnění klíčové knihy Johna Whitcomba a Henryho Morrise, The Genesis Flood (Potopa v Genesis) v roce 1961, prodělává částečné obrození.

Hlavní otázka

Jak bychom se tedy měli postavit k těmto čtyřem populárním postojům ohledně počátku?

Křesťanské diskuse o počátku se často zaměřují na otázky typu literární žánr knihy Genesis. Je to poezie? Je to alegorie? Je to přímý záznam dějin?

Nebo se zaměřují na kontroverzní prvky záznamu Genesis 1, jako je význam dnů stvoření. Jsou to obyčejné dny? Představují dlouhá časová období? Jsou jen literárním nástrojem?

To jsou všechno zajímavé otázky, ale nejsou to nejdůležitější záležitosti, na které je třeba se zaměřit. Často vytvářejí mylné kontrasty. Tvrdí, že Genesis 1 musíme považovat buď za popis dějin, nebo poezii. Ve skutečnosti však mohou být dějiny sděleny s naprostou přesností ve formě poezie.

Literární struktura není skutečné historii na překážku. Další části Bible, včetně evangelií, jsou plné literárních struktur, a přesto je nestavíme proti historičnosti událostí, které popisují.

Co je možná ještě důležitější – nejzávažnější oblast teologického konfliktu se týká původní dobroty stvoření, ne délky dnů jeho stvoření. To je otázka, která má širší dopad než dokonce i to, jak vykládáme Genesis 1.

Dějová linie

Abychom tomu porozuměli, potřebujeme se zamyslet nad tím, co bychom mohli nazvat spásnou dějovou linií Bible. Lze ji shrnout takto. Na počátku Bůh stvořil člověka jako svého zástupce, aby vládl a staral se o Jeho stvoření. Avšak první člověk, Adam, se vzbouřil proti Bohu, čímž přivedl na lidstvo Boží prokletí, které vede k jeho smrti.

Jakožto potomci tohoto prvního člověka dědíme jeho hříšnou přirozenost a podobně podléháme Božímu spravedlivému soudu. Bůh však poslal svého Syna, Ježíše Krista, jako dokonalou lidskou bytost, aby zemřel místo nás, aby na sebe vzal potrestání, které si zasloužil náš hřích. A Ježíš vstal z mrtvých jako prvotina nového stvoření, které bude úplné, až se vrátí.

Potopa v době Noeho také hraje v této dějové linii klíčovou roli. Nový zákon popisuje potopu jako bod zvratu, ve kterém byl zničen starý svět a začal svět nový (2Pt 3,3–7).

Tímto způsobem předjímá budoucí soud, až se vrátí Kristus, po němž bude stvořeno nové nebe a nová země.

Evangelikálové stále více chápou důležitost zdůrazňování této biblické „zápletky“, obzvláště v evangelizaci, protože jen v tomto rámci dává dobrá zpráva o Ježíši Kristu smysl.

Tvrdím, že je to také kontext, ve kterém musíme hodnotit různé názory na počátek. Musíme se ptát: Jak slučitelné jsou s celou dějovou linií?

Shrnutí teorií

Mezi evangelikálními křesťany existují čtyři populární názory na počátek – teistická evoluce, kreacionismus staré Země, teorie mezery (nebo obnovení zničeného stvoření) a kreacionismus mladé Země. Měli bychom zkoumat, jak slučitelný je každý tento pohled s dějovou linií Bible.

Teistická evoluce je dnes stále populárnější. Mnoho evangelikálů ji přijímá jako elegantní způsob, jak minimalizovat potenciální konflikt mezi vědou a Biblí. Dovoluje tradičnímu evolučnímu pohledu na počátek, aby byl přijat ve své úplnosti. Většina prvků biblické dějové linie musí však být přepsána, aby se mu přizpůsobila.

Například standardní určování stáří lidských fosílií tlačí teistické evolucionisty k tomu, aby přijali buď to, že Adam nebyl historická postava, anebo že existoval, ale nebyl předkem celého lidstva.

Navíc se podle evoluce v současné lidské historii neodehrála žádná celosvětová potopa, která od sebe dělí epochy, a tak je potopa degradována na místní událost, která se většiny lidstva nedotkla.

A co je vůbec nejzávažnější, fyzická smrt není již spojena se vstupem lidského hříchu, protože existovala již miliony let před Adamem. To nechává teistické evolucionisty bez jasného vysvětlení toho, proč musel tedy Kristus trpět a zemřít, aby zaplatil za lidský hřích.

Toto přepsání biblické nauky ve velkém činí teistickou evoluci pro mnoho evangelikálů nepřijatelnou.

Problémy těchto teorií

Kreacionismus staré Země je také docela populární, protože dovoluje křesťanům odmítnout evoluci (obzvláště evoluci člověka) a přijmout standardní geologická časová období. To má zjevnou odezvu.

V mnoha směrech však kreacionismus staré Země vlastně reprezentuje nejhorší z obou světů. Na jedné straně postrádá vědecké uznání teistické evoluce, protože jeho obhájci odmítají evoluci života. To znamená, že kreacionisté staré Země jsou často zavrhováni se stejným opovržením jako kreacionisté mladé Země.

Na druhé straně kreacionismus staré Země selhává v řešení všech naléhavých teologických problémů, kterým čelí i teistická evoluce. Kreacionisté staré Země čelí tomu samému problému, totiž kam umístit Adama na obecně uznávané časové přímce dějin. Musí také považovat Noemovu potopu za místní událost a přijmout, že smrt předešla lidský hřích o stovky milionů let.

Teorie mezery je možná nejméně uspokojivým řešením jak z pohledu vědeckého, tak i biblického, a to může vysvětlovat, proč dnes nemá v podstatě žádnou podporu ze strany vzdělanců.

Teorie mezery je krajním případem eisegese (vyčtení něčeho z Bible, co tam není). Neexistuje žádný biblický důkaz pro dřívější stvoření, které bylo zničeno při vyhnání satana z nebe nebo pro existenci rasy lidí žijících před Adamem.

Velkou měrou to spočívá v pochybném překladu Genesis 1,2 „Země byla pustá a prázdná“, který je přijímám jen několika biblickými překladateli či vzdělanci v oblasti hebrejštiny.

Teorie mezery nechává navíc nevyřešené všechny důležité vědecké otázky. Připíšeme-li fosilní záznam zničení předešlého stvoření, spíše se tím těmto otázkám vyhýbáme, než abychom je zodpověděli. A pokud se fosílie vztahují k předešlému stvoření, kde jsou potom záznamy z doby Noemovy potopy?

Sedí nejlépe

Je obecně uznáváno, že kreacionismus mladé Země se shoduje s biblickými údaji nejlépe, dokonce to uznávají i mnozí, kdo ho nepřijímají na vědeckých základech.

Jasné čtení biblického textu ukazuje na historického Adama, od něhož pocházejí všichni lidé, příčinné spojení mezi hříchem a smrtí a celosvětovou potopou v rámci moderních lidských dějin. Kreacionismus mladé Země zahrnuje všechny tyto historické skutečnosti.

Zjevně ale vyvolává řadu vědeckých otázek, což pravděpodobně vysvětluje, proč tolik evangelikálů váhá přijmout kreacionismus mladé Země. Je to však tak závažný nedostatek? Myslím, že ne.

Problematickým vědeckým otázkám se nevyhýbá, ani před nimi neuskakuje. Kreacionismus mladé Země naopak poskytuje rámec, v němž mohou být takové problémy řešeny pečlivým vědeckým výzkumem. Takové úsilí už přineslo povzbudivé výsledky, které naznačují potenciál pro rozvoj zdravých alternativních vysvětlení vědeckých důkazů.

Jaký problém?

V závěru můžeme tedy říct, že žádný pohled na počátek není prost těžkostí. Všechno jsou to problémy plné výzev, které je třeba pečlivě promyslet.

Jak vidíme, teorie mezery skutečně není žádným řešením. Co se týče zbylých tří pohledů, musíme se sami sebe ptát: O jaký problém stojíme? Chceme teologický problém – vysvětlit, proč Bůh poslal svého Syna, aby porazil nepřítele (smrt), kterou sám stvořil a prohlásil v počátku za dobrou?

To je problém, kterému budeme čelit při přijetí teistické evoluce nebo kreacionismu staré Země, a je těžké uvěřit tomu, že by kdy vůbec mohl být vyřešen.

Nebo chceme problém vědecký – vysvětlit biologické a geologické záznamy bez evolučních předsudků?

To je problém, kterému budeme čelit, když přijmeme kreacionismus mladé Země. Ten by však mohl být vyřešen inovačním výzkumem. Vím, který problém bych si zvolil raději!

www.evangelical-times.org

Překlad Julie Petrecká