(výtah ze studie G.Richarda a Paula R. Belli: Doktrinální ambiguita bludné hvězdy. Proměňující se názory Joyce Meyer)

V Písmu se slovo krev používá ve významu „vylitý (obětovaný) život pána Ježíše Krista“. Ježíš sám řekl, „Dobrý pastýř pokládá svůj život za ovce“ (Jan 10,11). Kristova prolitá krev sebou přináší všechny dary zasloužené Jeho smrtí a veškeré bohatství Jeho milosti darované díky Jeho smrti a vzkříšení. Zaměřujeme se tedy na Něj a na to velké bohatství naší spásy, ne na červenou tekutinu.

Učení Joyce Meyer o Kristově krvi se zaměřuje na to, jak Jeho krev použít. Je to tedy obdoba jejího učení o tom, jak použít Ježíšovo jméno, a nese sebou mnohé stejné chyby v učení. Ačkoliv Meyerová říká některé věci o Kristově krvi, které jsou pravda, tak zároveň sklouzává do magického používání slova „krev“, které se velmi podobá středověkému uctívání relikvií a fetišismu. Například píše toto: „Jedním ze způsobů, jak můžeme ctít Kristovu krev je zpívat o ní, mluvit o ní, studovat a meditovat nad ní“ (The Name, The Word, The Blood, str.100)

Zvažte další její výroky:

„Vím, že ďábel se té krve bojí.“ (ibid, str.101)

„Musíme se naučit „používat“ tu krev.“ (ibid, str.109)¨

„Můj manžel a já často spíme v hotelích, když cestujeme kvůli naší službě. Když se v pokoji vybalujeme a ubytováváme, tak celkem často „voláme“ Kristovu krev nebo „pokrýváme“ Kristovou krví hotelový pokoj, aby ho očistila nebo zbavila nečistých duchů, kteří tam mohli zůstat od jiných hostů. Dělám to tak, že se modlím a mluvím o krvi v modlitbě.“ (ibid, str. 111)

„Položili jsme ruce na šek a modlili se. Vytáhli jsme všechny naše šekové knížky a naše peněženky, položili jsme na ně ruce a pokryli jsme je Kristovou krví tak, že jsme prosili Boha, aby ochránil naše peníze, aby je znásobil a aby zabránil Satanovi nám něco ukrást“ (ibid.)

„Potřebujete se začít modlit Kristovu krev na své děti, auto, domov, tělo.“ (ibid.)

„Jestli jste nemocní v těle, modlete se krev na celé své tělo. V té krvi je život a ten může vyhnat smrt nemoci.“ (ibid.)

1. Petrova 2,24 a Izajáš 53,5 hovoří o spasení „ranami“ Ježíše, ale Meyerová nemluví o ranách, které nesou stejný význam života, který byl vylit.

Církevní hymny jsou plné poetického a alegorického jazyka. Je jasné, že když zpíváme o „Ježíšově jménu“ nebo „moci krve“, tak slova písně přinášejí teologické pravdy o spasení a vykoupení. Hymny a biblické pasáže, které hovoří o spasení skrze kříž, si nevysvětlujeme tak, že kus dřeva má moc nás spasit.

Většina evangelických komentátorů a učenců se shodne na tom, že význam Kristovy krve má význam smírné oběti (viz Barnes Notes on The New Testament, str. 572-573). V celém Písmu nese výraz „Kristova krev“ význam Jeho smrti, Jeho oběti, Jeho vykoupení, Jeho usmíření za hřích. Skutečná fyzická Kristova krev, která vystřikla na římské vojáky, když Ho bičovali a přibíjeli na kříž, je magickým způsobem nezachránila.

Epištola Židům 9-10 jasně říká, že jsme spaseni skrze Kristovo tělo, které má význam Jeho smrti a oběti. Je také pravda, že se v těch kapitolách říká, že jsme spaseni Kristovou krví, Kristovou obětí a Kristovým tělem. Všechny tyto výrazy nesou zhruba stejný význam a ukazují na téma usmíření. Z žádných z těchto slov ale neděláme fetiš, ani je nepoužíváme v rituálním vyvolávání či v prázdném opakování.

Proměňující se názory Meyerové, které jsou zakořeněny v hnutí víry, jsou při nejlepším zavádějící, matoucí a nebiblické. Magická slova, magická jména a magická krev si zaslouží ostré odmítnutí a nazvání tím, čím opravdu jsou: pověrou.