Dělat práci, kterou milujete, je krásné. Jistě, všechny zahrady na této padlé straně mají své bodláky a plevel, ale vykonávat práci, která vám sedí, vzbuzuje ve vás nadšení, je jiné. Naplňuje vás to, dává vám to pocit, že děláte právě to, co pro vás Bůh zamýšlel.

Ale co dělat, když trčíte v zaměstnání, které rádi nemáte? Když čekáte, že přijde nějaké lepší, cítíte se povoláni zůstat v té jisté práci nebo nemáte kvalifikaci pro práci, o které si myslíte, že by vás bavila více? Je možné vstávat den za dnem a skutečně se radovat ze své práce?

Písmo slibuje, že můžeme mít radost z kterékoliv práce. V Kazateli 2,24 (ČSP) se říká, že práce je Boží dar a je dobré, když „si [z ní člověk] užije blaho“ – v hebrejštině to doslova znamená, že: „jeho duše [v ní] spatřuje dobro.“ Některá zaměstnání nám tuto radost přivodí lehce, některá ne. Bůh si však přeje, aby naše duše spatřovaly dobro v naší práci, ať už je jakákoliv. Možná nikdy nebudeme ze své práce radostí skákat do výšky, ale je možné, abychom z ní měli velkou radost.

Zde je pět způsobů, jak pěstovat radost v práci, která zcela neodpovídá vaší představě:

1. Čiňte pokání z modly „práce podle mých představ“

Dělat práci, kterou opravdu milujeme, je dar. Pokud však sníme o ideální práci a začínáme říkat: „Byl bych opravdu šťastný, kdybych dělal...“ povyšujeme práci na spasitele a poskytujeme jí v našich srdcích prostor, který náleží jen Kristu.

Žádná práce sama o sobě vás neučiní šťastnými. Kniha Kazatel - vždy připravená chrstnout nám ledově studenou vodu do tváře - nám říká: „Vždyť co má člověk z veškerého svého pachtění, z honičky za žádostmi svého srdce, z toho, jak se pod sluncem pachtí? Všechny jeho dny jsou samá bolest a jeho lopota je plná hoře... I to je pomíjivost. (Kazatel 2,22-23). Dávejte pozor, zda se u vás nezačíná projevovat uctívání „modly práce podle mých představ“ a odvraťte se od toho. Připomínejte si, že radost závisí zcela a jen na Ježíši Kristu.

2. Denně se syťte Písmem a modlitbami

Křesťané by měli projevovat takovou disciplínu v každém případě, ale věřící v nepříjemném pracovním prostředí si toto potřebují obzvláště připomínat. Každé složité prostředí je jako duševní pustina – vysává nás, život z nás odvádí, místo aby ho dávalo.

Jeremiáš 17,5-8 nám říká, že ten, kdo se opírá o pouhé tělo, bude mít duši jako jalovec v poušti. A naopak, i když čelí horku a suchu, ten „kdo doufá v Hospodina“ své kořeny zapustil u vodního toku a neuschne. Žalm 1,1-3 používá podobný obraz k popisu našeho vztahu k Božímu Slovu – hojnost Božího Slova nás uschopňuje snášet vyprahlé duchovní prostředí. Rozjímání nad Písmem – ne jen jeho čtení, ale jeho řádné a modlitební zažití do našich duší – nám poskytuje duševní potravu, která nám může pomoct překonávat těžké pracovní situace.

Modlitby v průběhu dne nás spojují s Bohem. Vraťte se v myšlenkách ke svému rannímu ztišení. Připomínejte si evangelium jednoduchými modlitbami jako „Abba, Otče, Tobě náležím“ nebo „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou hříšným.“

3. Investujte do úkolů a vztahů v rámci vaší práce

Je jednoduché dostat se do pokušení odbývat práci, kterou nemám rád. Ve skutečnosti nám bylo přikázáno, abychom vše, co děláme, „dělali z duše“, „Vždyť víte, že od Pána dostanete za odměnu dědictví. (Koloským 3,23-24,ČSP). A když si práci přivlastníme a snažíme se ji dělat co nejlépe, budeme z ní mít větší radost. Vnímejte Boha jako svého opravdového šéfa. Připomínejte si, že On je ten, od koho očekáváte odměnu.

Investovat do pracovního společenství vám také může přinést radost. Pokud pracujete s křesťany, budou tyto vztahy probíhat lehce. Pokud pracujete převážně s nevěřícími, vzdejte díky za tento přirozený způsob sloužit bližním vně církve. A hledejte cesty, jak přinést evangelium do vašich pracovních vztahů. Pracoval jsem v kancelářích, kde většina mimopracovních rozhovorů obsahovala stížnosti a pomluvy. Odolejte pokušení zůstat zticha a stáhnout se. Dejte si předsevzetí, že najdete způsob, jak do vašeho pracovního prostředí zavést laskavou a příjemnou konverzaci.

4. Najděte dobrou stránku vaší práce

Je jednoduché přemýšlet o nepříjemných aspektech práce, kterou již nemáme rádi. Budeme-li se v nich vyžívat, posílí to naši nelibost. Většina pracovních pozic je však nějakým způsobem v souladu s Božím vykupitelským dílem ve stvoření.

Zavádí vaše práce pořádek do chaosu? Potom ve skutečnosti obděláváte půdu, jste v souladu s příkazem naplnit zemi a podmanit si ji. Zahrnuje vaše práce napravování chyb? Potom působíte spravedlnost, která je součástí Božího charakteru. I když vaše práce neodpovídá vaší představě o povolání, najděte v ní to dobré a spojte to s Boží dobrotou.

5. Připomínejte si, že vaše totožnost je v Kristu, ne ve vaší práci

Máme sklony sami sebe hodnotit podle svého zaměstnání. „Co děláte?“ je jednou z prvních pěti otázek, které pokládáme lidem, se kterými se setkáme, a je nám nepříjemné přiznat něco jako: „Parkuji auta.“ Nesmíme si sebe (a ostatních) cenit vysoko nebo nízko podle toho, jak vnímáme svou (a jejich) práci.

Pavel napsal Filipským: „... Pro něho [Ježíše] jsem se všeho zřekl a pokládám to za odpad, abych získal Krista a byl nalezen v něm...“ (Filipským 3,8-9). Pokud cítíte, že je vaše práce pod vaší úroveň, připomínejte si, že patříte Bohu jen skrze obětní smrt Ježíše. Pro Boha máte díky Ježíši nesmírnou hodnotu. Nacházejte se pouze v Kristu a najdete radost za všech pracovních okolností.