Bůh nenávidí hřích, ale miluje hříšníka II.

Verze pro tisk

 

Často slýcháme výše uvedenou větu, která se dokonale zabydlela v evangelikálních církvích. Mnohdy jsou dokonce samotná slova o Boží lásce vydávána za evangelium. Ale jak jsme si ukázali minule, tak jednoduché to není.

Pokud hříšník nerozumí svému postavení před Bohem, tak Boží láska pro něj nemá v podstatě žádnou hodnotu, jsou to pro něj jenom prázdná slova. Minule jsme si ukázali, že to je důvod, proč musíme začínat u Boží svatosti a spravedlnosti, u Božího hněvu, který se obrací proti hříšníkům.

Miluje tedy Bůh hříšníka? Co je to za otázku? Podívejme se od Bible! Copak odpověď není naprosto jasná? Boží slovo jasně prohlašuje, že Bůh je láska (1 J 4,8). V Bohu není nic zlého ani špatného nebo potměšilého. Bůh je svatý a miluje spravedlnost (Ž 11,7). A ačkoliv Bible mluví o Božím hněvu a nenávisti vůči hříchu, tak Bůh není Bohem hněvu, ale Bůh je láska. Přesto musíme mít stále na paměti, že Bůh je svatý i milující zároveň. Nelze oddělit tyto věci od sebe. Láska je jednou z Božích vlastností stejně jako spravedlnost a svatost.

Mluvíme o tom, zda můžeme jednoduše prohlásit, že Bůh miluje hříšníka. V obecném slova smyslu to nejenom můžeme prohlásit, ale také to musíme prohlašovat. Bůh sám to prohlašuje ve svém Slově a vyplývá to také z Jeho přirozenosti, jejíž součástí je Boží láska.

  • Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16)

Copak není svět plný hříšníků? Copak nejsou na světě žádní hříšníci? A podívejte: Bůh tak miloval svět…? Ten svět, který je plný ztracených hříšníků! Pokud bychom v tomto Božím skutku neviděli Boží lásku, tak bychom museli být slepí. Svět je hříchem odsouzený k peklu, ale Ježíš přišel, aby zachránil. Není to láska?

Ježíš Kristus je ztělesněním a vyjádřením Boží lásky k hříšníkům. Přišel proto, aby spasil, co zahynulo (Lk 19,10). Pozval žíznivé, aby pili, hladové, aby jedli, udřené a unavené, aby u Něj nalezli odpočinutí. Zaslíbil, že nikoho z těch, kdo k Němu přijde, aby měli život, neodmítne, nevyžene ven (J 6,37).

Pohleďte na Kristovo vtělení, pojďte do Betléma. Tady se narodilo dítě z panny a toto dítě je Boží Syn. Bůh se stal člověkem, vzal na sebe naší přirozenost, aby nám ukázal, jak veliká je Boží láska. Přišel, aby na sebe vzal Boží hněv místo nás! To je Boží láska.

Pohleďte do Getsemane – zde je muž bolesti, který na kolenou zápasí s Bohem, umdlévá a potí krev kvůli hříchu, který na Něj bude na kříži vložen. Tady pije svůj kalich, je křtěn křtem, kterým nemůže být pokřtěn nikdo jiný. Dobrovolně na sebe bere naše viny, vědomě a ochotně pokládá svůj život za nás. Pokorně a poslušně naplňuje vůli svého Otce (Mt 26,39). To je Boží láska k hříšníkům!

 Pohleďte na kříž! Boží Syn byl mučen a trápen, útočili na Něj, vysmívali se Mu, bili Ho. Pohrávali si s Ním a zesměšňovali Ho. Rukama otrlých římských vojáků byl přibit na kříž, kde zakusil pomalou a bolestivou smrt. Kvůli našemu hříchu zakusil to, co se nikdy od věčnosti nestalo – byl oddělen od svého nebeského Otce, takže v zouvalství zvolal:

  • Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? (Mt 27,46)

S tichostí, pokorou a trpělivostí snášel toto vše kvůli hříšníkům. Tady je největší a nejmocnější projev Boží lásky k hříšníkům!

Boží láska probudila odsouzené hříšníky k novému životu:

  • Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. (Ef 2,4-5)

Boží slovo nadmíru jasně dokazuje, že Bůh miluje hříšníky. Radujeme se, když slyšíme takové věci, naše srdce taje jako vosk, když přemýšlíme o velikosti Boží lásky, jsme pohnuti k slzám, když se díváme na Kristův kříž. Jsou to zprávy, které posloucháme mnohem raději, než zprávy o Božím hněvu proti hříchu. Přesto patří obě tyto zprávy k sobě. Ani jedna nemůže existovat bez té druhé, aniž by vážně pokřivilo zvěst evangelia.

Když tedy kážeme evangelium celému světu a všemu stvoření (Mk 16,15), jak je nám přikázáno, musíme pevně držet oba konce této zvěsti. Právě tak tomu rozuměl Pán Ježíš Kristus, když říkal:

  • Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. (Mk 2,17)

Dokud člověk nevyzná spolu s Petrem „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný“ (Lk 5,8), nemůže porozumět oné veliké lásce, kterou si nás Bůh zamiloval, aby nás probudil k životu spolu s Kristem (Ef 2,4-5).

Bůh je láska a Ježíš nám ukázal, co to znamená v praxi, přesto Pána nikde nevidíme, že by přicházel k hříšníkům a říkal jim: „Bůh vás miluje.“ Ježíš mluvil o Bohu, který je dokonalý a žádal od lidí dokonalou spravedlnost (Mt 5,48). Když se setkal s bohatým mládencem, ani slůvkem se nezmínil o tom, že Bůh je láska. Naopak – připomenul mládenci Boží zákon, když toto měřítko Boží svatosti sklouzlo po mládenci a nechalo ho nedotčeného, ukázal mu opět, že Božím požadavkem je dokonalost:

  • Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne. (Mt 19,21)

To byla Ježíšova evangelizace. Apoštola Pavla lidé poslouchali, dokud nezačal mluvit o hříchu a soudu (Sk 24,25) a mohli bychom pokračovat dalšími příklady.

Boží láska je ohromné téma, ale musíme si položit několik otázek: Komu je toto téma určeno? Komu jsou řečena všechna ta krásná slova o tom, jak nás Bůh miluje, jak nás On miloval dříve a poslal svého Syna? Pro koho Pavel napsal následující slova?

  • Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. (Ř 5,8)

Co vůbec znamená Boží láska a jak jí máme rozumět? Miluje Bůh všechny lidi bez rozdílu stejně? Je to tedy Boží láska, která posílá lidi do pekla? Může být Bůh sám v sobě rozpolcen?

Je zde celá řada otázek, na které budeme v tomto seriálu dále hledat odpověď.