Verze pro tisk

 

  • ...[Bůh] ve svůj čas zjevil své slovo v kázání. (Tt 1,2-3)

V Božím čase se zjevuje naděje věčného života 

Bůh připravil všechno před stvořením světa, před věky, tedy před tím, než vůbec existoval nějaký čas. Bůh všechny věci připravil a pečlivě naplánoval. Vidíme to jasně na Beránkovi, který přišel kvůli nám na konci časů.

  • …v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. (Žd 1,2)

Nyní žijeme v posledním čase, v čase, kdy byl zjeven Kristus. Dokonce Jan nám říká, že žijeme v poslední hodině, v čase, kdy se zjevují mnozí antikristové (1 J 2,18).

Máme si uvědomit, jak pečlivě a dokonale Bůh všechno naplánoval:

  • Když se však naplnil stanovený čas, pslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. (Ga 4,4-5)

Nebyli jsme zachráněni nějakou náhodou. Nebyli jsme zachráněni jenom proto, že jsme byli ve správný čas na správném místě. Nebylo to jen proto, že nám někdy někdo přinesl evangelium. Bylo to přesně podle Božího plánu, bylo to přesně podle Božího načasování.

Když se naplnil stanovený čas, tak Bůh zjevil tajemství, které bylo do té doby skryté, po němž pátrali proroci a které toužili spatřit andělé – tím tajemstvím je „Ježíš Kristus ve vás“ (Ko 1,26-27). V Něm máme naději na Boží slávu. Když se naplnil čas v našem vlastním životě, tak Bůh přišel také k nám, přitáhl nás ke kříži, zjevil nám Krista a skrze Ducha svatého v nás nyní Kristus přebývá. Jak se to stalo?

Naděje přichází skrze Boží slovo

Bůh zjevil své slovo. To můžeme velmi jednoduše vztáhnout na Krista:

  • A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (J 1,14)

Pán Ježíš je tím definitivním Božím slovem, které nám bylo zjeveno. V Kristu Bůh řekl své „Amen“ ke všemu, co od věků připravil a naplánoval. V Kristu se všechno završilo a přijde den, kdy to bude dovedeno do dokonalosti a všechno bude přivedeno k jednotě v Kristu.

Ovšem vedle toho musíme mluvit také o zapsaném Božím slově. I toto slovo nám bylo zjeveno. Bůh použil lidi a skrze ně nám zjevil své Slovo. Bible je živé Boží slovo. Velice konkrétně se v našem textu (Tt 1,2-3) jedná o slovo naděje na věčný život, tedy o evangelium, které se mimochodem nazývá také „slovem pravdy“ (Ko 1,5).

Dnes v církvích panuje ohromný zmatek kolem toho, co je to Boží slovo. Lidé jsou ochotni vydávat za Boží slovo skoro cokoliv. Když někdo přijde a řekne, že má slovo od Boha, tak jsou lidé nadšení, a tvrdí, že slyšeli Boží slovo, i přes to, že se často jedná o lidské výmysly a někdy dokonce o učení démonů (1 Tm 4,1). Co je to Boží slovo? Můžeme ho nějak vymezit?

Jsem přesvědčený, že ho dokonce musíme vymezit. Musíme si říci, co a v jakém smyslu je Božím slovem. První církev na to kladla důraz a všem mělo být jasné, co je a co není Boží slovo.

  • Prosíme vás, bratří, abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás. (2 Te 2,1-2)

Tato slova napsal Pavel ohledně druhého příchodu Krista, ale můžeme je snadnou zobecnit, protože v nich vidíme, jakou měl starost o to, aby církev používala a četla skutečně slovo Boží nikoliv slovo lidské.

Jiné místo nám ukazuje, že apoštolové opravdu rozuměli tomu, že jejich slova jsou inspirovaná Duchem Božím a jsou skutečným, neomylným, autoritativním a závazným slovem Božím.

  • A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse, jak vám napsal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána. Mluvil tak o tom ve všech svých listech. Některá místa jsou v nich těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo, k vlastní záhubě. (2 Pt 3,15-16)

Petr řadí Pavlovy listy mezi ostatní Písma – tedy Písma Starého zákona.

Starý i Nový zákon je skutečně slovo Boží. To je něco, na čem musíme trvat a z čeho nemůžeme uhnout. Nehledejme Boží slovo tam, kde není, ale pojďme tam, kde Boží slovo skutečně je. Proto musíme jít ke zdroji, do Bible.

Užitek a moc Božího slova

Král David v Ž 119 tvrdí, že je „prozíravější než všichni jeho učitelé.“ To je docela troufalé slovo. Jak může být někdo rozumnější (ČSP), nebo mít více moudrosti (B21) než jeho učitelé? David na to odpovídá v druhé polovině verše 99:

  • neboť přemýšlím (rozjímám – ČSP) o tvých svědectvích.

David trávil čas v Božím slově, rozjímal nad ním, četl ho, studoval a promýšlel ho. Proto byl moudřejší než jeho učitelé. Nehledal Boží slovo tam, kde nebylo, ale aplikoval do svého života to, co Bůh zjevil v Písmu.

O tom je nakonec celý Žalm 119. Každý ze sto sedmdesáti šesti veršů tohoto žalmu oslavuje Písmo. A je skutečně co oslavovat:

Tímto Slovem byly založeny světy (Žd 11,3), tímto Slovem jsme znovuzrozeni k věčnému životu (1Pt 1,23nn; Jk 1,18), tímto Slovem rosteme k věčnému životu (1Pt 2,1nn, J 8,31), skrze toto Slovo poznáváme pravdu, která nás osvobozuje (J 8,31-32), ti, kdo vzdorují tomuto Slovu, jsou odsouzeni tímto slovem (1Pt 2,8; Ř 2,16), podle tohoto Slova se pozná, zda milujeme Ježíše Krista (J 14,23-24), toto slovo má v křesťanech přebývat ve veškeré plnosti (Ko 3,16), tímto Slovem mají bojovat proti ďáblu a duchovním mocnostem (Ef 6,17).

Toto slovo nám zjevuje naději na věčný život (Tt 1,2-3). Proto také může apoštol Pavel napsat:

  • Všecko, co je tam [v Bibli] psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději. (Ř 15,4)

Vidíme, že skutečně potřebujeme Písmo, zapsané Boží slovo. A tím nejdůležitějším způsobem, jedinečným způsobem, jak se k nám má Boží slovo dostat, je kázání.

Naděje zjevovaná v kázání

Boží slovo má být kázáno, zvěstováno nebo vyhlašováno, jak bychom asi nejlépe přeložili slovo, které je tu použité. Ne každé kázání je ale kázáním Božího slova.

Muž na kazatelně je vystaven naléhavému pokušení zvěstovat jiné poselství než to, jež odpovídá Písmu. Může být z oblasti politiky, ekonomie, filozofie, psychologie nebo náboženství. Po úvodní písni v podstatě může prohlašovat cokoliv. Nedrží-li se však Písma, ztrácí svou autoritu. (Haddon Robinson, Biblické kázání)

Bible skutečně často slouží jenom jako takový odrazový můstek pro kazatele nebo jako výplň či podpora jeho vlastních myšlenek. Často mají lidé své vlastní nápady a hledají, jak by je podložili Božím slovem. Když slyšíte takové kázání, můžete podle toho dobře poznat, že se nejedná o kázání Božího slova.

Kázání Božího slova mluví o tom, o čem mluví text Božího slova, zdůrazňuje to, co zdůrazňuje text Božího slova, vysvětluje a vykládá to, o čem je text Písma. To je kázání Božího slova a to je také kázání evangelia.

Nemáme na výběr, jak budeme zvěstovat evangelium. Boží slovo nám tady nedává volnost – neříká, že nezáleží na tom, jak to budeme dělat – že budeme zvěstovat evangelium hudbou, nebo tancem, nebo divadlem či pantomimou, křesťanskými filmy, nebo nějakými podobnými věcmi. Bůh nám nařizuje, jak máme šířit dobrou zprávu – kázáním Božího slova.

  • Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo. (Ř 10,17 B21)

Ty ostatní věci mohou být dobrou pomůckou k tomu, jak překonat bariéry lidí, kteří neznají Boha, ale nesmíme je samy o sobě vydávat za zvěstování evangelia, protože podle Božího slova nejsou zvěstováním evangelia.

Apoštol Pavel kázal, vyučoval, přesvědčoval, dokazoval z Písma, přemlouval, napomínal, zvěstoval, tedy provolával jako herold, ale nevidíme, že by při tom tancoval, nebo se snažil přesvědčit obyvatele Athén hrou na šofar, to je ten roh, na který troubili kněží, nebo měl nějakou světelnou show s kouřovými efekty. Nic takového – vzal Boží slovo a kázal. Není nic, co by mohlo nahradit kázání. Bez kázání nebude církev církví. Bez kázání není evangelizace evangelizací. Bohu se zalíbilo spasit ty, kdo věří, skrze bláznivou zvěst kázání!