Verze pro tisk

Ve svých třech posledních článcích jsem se pokusil zodpovědět tři otázky: (1) Je nutné kázat Krista v každém kázání?, (2) Proč bychom měli kázat Krista v každém kázání? a (3) Jak bychom měli kázat Krista v každém kázání? V tomto článku bych chtěl na Leviticus 18,5 názorně ukázat, jak bychom měli kázat Krista v každém kázání. Tento verš říká: „Budete dbát na moje nařízení a na moje řády. Člověk, který podle nich bude jednat, bude z nich žít. Já jsem Hospodin.“

Než začneme, musíme si připomenout perspektivu naší služby a hermeneutickou úplnost (viz předešlé články). Jsme služebníky Nové Smlouvy (2. Korintským 3,6), kteří vyučují víru jednou provždy svěřenou svatým (Skutky 20,27; 2. Tim. 4,2). Navíc se musíme držet gramaticko-historicko-teologického výkladu každého textu. Tak jak bychom měli kázat Krista vLeviticus 18,5?

1. Gramaticky (exegetická teologie)

Slovo „dbát“ znamená „strážit“, „sledovat“ nebo „pozorovat“. Studium významu slova ukazuje, že „nařízení“ se týkají Velikonoc a slavností, kněžských rituálů a ostatních obřadních zákonů. „Řády“ se vztahují k občanským zákonům ohledně zločinu a trestu, spravedlnosti a rovnosti. „Žít“ se spíše než smrtí v drtivé většině týká pozemského života. Verš znamená, že pokud Izraelita dodržuje Boží nařízení a řády, bude žít v nich a skrze ně. Bůh zachová život národa nebo člověka na zemi. Jiné odkazy a paralelky jsou Lev 25,18; Ezech 20,11; Lk 10,28; Řím 10,5; Gal 3,12.

2. Historicky (biblická teologie)

Co se týče historického určení, žije Izrael pod sínajskou smlouvou, která byla přidána k Abrahamově smlouvě. V historickém kontextu existuje pět hlavních výkladů významu slova „žít“ v tomto textu: (1) je to příslib požehnaného pozemského života v kenaanské zemi za poslušnost Božím zákonům nebo (2) je to příslib, že Bůh zachová Izrael jako národ nebo pozemský život člověka pod podmínkou jeho poslušnosti Božím zákonům, (3) je to příslib duchovního života (vyzrálosti), pokud věřící Izraelita poslouchá Boží zákony nebo (4) je to důkaz, že sínajská smlouva je opětovným vydáním smlouvy skutků nebo (5) je to opětovné prohlášení původní smlouvy skutků s Adamem, které přivádí posluchače k zoufalství ze sebe-spravedlnosti, aby mohli být spaseni jen skrze víru.

Nemáme dost místa, abychom se zde dobrali nějakého definitivního závěru. Avšak kvůli historicko-spásné spojitosti obou smluv - smlouvy s Abrahamem a sínajské smlouvy, jež obě vyžadovaly ospravedlňující víru následovanou věrnou poslušností, upřednostňuji (1) a/nebo (2) (Deut 4,1; 5,33; 6,24; 8,1; 30,20); ačkoliv nejsem proti (5). Pokud máte za správnou (4), pak musíte opomíjet sínajský obětní systém jako předobraz Kristova vykoupení i výzvu k víře (první přikázání) a lásce k Bohu jako základ dodržování Jeho přikázání (Deut 6,1-25). Nicméně, ve všech pěti výkladech získává člověk něco za poslušnost vůči Božím zákonům. Určitým způsobem tedy Bůh slibuje život za poslušnost, což je princip požehnání za skutky.

3. Teologicky (analogie víry)

Jak by měl tedy pastor kázat Krista z tohoto textu? Jednoduše vysvětlí verš v kontextu, uvede argumenty pro svůj postoj, vyvodí nějaké aplikace ohledně poslušnosti Bohu, ale Krista z kázání vynechá, dokud nebude kázat na text, který evangelium výslovně zmiňuje? Nebo by měl prostě vysvětlit text a poté kázat evangelium na konci kázání? To neudělá, pokud se drží biblické hermeneutiky, včetně „analogie víry“.

Když dáme prostor výkladu Písma Písmem, bezpochyby zjistíme, že v Ježíšově době Židé vykládali Leviticus 18,5 chybně - totiž tak, že člověk si může zasloužit věčný život dodržováním Božích zákonů pod sínajskou smlouvou (Mat 19,17; Lk 10,25-28; Lk 18,9-18; Řím 10,5-6). Musíme tedy kázat na tento text podle toho, jakým způsobem je použit v NZ. Pavel ho použil v Galatským 3,11-12, aby vysvětlil, že každý, ať Žid nebo pohan, kdo hledá ospravedlnění skrze poslušnost zákona, nepochopil ani SZ ani NZ. Jsme ospravedlněni pouze skrze víru, jak dosvědčují oba zákony.

Zamyslete se nad těmito prvky teologického výkladu textu:

Zaprvé, Bůh dal Leviticus 18,5 Izraeli, protože Adam padl, porušil Boží smlouvu zákona-skutků God's Covenant of Law-works a předal padlou a odsouzenou přirozenost všem svým potomkům. Proto Bůh vyhlásil Izraeli zákon poslušnosti, aby mohli získat požehnání, protože Izrael se ocitl pod odsouzením Adamova Adamic a sínajského zákona. Leviticus 18,5 učí, že všichni lidé musejí poslouchat Boha, aby mohli žít.

Zadruhé, Ježíš se narodil pod tímto zákonem (Gal 4,4-5) a dokonale ho v průběhu svého života dodržoval (2. Kor 5,21). V každém výkladu tedy dokonale naplnil požadavky z Leviticus 18,5, čímž se stal způsobilým k tomu, aby zemřel dokonalou smrtí pro vykoupení těch, kdo porušili Boží zákon.

Zatřetí, kazatel musí kázat Krista z Leviticus 18,5. Musí kázat, že jsme všichni porušili Boží zákon včetně Leviticus 18,5. Všichni zhřešili proti Božímu zákonu. Odplatou za hřích je smrt. Musí kázat Kristův dokonalý život a z evangelia ukázat, jak kvůli nám Kristus dodržoval Boží zákon včetně Leviticus 18,5. Musí kázat, že Kristus dosáhl zástupného vykoupení pro nás, kdo jsme zneuctili Boží zákon (Gal 3,10-13).

Je tedy nezbytné, aby kazatel z Leviticus 18,5 hlásal: „Ať všichni hříšníci proti Božímu zákonu činí pokání z hříchu a věří v Krista jako svého dokonalého Spasitele a Pána. Ať se věřící raduje, že Kristus naplnil požadavky dokonalé poslušnosti a zaplatil za něj výkupné, aby mohl nyní usilovat o poslušnost Božím přikázáním s jistotou spasení, lásky, požehnání a péče. Skrze víru v Krista Bůh slibuje svá požehnání pro tento život i ten následující těm, kdo Ho poslouchají.“

Musíme kázat Krista v každém kázání z každého textu, protože každý text nějak vyučuje buď nárok Boha na poslušnost člověka, selhání člověka v dodržování Božího zákona nebo zajištění Spasitele k naší záchraně z odsouzení Božím zákonem, abychom mohli poslouchat a těšit Boha pod milostí v Kristu. Všechny tyto pravdy jsou propojeny v celkové „analogii víry“, v celém Božím úradku. Celková teologie Písma musí doplňovat naši exegezi a poskytovat rámec našemu vyučování. Nedělat to znamená nekázat evangelium tak, jak to dělali Ježíš a apoštolové. Jsme služebníky Nové smlouvy, a pokud Mu máme být věrní, musíme hlásat Krista v rámci celého Písma a ve světle celého Písma.