Jsme kazatelé nebo šamani? (Conrad Mbewe)

Verze pro tisk

 

Dnes ráno se v podstatě chystám zodpovědět otázku: „Jsme kazatelé nebo šamani?“ To zní uším Američanů podivně, vím to, ale tam u nás je to velmi důležitá otázka. Je to něco, čím se zabývám na svém blogu, protože je to příhodná otázka. Došlo k jasnému posunu ve způsobu, jakým „evangelikálové“ – a stále to vkládám do uvozovek – vnímají pastorační službu.

Rád bych začal 2. Timoteovi 3. kapitolou, textem, který nám jasně ukazuje, čím se má zabývat pravý kazatel Božího Slova. 2Tm 3,16, a než si to najdete, dovolte mi v rychlosti říct něco, o čem jsem mluvil předevčírem, že vám předkládám široký záběr toho, co se děje doma v Africe, a je možné, že tím smetu i lidi, kteří nemusejí úplně odpovídat popisu, ale věřím, že to chápete, protože mám jen tento vyměřený čas. Je to tedy něco, co musíte strpět pro vyšší dobro.

2Tm 3,16, apoštol Pavel píše: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti… a tady je ten slavný výrok… aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho království: Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování.“

Tady ukončím své čtení. Toto je poslední epištola, kterou apoštol Pavel napsal těsně před svým vlastním odchodem. V poslední kapitole mluví o tom, že si je vědom, že brzy opustí své dílo, a mluví víceméně způsobem, jakým mluvil Pán Ježíš Kristus v horní místnosti, kdy skončil modlitbou, kterou jsme citovali posledně. Oba jsou si vědomi, že budou žít, ale s jejich odchodem nepřijde konec křesťanské církve, a tak je toto rozhodující moment, kdy říkají: Soustřeďte se teď na toto. Pán to říká ve Své modlitbě, apoštol Pavel k tomu přímo vyzývá.

A jak si můžete všimnout z těch několika slov, které jsme četli, apoštol neváhá Timoteovi vysvětlit, jaký přední nástroj má používat. Je inspirovaný shůry a je dostatečný ke každému dílu, které je vyžadováno od Božího člověka, aby byl zcela, úplně, vhodně vybaven ke každému dobrému skutku. Druhá věc založená na té první je, že na něj vkládá zodpovědnost, zodpovědnost, ze které máme husí kůži, odvolává se při tom na Boha Otce, Boha Syna a ukazuje na příchod soudu. Říká mu: „Nejenže máš kázat, ale máš kázat Slovo.“ Musíš vykládat to Písmo, o kterém jsem mluvil. A zatřetí, nejen když máš posluchače, kteří jsou ochotní a připravení a kteří se těší na to, co se jim chystáš říct. Ale kaž ho, i když si muži a ženy zacpávají uši. Buď trpělivý a kaž ho. Udělej všechno proto, aby tomu tak bylo.

Dovolte mi přečíst dva novinové články z domova. Týkají se tří „evangelikálních“ kazatelů. A opět si všimněte mých prstů, zase to vkládám do uvozovek. Oba jsou z letošního roku. První je z 8. července a říká toto: „S duchovním z Lusaky, který v roce 2012 oplodnil nejméně deset žen ze skupiny svých následovníků, se konečně rozvedla jeho ohromně trpělivá manželka. Žena biskupa Emmanuela Chiky z Restoration Deliverance Church zažádala o rozvod poté, co bylo v září roku 2012 jeho sukničkářské evangelium uveřejněno v médiích. Jeho žena Alice se rozhodla manželství ukončit, když se sama přesvědčila o počtu dětí, které pastor v rámci sboru zplodil. U místního soudu promluvila tato žena také o šamanství, které Chika používá.“

Druhá zpráva proběhla ve stejném měsíci v jiné části země, a spoustu toho vynechám, protože je to delší novinový článek, ale rád bych, abyste zachytili to základní. Městský soud v Chipatě si vyslechl, jak dva duchovní sexuálně zneužili dvě ženy, které přiměli se v kopcích svléknout, když z nich vyháněli démony… Jsou zmíněna i jejich jména, první z nich je známý jako prorok a druhý jako pastor… Žena vypověděla: „Prorok Ngalande řekl mně a mé švagrové, abychom vzaly kazatelnu do jeho domu, kde jsme sepsaly naše modlitební žádosti, a odtud nás odvedli do kopců, abychom se tam modlili. Následujícího dne, 25. dubna, nás donutili si lehnout na záda a požádali nás, abychom si svlékly svršky.“ Mohl bych pokračovat, jsou to špinavosti a zkazil bych vám ráno, kdybych přečetl detaily. Stačí, když řeknu, že je v těch kopcích sexuálně zneužili.

Jak je možné, že se to dnes tak často děje v takzvaných evangelikálních sborech tam v Africe? To jsou dvě novinové zprávy z července tohoto roku. Odpovědí, kterou vám poskytnu, a doufám, že vám to budu dnes dopoledne schopen dokázat, je seizmický posun, který se udál napříč velké části Afriky v pochopení toho, kým je pastor. To, co jsme si přečetli v Bibli před několika minutami, není totožné s chápáním tam doma. Pastor je někdo, kdo věrně studuje Bibli, káže v jejím kontextu a aplikuje ji do kontextu Božího lidu. Ne. A to, co potřebujete pochopit, je, že charismatické hnutí v Africe zašlo ještě dál než její americký protějšek, obzvláště ohledně osoby, která je často označována za Božího muže.

Když se vrátíme o třicet let zpátky, objevoval se tento titul velmi zřídka. Byl jsem tehdy už křesťanem. Skoro jsem neslyšel, že by se tak o pastorovi hovořilo. Dnes je to oblíbené rčení. Nevím, kolikrát denně mě nazývají Božím mužem. Na pastory se tenkrát v podstatě nahlíželo jako na kazatele a učitele. Jejich význam tkvěl v jejich daru vykládat Boží Slovo. To se velmi změnilo. A člověk nemůže nevědět, proč došlo k takové změně. Počáteční pentekostalismus, který dorazil k africkým břehům, neměl přímo v úmyslu odstranit Boží Slovo ze středu pozornosti. To už jsem předevčírem zmínil. Spíše přidal zázračné jevy mimořádných darů, aniž by odečetl původní záměr. A tak – už jsem to probíral – když jste navštívili takový sbor, uslyšeli jste alespoň snahu o výklad. Jen po tom výkladu následovala chvíle pro ty se všemi možnými problémy – šli dopředu, aby se za ně sbor modlil.

Avšak, stejně jako v příběhu o arabském velbloudovi, lidská fascinace tajemnem způsobila jednu věc, která vedla k další, až kázání v populárních charismatických kruzích napříč Afrikou ztratilo svůj obsah a nyní to většinou není nic jiného než motivační klišé následovaná spoustou křiku a skandování. Když zapnete své vlastní televizní programy s oblíbenými charismatickými kazateli, řeknu vám, že stačí změnit barvu kůže a máte to samé, co u nás. Samozřejmě kromě těch krásných budov, které zde máte.

Ale z velké části je to stejné. Hezké fráze, možná tu a tam citát z Bible, často vytržený z kontextu a překroucený. A vrcholem kázání je chvíle, když kazatel vypadá, jako kdyby byl posedlý démonem nebo tak. Vypadá jako šílenec.

Tam doma je často důležité to, co následuje. A v tu chvíli „Boží člověk“ vytržený z kontextu, který je míněn v Timoteovi, „Boží člověk“ na sebe v tuto chvíli bere roli, která se rovná roli šamana. Dovolte mi to vysvětlit. Timoteovi zde bylo řečeno, že jeho prací je kázat, kázat Slovo. To, které bylo popsáno v předchozích verších jako Bohem vdechnuté, které je užitečné k učení, k usvědčování, k nápravě a k výchově ve spravedlnosti. Timoteji, na to se zaměř.

Situace doma je taková, že to pravé dílo začíná až po motivačním proslovu. To byl jen začátek. A tak jak zástupy přicházejí dopředu, vkládají na ně ruce, ačkoliv stěží tomu proslovu naslouchaly, protože hlavně čekají na tu osobu, která páchne mocí ke konání svého díla. To se často děje během prodloužených bohoslužeb, nočních modlitebních setkání a všech denních modlitebních chvil v kopcích. A když říkám v kopcích, doufám, že si vzpomínáte na tu novinovou zprávu. Je to běžný jev. Jdete do kopců a najdete Boží muže ponořené do modliteb, alespoň to říkají.

Je smutné, že když lidé přijdou se svými problémy, vůbec se nesnaží o biblické poradenství, vůbec. Pokud člověk řekne: „Víte, pořád měním práci.“ Nenásleduje: „Dobře, pojďme si promluvit o pracovní morálce. Jste pracovitý nebo líný?“ Když přijde dopředu pár a říkají, že mají závažné manželské problémy, nenásleduje: „Dobře, muži, miluješ svou manželku, jako Kristus miloval církev? Snažíš se v tomto směru? Madam, řekla byste to o svém muži? A podřizujete se vedení svého muže doma tak, jako se církev podřizuje Kristu? Muži, je to tak?“ K ničemu takovému nedochází. Máme manželské problémy. Pojďte dopředu, pomodlím se za vás. Když cestuji na velké vzdálenosti, poslouchám rádio a velmi často narazím na někoho z těchto pastorů a on má rozhlasový pořad, někdo další předčítá dopisy, které dostává, a on odpovídá. Můžete hádat, jaká odpověď se téměř nemění. Něco takového: „Máme manželské problémy, bla bla bla, Boží muži, co k tomu můžeš říct?“

„Madam, přijďte na naše veřejné noční modlitební setkání. Bude se konat tento pátek a budeme se za vás modlit. Potřebujete se osvobodit. Další!“ „Mám problémy s početím, už celé roky atd. Boží muži, jakou máš na to odpověď?“ Přijďte na veřejné noční modlitební setkání. Potřebujete v této oblasti průlom. Přijďte v pátek, bude to tam a tam.“ To je všelék pro všechny nemocné. „Budete osvobozena, přijďte.“

Nejsou kladeny žádné morální otázky. Je to přesně tak, jak to dělá vesnický šaman. Ukazují se dvě podobnosti. Zaprvé, tvrdí, že po dlouhé modlitbě, při které má „Boží muž“, zdá se, tajemné řízení s Bohem, dostávají schopnost duchovního rozlišování. Bůh mu nějakým způsobem sděluje něco, o čem vy nemáte ani ponětí. A potom, jako kdyby to slyšel od Boha, vám řekne, jaký máte problém. Přesně to dělá šaman. Řeknete mu svůj problém, on odejde někam do kouta, dostane se do transu, pohne několika oblázky a potom vám oznámí, že vaším problém je, že se vašemu sousedovi podařilo dostat k vašemu mrtvému strýci a váš mrtvý strýc vám teď brání v těhotenství. Úplně to samé.

Druhá podobnost, obzvláště ve vztahu k uzdravování, je tato: africký charismatický kazatel vidí lékaře jako konkurenci. To tady asi máte taky. Jít do nemocnice poté, co se za vás modlili, je zrada důvěry a nedostatek víry. Rušíte to, co vykonal Boží muž. Přesně to dělá šaman. Zařídil jsem to pro vás, nechoďte k bílému muži pro lék, nebo to, co jsem pro vás udělal, ztratí svou moc.

Výsledkem toho je, že mnozí lidé umírají na nemoci, které lze léčit běžnými léky. Často dorazí do nemocnice, až když je příliš pozdě. Mám ve svém vlastním sboru doktory, a toto je jejich veliká frustrace. Jednou za čas lidé přijdou příliš pozdě, a když se svléknou, doktor zjistí, že celé jejich tělo je poleptané, a oni ví, proč tito lidé přišli příliš pozdě, je to proto, že byli u šamana a ten jim řekl, že je uzdravil. Obzvláště u městských lidí se stává, že na těle nemají žádná znamení. Když se jich ptáte, brzy se dozvíte, obzvláště když se zeptáte jejich příbuzných, proč to tomu člověku trvalo tak dlouho, že důvodem byl jejich pobyt v kopcích s biskupem, s prorokem a apoštolem XY. Je smutné, že je často příliš pozdě a lidé umírají.

Nyní jsme připraveni zodpovědět otázku, kterou jsem položil na začátku své řeči. Jak je možné, že se to tak často děje v takzvaných „evangelikálních“ sborech? Jak je možné, že manželka ví, že její manžel spí s dívkami ve sboru a stále mlčí? Sedí tam a poslouchá jeho kázání, kdy on zjevně zapáchá mocí. Jak mohou lidé být tak neznalí, že následují tyto pastory doprostřed buše, na horu, jen oni a pastoři, aby se tam modlili? Proč se nemohou modlit v tom domě, ve kterém se setkali?

Je to seizmický posun ve způsobu, jak veřejnost nahlíží na afrického charismatického pastora. Výsledkem je slepá loajalita, obzvláště mezi následovníky. Termín „Boží muž“ je ekvivalentem termínu „šaman“. Kolem takového člověka se vznáší aura tajemnosti. Šaman, tento člověk má klíče, které odemykají svět záhad, jenž mu dovoluje poznat věci duchovního světa, o kterých my nižší smrtelníci nemáme ani tušení. Proto postavit se takové osobě nebo odhalit takovou osobu znamená přivést na sebe prokletí. A tomu se ve vesnici nevyhnete. Když člověk přijde od šamana a vy vyzvídáte: „Řekni mi, co se tam stalo,“ těžko se dozvíte něco konkrétního. Protože, „pokud něco prozradím a dostane se to zpět k šamanovi, uvalí na mě kletbu. Neřeknu nic. Nic nevím.“

Nedokážu si ani představit kontext toho, jak jsem už předevčírem řekl, kde je tato kniha zavřená. Máte co do činění s neznalostí. A následně, když takzvaný Boží muž začne říkat a dělat věci, které zjevně hraničí s nemorálností, není jak ho vypískat. Je to pro mě šokující. Přichází ke mně bezpočet žen, které nakonec došly na konec cesty, a když vyprávějí svůj příběh, říkám: „Ale madam, když to ten muž začal dělat, když to začalo, nepoznala jste, že celá ta věc je špatně, že je nemorální a nebiblická?“ A odpověď často zní: „Víte, myslela jsem, že je to Boží muž a že ví to, co já nevím, a proto jsem mu důvěřovala až do chvíle, kdy už toho bylo moc.“

A proto ta novinová zpráva o manželce pastora, která je nakonec tím vším unavená – ne méně než deset žen ve sboru mělo dítě s jejím manželem. A to v Lusace, hlavním městě Zambie. Tato žena se nechala tak dlouho ničit, až si nakonec řekla: „Už dost.“

Bratři, přál bych si, aby se jednalo jen o sekty. Přál bych si, aby se jednalo o nějakou tradiční africkou víru. Ale mluvím zde o tom, co se pro zbytek světa rychle stává výkladní skříní evangelikálního křesťanství. Je to velice vzdálené tomu, co si čteme v 2Tm 3 a 4. Tyto osoby se často okázale oblékají, jako světské popové hvězdy, a předstírají americký akcent. Samozřejmě, africký přízvuk je tak silný, že ho stále dokážete rozeznat i v tom importovaném akcentu. Už jsem řekl, že jejich kázání nejsou hodna poslechu. Vůbec se v nich nenachází výklad Písma. Chybí v nich projevy nevystižitelného Kristova bohatství. Pokání se nevyskytuje a není zde žádná snaha, aby se Boží lid více podobal Kristu. Všechno je o tom, jak z toho dostat co nejvíc, abyste si mohli užívat.

Když jsem se připravoval, podíval jsem se na několik výroků a vybral jsem jeden, který vše shrnuje: „Vyhlašuji prosperitu do vašeho života ve jménu Ježíše.“ Proč by mělo být jeho prohlášení mocnější než moje? Stejně tak bych mohl vyhlašovat prosperitu do svého vlastního života ve jménu Ježíše, proč do jeho? On je Božím mužem. Za jeho slovy je moc, takže když učiní takové prohlášení, něco se prý stane. A proto to časté bezvýznamné opakování „ve jménu Ježíše…, ve jménu Ježíše…, ve jménu Ježíše…, ve jménu Ježíše.“ Stejně jako šaman stále dokola opakuje nějakou svoji frázi. Stejná záležitost.

Ve skutečnosti nedochází k ničemu, co by stálo za zmínku. Protože lidé znají můj názor na tyto záležitosti, byl jsem před několika lety pozván do živého rozhlasového vysílání, do nejpopulárnějšího soukromého rádia v celé zemi, a předmětem bylo současné zázračné uzdravování. Byli jsme čtyři – měla to být panelová diskuze – římskokatolický kněz, dva nejslavnější charismatičtí pastoři a já. Jeden z pastorů, dobře známý uzdravovatel, se nedostavil. Řekl, že je nemocný. Samozřejmě lhal, protože ihned, jakmile bylo po vysílání, jsem ho potkal v obchodním centru, jak se svojí ženou tlačí košík plný zboží a míří na parkoviště. Ale o to nejde.

Jak rozhovor pokračoval, římskokatolický kněz se snažil být na obou stranách, takové to: ano, to, co říkáte, dává smysl. Byl to ten charismatik a já, kdo jsme se do sebe pustili. Protože šlo o živé vysílání a lidé mohli volat, vyzval jsem je. Přečetl jsem text z Písma, kde se učedníci Jana Křtitele ptali Ježíše, zda je tím Oním, a On jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.“ A tak jsem v tom vysílání řekl: „Pokud někdo z vás splňuje tento popis, pokud jste byli takto uzdraveni, zavolejte prosím. To trvalo asi hodinu. Stal se ze mě novozákonní Elijáš, protože jsem si je nepřestával dobírat. Nezapomeňte, že jde o zemi, kde doslova každý víkend sbory pořádají taková uzdravování, každý víkend. Doslova každý měsíc máte po celém městě rozvěšené všechny, od pastora přes proroka, apoštola, až po biskupa, kdo konají tyto uzdravovací kampaně. Až se vám chce je strhat ze zdí a stromů, protože je toho příliš. A všichni tvrdí, že se tyto věci dějí.

V průběhu té hodiny a něco, kdy jsme čekali a diskutovali a já opakoval svoji výzvu, proběhly dva telefonáty. Jedním z nich byl muž, který vzal před osmi lety dceru svého souseda, která měla jednu nohu kratší, ke svému uzdravovateli, a nohy se po modlitbě srovnaly. Řekl jsem: „Před osmi lety?“ A on, že ano. Řekl jsem: „Před osmi lety…“ nepochopil, co tím myslím. Tedy, nejprve jsem zpochybnil otázku krátkých a dlouhých nohou, ale v tom to není. Pokud se to však děje každý víkend, proč to svědectví musí být tak okoralé. Před osmi lety?

Druhým volajícím byla žena, značně rozrušená, povzbuzovala Božího muže, aby mě neposlouchal, protože jsem mrtvý teolog. Ale co to má se mnou co dělat? Žádám svědectví. Tito dva byli jediní, kdo zavolal a předstíral, že má něco na obhajobu této záležitosti. Dva z celého národa, který čítá přes deset milionů lidí, v oblasti, kde uzdravovací kampaně probíhají každý víkend.

Pán, který s námi dělal rozhovor, se otočil na toho pastora a řekl: „Víte, už jsme čekali dost dlouho a nikdo nevolá.“ Toto byla jeho odpověď: „Myslím, že se stydí.“

Chudák, po krátké době měl mrtvici a byl na chvíli v kómatu, asi týden, než zemřel. Proč nepřispěchali jeho kolegové uzdravovatelé a nedostali ho z té postele? To proto, že vědí, že je to podvod, je to lež.

Ještě něco a musíme jít dál. V Zambii máme organizaci, která se stará o blaho postižených. Nazývá se Zambian Council of the Handicapped. Když se tento fenomén příliš rozmohl, udělali toto veřejné prohlášení: „Ti z vás, kdo jste slepí nebo zmrzačení, hluší nebo němí, přestaňte chodit na takzvaná uzdravovací setkání, protože podle našich záznamů neexistuje ani jeden člověk, který by byl na těchto akcích uzdraven.“

Pokud má nějaká organizace nezávislá a prokazatelná data, pak je to tato. Ale tady jsou šarlatáni, napůl obrácení kovbojové, kteří procházejí celé území, přitahují zástupy ve jménu konání zázraků, i když hluboko ve svých duších vědí, že se nic takového ve skutečnosti neděje. Tvrdí, že mají dary, které nemají. Co je to jiného než podvod, podlost, hanebnost, hřích? Tak to je. Nejenže opustili dílo, které měli konat, ještě k tomu tvrdí, že dělají něco, co ve skutečnosti nedělají. Aby přitáhli davy a dostali své peníze.

Dovolte mi pospíšit k závěru. Zaprvé, omlouvám se. Zkazil jsem vám dopoledne. To není poselství, které chcete slyšet ve chvíli, kdy máte v jedné ruce šálek kávy a koblihu ve druhé. Přál bych si, abych mohl být pozitivnější. Přál bych si, abych mohl říct, že se to děje jen tu a tam, nebo, jak jsem řekl již dříve, že se to děje jen na extrémním okraji křesťanstva. Avšak chci zopakovat, že tam u nás je to rostoucí jev. Rychle se to pro svět stává výkladní skříní evangelikálního křesťanství. Současný úspěšný „evangelikální pastor“, zase to vkládám do uvozovek, je jednoduše šaman, který zjevně používá čistší a možná účinnější moc, aby přinesl uzdravení, vysvobození, aby přinesl průlom v životech lidí. Taková je myšlenka.

Ve světle toho, co jsme si četli ve 2Tm, mě znepokojuje to ticho, ticho ohledně této záležitosti, ta nevole se do ní pustit. Napsal jsem o tom na blog, jmenuje se to asi takto: „Naše kriminální evangelikální ticho“. Prostě proto, že když jsem to psal, tak mě to trápilo. Kdybyste se podívali na seznam členů evangelikálního společenství v Zambii, devadesát procent členů tvoří ty stejné organizace. Viděl jsem ten seznam. Vím, o čem mluvím.

Na co tedy apeluji? Zaprvé, pokud někdy přijedete do Zambie nebo do Afriky vůbec, zdůrazňujte 2Tm 3,16 – 4,2. Volejte pastory zpět k jejich práci. To, co mě odděluje od mého shromáždění, není to, že mám nějaká zadní vrátka do Boží přítomnosti, kdy se dokážu vyhnout duchům a démonům předků, a proto vám mohu přinést požehnání. Ne. Kněžství je pro všechny věřící. Mou jedinou zvláštností je, že mám dary a povolání, které mi umožňují kázat vám toto Slovo.

Zadruhé, modlete se a buďte vytrvalí v modlitbě za ty, kdo naplňují 2Tm 4,1–2. Modlete se za ně, aby byli věrní a aby rostl jejich počet, aby toto vzedmutí přišlo skrze samotné Boží slovo, aby přineslo světlo do temnoty. Modlete se za nás, pokud se mezi ně mohu také započítat.

A zatřetí, předkládejte pravdu, hlavně skrze knihy, které objasňují tuto otázku, které jednoduše obsahují varování, že když v Africe otevřete trochu dveře takzvaným mimořádným darům zjevení, aniž byste vzali v úvahu jejich účel, který plnily v biblických dobách, spolu s přítomností a pokyny samotných apoštolů, skončíte takto. Je to jen otázka času, chci zopakovat, že se nejedná jen o nějaká seskupení plná šílenců, jde o celou škálu. Jde o souvislou řadu, o různé odstíny, ale následují jeden za druhým, jako myši poslušné krysaři, bez přestání. Ti chytří dokážou zastavit někde na této cestě a zůstat jenom otevření těmto věcem, ale běžný člověk zůstává zcela otevřený všemu. On si tyto záležitosti bere do života se všemi důsledky. A další, další a další a než si to uvědomíte, je z toho arabský velbloudí příběh. Bible je tam jen kvůli několika frázím, několika oblíbeným veršům, místo pravidelného, úplného kristocentrického výkladu. Jak říkám, pojďme i nadále předkládat pravdu, aby Boží lidé věděli, jak moc bohatá je tato Kniha, že nás vyučuje celému Božímu úradku, že je vhodná k učení, usvědčování, nápravě a výchově ve spravedlnosti. Z toho všeho vzešla semena.

A konečně, podporujte vzdělávání a práci pravých kazatelů a zakládání sborů. Tyto svícny, sbory, které představují novozákonní křesťanství – podporujte je, jak jen můžete. Afrika potřebuje, abyste byli jejími partnery. Pomodleme se.

Náš nebeský Otče, toto jsou smutné a alarmující skutečnosti, ale ony ukazují na skutečnost, že Boží úhlavní nepřítel je skutečný, a tam, kde světlo Tvého Slova nesvítí s jasností poledního slunce, tam brzy zavládne temnota. V zájmu Své církve, ach Bože, navštiv náš kontinent, v zájmu Své církvi, ach Bože, zachraň tu situaci. V zájmu Své církvi, ach Bože, povolej polnici, ať je slyšet od jihu k severu, od východu k západu, aby se ti, kdo jsou služebníky toho Zlého, ti oblečení v beránkově rouše, ukázali takoví, jací doopravdy jsou. Ach Bože, navštiv nás, modlíme se ve jménu Ježíše. Amen.