1: „Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu.“

Dokud trvala židovská sobota, zachovaly ji s patřičnou úctou. Nešly k hrobu, aby vykonaly přátelskou službu balzamování. Když ale stará sobota umřela a nový lepší svátek začal svítat, tyto svaté ženy našly svou cestu zpátky k hrobu Páně. Ženy musí být první u hrobu, jako byly poslední u kříže. Ne­zapomeňme, že žena první zhřešila. Čest, kterou jí dal Kristus, smazala tuto hanbu. Kdo jiný než Marie z Magdaly měl být první u Kristova hrobu? Kristus z ní vypudil sedm ďáblů a nyní šla ona jediná, jako by v ní bylo sedm andělů. Přijala tolik milosti, že byla plná lásky k svému Pánu.

2: „A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm.“

Smrt byla odstraněna a všechny stěny hrobky se začaly roztrhávat. Když se Král probudil ze smrtelného spánku, pohnul se svět. Ložnice, ve které spočíval na krátkou chvíli, se zachvěla, když nebeský Hrdina povstal ze svého lůžka. Hle, nastalo velké zemětřesení. Král nezůstal bez obsluhy při svém povstání, neboť anděl Páně sestoupil z nebe. Nebyl to pouze jeden z množství andělského, nýbrž nějaký mocný „anděl Páně“, který přišel, aby mu sloužil, v to jitro při vzkříšení. Ježíš byl uzavřen v hrobě jako v žaláři, byl zastáncem svého lidu, proto se neměl sám dobývat ven, nýbrž andělský vojenský důstoj­ník musel přinést rozkaz a vykonat osvobození, propustit zajat­ce na svobodu. Když anděl odvalil kámen od vchodu do hrobu, usedl na něm, jako by vyzval zem i peklo, že už nikdy se ten hrob nedá uzavřít. Zdá se, že tento velký kámen znázorňuje hřích všeho křesťanského lidu, který Krista uvěznil, avšak již nikdy nebude položen na hrob kteréhokoli Božího dítěte. Kristus vstal z mrtvých a všichni jeho svatí vstanou také.

3-4: „Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví.“

Trvalo to hodnou chvíli, než se římští vojáci vzpamatovali. Byli zvyklí na všelijaké hrůzy, avšak vzezření toho anděla v bílém rouše jako sníh je tak ohromilo strachem, že byli jako bez sebe a strnuli jako mrtví. Anděl se neobjevil s taseným ohnivým mečem, a nepromluvil ke strážcům, ale přítomnost do­konalé čistoty zastrašila hrubé legionáře. Jakou hrůzu pocítí bezbožní, až všichni zástupové andělů sestoupí a obstoupí trůn při Kristově vládě v ten poslední veliký Den!

5: „Anděl řekl ženám: ‚Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován.‘“

Nechme vojáky, ať se třesou, ať leží jako mrtví strachem. Ale: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován.“ Ti, kdo hledají Ježíše, se nemusí bát. Ženy chybovaly, když hledaly živého mezi mrtvými, ale jejich hledání skončilo na­lezením. Ony se také bály, ale anděl jim pravil: „Vy se nebojte.“ Jedině Ježíš může dát klid do chvějícího se srdce.

6-7: „Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před vámi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“

Ježíš vždy plnil své slovo. „Byl vzkříšen, jak řekl.“ Řekl, že vstane z mrtvých a povstal, řekl, že i jeho lid povstane a také povstane. Pojďte se podívat na místo, kde ležel.  Jděte rychle…“ Anděl nechtěl, aby se ženy dlouho dívaly do hrobu, neboť bylo nutno vykonat úkol a práci. V tomto světě nemůžeme prožívat všechen svůj čas v rozjímání, třebaže by to bylo nebeské. Zapiš si slova anděla: Nejdřív „Podívejte se“, a potom „Jděte rychle“. Bud si jist, že je to skutečnost, a potom, ať se o tom dovědí i druzí. Co víš, řekni a učiň to „rychle“. Ať jsou tvé nohy rychlé. Postarej se, aby takové dobré zprávy, které neseš, nebyly dlouho na cestě. „Králova věc spěchá!“

„Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří.“ Matoušovo evangelium je Evangelium království. Když je psal, zabýval se hodně opovrhovaným krajem, zvaným „Galilea pohanů“, tím krajem v pobřeží, který se nás právě tak dotýká, jako i vyvo­lených ze semene Abrahamova. Zde, v Galileji je místo, kde Ježíš zahájil první veliké shromáždění své Církve po svém vzkříšení.