Brno, 28. 4. 1992

Milá Libuško,
jistě jsi překvapena balíčkem i dopisem. Likviduji totiž pozůstalost po Pavlovi. Rozdávám kytičky, tak jsem si vzpomněla i na Tebe. Zůstal mi po něm plný byt kytek, které měl rád, a hezké vzpomínky (ty nepříjemné čas smazal) a jistota, že je v nebi a tam se s ním setkám. Určitě je u Boha - byl očištěn utrpením a úplně se odevzdal. Měl hodně plánů a zálib, ale tváří v tvář smrti přestane být leccos důležité. Byl klidný a vyrovnaný, protože věděl, kam jde. ... vžíváme se do role manželů, kterým odešly děti z domu. ... Přeji vám všem hodně Božího požehnání.

 

 

Praha 18. 4. 1988

Ahoj mami!
Posílám Ti jízdenku a papír na proplacení. Do Prahy jsem se dostal v pořádku, asi o půl desáté. Sestřička mi jenom řekla: "No už na tebe čekáme." Na operaci půjdu až ve čtvrtek, protože musí objednat krev a to trvá. Jinak kluci jsou tady samá sranda a na začátku dopisu mi sem připisovali různé blbiny, tak jsem to musel odstřihnout. Také jsem si už dneska umyl hlavu a kluci mě chytili a ostříhali ofinu, že prý jí mám strašnou. Musím ovšem říci, že mě ostříhali docela rovně, líp než jsem byl předtím. Koupat se budeme zítra a já se budu asi koupat i ve středu před operací.
Na čtvrtek se moc netěším, ale věřím, že to zvládnu. Doufám, že půjdeš do sboru, ale zdá se mně, že jsi říkala, že jdete zrovna do divadla. No to nevadí. Ale do sboru snad budeš chodit pravidelně. Taky doufám, že uvažuješ o tom, co jsem ti říkal. Jestliže chceš uvěřit, musíš Pána Ježíše o to poprosit a odhodit všechny zábrany, které ti v tom brání. Možná, že je to strach, nebo nerozhodnost, nebo i pýcha se pokořit. Ale říkám ti, nemusíš mít starost. Vírou jen získáš a poznáš radost, že On je s tebou. Budu se za to, abys uvěřila, modlit. Vím, že je to dost na tělo, ale znovu ti říkám, žádné obavy a zábrany. Musíš chtít a otevřít své srdce, na které ti On klepe a ty ve zmatku nevíš, co udělat. Musíš otevřít a poznáš tu velkou radost a lásku, kterou Pán Ježíš přináší.
Bůh ti žehnej,
Pavel

 

 

V Praze 26.9. 1989

Ahoj mami a Františku,
zdravím vás z nemocnice. Zjistil jsem tady, že mám poněkud divné míry. Vážím 28 kg, měřím 146 cm a je mi 16 let. Každý den bojuji s dýcháním. Musím si kanylu pořád držet a tlačit dovnitř, abych mohl dýchat, a to i v noci. Nevím, jak v tomto stavu jít na operaci, aby se mi dýchání uvolnilo. Věřím však, že s pomocí Boží vše dokážu. Doktoři se však do operace nehrnou, přitom je to den ode dne horší. Prosím, myslete na mně. Modlím se za doktory, aby jim Pán Bůh žehnal v jejich práci a rozhodování.
Nedívejte se prosím na lidi, co dělají a jak se projevují, co říkají. Nesuďte je. Jsme všichni od přirozenosti nedokonalí. Dívejte se na Ježíše, na Jeho lásku, kterou k nám má - neboť nám vše odpouští. Bůh vám žehnej a přeji vám pokoj a klid. Pozdravujte všechny bratry a sestry.
Pavel

 

 

Brno 8. 1. 1992

Milý bráško,
píši ti z postele, je mi zle, ale teď už mám konečně pokoj v duši. Má nemoc se začala rychle zhoršovat a já jsem bojoval za uzdravení. Trápilo mne, proč to nejde. Chtěl jsem žít. Ubývají mi síly. Už nemohu bojovat, měl bych rozervané srdce. A i když mi všichni říkají, že je chyba někde ve mně, nevím. Možná, ale oni nemohou pochopit, co prožívám.
Teď jsem vše odevzdal Ježíši. Dal jsem sebe do Jeho rukou a těším se za ním. Na tomto světě je jen bolest, trápení a hřích. Mám konečně pokoj a jediná moje touha je, jít za Ježíšem.
Děkuji ti moc za pohled. Potěšil mě, moc. Pán ti žehnej, bráško. Mám vás všechny rád.
Přeji pokoj Boží,
Pavel

 

Moje vyznání
Pane Ježíši Kriste, můj Spasiteli! Bože můj, Otče!
Vydávám se do Tvých rukou. Ode.vzdávám Ti celý svůj život, všechny své věci, prostě vše a chci žít jen pro Tebe. Prosím, odpusť mi mé hříchy. Lenost, pýchu, urážlivost, prostě vše špatné. Vše Ti vyznávám, prostě vše špatné, všechny hříchy, prosím, odpusť mi.
Vyznávám, že Ježíš Kristus, Tvůj Syn, je můj Spasitel. Vyznávám to zde znovu a písemně, v 18 letech mého života. Vyznávám, že Ježíš Kristus za mne zemřel, za mé hříchy i nemoci. Vyznávám, že vstal z mrtvých a kraluje na věky. Vyznávám, že v Jeho ranách jsem uzdraven. Prosím o Ducha svatého, Ducha utěšitele, lásky a pokoje. Prosím o Tvé milosrdenství. Odevzdávám se plně do Tvých rukou, Bože, do Tvých rukou Ježíši Kriste. Prosím, ochraňuj mne. Amen
Pavel Drtil v.r.

 

V Brně 25. května 1992

Milá Libuško,
odpovídám na Tvůj lístek - samozřejmě souhlasím s uveřejněním dopisů. Bůh Pavlovo utrpení dokázal už proměnit v požehnání pro mnohé. Skrze Pavla a svědectví jeho životního postoje uvěřila spousta lidí, v první řadě já sama. Na ukázku posílám dopis z r. 1988. Satanovi se podařilo utrápit mu tělo, ale ducha zničit nemohl.

 

...a budete mi svědky