Zápas o duši:

Ekumena mezi protestanty a katolíky – nejde to!

Verze pro tisk

 

V pozadí snahy o ekumenu je touha naplnit Ježíšovo přikázání o bratrské lásce a svědectví světu (Jan 13,34–35). Lidé často zdůvodňují své pochyby o křesťanství tím, že vidí křesťany rozdělené do různých denominací. Úsilím o ekumenickou jednotu chtějí mnozí veřejně vyjádřit takovou lásku jeden k druhému (mezi Ježíšovými učedníky), vydat tím dobré svědectví a odstranit tak bariéru v cestě ke Kristu, která tím světu okolo nás vzniká.

Pomůže ekumena mezi protestanty a katolíky naplnit Ježíšovo přikázání (Jan 13,34–35)?

Z Ježíšových slov (Jan 13,34–35) nevyplývá, že vzájemná láska dělá z kohokoli učedníky Ježíše Krista. Kupříkladu když se dva nevěřící manželé milují, nestávají se tím automaticky učedníky Ježíše Krista. Jde o to, že lidé učedníky podle vzájemné lásky identifikují (poznají, že jsou Ježíšovi učedníci). Pán Ježíš zde nedefinuje, co dělá z člověka jeho učedníka. Ani tím Pán Ježíš neomezuje lásku pouze na učedníky mezi sebou. Na jiném místě učedníkům říká, že mají milovat i své nepřátele. Ani zde neplatí, že ten kdo miluje svého nepřítele, je automaticky učedníkem Ježíše Krista. Láska k nepřátelům podobně jako vzájemná láska učedníků je jedním z poznávacích znaků pravého učedníka Pána Ježíše. V Písmu čteme o řadě dalších způsobů, podle nichž se pozná učedník Ježíše Krista. Pozná se mimo jiné podle toho, že má lásku k pravdě a pevně stojí a drží se učení, které nám předali apoštolové Pána Ježíše Krista (2 Te 2). Učení o tom, co dělá z člověka učedníka Ježíše Krista, však najdeme i na jiných místech Bible.

Toto konkrétní přikázání (Jan 13,34–35) je tedy možné naplnit výhradně mezi učedníky Ježíše Krista. Nelze ho ani při nejlepší vůli naplnit jednostranně. V případě, že nejsou učedníky obě dvě strany, lze naplnit další Ježíšova přikázání o lásce, o kterých čteme na jiných místech. Toto přikázání se tedy automaticky nenaplňuje kupříkladu spoluprací různých denominací nebo pořádáním společných bohoslužeb a evangelizačních akcí. Ani se nenaplňuje dohodou o sjednocení různých denominací nebo rozhodnutím, že budu tolerovat různost věroučných přesvědčení lidí okolo mě a tak dále.

Co se lásky týče, je nutné si uvědomit, že milovat neznamená přehlížet duchovní stav člověka. Naopak. Milujeme-li někoho, máme o jeho duchovní stav upřímný zájem a starost. Milovat někoho také neznamená být bezhlavě tolerantní k tomu, v co nebo v koho ten který člověk věří. V sázce je totiž věčný život. Láska také nespočívá v dohodě o spolupráci mezi různými denominacemi. Láska se neprojevuje ani tím, že musíme v každém, kdo mluví pozitivně o Kristu, vidět hned bratra nebo sestru v Kristu. Láska má mnohem hlubší podstatu, než jsou povrchní pózy a gesta, ať jsou jakkoli dobře míněná.

Přikázání Pána Ježíše v Janově evangeliu 13, 4–35 o vzájemné lásce můžou naplnit jen učedníci Ježíše Krista mezi sebou. Účelem tohoto článku není teologicky definovat kdo je, nebo není učedníkem Ježíše Krista. Chci ale poukázat na problém, který v otázce ekumeny mezi protestanty a katolíky vzniká.

Jestliže chceme bez předsudků dojít k porozumění katolíkům, musíme dobře znát katolický katechismus. Chceme-li usilovat o ekumenu s katolíky, musíme mít jasno v tom, co učí katolická církev o spáse člověka, protože na tom stojí víra jednotlivých katolíků.

Nemůžeme ignorovat učení římskokatolické církve o spáse třeba ze strachu, že pochopením rozdílů vznikne bariéra, která zabrání naplnění Ježíšova přikázání (Jan 13,34–35). Jelikož je v sázce věčný život, pak není nic horšího, než ignorovat učení o spáse a žít v těchto otázkách v nevědomosti.

Co dělá z katolíka katolíka?

Katolická víra je pevně definovaná, jasně vyjádřená a každému přístupná v katolickém katechismu. Podle něj ji také vyučují katoličtí duchovní všechny, kteří patří do římskokatolické církve. Je to závazné učení pro každého katolíka. Včetně otázek spásy. V souladu s katolickým katechismem je římskokatolickou církví také hlásána cesta spásy nevěřícím.

Někdy se v článcích a debatách zabývajících se ekumenou s katolíky bavíme o lidech, které nazýváme katolíky, ale po hlubším zkoumání bychom zjistili, že jejich víra nevychází z katolického učení, tak jak ho vidíme v katechismu. Tím pádem se nebavíme o ekumeně s katolíky, nebo katolickou církví. Bavíme se pak o ekumeně s nějakou nedefinovanou skupinou lidí, kteří si svévolně vybírají, čemu z katolického učení věřit budou a čemu ne, a kteří proto nejsou skutečnými katolíky, ačkoli se za katolíky považují. Bavíme se pak o ekumeně s někým, koho bychom správně za katolíka označovat neměli.

V co tedy věří katolík v otázkách spásy? Ne ten, kterému raději nepokládáme otázky ohledně spásy člověka, protože by nás to vedlo k pochopení, že v této věci mezi námi tkví závažný problém. Ani nějaký imaginární katolík, kterého si vyobrazujeme v mysli buď v tom negativním, nebo pozitivním světle. Ale ten skutečný, jehož víra, chce-li se nazývat katolíkem, musí stát na učení římskokatolického katechismu.

Katolík mimo mnohé jiné věci, včetně těch, které jsou v souladu s Písmem, věří, že podmínkou dosažení smíření s Bohem je vyznat knězi všechny těžké hříchy (katolický katechismus, čl. 1493).

Dále věří, že katolické svátosti, které římskokatolická církev považuje za svátosti Nové smlouvy, jsou pro něho nutné ke spáse (1129).

Věří, že ospravedlnění se uděluje křtem, svátostí víry (1992), že křtem v římskokatolické církvi je osvobozený od hříchu a znovuzrozený jako Boží dítě (1213, 1265) a že se mu jím odpouštějí všechny hříchy, prvotní hřích a všechny osobní hříchy (1263).

Věří, že při slavení eucharistie se chléb a víno proměňuje v tělo Kristovo (1376). Věří, že v této božské oběti, která se koná ve mši svaté, je přítomen a nekrvavým způsobem obětován sám Kristus (1367). A že tato oběť eucharistie je přinášena na smír za hříchy živých i mrtvých (1414) a že kdykoli se eucharistie slaví, vždy se uskutečňuje dílo našeho vykoupení (1405).

Katolík věří, že i když zemře v Boží milosti a přátelství a má jistotu věčné spásy, nemusí být dokonale očištěn. Má proto po smrti možnost být podroben konečnému očišťování v očistci, aby dosáhl svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti (1030).

Věří, že prostřednictvím odpustků mohou věřící získávat pro sebe, ale i pro duše v očistci, prominutí časných trestů, následků hříchů (1498).

O Marii katolík věří, že má podíl na dovršení spásy všech vyvolených a v současné době v nebi vykonává spasitelný úkon, přímluvami získává věřícímu dary věčné spásy a je věřícímu za přímluvkyni, pomocnici, ochránkyni a prostřednici (969). Důvodem mariánské úcty je pro katolíka to, že se Marie stala královnou trojí Církve a také paní a vládkyní křesťanské církve [kat. katech. část A) Důvody mariánské úcty]. Dále věří, že cílem mariánské úcty je dovést věřícího k Ježíši, k Bohu, k věčnému životu [kat. katech. část B) Cíl mariánské úcty]. Katolík věří, že vroucí úcta a láska k Panně Marii je známkou věčného vyvolení a že mariánská úcta je zárukou Boží milosti, spásy a vytrvání [kat. katech. část C) Ovoce mariánské úcty]. Katolík také věří, že Maria vede ke Kristu a úcta k ní je cesta k Bohu [kat. katech. část E) Podmínka pravé mariánské úcty].

Není jiné evangelium.

Není možné v jednom a tom samém srdci věřit, že jsem došel spásy proto, že Kristus jednou provždy a neopakovatelně zaplatil na kříži jako dokonalá zástupná oběť za mé hříchy a zároveň ve stejném srdci věřit, že je sám Kristus znovu a znovu obětován na oltáři ve svátosti eucharistie, aby se uskutečnilo dílo mého vykoupení.

Není možné věřit, že jsem ospravedlněný jenom a výlučně z víry v milost a zástupnou oběť Pána Ježíše Krista a v jednom a tom samém srdci věřit, že jsem ospravedlněný křtem, svátostí víry a že k dosažení smíření s Bohem musím vyznat knězi všechny těžké hříchy. Jedním totiž popírám druhé.

Není možné v srdci věřit, že svátosti římskokatolické církve jsou nutné ke spáse a ve stejném srdci věřit, že jedinou podmínkou spásy je víra v milost a oběť našeho Pána Ježíše Krista. A tak dál a tak dál.

Vidíme, že jde o zásadní otázky spásy. Katechismus sice říká, že jen Boží jméno přináší spásu (432) a cituje z 2 K 5,19 „Bůh smířil svět se sebou skrze Krista“ (433), ale navzdory tomu neučí, že spása je pouze (výlučně) v Kristu. Víra v Ježíše Krista je sice nezbytná pro spásu (161), ale není pro spásu člověka dostatečná. Podle katechismu dochází věřící spásy díky celé řadě prostředků, které vyučuje a poskytuje výlučně římskokatolická církev (křest, eucharistie, vyznávání hříchů knězi, upírání naděje na Marii, očistec atd.). Kdyby někdo věřil všemu, co je v katolickém katechismu v souladu s Písmem, ale věřil by spolu s tím v něco z toho, co je uvedené shora, věří potom v jiné, překroucené, falešné evangelium. A takové „evangelium“ nemá moc nikoho spasit (Gal 1,7–9).

Ekumena mezi protestanty a katolíky – jde to?

Je rozdíl na jedné straně mezi přátelstvím s katolíky, snahou jim porozumět a touhou jim zvěstovat evangelium, a na straně druhé mezi ekumenickou jednotou a spoluprací. Na té jedné straně nevyjadřujeme souhlas s tím, jaké učení katolická církev zastává a co prezentuje světu v otázkách spásy a jiných důležitých věcech. Na té druhé svou aktivní účastí v ekumenické jednotě a spolupráci vyjadřujeme souhlas s učením a vírou toho, s kým jsme se v ekumenickém hnutí sjednotili. Dáváme tím světu jasnou zprávu: ten, kdo přijímá učení o spáse, tak jak ho vidíme v katolickém katechismu a věří mu, ten je mým bratrem a sestrou. Proto i ty, nevěřící člověk, můžeš podle toho učení dojít spásy…

Projevuje se snad láska tím, že někoho zanechávám na scestí a ve tmě v otázkách spásy? Je snad protestantům lhostejné, čemu katolík věří ohledně spásy? Je snad lhostejnost a slepá tolerance k učení v otázkách spásy světu svědectvím lásky? Pomůžeme snad přitakáváním překroucenému učení o spáse lidem okolo nás ke Kristu?

Co mohu dělat?

Je někdo z tvých přátel katolík? Zeptej se ho, jestli věří tomu, co je uvedeno výše (ale i jiným věcem, které jsou v rozporu s Písmem). Jestliže ano, pak citlivě, trpělivě a s láskou usiluj o to, aby poznal pravou cestu spásy výlučně na základě víry v Boží milost a oběť Pána Ježíše Krista. Snaž se mu pomoci pochopit, že není možné věřit bludům, které učí o spáse římskokatolická církev, a zároveň se spoléhat na milost Boží v Kristu Ježíši. Jedno totiž vylučuje druhé (jasné varování kupř. v Galatským 1,6–9, Římanům kap. 1–12).

Je jeho odpověď ne? Potom si uvědom, že ho Bůh zatím buď ochránil před těmi zvrácenostmi římskokatolického učení o spáse, nebo že je na cestě odpadnutí od římského katolictví a vydal se tedy nadějným směrem. Dál ho s láskou, citlivě a trpělivě povzbuzuj, aby tímto směrem pokračoval a poznával pravdu evangelia na základě Písma.

Namísto touhy po ekumeně s katolíky, která vede ke kompromisům ohledně učení Písma, přijmi to povolání, ke kterému tě vyzývá Pán Ježíše Kristus. Modli se, aby Bůh římským katolíkům otevřel oči, aby viděli jasně pravdu evangelia Ježíše Krista. Pros Boha, aby v tobě vzbudil větší a upřímný zájem o ně a jejich duchovní stav před Bohem. Buď aktivní, mluv s nimi, buď trpělivý a v lásce zvěstuj katolíkům pravé evangelium Ježíše Krista. Povzbuzuj je k samostatnému čtení Bible. Navrhni jim možnost společného studia Písma. Nabídni jim spolehlivou literaturu, která jim ozřejmí biblickou cestu spásy.