Zápas o duši:

Proč církev vymírá?

Verze pro tisk

Díky Pánu, dostali jsme na tuto otázku pravdivou a kvalifikovanou odpověď.

„Sociologické výzkumy totiž naznačují, že prosperita církví do značné míry závisí na míře jejich ortodoxie a úpadek liberálních církví s masovým členstvím souvisí právě se snahou o modernizaci učení, díky němuž církevní učení ztrácí svoji nadčasovou platnost.“

Příčinou vymírání církve je tedy liberální teologie a snaha přizpůsobit se světu.

Vědecká pracovnice Sociologického ústavu PhDr. Dana Hamplová, Ph.D. napsala v článku „Česká církev ve světle sociologických výzkumů“ tato slova: „Lze očekávat, že velké lidové církve, mezi které se zahrnuje církev římskokatolická, Církev československá husitská a Českobratrská církev evangelická, zažijí další pokles členské základny, i když v případě římských katolíků lze očekávat pokles nižší než ve zbylých dvou církvích. Tento odhad vychází ze dvou skutečností: věkové struktury členské základny (členové těchto církví jsou spíše vyššího věku) a liberální orientace CČSH a ČCE. Sociologické výzkumy totiž naznačují, že prosperita církví do značné míry závisí na míře jejich ortodoxie a úpadek liberálních církví s masovým členstvím souvisí právě se snahou o modernizaci učení, díky němuž církevní učení ztrácí svoji nadčasovou platnost.“ Článek byl zveřejněn v časopise Český bratr 3/2013.

Každý, kdo miluje Krista a upřímně Ho následuje, touží po tom, aby Kristova církev na zemi rostla a s každým dnem se hlásili ke Kristu noví učedníci. Naším vzorem je apoštol Pavel. Své úsilí splnit svěřený úkol vyjádřil slovy: „Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal… Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé.“ 1K 9,19-22. Proto s velikou obětavostí zvěstoval Kristovo evangelium všude, kam přišel, a volal lidi k rozhodnutí pro následování Pána Ježíše. Z těch, kteří se rozhodli, vytvářel pak křesťanské sbory. Nepřítel církve – satan, který chtěl Kristovu církev ničit – posílal do těchto sborů lidi, kteří přinášeli falešné učení. To se stalo i v Korintu.

Proto Pavel korintským křesťanům napsal:

  • Vždyť vás žárlivě střežím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu odevzdal Kristu. Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu. Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte! … Jsou to falešní apoštolové, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy. A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. (2 K 11,2–4.13–14)

Křesťanům v Římě důrazně připomínal:

  • A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (Ř 12,2)

Při pohledu do minulosti vidíme, že satan se snažil odvádět křesťany od Ježíše a Jeho evangelia v každé době. Je nám líto, že se mnozí křesťané dali svést.

Co máme dělat, abychom zůstali živou a rostoucí Kristovou církví v současném světě plném pokušení? Pán Ježíš je nám křesťanům skvělým příkladem. Satan na něj zaútočil ihned na počátku Jeho veřejné činnosti. Všechny tři útoky byly velice provokační a byly zaměřeny na to, aby Pán Ježíš nerespektoval Boží slovo. Proto byla obrana proti pokušiteli postavena na citování psaného Božího slova. Na všechna pokušení odpověděl slovy „Je psáno,“ a pak citoval Boží slovo. Psané Boží slovo má velikou autoritu a satan musí autoritu Božího slova respektovat. Když křesťan odpovídá na satanovo pokušení Božím slovem, pokušení ztrácí svou moc. To je cesta k vítězství nad pokušitelem v celých dějinách.

Přestane-li křesťan respektovat autoritu Božího slova, pak má veškeré zlo otevřené dveře do jeho života. Satan začne ničit jeho osobní vztah s Bohem, pak jeho osobní duchovní život, potom jeho vztahy v rodině, na pracovišti a vede člověka na scestí i do vnitřního zoufalství a beznaděje.

Kde vidíme dnes satanovy útoky proti Božímu slovu? Především na teologických fakultách. Jestliže má profesor teologie odvahu napsat, že za svoji povinnost považuje přesvědčit studenty prvního ročníku, kteří doposud věřili Bibli jako Božímu slovu, že to není pravda, pak je jasné, že takový profesor teologie je satanovým nástrojem. Žel, takových profesorů je dnes v Evropě mnoho. Když hledíme na vymírající evropské církve, tak s velikým zármutkem konstatujeme, že se satanovi jeho ničitelské dílo opravdu daří.

V Kostnických jiskrách z 13. února 2013 je článek „Církev je v krizi“. Čteme v něm slova:

„Nejhlubším důvodem krize církve je krize kázání, které se nesetkává s důvěrou, protože nechává za sebou cítit instituci místo bratrského společenství a přítomnosti Krista samého.“

V časopise Protestant č. 2/2013 v článku „Nadhled pumlanovy feny“ autor píše:

„Ve svém životě jsem měl doposud tři období. První filosofie a mystika. Zajímalo mě, k čemu je život, odkud jsme přišli a kam směřujeme. Toto období skončilo asi v pětadvaceti, kdy jsem zjistil, že spíš než filosofie mi na tyto otázky odpoví teologie. Druhá etapa: hltal jsem teologii. Avšak poslední dva roky zjišťuji, že už mi teologie nic nedává, že vše jsem někde četl nebo slyšel (díky vynikajícím teologům ve svém okolí stačí slyšet). A tak čtu krásnou literaturu. Krásná literatura dává člověku nadhled – dokonce i po prezidentově volbě.“

Tyto články signalizují velmi jasně, že příčinou krize církve je liberální teologie, která se přizpůsobuje světu. Historicko-kritická teologie studentům opravdu nic nedává, protože je nevede k osobnímu přijetí Ježíše Krista jako Spasitele a Pána, ani k Jeho následování (Mt 16,24–25; Mk10,20–22). Dává jim snad jen jedno: pýchu, že mají univerzitní vzdělání.

Prof. Dr. Eta Linnemannová, která vyučovala rovněž liberální teologii, ve své knížce „Originál nebo padělek“, kterou napsala po svém pokání a návratu k víře v Boží slovo, v druhé kapitole konstatuje:

„Rozum je nadřazován Písmu svatému. Rozum rozhoduje, co je v Písmu pravda a skutečnost, co je jisté, pravděpodobné, málo pravděpodobné nebo se vůbec nestalo. Rozum rozhoduje, zda se máme dívat na Boha jako na jednající a hovořící subjekt, nebo máme-li co do činění jen s lidskými představami a pojmy Boha. Základem způsobu práce historicko-kritické metody je řada předsudků, které samy nejsou výsledkem vědeckého zkoumání, ale dogmaty, články víry, jejichž podkladem je absolutizace lidského rozumu jako kontrolního orgánu.“

Proto se rozhodla historicko-kritickou teologii odmítnout a důvěřovat cele Božímu slovu. Vyjádřila to těmito slovy:

„Moje NE historicko-kritické teologii vychází z mého ANO našemu obdivuhodnému Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu a slavnému vykoupení, které i za mne dovršil na Golgotě.“ Ve své knížce rovněž vyznává: „Náhle mi bylo jasné, že jsem byla pro své studenty slepým vůdcem a činila jsem z toho pokání.“ „Jasně jsem ve svém srdci poznala, a to nikoli prostřednictvím lidských řečí, nýbrž svědectvím Ducha svatého, že můj zvrácený život byl hřích, a jsem ráda a vděčná, že mi tato vina byla odpuštěna, protože Ježíš ji vynesl na kříž. Proto říkám NE historicko-kritické teologii… Nezvratně považuji za odpad vše, co jsem učila a napsala předtím, než jsem Ježíši odevzdala svůj život.“

Kéž by takovou milost dal Pán Bůh všem učitelům na našich teologických fakultách.

Když sledujeme, jak hrozný negativní vliv má liberální historicko-kritická teologie na evropské křesťanské církve, pak musíme s velikým zármutkem konstatovat, že tito profesoři teologie jsou skutečnými hrobaři církve. Vůbec se už nedivíme, že křesťanství v Evropě vymírá, když má církev tak vzdělané hrobaře. Velmi smutné konstatování.

Kdo nebere vážně slova Pána Ježíše „Posvěť je pravdou, tvoje slovo je pravda,“ ani slova Kristova apoštola Pavla „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha….,“ ten by udělal lépe, kdyby odešel z teologické fakulty i z církevní služby (J 17,17; 2 Tm 3,16).

Kéž by zjištění PhDr. Dany Hamplové, Ph.D. přivedlo učitele teologie i všechny kazatele k rozhodnutí odmítnout liberální historicko-kritickou teologii, podřídit svůj život autoritě Božího slova, a následovat Pána Ježíše Krista s dětinskou důvěrou, a pak zvěstovat Jeho slovo s apoštolskou horlivostí a věrností.

Poznámka redakce k předchozímu článku

– jk –

Cele se ztotožňujeme s autorovým pohledem na  destruktivní vliv liberalismu v křesťanských církvích. Jsme ale přesvědčeni, že více než učitelé teologických ústavů mají podíl na zkáze a odpadnutí církví kazatelé, kteří neděli co neděli přinášejí tuto jedovatou potravu lidem. Samozřejmě že se to museli někde naučit (a zde leží zodpovědnost učitelů liberalismu), přesto zodpovědností kazatelů zůstává kázat Boží slovo a ne lidské nauky a světské filozofie.

  • Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží. (1 Pt 4,11)

Proto bychom za skutečné hrobaře, a nebál bych se dokonce říct ‚vrahy‘ církve měli považovat právě takové kazatele a starší sborů, kteří nestojí věrně ve službě kázání Božího slova, kterou od Pána dostali (2 Tm 2,15).

Jak příhodně v této situaci zní slova Pána Ježíše Krista, která vkládá do úst Abrahamovi:

  • Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají! (Lk 16,29)