Verze pro tisk

Jedna malá holčička si chtěla hrát s maminkou (ta maminka je naše kamarádka), ale maminka jí řekla: „Teď nemůžu, protože musím číst a studovat Boží slovo, abych byla lepší maminkou.“ Sára, ta holčička, přemýšlela a odpověděla: „Je to tak, mami. Jsi opravdu lepší maminka po čtení a studiu Božího slova.“

Sára se trefila přesně, když mamince takto odpověděla. Pozorovala prostě praktické změny v životě své maminky, které přináší slovo Boží. Boží slovo je nejen to semeno, které svatým Duchem probudí člověka k novému životu:

  • Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží. (1 Pt 1,23)

Boží slovo je též stálý prostředek, který přináší trvalý růst.

  • A jako čerství novorozenci se dožadujte neředěného mléka [Božího] slova, abyste jím rostli… (1 Pt 2,2 B21)

 V 16. století, když sněm žádal od Martina Luthera, aby odvolal své učení a podrobil se církvi, měl už Lutherův život jinou, biblickou orientaci. Luther směle prohlásil, že své učení odvolat nemůže, protože je založeno na Písmu. Luther řekl: „Mé svědomí se stalo zajatcem Božího slova.“ Svaté Písmo Lutherovi poskytlo život, pevná přesvědčení a stabilitu duše, přestože dobře věděl, jak to dopadlo o sto let dříve s Janem Husem. Luther měl odvahu postavit se proti ohromným útokům náboženského světa. Měl odvahu hájit pravdu. Také my dnes akutně potřebujeme přesně to, co tehdy potřeboval Luther. Matthew Henry napsal:

Duše prospívá, když Kristovo slovo v nás přebývá, když je ho v nás hojnost, když jsme plní Písma a plní Kristovy milosti.

Apoštol Pavel píše:

  • Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství… (Ko 3,16)

„Sola Scriptura – jedině Písmo“ prohlašuje, že Bible je konečná autorita víry a praxe. Je to konečné měřítko celého života. Reformátoři otevřeně odhalili podvodné a prázdné tradice tehdejších náboženských vůdců a znovu prosadili fakt, že Bible je pro každého křesťana jediným zdrojem autority a dostatečnosti. Ježíš Kristus řekl:

  • Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. (Mt 4,4)

V současnosti John MacArthur varuje, že „největší útok na Bibli nevychází od lidí, kteří popírají, že je to Boží slovo, ale od lidí, kteří prohlašují, že je slovo Boží“. Myslím si, že MacArthur má pravdu. Jak si stojí Kristova církev v otázce autority a dostatečnosti Božího slova? Když provádíme nějaké zhodnocení, musíme nejdříve zkoumat sami sebe, jestli se i my skutečně hlásíme jedině k Písmu?

Církev stojí na kluzkém svahu a má sklon klouzat na všechny strany. Je pravda, že v určitých oblastech jsme už sklouzli. Různé evangelikální hlasy dnes tvrdí, že Bible je pro dnešní složité, trnité problémy příliš jednoduchá. Jiné říkají, že potřebujeme Boží slovo plus něco. A ještě jiné hlasy uberou určité části Písma, protože jsou prý staromódní. Také nám připomenou, že žijeme přece v 21. století, ne? Ovšem Pán Bůh jasně varuje, že nemáme k Bibli nic přidávat ani nic z Bible ubírat. Je těžké zůstat na svahu pravdy.

Často cestuji po České republice a sleduji určité trendy, které přicházejí především ze Spojených států. Jeden nebezpečný sklon církve je používat učení a praxi sekulární psychologii a psychiatrii. Jinak řečeno pro pomoc a útěchu utíkáme z církve k sekulárním psychologům a psychiatrům, přestože držíme v ruce věčný poklad pravdy a pomoci.

Před několika lety jsem mluvil s jedním evangelikálním kazatelem, který se se mnou podělil o situaci člena svého sboru. Ten bratr má potíže každý listopad, každý rok, když se v Praze podnebí zhoršuje a počasí je deštivé a šedé. Žádal kazatele o to, aby mu napsal doporučení pro pobyt v nemocnici pod dohledem profesionála. Obtěžuje ho deprese a potřebuje pobyt v nemocnici. Kazatel mi říkal, že se cítí povinen bratrovi to doporučení napsat. Ptal jsem se, jestli spolu zkusili veškeré prostředky Božího slova, aby ten křesťan získal vítězství nad situací? Jestli zkusili spolu bohaté prostředky Kristova těla, kde je každý úd povinen posloužit těm, kteří mají svěšené ruce a ochablá kolena? Život je složitý a plný složitých problémů, ale Boží slovo je příručka pro péči o lidskou duši. Kam chodili ovečky ve stádě pro pomoc před příchodem moderní psychologie a psychiatrie? Chodili k místnímu kazateli, který drží v ruce nejdůležitější životní manuál a má svou vlastní hlavu plnou věčných pravd. Autor listu Židům píše:

  • Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat. (Žd 4, 12–13)

Vidíte, v čem tkví problém pastorační situace, kterou jsem popsal? Na jedné straně se hlásíme jedině k Písmu (kazatel i ten bratr), ale ve skutečnosti praktikujeme něco jiného. Nejednáme jako pilní dělníci, kteří se snaží vykopat každý klenot pohřbený v Božím slově. Dnes mnozí kazatelé, starší a laici nejsou připraveni používat Bibli tak, aby mohli citlivě a moudře aplikovat uzdravující slovo do situace takového ublíženého křesťana. Bojí se toho. Chybí jim jistota a smělost. Možná, že hluboko v srdci ani nevěří, že svaté Písmo na to má nástroje a to je ten důvod, proč si myslí, že musí být Bible plus něco. Věřím tomu, že s Boží pomocí takový pohled můžeme napravit. Citlivá aplikace Božího slova na život zraněného bratra a sestry musí být považována za aplikaci toho, co Ježíš nazval druhým nejdůležitějším přikázáním: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘

Předtím, než půjdeme dále, podívejme se krátce na žalm, který žasne nad dostatečností Božího slova. Ten žalm klade úžasný základ.

  • Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky. Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet. Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan. Ono jak ženich z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli. Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje před jeho žárem. Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé, nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než med, než včelí med z plástve. Jsou poučením i pro tvého služebníka, když na ně dbá, má odměnu hojnou. Kdo může rozpoznat bludy? Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty. Též před opovážlivci chraň svého služebníka, nedopusť, aby mi vládli. Pak budu bez vady a shledán čistý, prost množství nevěrností. Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj! (Ž 19,2–15)

Nezapomeňte, že to napsal David. John MacArthur píše:

David byl muž, který chápal nejkrajnější mez, proměnlivost, boje, zkoušky, soužení a trable života do takové míry jako málokdo jiný. Poznal, co to znamená žít v neustálém ohrožení života. Poznal, co to znamená padnout do hlubokého hříchu. Poznal, co to znamená zradit posvěcenou důvěru. Poznal, co to znamená čelit vzpouře vlastních dětí. Poznal, co to znamená selhat v manželství a prožívat stresující rodinné okolnosti. Je to muž, který promlouvá z hloubky lidských citů. A přesto nalezne dostatečnost Božího slova.

Je to žalm pro nás. Jestli znáte ten žalm, víte, že první část žalmu (1–7) je o Božím úžasném všeobecném zjevení. Týká se Božího stvoření.

  • Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. (v. 2)

Slunce je vrcholem Božího fyzikálního stvoření. Vědci předpokládají, že dovnitř slunce by se mohlo vejít 1,3 milionů zeměkoulí. Astronomové říkají, že vesmír je tak obrovský, že počet galaxií mimo naši galaxii je skoro nesčetný.

Nevím, jestli víte, kdo je to tramp? Mám takovou představu, že když David napsal tyto verše, vzpomínal na noci kolem táboráku, když se jako pastýř díval na množství hvězd na nebesích. Je cítit Davidovo nadšení, když píše o Božím stvoření. Ale tento žalm dosáhne i vyšší úrovně než popisu Božího stvoření. Street píše, že se celý žalm točí kolem 8. verše.

  • Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. (v. 8)

Dostatečnost Božího slova je úžasná, protože proměňuje srdce člověka. Allen píše, že „Bůh zjevuje svou slávu více ve slově než v celém stvoření“.

Ve verších 8–10 se vyskytuje šest názvů Božího slova, šest charakteristik nebo vlastností Božího slova a šest užitků Božího slova – to znamená, jak Boží slovo člověku dává růst.

A. Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Máme před sebou obrovský verš. V jakém smyslu je Boží slovo dokonalé? V každém smyslu. Slovo „dokonalý“ je používáno, aby ukázalo na neposkvrněné starozákonní oběti, které vyvrcholily obětí Božího dokonalého Beránka. Bible je bez vady. Je to kompletní, celá pravda. Boží slovo nemá žádný nedostatek. Je rozsáhlé a dostatečné. Boží slovo je jediný prostředek, který používá Boží Duch při obrácení duší a při vedení jejich následného života. To není všechno. Boží slovo také oživuje a osvěžuje duši.

Když je tedy Boží slovo úplně dostatečné pro život a zbožnost, proč se církev snaží získat péči o duši od sekulárních oborů, jako jsou psychologie a psychiatrie? Koloským 2,8 varuje: „Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu.“

Dovolím si položit následující otázky: Je v naší době opravdu mnohem více stresu a napětí, než čemu museli lidé čelit v stoletích před druhou polovinou 20. století? Je to skutečně tak, že současné výzvy tykající se zdraví a stability našich duší přesahují to, s čím si Písmo dokáže poradit? Myslím, že ne.

V 16. století, během života Martina Luthera, zabil mor šestnáct z pětadvaceti tisíc obyvatel Štrasburku. V daném regionu bylo tři sta vesnic úplně opuštěno. Kdyby někdo opravdu potřeboval nějaký antidepresivní lék, aby překonal tuto tragédii, tak to byli ti lidé, kteří zůstali naživu. Street píše: „Boží slovo je nepřekonatelné v oblasti lidské duše.“

Mezi křesťany se ale objevuje jeden nový trend: Stále větší sklon k běžnému použití antidepresivních léků. Nedávno mi jeden kazatel na Těšínsku řekl, že několik lidí, kteří měli potíže s depresí, se přiznalo, že sahali ve svém křesťanském životě pro léky příliš rychle. Potom toho litovali.

Dnes je tendence spoléhat se na léky, abychom zvládli své emoce nebo je uzdravili, místo toho, abychom se učili, jak se s nimi vypořádat. Léky mohou pomáhat, ale není to ani jediný, ani nejlepší způsob, jak pomoci někomu, kdo se chce vyrovnat se svými myšlenkami a emocemi. V knize „Zastavuje lék bolest?“ Fitzpatricková a Hendricksonová vysvětlují, že léky mohou zlepšit city a vyčistit zmatené myšlení, ale člověk se na nich může stát závislý. Léky mohou mít špatné vedlejší účinky. Dovolí nám, abychom dál žili bez změny svých reakcí na situaci. Léky mohou přechodně ulehčit bolest, ale nezabývají se příčinou toho, co odstartovalo nebezpečný cyklus. Když lék přestane působit, problém zůstává. Samozřejmě tělo může mít organické poruchy, které vyžadují používání léků, ale ten sklon k okamžitému řešení problému není ani zdravý, ani biblický.

Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Když zápasíte ve svém křesťanském životě s těžkými problémy, musíte na ně zaútočit ze všech stran Božím slovem. Stáhněte si z internetu kázání, které se tím zabývá. Dnes máme k dispozici úžasné možnosti. Zamyslete se několikrát denně nad texty, které se týkají vašeho problému. Nečelte tomu sami. Bratři a sestry v Kristu se za vás rádi pomodlí. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Jsme ve válce a musíme bojovat Božími zbraněmi.

B. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. Boží slovo je jisté. Je důvěryhodné a pevné. V jádru hebrejského slova „nezkušený“ je myšlenka otevřených dveří. Popisuje člověka, který je nebystrý, nemoudrý. Neumí žít. Mohou lidské zdroje jako psychologie, sociologie, filosofie, lidská moudrost dohánět to, na co Bible údajně nestačí?

Co potřebujeme my jako Boží lid? Potřebujeme větší a rozsáhlejší ponoření se do Božího slova.

Známá ilustrace nám pomáhá pochopit a zapamatovat si, jak máme používat Boží slovo. Je to ilustrace ruky – abychom mohli něco uchopit, tak potřebujeme čtyři prsty a k nim protilehlý palec. Čtyři prsty vaší ruky ve vztahu k Písmu jsou: naslouchání Božímu slovu (neboť víra je ze slyšení – Ř 10,17), čtení Bible (blahoslavený je ten, kdo předčítá slova Písma – Zj 1,3), studium Písma, abychom ho dobře znali jako berojští křesťané ve Sk 17,11 (je dobré dobře znát listy Římanům, Galatským, Efezským, které důkladně vysvětlují evangelium a spasení z milosti), učení se zpaměti, protože to, co umíte zpaměti, se stává vaším majetkem. Nikdo už vám to nemůže vzít (Ž 119,9–11). Je to také cesta k opravdovému uchopení, k palci, jímž je rozjímání nad Božím slovem:

  • Rozjímej nad ním ve dne v noci. (Joz 1,9)
  • Nad jeho zákonem rozjímá ve dne i noci. (Ž 1,2)
  • O tobě rozjímám za nočních hlídek. (Ž 63,7)
  • Rozjímám o všech tvých činech. (Ž 77,13)
  • Rozjímám o všech tvých skutcích. (Ž 143,5)

Když rozjímáme nad Božím slovem, rozebíráme ho v mysli. Boží slovo nás musí úplně nasytit. Ale o tom dnes skoro nikdo nemluví.

C. Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci. Bible ukazuje křesťanovi jasnou cestu. Když chodíme podle Božích cest a principů, prožíváme skutečnou radost. Augustin píše, „Pane, udeřil jsi mé srdce slovem a zamiloval jsem si Tě!!!“ Mnozí z vás ví, co tím mám na mysli. Kéž by se to stávalo častěji!

D. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. Boží slovo je srozumitelné, nezmatené.

  • Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a kárání jsou cesty k životu. (Př 6,23)

MacArthur se ptá:

Je Bible tak nedostatečná, že nám není schopná ukázat podstatu věcí a my jsme závislí na světské moudrosti? Musíme jít k lidem a žádat je o to, aby vysvětlili, co se děje? Potřebujeme další zjevení? Potřebujeme psychoanalýzu na duchovní problémy od zdrojů, které dávno zamítli Písmo jako zdroj pravdy? Je Bible tak nekompletní, že se musíme obrátit na vědu, aby vysvětlila původ života, na filosofii, aby vysvětlila život a na sociologii, aby vysvětlila hřích? Ne, veškeré světlo života je v Božím slově.

E. Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy.  Kvůli paralelismu víme, že Hospodinova bázeň se týká Písma. Hospodinova bázeň se rovná uctívání Boha. Svaté Písmo nás vede k uctívání pravého Boha. V Bibli také není ani trochu zla. Bible navždy obstojí. Uschne tráva, květ opadne, ale slovo Hospodinovo zůstává na věky.

F. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé. Tento verš je souhrnem celého užitku Božího slova. Vede nás k celkové spravedlnosti. Písmo je největší majetek, největší potěšení, největší záchrana, největší zisk, největší poklad. Žalmista píše, že je nad zlato vzácnější. A dnes má zlato vysokou hodnotu.

Podívejte se na to, kam směřuje tento žalm. K našim hříchům. Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty. Též před opovážlivci chraň svého služebníka, nedopusť, aby mi vládli. Všeobecné zjevení, svaté Písmo a teď můj hřích. Murray píše:

Veškerý křesťanův hřích  je protiklad Boží svatosti. Hřích, který zůstává v člověku, je protiklad všeho, čím je člověk jako znovuzrozený křesťan, syn anebo dcera Boží.

Na konci zní Davidova modlitba: Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!

Podívejme se rychle na zjevení na cestě do Emaus – Lukáš 24. Událost se odehrává po vzkříšení Ježíše Krista. Dva učedníci jdou po cestě do Emaus. Následovníci Ježíše prožívají zmatek. Jejich svět byl úplně rozházen. Doufali v Mesiáše, ale on byl zabit na kříži. Ježíš s nimi začne hovořit, ale nepoznají, že je to Boží Syn. Jestli znáte ten oddíl, Kristus rychle reagoval na jejich zklamání a špatné pochopení. Z celého rozhovoru mě nejvíce zaujal Ježíšův důraz na Boží slovo.

  • A on jim řekl: Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?" Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. (Lk 24,25–27)

Syn člověka stojí vedle nich a právě teď vstal z mrtvých. Ježíš jako Boží Syn mohl udělat cokoliv. „Podívejte se na tohle! Chléb z kamenů. Najděte v okolí někoho, kdo je slepý a uzdravím ho.“ Mohl křičet, „To jsem Já!!!“ Ale Ježíš se rozhodne, že ty dva učedníci potřebují vysvětlit Boží slovo. Vysvětlit Boží slovo? Stejný důraz vidíme i během zjevení v Jeruzalémě (Lk 24,44–45).

Nemůžeme se divit tomu, že nám chybí v našem životě jistota a rovnováha. Zdrojem těchto problémů je pravděpodobně nedostatečná znalost Písma. Chybí nám obrovská potřeba více se ponořovat do Božího slova. Jestli si vzkříšený Pán myslel, že je to tak důležité, máme nějaký důvod o tom pochybovat? Když pak učedníci vzpomínali na setkání se vzkříšeným Pánem:

  • Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ (Lk 24, 32) 

Totéž platí i dnes – Svatý Duch nás uvádí do veškeré pravdy.

Hlubší znalost Božího slova nám pomůže, když přijdou problémy, utrpení i pronásledování. Solidní biblický a teologický základ je nezbytný. Je Bible dostačující pro záležitosti duchovního života? ANO! Je Boží slovo dostatečné pro péči o lidskou duši v 21. století? ANO! Pro církev stále platí – Jedině Písmo. Ve skutečnosti jsou svatá Písma Starého a Nového zákona jediným pravidlem víry a poslušnosti. 

Kázání ze Zimní konference 2011.