Zápas o duši:

Rozlišuj, nebo zemřeš!

Verze pro tisk

 

Jeden věrný kazatel před nedávnem ve svém kázání řekl:„Největším problémem, kterému církev čelí, je neschopnost rozlišovat. Pokud nedokážete rozeznat pravdu, můžete zemřít na tisíc herezí. Je to jako duchovní AIDS. Nefungující imunitní systém způsobí, že jste náchylní k úmrtí na tisíc nemocí“. Stejně tragické je, když pro neschopnost odlišit pravdu od lži odmítáme pravdu a tím pádem i živého Boha.

Ježíš se modlí za své následovníky: „Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.“ (J 17,17) Tento verš mluví o dvou věcech:

  • o oddělení pro Pána skrze Boží slovo,
  • o tom, že Boží slovo je pravdivé.

Každý křesťan je povolaný k tomu, aby rostl ve schopnosti rozlišovat pravdu, protože pravda je to, co ho odděluje pro Pána. Pokud jsi opravdu znovuzrozený, tak chceš žít pro Krista a chceš, aby Duch svatý skrze pravdu Božího slova proměňoval tvůj život. Žít pro Krista znamená žít v pravdě, žít ve lži znamená žít proti Kristu. V čem žiješ ty? O čem svědčí tvůj život?

Ještě před pár lety lidé přijímali učení především skrze kázání a vyučování v církvi, popřípadě skrze knihy, které četli. Dnes přijímáme mnoho učení skrze jedno kliknutí na internetu. Skrze jedno kliknutí přicházejí různí učitelé přímo do našich domácností, do našich domovů.

Co posloucháme z internetu, jaké čteme knihy, jaké křesťanské akce navštěvujeme, jaké přátele máme, to má zásadní vliv na náš život. To, co čerpáme z těchto zdrojů, přinášíme také do našich sborů. Tudíž to není jen naše soukromá záležitost. Čím větší zodpovědnost v církvi máme, tím větší to bude mít vliv. Opravdu musíme zkoumat učení, které přijímáme, ať je z jakéhokoliv zdroje. V současnosti můžeme slyšet mnoho kázání a vyučování, která jsou založena na lidské moudrosti místo na výkladu Božího slova. Bůh však slíbil, že požehná svému slovu, ne lidským názorům a myšlenkám. Izajáš říká:

  • „Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše. Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal." (Iz 55,9–11)

Pouze Boží slovo v nás vykoná dobré dílo! Zkoumáš učení, které přijímáš? Záleží ti opravdu na tom, zda žiješ v pravdě, zda žiješ pro Krista? Tvým úkolem je uposlechnout příkaz Písma:

  • Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. (2Te 2,3)

Nedej se oklamat, zkoumej učení, které přijímáš. Možná chceš zkoumat, ale nevíš si rady. Jak se tedy stát člověkem, který dokáže rozlišit pravdu od lži, člověkem, který má dobrý „imunitní systém“?

Berojští a jejich příklad pro nás!

  • Dali se cestou, která vede přes města Amfipolis a Apollonii a přišli do Tesaloniky, kde měli Židé synagógu. Pavel jako obvykle přišel do jejich shromáždění a po tři soboty k nim mluvil, vykládal Písmo a dokazoval, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých. "A ten Mesiáš," řekl Pavel, "je Ježíš, kterého já vám zvěstuji." Někteří z nich se tím dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, také velmi mnoho Řeků, kteří už ctili jediného Boha, a nemálo žen z významných rodin. To však naplnilo Židy hněvem a závistí. S pomocí několika ničemných lidí z ulice vyvolali srocení davu a tak pobouřili celé město. Pak napadli Jásonův dům a chtěli Pavla a Silase postavit před shromáždění. Když je nenalezli, vlekli Jásona a několik bratří k představeným města a křičeli: "Ti, kteří pobouřili celý svět, přišli i k nám, a Jáson je přijal do svého domu! Ti všichni porušují císařova nařízení, protože tvrdí, že pravým králem je Ježíš." Tato slova poděsila všechen lid i představené města, ale když Jáson a ostatní zaplatili záruku, byli propuštěni. A hned té noci vypravili bratří Pavla a Silase do Beroje. Když tam přišli, odebrali se do židovské synagógy. Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: Přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel. A tak mnozí z nich uvěřili a s nimi nemálo Řeků, vznešených žen i mužů. (Sk 17,1–12)

Jaké učení přinesl Pavel Berojským? Stejné, jako přinesl Tesalonickým. Víme, že Pavel přišel do synagogy a vykládal Písmo. Nepřinášel své myšlenky a názory, ale Písmo! Co výkladem Písma Pavel dokazoval? „Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých“ (Sk 17,3). Představuje Mesiáše, o kterém Bůh mluví skrze celý Starý zákon. A byl to „pouze“ Starý zákon, který měl Pavel k dispozici. My se můžeme jen domnívat, které texty vykládal. Snad Izajáše 53, možná Žalm 22, Žalm 16, možná vykládal hod beránka z knihy Exodus, možná oběti z knihy Leviticus. Poté, co Pavel „zhmotnil“ zaslíbeného Mesiáše v jejich myslích skrze učení Starého zákona, ukázal na Ježíše. Pavel doslova říká: "A ten Mesiáš," … "je Ježíš, kterého já vám zvěstuji" (Sk 17,3). Jak skvělé učení a úžasné vyznání!

Berojští a jejich zkoumání Pavlova poselství!

  • Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: Přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel (Sk 17,11).

Co Berojští zkoumali? Jedenáctý verš nám dává jasnou odpověď: „… zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel.“ Zkoumali, jestli Pavlovo poselství je v souladu s Písmem. Neboli zkoumali, jestli Pavel vykládá Boží slovo správně.

Jak Berojští zkoumali? Zkoumali s velikou dychtivostí. Vidíme iniciativu, zájem, nadšení, touhu. Zkoumali pečlivě, protože chtěli vědět: „… zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel.“ Chtěli znát pravdu! Postoj Berojských byl velmi důležitý. Berojští byli přístupnější (otevřenější), přijali evangelium. To však neznamená, že byli otevření přijmout cokoliv, to jen znamená, že byli ochotní v pokoře zkoumat Pavlův výklad Božího slova. Jejich srdce už byla zakotvena v Božím slově. Jejich mysl nebyla mysl, do které mohl Pavel zasít, co chtěl. Jejich mysl měla dobrý imunitní systém založený na pravdě Božího slova. Berojští byli také dopředu rozhodnuti přijmout jen to, co bylo v souladu s Božím slovem, a proto zkoumali Pavlovo učení.

Je tragédií, že dnes vidíme spoustu lidí, kteří se hlásí ke Kristu, ale jsou otevření přijímat téměř cokoliv, a nejsou ochotní zkoumat, jestli je to biblické. Slyšíme různé výmluvy. Ta hlavní výmluva se týká časové náročnosti. Před Bohem však člověk s takovou výmluvou neobstojí. Bůh je ten, který dává čas a raduje se z křesťana, který je dychtivý poznat Jeho slovo. Pokud jsi křesťan, který nezkoumá Písmo, tak prožiješ život v marnosti, protože nevíš, co Bůh od tebe očekává. Pokud říkáš, že znáš Pána dobře, ale nezkoumáš, nestuduješ Jeho slovo, tak žiješ v klamu. Pokud nemáš zájem o Boží slovo, tak nemáš zájem o Spasitele a jednou, až před ním budeš stát, On nebude mít zájem o tebe.

Kdy Berojští zkoumali? Berojští zkoumali denně. Nejednalo se jen o sobotní záležitost. Zkoumali denně, dokud si neověřili, že to, co Pavel káže, je pravda. My bychom měli mít stejný postoj i přístup. Zkoumáš denně učení, které přijímáš, dokud si neověříš, že je pravdivé? Máš u sebe stále Bibli, abys ji mohl kdykoli použít? Patříš k těm, kdo si berou Bibli na různá církevní setkání a na nedělní bohoslužbu?

Kde Berojští zkoumali? To je nejdůležitější otázka na zkoumání Berojských. Jedenáctý verš je opět jednoznačný: „… a každý den zkoumali v Písmu…“. Berojští zkoumali v Písmu!Písmo bylo pro ně slovem Božím!

Jaká jsou základní východiska ke studiu Božího slova?

Můžete mít jakékoliv metody studia Písma, ale pokud nebudete mít ve svém životě následující principy, vaše zkoumání bude zamlžené a bez vlivu na váš život.

a) Přistupuj správně k Božímu slovu

K Božímu slovu přistupuj jako ke slovu, které vyšlo z Božích úst. Pouze to, co měl Bůh daným textem na mysli, je Boží slovo. Výchozím předpokladem studia Berojských byla pravdivost Božího slova. Ve světle Písma zkoumali Pavlovo učení. Berojští mohli zkoumat a jednat k Boží slávě, protože Písmo pro ně bylo jedinou autoritou v jejich životě. Berojští věděli, že biblický text může mít pouze jednu pravdivou interpretaci.

b) Vyznávej hříchy Kristu!

Čiň pokání! K Božímu slovu přistupuj s vyznanými hříchy, je nemožné studovat Boží slovo s užitkem bez čisté mysli! Hřích svazuje, zkresluje pravdu. Vědomě nevyznaný hřích je vzpourou vůči Bohu! Hříchy, které si držíš, budou ovlivňovat tvůj výklad Božího slova. Křesťan nemůže růst v pravdě, dokud se nevzdá svých hříchů, ale jakmile se očistí, Boží slovo vykoná svou práci.

  • Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení. (1Pt 2,1–2)

c) Buď pilný!

K Božímu slovu přistupuj s pilností. Ze studenta, který je líný a jen nahodile studuje Boží slovo, sotva bude křesťan, který je mocný v Písmu. Jak to, že Pavel mohl tak mocně kázat Židům? Pavel znal důkladně Boží slovo a Bůh skrze něj pracoval. Možná si říkáš, já nevím, jak studovat. Jsem prostý. Co já „chudák“, Pavel studoval u Gamaliela, ale co mám dělat já? Nemám takové možnosti. Máš! Čti pravidelně Boží slovo, poslouchej výkladová kázání a čti knihy, které vykládají Boží slovo. Najdi biblický sbor, který káže pravdu. Dojížděj do něj klidně i desítky kilometrů nebo se přestěhuj blíž. Zdá se ti to radikální! Ano, je to tak, ale nezapomeň, že máš velkého Boha. Ve světle 11. kapitoly Židům se ti zmíněné oběti budou zdát jako maličkosti. Syť se pilně Božím slovem a uvidíš Boží slávu ve svém životě.

  • Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně zvěstuje slovo pravdy. (2Tm 2,15)

d) Čiň slovo!

K Božímu slovu přistupuj s ochotou jej činit.

  • Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe! (Jk 1,22)

Teprve činěním slova tvůj život odráží Boží slávu. Tvůj každodenní život musí být odrazem doktríny, o které prohlašuješ, že jsi ji přijal. Příkladem pro tebe může být prorok Ezdráš.

  • Ezdráš bádal s upřímným srdcem v Hospodinově zákoně, jednal podle něho a vyučoval v Izraeli nařízením a právům. (Ezd 7,10)

Jaké jsou nesprávné přístupy k Božímu slovu?

1) Jeden biblický text má více pravdivých interpretací.

To je dnes nejvíce rozšířený přístup k Božímu slovu v evangelikálních církvích. Jedná se o přístup, kdy říkáme: „Pro mě tento verš znamená toto, pro tebe může znamenat něco jiného a oba máme pravdu.“ Tedy oba musíme uznat, že ten druhý má pravdu. Zní to nevinně, nelogicky i směšně, ale pokud je tento přístup tolerován nebo dokonce zastáván vedoucími, povede to ke zničení církve (místního sboru). Zrelativizovat pravdu Božího slova v podstatě znamená odmítnout Toho, který je hlavou církve.

Je jasné, že pokud lidé nežijí podle Boží vůle, tedy podle Božího slova, žijí podle své vůle. Sbor s takovým přístupem bude plný svévolných lidí. Pokud Bible nemá jeden výklad, pak nemůžeme zkoumat jako Berojští. Oni dobře věděli, že Bible, pro ně Starý zákon, má jediný správný výklad. Boží slovo pro ně bylo to, co měl Bůh daným textem na mysli. Z Písma samotného vyplývá, že má pouze jednu pravdivou interpretaci.

  • Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen. Víš, od koho ses tomu naučil. Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2Tm 3,14–17)

Pavel vyzývá Timotea, aby setrvával v tom, co se naučil, o čem je přesvědčen. Timoteus měl naprosto jasno v doktrinálních věcech, věděl, co které texty Písma znamenají. V 16. verši Pavel říká, že: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti…“. Jestliže má být někdo usvědčen nějakým textem Písma, musí být výklad textu jasný, to samé se týká napravování, výchovy i vyučování.

  • Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. (2Tm 4,2)

Timoteus měl přicházet s jednoznačným výkladem Božího slova, a to bylo možné jen v případě, že byl přesvědčen o jediné pravdivé interpretaci jakéhokoliv textu Písma. Když jedeš po dálnici D1, tak jsi na cestě směrem na Brno nebo směrem na Prahu. Obojí platit nemůže. V případě, že to budeš tvrdit, tak si o tobě lidé budou myslet, že jsi hloupý. Stejně i biblický text nemůže mít více pravdivých interpretací. Bible je v podstatě dopis od Boha lidem, Bůh jím zamýšlel něco konkrétního. Bůh chce, abychom Písmu rozuměli a žili podle něj. Je to zřejmé z následujících textů:

  • Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. (1J 2:5)
  • Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován od mého Otce; i já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe. (J 14:21)

Co znamená zachovávat jeho slovo? Činit přesně to, co měl Bůh na mysli. Ne více, ne méně.

  • Hlavně se posilni a buď velmi odvážný, abys zachovával a plnil celý zákon, jak ti přikázal Mojžíš, můj otrok. Neodvrať se od něj napravo ani nalevo, abys rozumně jednal všude, kam půjdeš. Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Budeš nad ním rozjímat ve dne i v noci, abys zachovával a konal všechno, co je v něm zapsáno, protože tehdy dosáhneš na své cestě úspěchu a tehdy budeš rozumně jednat. (Joz 1,7–8)

Také ve Starém zákoně Bůh nekompromisně vyžadoval zachovávání, dodržování svého slova, protože předpokládal, že lidé budou rozumět. Na mnoha místech v Písmu vidíme, že Bůh svůj lid dokonce trestal za nedodržování svého slova.

Jaké jsou důsledky plurality výkladu Božího slova?

  1. Lhostejnost vůči hříchu. Jestliže je výklad Písma relativní, pak si mohu dělat to, co chci, protože si text mohu vyložit, jak chci. Navíc to, jestli hřeším, určuji já sám svým vlastním výkladem. To je nejtěžší rána, kterou církev může dostat. Taková církev zrušila napomínání a biblickou kázeň. To je závažný důvod k oddělení se od takové církve, protože taková církev bude tolerovat hřích uvnitř svého společenství. Bez napomínání a kázně není pravá církev.
  2. Přesvědčení, že na učení v podstatě moc nezáleží. Dalším z přirozených důsledků relativizování Božího slova je ekumenismus. Spolupráce širokého spektra církví (i sborů v rámci jedné denominace) s odlišným učením je možná jedině, když konstatujete, že na učení nezáleží. Proč ale na učení záleží? Protože potřebujeme vědět, jak máme žít pro Pána. Potřebujeme vědět, jak máme žít k Boží slávě! Jestliže někdo říká, že na učení nezáleží, tak vlastně říká, že nezáleží na tom, jak žijeme! Neposlouchejte ty, kteří říkají takové věci, jinak skončíte v hříchu. Bude to váš hřích a vaše zodpovědnost, měli jste zkoumat a rozlišovat.
  3. Odchod lidí do různých církví. Lidé odcházejí do jiných církví bez ohledu na to, co tyto církve učí. V krajním případě lidé odcházejí i do katolické církve, kde je zjevně praktikováno modlářství.
  4. Snižování významu studia Božího slova. Jestliže každý může mít svůj pravdivý výklad, pak je otázkou, proč vůbec ještě studovat a kázat Boží slovo. Jestliže každý může mít svou pravdu, jestliže platí, tvůj výklad je správný a můj také, tak v podstatě říkáme, že není možné nepravdivě vykládat Boží slovo. Myslím, že satan se směje, jak jsou lidé hloupí.
  5. Narušování jednoty v rodině a církvi. Pluralita výkladu Božího slova zákonitě vede k tomu, že každý žije ve svém vlastním světě, ve své vlastní „pravdě“. Důsledkem jsou povrchní vztahy, sobectví a nejednota.

2) Vytrhávání veršů z kontextu Písma.

Uveďme si příklad:

  • Rovněž ženy ať se oblékají slušně a zdobí se prostě a střízlivě, ne účesy a zlatem, perlami nebo drahými šaty, (1Tm 2,9)

Na základě tohoto verše někteří křesťané tvrdí, že žena nesmí nosit pěkné šaty, náušnice, různé ozdoby apod. Podíváme-li se na kontext, pak vidíme, že ve verších 2:9-15 se mluví o úloze žen v církvi. Timoteus měl ve sboru se ženami zřejmé problémy, které musel řešit. Počínaje nevhodným oblečením a zdobením, které upoutávalo pozornost a narušovalo uctívání, konče snahou některých žen vyučovat a vést církev. Pro porozumění je důležité ještě vědět, že v 1. století ženy, které na to měly, si do vlasů zaplétaly zlaté ozdoby, perly a různé šperky, a tak upozorňovaly na sebe, na své bohatství a na svoji krásu. Něco takového bylo a je překážkou uctívání Pána. Díky kontextu můžeme říci, že žena se může zdobit a může mít pěkné, ale cudné oblečení. Podstatné je, že žena nesmí na sebe upoutávat pozornost, aby druhé neodváděla od uctívání Pána.

Bez kontextu má člověk velký prostor k výkladové „tvořivosti“. Důsledky vytrhávání veršů z kontextu si jistě každý dokáže představit.

3) V Bibli jsou chyby.

Častokrát je výrok o chybách v Bibli zabalený do rádoby moudrého a pro nevyučeného člověka „biblického závoje“. Tento závoj je často vytvářen tvrzeními typu: „Když si dva konkrétní texty v Písmu navzájem odporují…“ Zdánlivé rozpory mezi některými texty Písma jsou ale odstraněny po důkladném studiu a pochopení celého kontextu. Zpochybňování Božího slova z jakéhokoliv důvodu je velmi nebezpečné. Tvrzení, že něco v Bibli není pravda, v podstatě znamená to z Bible vypustit, zavrhnout to jako Boží slovo! Následující verše by pro nás měly být vážným varováním.

  • Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize. (Zj 22,18–19)
  • Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i on zavrhl tebe jako krále." (1S 15,23)

Bible je naprosto bezchybná tak, jak je zapsána v původních jazycích. Následující verše ukazují, jak si Bůh používal jednotlivé pisatele Bible.

  • Toto především vězte, že žádné proroctví Písma není záležitostí vlastního výkladu. Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem Svatým mluvili lidé poslaní od Boha. (2Pt 1,20-21 ČSP)

Zaměřme se na sloveso unášet (ř. pheró) ve 21. verši. Stejné sloveso se v původním řeckém textu vyskytuje také v následujícím verši:

  • Ale zanedlouho se od ní přihnal prudký vítr, který se nazývá Eurakylón. Loď jím byla stržena a nemohla mu čelit; proto jsme vzdali jakýkoliv odpor a nechali jsme se jím unášet. (Sk 27,14–15)

Muži na palubě lodi, která plula s Pavlem do Říma, byli schopní námořníci, a přesto byli unášeni až k ostrovu Malta. Díky silnému větru velikosti tajfunu neměli žádnou kontrolu nad svou lodí. Kam vítr vál, tam byla unášena i loď. Na základě tohoto vysvětlení je docela snadné si představit pisatele Písma. Psali jen a jen to, co Duch svatý chtěl. Byli Jím unášeni. Psaní Božího slova nebylo nikdy lidskou iniciativou, ale svrchovaným Božím působením. Bůh psal lidskou rukou.

Ježíš potvrdil pravdivost Starého zákona tak, jak byl znám v tehdejší době a jak jej známe i dnes.

  • Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit. Neboť amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. (Mt 5,17–18)
  • A on jim řekl: „Ó nerozumní a zpozdilého srdce, abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci! Což to neměl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?“ A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno. (Lk 24,25–27 ČSP)

Následující verše potvrzují, že celá Bible je Boží slovo!

  • Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, (2Tm 3,16)
  • A proto i my vzdáváme neustále díky Bohu, že když jste od nás převzali slovo Boží zvěsti, přijali jste je ne jako slovo lidské, ale tak, jak tomu opravdu je, jako slovo Boží, které také mocně působí ve vás věřících. (1Te 2,13 ČSP)

Jaké jsou důsledky zpochybňování pravdivosti Božího slova?

  1. Život v hříchu a likvidace církve. Samotné zpochybňování pravdivosti Božího slova je hřích. Člověk, který prohlašuje, že v Bibli jsou chyby, svým přístupem ničí církev.
  2. Ztráta autority Božího slova. Jestliže řekneme, že je v Bibli jediná chyba, může jich tam být mnoho, a to i v otázce spasení. Například zpochybnění učení o stvoření a pádu člověka do hříchu bude mít závažný dopad na doktrínu spasení. Jestliže jsou v Bibli chyby, pak nemůže být pro nás závazná, ztrácí autoritu. Důsledkem je, že Bibli bere člověk jako kteroukoliv jinou „ moudrou“ literaturu, podle které se může a nemusí řídit.
  3. Ztráta času. Vrtání se v domnělých rozporech s postojem vyhledávat chyby vede, jak Písmo říká, k jalovému hloubání (1Tm 1,4), nemá žádný užitek a je mrháním času.

Na závěr bych rád uvedl, že jistě existují obtížné úseky Písma. Musíme v tom být upřímní, to ovšem neznamená, že Písmo můžeme jakýmkoliv způsobem zpochybňovat. Tak jak porosteme v poznávání Pána skrze pravdu Božího slova, budeme více a více rozumět věcem, které momentálně nechápeme. Buďme jako Berojští! Zkoumejme a stůjme na pevném základě pravdy Božího slova. Židé v Beroji dobře věděli, že Písmo je pravdivé, a proto … s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel. Amen.