Část 1, výňatek

V zamyšlení nad kalvinistickými doktrínami milosti si George Müller poznamenal do svého deníku (1829) následující:

„Do této doby jsem byl velice proti naukám vyvolení, omezeného vykoupení a milosti zachování až do konce persevering grace; a to v takové míře, že několik dní po mém příjezdu do Teignmouthu jsem vyvolení nazval ďábelskou naukou. Nikdy jsem nevěřil, že jsem sám sebe přivedl k Pánu - to je očividně mylný názor, ale přesto jsem byl zastáncem toho, že jsem v konečném důsledku mohl Bohu odolat. Dále jsem nevěděl nic o vyvolení Božího lidu a nevěřil jsem, že když už se někdo stane Božím dítětem, je navěky zachráněn. V mé tělesné mysli jsem si opakovaně říkal, že jakmile bych si jednou dokázal, že jsem navěky Božím dítětem, mohl bych na rok či dva odejít zpátky do světa a potom se vrátit k Pánu a nakonec být spasen. Ale nyní jsem byl přiveden k tomu, abych tyto vzácné pravdy zkoumal Božím slovem. Protože mi bylo dáno, abych nehledal vlastní slávu v obrácení hříšníků, ale považoval se za pouhý nástroj; a také mi bylo dáno, abych přijímal to, co říká Písmo, šel jsem do Slova a přečetl Nový zákon od začátku s ohledem na tyto pravdy. K mému velikému údivu jsem zjistil, že texty, které mluví s rozhodností pro vyvolení a milost zachování se objevují čtyřikrát častěji než ty, které mluví zjevně proti těmto pravdám; a i těch několik, mi krátce poté, co jsem je prozkoumal a pochopil, posloužilo k utvrzení ve výše zmíněných doktrínách.“

Co se týče vlivu, který na mě měla moje víra v tyto doktríny, musím k Boží slávě prohlásit, že ačkoliv jsem stále nesmírně slabý a v žádném případě ne tak mrtvý žádostem těla a žádosti očí a pýše života, jak bych mohl a měl být, přesto s Ním Boží milostí od té doby chodím ve větší důvěrnosti. Můj život není tak nestálý a mohu říct, že žiji pro Boha daleko více než předtím. A k tomu mě Pán z velké části posílil prostřednictvím těchto pravd. V době pokušení jsem totiž opakovaně veden k tomu, abych si řekl: Měl bych tedy zhřešit? Jenom bych tím na čas uvedl svou duši do neštěstí a znevážil bych tím Boha, protože jsem-li Božím synem navěky, pak budu přiveden zpět, i kdyby to mělo být cestou přísného potrestání. A tím chci říct, že Boží vyvolující láska v Kristu (od chvíle, co jsem ji poznal) je často prostředkem, který ve mně působí svatost, místo aby mě vedl do hříchu. To je jen fiktivní obava, kterou si člověk z těchto pravd vyvodí, důkaz toho, že je má sice v hlavě, ale chybějí mu v srdci, což je nebezpečné.“

Překlad Julie Petrecká