Oddanost puritánů učení Sola Scriptura (Steve Lawson)

Verze pro tisk

 

Dnes večer zaměříme své studium na další historicko-teologický přehled důležité otázky, která se pojí s celou touto konferencí. Předmět, o který jsem byl požádán, abych se mu dnes večer věnoval, a já jsem šťastný, že tak můžu činit a předložit vám ho zde, je oddanost puritánů učení Sola Scriptura.

Následkem reformace 16. století se rozeznělo troubení, které probudilo Boží lid. To troubení bylo jasnou výzvou známou jako Sola Scriptura, což je latinsky „Jedině Písmo“. Ta se stala základem dalších čtyř Solas: Sola Gratia, Sola Fide, Solus Christos a Soli Deo Gloria. A tyto solas dohromady tvoří jedno vyjádření pravdy, jedno prohlášení pravého spásného evangelia Ježíše Krista.

Představte si to takto. Představte si obrovský starověký chrám a základ, na kterém vše spočívá, je Sola Scriptura. Vše, čemu věříme, vše, čemu se poslušně poddáváme, vše, co přijímáme a čeho si ohledně přesvědčení své duše vážíme, je založeno na tomto pevném základě Sola Scriptura. Řím řekl: „Přijímáme Písmo.“ Avšak nejen Písmo, ale i církevní tradice, Písmo, ale i církevní hierarchii, Písmo, ale i církevní koncily, Písmo, ale i papežskou autoritu. A reformátoři při svém návratu zpět k Bibli prohlásili: „Ne, jen Sola Scriptura. To jest Jedině Písmo.“ A pokud se k základu církve něco přidá, bude to jako praskliny v základu a neunese to učení a kázání evangelia Ježíše Krista.

V té samé době řekli ne anabaptistům a libertínům, kteří chtěli přidat své sny a své vize a svá nová zjevení a prorocká zjevení. A reformátoři řekli: Ne, Jedině Písmo.

Na tomto základě jsou tři masivní pilíře, které ohraničují evangelium a vyjadřují jeho nejzákladnější a nejelementárnější definici. Sola Gratia, Sola Fide, Solus Christus, spasení je jedině milostí jedině skrze víru jedině v Krista. Řím chtěl přidat dobré skutky a církevní členství a církevní docházku a křest a manželství a poslední pomazání a odpustky a Marii a množství zásluh atd, atd. Jen zacouvali svou sklápěčkou a nepřestali přidávat a přidávat různé druhy smetí. A reformátoři, protože se vrátili k Božímu Slovu, Písmu samotnému, řekli: „Ne, jediné pravé spásné evangelium je jedině milostí jedině skrze víru jedině v Krista.“ A když to je tam, kde to má být, když je základ na svém místě, a tyto tři nepohnutelné pevné pilíře jsou na svém místě, potom střecha a věžička nad tím vším, která ukazuje vzhůru, je Soli Deo Gloria, jedině Bohu sláva. To je celá reformace ve zkratce. To je celý les v malém žaludu. To je celá otázka zredukovaná na její nejmenší části, ale vše spočívá na Sola Scriptura.

Reformátoři postavili kolem tohoto základu zeď. Nemůže dojít k žádnému vniknutí. Nelze nic přidat, neexistuje nic, co by mohlo zvětšit tento čistý základ Sola Scriptura. Poté, co opustili scénu, navázali na dlouhou řadu zbožných mužů další velikáni, které známe jako puritány. Období puritánů začalo uprostřed stejného století, 16. století s nástupem královny Alžběty na anglický trůn, poté co byla Krvavá Marie odstavena od své vlády teroru, kdy nastolila zpět svou katolickou víru a poslala na smrt 288 největších, nejvzácnějších kazatelů, mužů a žen, které tento svět viděl. Prvním mužem, který byl upálen na popud Krvavé Marie na hranici, byl muž, jehož obrázek mám vždy vpředu v mé kazatelské Bibli, John Rogers. Byl na příkaz Krvavé Marie upálen roku 1555. Po Mariině vládě vzešel nový den s Alžbětou na trůnu a přišlo také nové hnutí známé jako puritánské hnutí, které usilovalo o očistu v anglikánské církvi a chtělo přivést církev zpět k čistotě Sola Scriptura, Sola Gratia, Sola Fide, Solus Christus, Soli Deo Gloria. Právě tyto puritány si Bůh mocně použil. Jen málo hnutí v církevních dějinách bylo tak biblicky zaměřených a orientovaných, jako bylo puritánské hnutí.

A dnes večer bych rád, abychom uvažovali nad závazkem Sola Scriptura. A rád bych tento předmět rozdělil do tří oddílů. Chci to zjednodušit a chci, abyste věděli, kam směřujeme. Tyto tři oddíly ohledně Sola Scriptura byly definovány westminsterskými teology. Číslo dvě bylo zneužito kvakery. Číslo tři obhajoval John Owen, anglický Kalvín. Tam se ubíráme. Rád bych teď začal nejprve Sola Scriptura, jak ho definovali westminsterští teologové. A než se podíváme na možná nejpozoruhodnější výrok, doktrinální výrok o oddanosti psanému Božímu Slovu, obzvláště na jeho místo v dějinách, chci vám předložit některé charakteristické znaky Sola Scriptura přímo z Písma. Jinými slovy, než se dostaneme k církevní historii tohoto oddílu, chci, abyste přemýšleli se mnou, jaké jsou tyto charakteristické znaky Sola Scriptura, Jedině Písmo, z Bible samotné.

Sola Scritpura definovaná westminsterským shromážděním

Musím začít nejprve inspirovaností Písma. Bible sama o sobě říká v 2Tm 3,16: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha…“ Každá tečka, každý nadpis, každá kapitola, každý verš, každá kniha v kánonu Písma je vdechnutá Bohem, vyšla z Božích úst. Nebyli to autoři, kdo byl inspirován, bylo to Písmo, co bylo inspirováno. Autoři byli pouhými nástroji v Boží ruce, kteří zaznamenali to, co Bůh plánoval, že zaznamenají. Použili při tom vlastní temperament a svou osobnost a svou vlastní slovní zásobu a psali na základě vlastního pozadí a zkušenosti, přesto psali přesně to, co Bůh chtěl, aby napsali. Ježíš řekl v Mt 4,4: „Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ Každé slovo Písma vychází z Božích úst. Je to jako kdyby zjevení shůry v Bibli sestoupilo od Boha z nebe.

V Žd 4,12 si čteme: „Slovo Boží je živé, mocné…“ Tato kniha je živá. Tato kniha má v sobě Boží život, protože je Božím dechem, je inspirovaná Bohem. Ježíš v J 6,63 řekl: „Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.“

Za druhé, nejen inspirovanost Písma, ale také neomylnost Písma je zahrnuta a je součástí Sola Scriptura. A protože Bible je vdechnutá Bohem, je proto Božím Slovem. A protože Bůh je svatý, nemůže lhát. Bůh je pravda a každé Boží slovo je pravda. Tt 1,2 (ČSP) říká: „… Bůh, který nemůže lhát…“ Existuje něco, co Bůh nedokáže? Ano. Bůh nemůže hřešit. Bůh nemůže zapřít sám sebe. Bůh nemůže lhát. Žd 6,18: „… Bůh přece nemůže lhát…“ Ježíš se v J 17,17 modlil: „…tvoje slovo je pravda“. Př 30,5: „Všechna Boží řeč je protříbená…“ A tak spolu s puritány zastáváme, jak uvidíme za chviličku, neomylnost Božího Slova. „Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale ‚každý člověk lhář‘…“

Za třetí, spolehlivost Písma, že vše zapsané v Písmu se stane. Pánova slova nemohou selhat. Iz 40,8: „Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky.“ Ježíš řekl v Mt 5,18: „Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.“ Ježíš řekl: „Písmo musí platit“, J 10,35.

A za čtvrté, autorita Písma. Boží Slovo je inspirované, a proto je spolehlivé, je neomylné, přichází s autoritou Boha samotného. Když Bible mluví, mluví Bůh. A když mluví Bůh, mluví se svrchovanou autoritou ve svém Slově. Ž 19,8, už jsme to dnes večer četli: „Hospodinův zákon je dokonalý…“ Není to Hospodinův návrh. Nejsou to Hospodinovy volby. Nejde o Hospodinovo uvažování. Je to Hospodinův zákon a zavazuje svědomí a život každého člověka. V Ž 19,8: „… Hospodinovo přikázání je ryzí…“ Je to Boží přikázaní určené každému muži a každé ženě, proto Pavel v 1Te 4,15 řekl: „Toto vám říkáme podle slova Páně…“

Za páté, jeho srozumitelnost… Sola Scriptura znamená, že Boží Slovo je zřejmé, je pochopitelné a je to jasné zjevení. Mt 22,31, Ježíš řekl farizeům: „A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil…?“ Máte dvě oční bulvy? Máte dvě mozkové buňky, které jsou spojené s vašima ušima? Nedokážete zpracovat informaci, jasné zjevení v Božím Slově? Mt 19,4: „Ježíš jim odpověděl: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘?“Ne, Bůh tak jasně mluvil ve svém Slově, že se nikdo nemůže vymlouvat: „Já jsem nerozuměl tomu, co Bůh říká.“ Bůh se ve svém Slově nezadrhává. Bůh mluví jasně a s přesností a je to srozumitelné poselství. Potřebujeme osvícení Duchem svatým, to ano. Ale za veškerou neschopnost porozumět Bibli nenese vinu Bible, ale člověk. Vždyť co Bůh řekl, řekl ve svém Slově velice jasně. A jak se to lišilo od Říma! Řím řekl, že muž a žena v lavicích nemohou rozumět Bibli. Proto ji nepřeložíme do jejich jazyka. Proto bude kázání v latině. Proto vám řekneme, čemu věřit, protože nejste schopní Bibli porozumět.

A puritáni a reformátoři řekli: ne. Oráč na poli bude znát Bibli lépe než papež v Římě, bude vědět, že Boží Slovo je srozumitelné, je průzračné v záležitostech, kde se jedná o spasení a zbožný život.

Za šesté, Sola Scriptura vyjadřuje dostatečnost Písma, že Boží Slovo je schopné dosáhnout všech Božích záměrů zde na zemi, neboť Boží Slovo bylo přineseno, aby vyřešilo záležitosti lidí a jednotlivců tohoto světa. V Iz 55,11 Bůh říká: „Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“ Boží vykupitelské záměry budou na tomto světě vykonány Božím Slovem, které je dostatečné k dosažení všeho, co Bůh chce v tomto světě vykonat.

Boží Slovo je mocné v přesvědčování. Je mocné obrátit. Je mocné člověka připodobnit. Je mocné v utěšování. Je mocné v napravování. Boží Slovo je mocné, je mocnější než jakákoliv jiná věc, kterou kdy vy nebo já budeme držet v rukou. Petr říká: „Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží.“ V této knize je tolik života, že když je tato kniha zasazena do půdy lidských srdcí, kterou předtím připravil Boží Duch, a když Bůh svou svrchovanou milostí způsobí, že semeno vzklíčí, přinese tato kniha věčný život. A je to jedině tato kniha, co posvěcuje a formuje věřící do podoby Ježíše Krista.

Za sedmé, Sola Scriptura v sobě zahrnuje neměnnost Písma. Nikdy se nezmění. Je navěky stejné. Ž 119,89: „Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.“ Ž 119,160: „…každý soud tvé spravedlnosti je věčný.“ Poslyšte, správné bude vždycky správné. Špatné bude vždycky špatné. Cesta spásy bude vždy cestou spásy. Boží zjevení je neměnné, protože Bůh sám se nemění. Sola Scriptura zahrnuje také nepřemožitelnost Písma. Je to vyšší zbraň v ruce Božího muže nebo ženy, když ji užívá. Bůh říká v Jr 23,29: „Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu?“ Žd 4,12 říká: „Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč…“ Slovo živého Boha mocně proniká. Je to nepřemožitelná zbraň.

A konečně, Sola Scriptura vyjadřuje definitivnost Písma. Neexistuje žádné další zjevení pro člověka po uzavření kánonu Písma, máme víru jednou provždy odevzdanou svatým, Ju 3. Zj 22,18: „Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize.“ Všechny tyto pravdy jsou nedílnou součástí Sola Scriptura. A důvod, proč je toto tak důležité pro tuto konferenci a pro naše porozumění Božímu Slovu, je tento poslední bod výhradní definitivnosti zjevení shůry v psaném Božím Slově. Bůh nám přinesl naplnění svého poselství ve zvláštním vykupitelském uspokojujícím zjevení v pravdě svého psaného Slova.

Když se puritáni v roce 1643 svoláni anglickým parlamentem sešli, byli vybídnuti k sepsání doktrinálního vyjádření, kterým by se řídila země, a v roce 1646 dokončili svůj návrh a podepsali westminsterské vyznání víry. Bylo zde 121 učenců a teologů, pastorů a učitelů spolu s dalšími 30 klíčovými laiky. Setkali se při více jak jedenácti stech sezení, a když psali Westminsterské vyznání víry, Menší a Větší katechismus, začali 1. kapitolou. Ta má název O Písmu svatém a jejich doktrinální vyjádření sepsané před těmi mnoha lety nakonec udávalo tón a bylo propagováno mnohem více než to, co bylo napsáno o sto let dříve reformátory. Protože církev musela v té době čelit novým výzvám, museli být otevřenější, museli být vyhrazenější v tom, v co v rámci Písma věří. Doktrinální vyjádření v této první kapitole obstálo ve zkoušce časem a stalo se novou formulací toho, co Bible říká sama o sobě.

Rád bych, abychom si některé z těchto výroků prošli, abyste viděli, jak byli puritáni oddáni Sola Scriptura. Na zdi budou promítány některé výroky, některé věty z nich. Já jsem si je prošel, zjednodušil a zkrátil jsem je, aby byly srozumitelné a dobře se četly. Původně byly tyto věty a odstavce napsány košatějším a složitějším jazykem, ale chtěl jsem, abychom si dobře rozuměli. Chci, abyste viděli a pochopili, co největší puritánské mozky vyjádřili ve výrocích Sola Scriptura, a chci, abyste si všimli, že v 1. kapitole, v oddílu 1 začali výrokem o ustání všeho nového zjevení a byli rozhodnuti prohlásit, že budou věřit jen Bibli. Takže si prosím všimněte, v prvním oddíle první kapitoly to pokládali za nezbytné „pro zachování a prosazování pravdy, aby Písmo svaté bylo tím nejdůležitějším. Jinými slovy, musí být zapsáno, aby se poselství zachovalo a aby mohlo být propagováno široko daleko s jednotností výroku. Bůh nechal Bibli zaznamenat a dát do písemné podoby. Na konci tohoto prvního oddílu se mluví o tom, že „tyto dřívější způsoby, kterými Bůh zjevoval svou vůli svému lidu“ … všimněte si dvou posledních slov… „už ustaly.“ To je počátek Westminsterského vyznání víry. Není zde prostor pro nějaké překrucování. Tito puritánští teologové, kteří se shromáždili – možná nejvýznamnější generace věřících, která se kdy v Británii shromáždila – začali tímto cessationistickým výrokem.

V oddílu 2, mluví o inspirovanosti a autoritě Písma. A číslo 2: „Všechna svatá Písma, která nám byla dána, jsou Bohem inspirovaná.“ Ne Bohem a člověkem, nejsou inspirována člověkem, jsou inspirována Bohem. Jedná se o stoprocentně čistou, neředěnou, nepřikrášlovanou pravdu Boží mysli a vůle, která byla takto zjevena člověku. Končí to větou: „aby byla směrnicí víry a života.“ Prosím, všimněte si toho slova „směrnice“. Že má autoritu nad našimi životy, autoritu nás řídit, vládnout nám, nařizovat nám to, čemu se ochotně poddáváme.

Ve třetím oddílu pečlivě vyjádřili, že apokryfy do kánonu Písma nepatří. Knihy obecně nazývané jako apokryfy nejsou součástí kánonu Písma. Omezili tuto inspiraci shůry, potvrdili, že Písmo se skládá ze 66ti knih Bible, 39 knih je ve Starém a 27 v Novém zákoně.

Čtvrtý oddíl říká: „Je třeba věřit v autoritu Písma svatého a poslouchat ji.“ Opět je to výrok o autoritě Božího slova a jeho řídící moci nad životy mužů a žen.

V šestém oddílu čteme o jeho dostatečnosti. „Celý Boží úradek ohledně všech věcí nezbytných….“ Slyšeli jste to?… „všech věcí nezbytných pro Jeho slávu, lidské spasení, víru a život… je v Písmu.“ Není třeba se dívat ještě někam jinam. Není třeba cokoliv přidávat. Není třeba přidávat dodatky, aby doplnily zjevení shůry v psaném Božím Slově. Westminsterští teologové nás ujišťují, že texty, které jsem vám už četl, že všechny věci nezbytné ke spasení a posvěcení, k Boží slávě se nacházejí v naší Bibli. To je velmi důležitý bod. A na konci této přednášky bude John Owen tím, kdo odpoví na hrozbu kvakerů a svůj argument postaví na dokonalosti a dostatečnosti Božího Slova, když řekne: „Pryč s vašimi sny a vizemi, pryč s vašimi novými zjeveními, my máme naprosto dostatečné psané Boží Slovo.

V tomto šestém oddíle je ještě další cessationistický výrok. Říká: „Nic“ … a vy rozumíte tomu, co znamená nic… „nikdy nic“… víte, co znamená nikdy… „se nesmí přidávat ať už ve formě nových zjevení Ducha nebo lidských tradic.“ Nenoste nic do tohoto domu, tak praví Pán, pokud se to nenachází v určité kapitole a ve verších. Vím, že takto smýšlíte ve svém vlastním srdci a taková je vaše oddanost Božímu Slovu. Číslo 7 a 9 se zabývá srozumitelností Písma, tím, jak naprosto jasná tato kniha je. Všimněte si čísla 7: „Tyto věci, které je třeba znát, věřit v ně a dodržovat, abychom byli spaseni, jsou v Písmu na tom či onom místě jasně předloženy a odkryty.“ Vše, co potřebujete vědět, abyste byli spasení, stojí v Bibli jasně. Všechno, co potřebujete vědět, abyste následovali Boží vůli, je v této knize jasně vyjádřeno. Vše, co potřebujete vědět, abyste žili takovým způsobem, abyste Bohu přinášeli čest a chválu, je v této knize vysloveno naprosto jasně. Slyšte, tato kniha není nesrozumitelná, jen se těžko polyká. Jedině milostí, jedině vírou, jedině Kristus – co z toho nechápete? Vždyť i dítě může přijít k víře v Ježíši Kristu.

Nyní si všimněte toho, co říkají v tom samém oddílu, v č. 7: „… že nejen učení, ale i neučení…“ princ i chuďas… „mu mohou dostatečně porozumět.“ Pokud se zde objevuje nějaký závoj, pak není přes Písmo, závoj pokrývá zatemnělou mysl lidí. A oddíl 9 pokračuje ve srozumitelnosti, neomylnou směrnicí Písma je Písmo samotné. Co se tím myslí, je to, že Písmo je nejlepším vykladačem Písma. A pokud je jedno místo nejasné, je nad míru jasné jiné místo a tyto jasné oddíly Písma vrhají světlo na nejasné texty, protože Bible si nikdy neodporuje, mluví jen jedním hlasem. Thomas Watson, asi můj nejoblíbenější puritán, řekl: „Diamant můžete řezat jen diamantem, Písmo vykládat Písmem.“

A nakonec číslo 10 je konečným souhrnem této první kapitoly ohledně autority Božího Slova a jen aby to potvrdili, řekli, že nejvyšší instancí, která může rozhodovat a zkoumat veškeré spory, nemůže být nikdo jiný než Duch svatý promlouvající v Písmu. Ne to, jak promlouvá ve vašich zjeveních, ve vašich snech a vizích, ne, jak promlouvá ve vašich jazycích, ale v Písmu samotném, a Boží Slovo bude tím nejvyšším Rozhodčím všech záležitostí v životě církve.

Taková byla oddanost puritánů v roce 1646, kdy navrhli tento výjimečný dokument poté, co se během těch tří let tisíc stokrát setkali, kdy zaujali stanovisko k Božímu Slovu. Církev je vždy nejsilnější, když zaujímá tento postoj k Božímu Slovu. V každé době církevních dějin bylo vždy nejlepší, když církev pevně stála na Sola Scriptura. A když církev o jeden krok ze Sola Scriptura ustoupí, pokládá svou nohu na kluzký svah a je jen otázkou času, kdy sestoupí do liberalismu, do ekumenismu, až dojde k agnosticismu a nakonec k ateismu. Sola Scriptura nejlepším základem.

Každá denominace, které schází z cesty, schází z cesty v tomto bodě. Každý seminář, který schází z cesty, schází z cesty v tomto bodě. Každý sbor, který schází z cesty, schází z cesty v tomto bodě. Každá denominace, každý seminář a každý sbor, který je silný v Boží milosti je silný ve svém zakotvení v Sola Scriptura. O tom není žádných pochyb. Nejenže jsme v tomto dogmatičtí, budeme v tom jako buldoci. O Božím Slově nelze diskutovat.

Sola Scriptura a kvakeři

Zadruhé, Sola Scriptura byla nejen definována westminsterskými teology, ale chci, abyste si všimli, že byla také smutně zneužita kvakery. Kdykoliv Bůh otevře nebeská okna, aby svému lidu požehnal, ďábel otevře dokořán brány pekla. A kdykoliv Bůh koná své veliké dílo, můžete si být jisti, že tam je i ďábel, aby přinesl falešné náboženství. A zatímco se puritáni setkávali ve Westminsteru ve 40. letech 17. století, v tu samou dobu, přesně v tu samou dobu, v podstatě naproti přes ulici ďábel konal svou práci. A v tu samou dobu, vznikla okrajová skupina známá jako kvakeři. Tato radikální sekta byla také známá jako Náboženská společnost přátel. Tvrdili, že dostávají nová zjevení. Tvrdili, že dostávají proroctví. A tím byli svedeni na scestí do hyper-emocionalizmu a do mysticismu a to je taky místo, kam vás to vždycky dovede, když zvednete kotvu ze Sola Scriptura.

Vedl je muž jménem George Fox a v roce 1652 zorganizovali své první setkání. V jádru kvakerské teologie bylo poselství, že člověk může dojít spasení mimo Písmo. Že v každém člověku je vnitřní světlo. Toto vnitřní zjevení činí spasení možné pro všechny lidi. Nazývají to Vnitřním světlem. A tvrdí, že Duch je i v nevěřících. Když se jako nevěřící shromáždili, tvrdili, že v sobě mají Ducha svatého. A kvakerská bohoslužba? Nebyl tam jmenovaný pastor, nikdo nevstupoval za kazatelnu s Božím slovem a nevykládal a nevyhlašoval psané Boží Slovo. Všichni seděli v budově, v jaké teď sedíme my, a byli pobízeni k meditaci. A když jste se cítili puzeni, mohli jste vstát a kázat a mluvit do života kohokoliv. Ženy byly vybízeny, aby také vstaly a kázaly mužům. A kromě této své otevřenosti a nedbalosti na pokračující zjevení ducha byli vedeni do všech druhů mystických zkušeností a podivných vzorců chování, z nichž chodit nahý nebylo tím nejhorším znamením … znamením soudu. V červnu roku 1654 dvě kvakerské ženy, Elizabeth Fletcherová a Elizabeth Heavensová navštívily Oxford, aby přinesly kvakerské poselství do univerzitního města. Tyto dvě ženy začaly kázat studentům v Oxfordu, aby je varovaly před zlem studia a aby nevydávali svou mysl intelektuálnímu akademickému světu a aby nestudovali Bibli. Snažily se je přesvědčit, že všechno, co potřebují, je vnitřní světlo od Ducha Svatého. Nepotřebují knihovnu, nepotřebují třídu, své profesory, Bůh k nim bude promlouvat uvnitř jejich ducha.

Toto poselství nepadlo na úrodnou půdu. Jedna z těchto žen se svlékla, chodila po Oxfordu napůl nahá s odhalenými prsy a tvrdila, že je to znamení soudu vůči pokryteckým studentům. Takové podivínské jednání jasně ukazuje na s hnutím spjatou tendenci vyvyšovat to, co pokládali za Ducha svatého, ale přesto se pouštět do podivných iracionálních, nelogických vzorců chování. Co je však ještě podivnější než běhat kolem polonahý, jsou prapodivné výroky a abnormální jednání tolika lidí v dnešním charismatickém hnutí. To, co se dnes odehrálo při otázkách a odpovědích před našima očima, je dokonce podle mého odhadu bizarnější než tyto ženy, které se svlékly a producírovaly se nahé. Poslechněte si Marilyn Hickey, TBN teleevangelistku, jednu z hostujících mluvčích na Mezinárodní charismatické biblické konferenci, tady máme protimluv. Cituji: „Co potřebujete? Začněte to vytvářet. Začněte o tom mluvit. Mluvte o tom a přiveďte to tím v existenci. Mluvte ke své peněžence, říkejte: „Ty tlustá peněženko plná peněz.“ K tomu bych něco měl, kdybyste chtěli. „Mluvte ke své šekové knížce. Říkejte: „Ty šeková knížko, ty…“ Říkal jsem vám, že tohle je ještě horší než běhat nahý. „Ty šeková knížko, od chvíle, co tě mám, jsi neměla tolik peněz, ty jsi prostě narvaná penězi, že?“ To není všechno, co bylo něčím narvané.

Kenneth Copeland: „Vy v sobě nemáte boha, vy jste bohem. Nenechte se vyvést z rovnováhy, když vás lidé obviní z toho, že si myslíte, že jste bůh. Modlete se k sobě.“ To je horší než běhat nahý. „Máte stejnou tvořivou víru a schopnost uvnitř sebe, jakou použil Bůh, když stvořil nebe a zemi.“ Ano, stvořte si svůj vlastní vesmír a žijte v něm. Váš malý fantazijní svět. Kenneth Copeland řekl: „Bůh je bytostí, která stojí někde kolem a je dva metry vysoká.“ Tady máte vysoké mínění o Bohu. Řekl: „Nekážu doktríny.“ No, to vám věříme. Myslím tím, že se k tomu blížíme. „Nekážu doktrínu, kážu víru.“ Ano, víru v sebe a víru v ďábla. Kenneth Hagen říká: „Věřící je vtělením, stejně jako jím byl Ježíš Kristus.“ Fred Price ve svém Town říká: „Mějte rolls royce víru.“ A Benny Hinn říká: „Jste připraveni na opravdové zjevené poznání? Vy jste Bůh.“ Říká: „Křesťané jsou malí mesiášové, křesťané jsou jako bozi.“ Řekl: „Nikdy nechoďte k Pánu a neříkejte: „Je-li to Tvá vůle… My křesťané máme moc v našich ústech uzdravit nebo zabít stejně jako ji mají čarodějové.“ V tom máte pravdu. A ještě řekl: „Jsme malí mesiášové, jsme vším, čím kdy byl Ježíš.“

Říkám vám, uděláte jeden krok ze Sola Scriptura a položíte svou nohu na teologickou banánovou slupku, budete na kluzkém svahu, je nevyhnutelné, že se zřítíte a dole narazíte na dno. A k tomu se také chystalo toto kvakerské hnutí. Existoval důvod, proč se nazývali kvakery (quake = třást se), protože se ve své službě vydávali všemožnému třesení (shaking). Když přišli do kolonií, některá místa středozápadu byla nazvána třesadly (shakers).

Sola Scriptura u Johna Owena

To mě vede k číslu 3, Sola Scriptura obhajovaná Johnem Owenem. Nebylo náhodou, že na té stejné akademické půdě, na univerzitě v Oxfordu, působil jako vícekancléř. Byl tam dosazen Oliverem Cromwellem, anglickým lordem protektorem. Předsedal celé akademické obci prestižní Oxfordské univerzity, výjimečný intelekt a teologický génius John Owen. Bůh ho tam chtěl. A pokud někdo dokázal rozcupovat teologii kvakerů, byl to skvělý puritán John Owen. Právě John Owen se stal osobním kaplanem Olivera Cromwella. Byl to John Owen, kdo kázal parlamentu. Byl to John Owen, kdo den poté, co před zrušením monarchie usekli Karlu I. hlavu, promluvil k parlamentu. Tento výtečný muž, jehož teologické spisy nyní představují 23 svazků, se pustil do bitvy s tímto charismatickým emočním odklonem a jeho novými zjeveními od Sola Scriptura. John Owen potvrdil hlubší záležitost, kterou byla Sola Scriptura. Odřezal vše nedůležité, dostal se na podstatu a ukázal na Sola Scriptura. V roce 1659 Owen odpověděl na tuto kvakerskou pohanu tím, že sepsal jedno ze svých nejdůležitějších děl, titul tohoto spisu zní Obrana Posvátného Písma proti fanatikům. Název 3. kapitoly je „O dokonalosti Písma“. A John Owen vyjadřuje svůj názor na šílenství těchto charismatických excesů, který spočívá na pevném základě dokonalosti Božího Slova. John Kalvín o století dříve, jak jsme se dívali včera, řešil tuto stejnou záležitost s libertíny a anabaptisty s teologickou přesností tak, že svázal dohromady Slovo a Ducha a apoštolskou otázku a to, že zázraky doprovázely apoštoly, protože bylo dáno nové zjevení. John Owen postavil svůj argument na odlišném základě. Rozhodl se, že bude argumentovat dokonalostí psaného Božího Slova od Genesis až po Zjevení, tím, že obsahuje všechno, že všechno zjevení od Boha, které kdy církev a každý věřící budou potřebovat pro svůj duchovní život, je už v Bibli. Není třeba nic přidávat, je dokonalé tak, jak je. A každý pokus nebo rozšíření psaného Božího Slova je vlastně útokem proti dokonalosti Písma. John Owen začal svou obranu tímto výrokem a já jsem to přebral, a věřte mi, že jsou to dlouhé květnaté věty a veliké odstavce a já jsem to přebral, aby pro nás bylo jednodušší to zpracovat.

Píše: „Písmo je usazená,“… tedy nezměnitelná, věčná, neproměnlivá,… „obyčejná“ tedy opak mimořádného zjevení – jde o obyčejné prostředky milosti… „dokonalá,“… to znamená, že už nemůže být vylepšeno, nic v Božím Slově nechybí,… „a neotřesitelná směrnice“ v každé generaci, na každém kontinentu, v každé době a na každém místě pro každý sbor a každého věřícího… „pro uctívání Boha“, což jak Dr. MacArthur vysvětlil na této konferenci, je naší nejvyšší povinností před Bohem. „Nedává žádný prostor… víte, co znamená žádný prostor? … „žádný prostor pro další nová zjevení.“ A pokud vyhledáváte nějaká taková charismatická nová zjevení, je to proto, že nerozumíte dokonalosti psaného Božího Slova. John Owen tedy, když zahajuje svou obranu, říká: „Jaké je praktické využití Písma?“ Tím myslí, k čemu je dobré? „Pokud je tak neúplné, že je třeba, aby ubozí smrtelníci k němu něco stále přidávali, kde je jeho dokonalost?“ A odpověď musela být: pokud se snažíte k němu něco přidat, vyjadřujete tím, že není dokonalé, ale ono o sobě tvrdí, že dokonalé je. Tvrdí, že je inspirované a neomylné a dostatečné pro všechny Boží záměry. John Owen poté předkládá sedm na sebe navazujících odstavců, a ty jsem zredukoval, jak postupuje v tomto pojednání na Obranu posvátného Písma proti fanatikům.

Číslo jedna: „Bůh v Bibli zjevil vše, co potřebujeme ke svému spasení a abychom byli schopní Ho uctívat.“ Taková je dostatečnost Písma. Všechno, co potřebujete pod působením Ducha svatého, se nachází ve vaší psané Bibli, aby vás to vedlo ke Kristu a ke zbožnosti a dále do nebe.

Číslo dvě: výrok o srozumitelnosti Písma. „Všechno je to zjeveno v knihách Bible, kde je to předloženo výslovně nebo to lze odvodit.“ Jinými slovy, je to vyjádřeno přímo nebo nepřímo, ale stojí to v Písmu a to velmi jasným stylem. Jinými slovy, Bůh ví, jak předávat informace. Bůh umí předávat informace lépe než kdokoliv v této místnosti. A to, co Bůh řekl ve svém Slově je v důležitých otázkách spasení a svatosti nadmíru jasné.

Číslo tři: „Není zde vůbec žádný prostor pro nová zjevení.“ Tak přesně se uzavírá kniha Zjevení ve Zj 22,18, že kdyby chtěl někdo k této knize přidávat, stihnou ho rány popsané v této knize. To je závažné svědectví a varování, které Bůh uvádí pro každého, kdo by přidával Zjevení, aby dovršil zjevení v psaném Božím Slově. „Není zde absolutně žádný prostor pro nová zjevení… ohledně naší spásy a našeho uctívání Boha přijatelným způsobem.“

Číslo čtyři: Říká, že je „nejvyšší arogancí a pýchou, aby pouhý člověk navrhoval nové záležitosti víry nebo konání, které nebyly zjeveny Bohem samotným v Jeho Slově.“ Říká, že je to učiněná arogance a pýcha, jako kdybyste potřebovali nějaké zvláštní osobní zjevení, jako kdybyste byli někým zvláštním, lepším než kdokoliv jiný na tomto světě, který si musí vystačit jen s Biblí, že si myslíte, že jste tak zvláštní, že vám Bůh udělí malé osobní tajemné zjevení jen pro vás. Jak jste sebestřední, je to namyšlenost a pýcha. Ne, to co Bůh řekl všem, platí i pro vás.

Číslo pět: „Protože různá učení fanatiků“, tedy ta získaná skrze nová zjevení a také tyto hyper-emoční excesy… „obsahují věci Písmu cizí,…“. Taková je Owenova rada jeho generaci: „… straňte se jich jako ďábelských, nepoužitelných, neopodstatněných a falešných.“ Je to od ďábla a vy nepotřebujete to, co on prodává.

Číslo šest: „To vnitřní světlo…“, toto domnělé vnitřní intuitivní subjektivní poselství od Ducha svatého ve vás nepřichází skrze psané Boží Slovo, říká Owen. „… odvede vaši pozornost od dokonalosti Bible…“ Odvede vás do světa fantazie. Odtáhne vás od místa, kde byste měli zapustit kotvu, od psaného Božího Slova, a přivede vás sem, do toho, co je neužitečné a falešné.

Číslo sedm: „… Bible je dokonalá a úplná směrnice. Od dokončení kánonu Písma neexistují nová zjevení, nesmíme žádná očekávat ani přijímat.“ Zavírá dveře a zamyká před každým novým zjevením. A potom dodává: „Pokud je Písmo dokonalé a úplné,…“ a to je, „pokud Písmo je dokonalé a úplné, potom jakou“… máme… „potřebu nových zjevení a neovladatelného nadšení?“ To je řečnická otázka a odpověď na ní je zřejmá. Owen se ani nesnaží svou vlastní otázku zodpovědět, je to řečnická otázka. Odpověď je „nulová.“

A nakonec: „Všechny tyto způsoby…“ mluví o kvakerském zneužívání, vnitřním světle, nových zjeveních, tajemné intuici, subjektivních impulsech… „jsou nejisté, nebezpečné, nepoužitelné a zcela nadbytečné… Musíme je odmítnout a vyhýbat se jim.“

Jeden muž, který napsal úvod k Obraně posvátného Písma proti fanatikům, Stephen Westcott, říká: „John Owen měl vidět dění v dnešní církvi. Kdyby viděl touhu a bažení po novém zjevení, které je mimo Bibli, řekl by, že to vše je důsledkem toho, že nejsme přesvědčeni o dokonalosti psaného Božího Slova.“

Rok 1662 je rokem, který v církevních dějinách neslavně proslul. V roce 1662, dva roky poté, kdy se Karel II. vrátil, aby obnovil monarchii v Anglii, v době, kdy se puritáni snažili očistit Anglikánskou církev a rozšířit vliv Sola Scriptura po celém Spojeném království, anglický parlament odsouhlasil Akt uniformity, kdy každý kazatel Anglikánské církve musel souhlasit s předepsanými veřejnými modlitbami a způsobem bohoslužeb. Puritáni byli oddáni Sola Scriptura, a tak nemohli znásilnit své vlastní svědomí. 24. srpna 1662, v jednom z nejtemnějších dní v celé církevní historii, byly dva tisíce puritánských kazatelů vyhnány z kazatelen při události, která je známá jako Velké vyhnání. Byli přinuceni opustit své služby, své sbory, své kazatelny. O dva roky později přijal parlament zákon o shromaždování, který těmto kazatelům zakazoval kázání v soukromých domech nebo na otevřeném prostranství. Za další rok přijal Pětimílový akt, který zabraňoval těmto vyhnaným služebníkům, aby se přiblížili na pět mil k jakémukoliv městu. Když nastal čas jejich smrti, dokonce ani jejich těla nesměla být pohřbena na území města nebo na církevním hřbitově.

Kdykoliv se vydám do Londýna, první místo, které navštívím, je Smithfield, místo, kde byl na rozkaz Krvavé Marie upálen John Rogers. Nedaleko odtud jsou Bunhill Fields, kde byli pohřbíváni puritáni mimo území měst. Bylo to znamení odmítnutí, bylo to znamení cti. Byli jako Kristus, který byl ukřižován mimo město. Bunhill Fields jsou teď součástí Londýna, ale v té době to bylo potupným znamením úplného odmítnutí. Tam uvidíte hrobku Johna Owena. John Owen, D. D., doktor teologie. Tam uvidíte hrobku Johna Bunyana, který napsal klasické dílo – Poutníkovu cestu. Tam spatříte hrob Isaaca Wattse, dnes jsme slyšeli jeho píseň: „Když si prohlížím ten podivuhodný kříž, na kterém Kníže slávy zemřel, své největší zisky považuji za ztráty.“ Tam leží. Thomas Goodwin, další puritánský velikán. Mnozí z nich nemají náhrobní kámen, byli tam prostě pokládáni jeden vedle druhého, jak umírali v anonymitě. Byli ochotni se na smrt a na život vydat Sola Scriptura. Ať dnes večer zazní v našich osobních vyznáních víry cessationistická věta. Nevydávejme se výstřednostem tohoto světa, stůjme na Božím Slově a jen na něm, a ať Boží Slovo ovládá a řídí naše celé životy. Ať Boží Slovo řídí naše kázání Slova. Ať řídí naše uctívání Boha. Ať řídí naše vzájemné obecenství. Ať řídí naše každodenní životy. Ať Boží Slovo řídí naší službu a naše kroky, jak spějeme ke hrobu. A ať je Boží Slovo a jen Boží Slovo směrnicí naší víry a naší normou toho, co je v tomto světě pravda. Ať nám Bůh dá mnoho milosti, abychom mohli stát na Božím Slovu.