Syn ctí svého otce a služebník svého pána. Jsem-li Otec, kde je úcta ke mně? Jsem-li Pán, kde je bázeň přede mnou, praví Hospodin zástupů vám, kněží, kteří zlehčujete mé jméno. Ptáte se: „Čím zlehčujeme tvé jméno?“ (Malachiáš 1,6)

Úkolem Izraelců bylo přinášet světu svědectví o velikosti Boha, žít svatým životem a dosvědčovat Boží svatost, uctívat Boha při bohoslužbě, která bude probíhat v bázni, čistá, neposkvrněná, uctivá, obětavá a upřímná – tím měli ukazovat na Boží přítomnost a požehnání a přitahovat pozornost okolních národů ke Stvořiteli nebe i země.

Ale oni ztratili ze zřetele Boží velikost a nádheru, takže ve skutečnosti pohrdali Bohem. Přestali přemýšlet o Boží slávě a to je zavedlo do neúcty. Zamilovali se do své vlastní představy o Bohu a vůbec nechápali, co dělají, ani nerozuměli tomu, co je špatně na jejich jednání. Bohoslužba byla pro ně a ne pro Boha. Přišli si to užít. Potřebovali naplnit své potřeby – bohoslužba byla o nich, nikoliv o Bohu, byla pro ně a nikoliv pro Boha – ačkoliv byli z hloubi duše přesvědčeni, že to vše dělají pro Boha.

  • Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná? (Jer 17,9)

To nebyli neznabozi ani pohané, to byli kněží Hospodinova domu! Přesto používali Boha jako prostředek k naplnění vlastních potřeb, prostředek k uspokojení vlastního já. Takový Bůh však není Bohem Bible, přestože ho tak nazývají. Je to malý bůh, který je modlou jejich vlastní mysli a jejich vlastního srdce. Tito lidé byli naprosto zaslepení, protože ztratili ze zřetele velikost Boží.

Kolik křesťanů si z Boha dělá automat na splněná přání. Bůh se stává léčebným prostředkem. Místo kapek nebo pilulek si vezmete dávku Boha a bude vám dobře. Budete mít nějaký smysl života, naplní se vaše potřeby. Ale je to skutečně o Bohu? Ne! Je to pouze a jenom o člověku. Člověk je tím, kdo je v centru a Bůh je tím, kdo slouží.

Když snižujeme Boha na úroveň prostředku k uspokojení sebe sama, znamená to, že vyvyšujeme člověka a stávají se z nás modláři, kteří tančí kolem zlatého telete vlastního já. Čím více však vidíme velikost Boží, čím více z Písma přijímáme, kdo Bůh je, tím více se nám otevírají oči a vidíme vlastní bídu, velikost vlastní zkaženosti a hrůzu hříchu. Tím více také vidíme svou vlastní nedostatečnost a neschopnost uctívat Boha, milovat Ho, sloužit Mu celým srdcem, celou svou myslí, duší i ze vší své síly. To nás žene na jediné místo na celém světě, kde můžeme najít vysvobození – k nohám Ježíše Krista Ukřižovaného.