Muž podle Božího srdce

Pokračujeme v našem studiu listu Titovi. Je to malý, ale velmi mocný list. Kdybychom neměli žádné jiné Písmo, tak z tohoto listu bychom věděli dost o spasení z milosti i o životě v Duchu svatém, věděli bychom dost o životě rodiny, o životě církve o organizaci církve i o životě křesťanů v pohanské společnosti. Stojí za to tento list studovat, stojí za to, naučit se ho zpaměti a především ho žít – aplikovat ho do svého života, do své rodiny i církve. Přečteme nyní první kapitolu a potom se budeme zabývat šestým a první polovinou sedmého verše.

Úvod – Co ještě zbývá?

Titus byl vyslán na Krétu s jedním specifickým úkolem: Dát do pořádku, co v pořádku není – ustanovit v jednotlivých městech, tedy v každé církvi starší. To jsou vedoucí Božího lidu. Boží slovo je nazývá staršími. Vedle toho nám ukazuje několik dalších jmen, která se používají rovnocenně s označením starší – jsou to biskup, neboli dohlížitel, pastýř, nebo se v češtině používá toto slovo z angličtiny ve tvaru pastor. To znamená, že starší v církvi jsou pastoři církve, biskupové, dohlížitelé, strážci.

Titus měl ustanovit starší ve všech sborech na Krétě. Každý sbor má být vedený staršími. Viděli jsme, že to ukazuje na to, že vedení staršími musí být skupinové vedení, že se jedná o skupinu starších. Bible nám neříká, kolik starších má být v církvi. Neukazuje na maximální nebo minimální počet starších. Ale říká nám, že sbor, nebo církev, má vést několik starších. V listu Titovi i v listu Timoteovi čteme o několika starších, to znamená dva a více a vždy jsou to rovnocenní starší.

Duch Svatý věnoval v Písmu hodně pozornosti tomu, aby ukázal, jaká je zodpovědnost starších. Jednak je to vedení – starší vedou. To znamená aktivní způsob jednání, hledání cesty, souvisí to s rozhodováním o důležitých otázkách, které se týkají života církve, jako např. co a jak bude církev dělat a proč to bude dělat nebo nedělat, s kým a jakým způsobem bude církev spolupracovat. Vedení znamená také povzbuzování a posilování věřících, ale také napomínání a káznění (dokonce mají zavřít ústa odpůrcům).

Tou druhou zodpovědností starších je vyučování. Starší jsou zodpovědní za vyučování v církvi. Starší musí sytit věřící Božím Slovem. Jsou zodpovědní za jasné a zdravé učení. Mají předávat celou vůli Boží a jejich vyučování musí být hluboce zakotvené v Božím Slově:

• 1 Petrův 4,11Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží.

Dnes máme před sebou šestý verš. Jediný verš nám může o starších prozradit skutečně hodně. Ale nejenom o nich. Boží slovo totiž říká, že to, co platí o starších, má být standardem, normou pro každého učedníka Pána Ježíše Krista. Dnes si tedy ukážeme, co náš text říká o starších, co říká o rodině a také co říká o nás samotných.

I. Starší

Je zjevné, že Bůh nevyžaduje pro starší žádné akademické tituly, bohatství, společenské postavení, věk nebo velké duchovní obdarování. Dneska ale člověku stačí, když je absolventem teologické školy a může se rovnou ucházet o místo kazatele, tedy staršího. Ovšem v době první církve situace nebyla o moc lepší. Apoštol Pavel napsal Titovi (v. 5), aby dal do pořádku, co ještě zbývá, co v pořádku není – řešením bylo ustanovit starší.

A. Bezúhonný

Titovi 1,6 Mají to být lidé bezúhonní, …

 O jakých lidech tady Pavel psal? Setkáváme se tady s první charakteristikou staršího v našem textu. Tento člověk je bezúhonný. Je zde použité řecké slovo ANEGKLÉTOS, což doslova znamená neobvinitelný. Na takovém člověku není nic, za co by ho mohl někdo stíhat. Nelze na něm nalézt nějaké zjevné a závažné nedostatky, kvůli kterým by se dostal do problémů.

„Bezúhonnost“ mluví o vnějším pohledu na člověka. Když se díváte zvenku, tak zde není nic, co byste mohli vytknout. Není zde jediná skvrnka, jediná vada, jediný problém. Dokonalým příkladem je náš Pán:

• Matouš 26:59-60 Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti. Ale nenalezli.

Nenalezli. Nebylo nic. I když přivedli mnoho křivých svědků, tak stejně nenalezli nic. Ježíš byl naprosto bezúhonný. Podívejme se na jiné místo:

• 1 Korintským 1,8 On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni.

Tady je to cíl života každého křesťana. Podobně v Ko 1,22. Takže starší musí být bezúhonný. Ale tady vidíme, že všichni křesťané mají být bezúhonní.

Proto se vás musím zeptat, jak je to ve vašem životě, milovaní svatí? Jste bezúhonní? Mohou lidé kolem vás řící – já na tomto člověku žádnou vinu nenalézám? (slova Piláta na adresu Ježíše – J 18,38).

Slovem bezúhonný v listu Titovi apoštol Pavel shrnuje všechny vlastnosti, které potom následují. Jestliže je někdo bezúhonný, potom nemá vážné problémy v žádné z následujících vlastností, které najdeme v listu Titovi 1,6-9 nebo v 1 Tm 3,2-7. Vlastnosti uvedené v těchto seznamech jsou jednoduše vlastnosti zralých křesťanů. Když rosteme v těchto vlastnostech, rosteme do podoby Pána Ježíše Krista. ___ Je tady druhá charakteristika:

B. Muž jedné ženy

Tt 1,6 Mají to být lidé … jen jednou ženatí… (muž jedné ženy – ČSP)

Co je tohle za zvláštní charakteristiku? O čem to tady Bible mluví? Už minule jsme si ukázali, že Bible touto charakteristikou ukazuje, že starší má být muž. Co to ale znamená „muž jedné ženy“ nebo „jen jednou ženatý“?

1. Starší musí být ženatý. Tento názor úplně nejde dohromady s důrazem, který je v textu položen na číslovku „jedné“ (ženy muž). Řecká konstrukce charakterizuje popisovaného muže. Je tu doslova „jedné ženy muž“, přičemž to, co je před slovem muž, má za úkol popsat podstatné jméno muž, které následuje. Mnohem závažnější argument proti tomuto názoru říká Pavel v listu Korintským, kde popisuje svobodné muže a ženy a říká, že jsou obdarovaní zvláštní milostí od Boha k tomu, aby byli svobodní a mohli tak využít tento svůj stav (to, že nejsou ženatí nebo vdané) jako příležitost pro účinnou, dalekosáhlou a oddanou službu Kristu (1 K 7,7-32). V listu Titovi se ale Pavel nezabývá tím, zda je člověk svobodný nebo žije v manželství. Ve skutečnosti, v normálním životě je to tak, že většina mužů žije v manželství a má nějaké děti. Ale z textu nevyplývá, že starší musí být nutně ženatí.

2. Další často připisovaný význam tomuto textu je, že starší nemá žít v mnohoženství. Ovšem mnohoženství je v Písmu zakázáno všem věřícím.

• 1 Korintským 7,2Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže.

Mnohoženství bylo v době, kdy Pavel psal tento list zakázáno dokonce v celé římské říši. Nebylo obvyklé ani mezi Židy, ani mezi Řeky nebo Římany. Kromě toho se ono slovní spojení ‚jedné ženy muž‘ se v obrácené podobě ‚jednoho muže žena‘ objevuje na jiném místě v Novém zákoně:

• 1 Timoteovi 5,9Mezi zapsané vdovy smí být přijata žena ne mladší než šedesát let, žena jednoho muže…

Pokud bychom verše týkající se mužů vykládali jako varování před polygamií, potom bychom logicky měli verš, který se týká vdov, vyložit jako varování před mnohomužstvím. Tento výklad ale nedává smysl. Proto bychom neměli trvat ani na výkladu o varování před mnohoženstvím z Tita 1,6.

3. Další názor říká, že by to měl být muž, který má jednu ženu po celý život. Jinými slovy neměl by to být člověk, který měl během svého dosavadního života více než jednu ženu, tedy vdovec, který se znovu oženil, nebo rozvedený muž, který se znovu oženil. Boží slovo nám ukazuje, že jsou dva legitimní důvody pro rozvod – jedním z nich je cizoložství a druhým z nich je případ, kdy nevěřící partner chce opustit věřícího kvůli jeho víře. U těchto případů – a pouze u těchto dvou – nám Bůh ve svém slově říká, že takový člověk je volný k dalšímu sňatku, který má být pouze s věřícím člověkem. Proto nemohu tento názor přijmout jako vysvětlení tohoto textu.

4. Nejjednodušší a nejlepší výklad tohoto textu ukazuje na to, že starší musí být věrný a oddaný jediné ženě, s níž aktuálně žije, své manželce. Jedné ženy muž znamená oddán své manželce. Tato fráze – jedné ženy muž – ukazuje spíš na charakter člověka, než na nějaký stav. To znamená, že muž se musí projevovat jako věrný, oddaný, milující manžel. Tohle nás vede k druhému bodu… (pokračování příště).