Pastýř Izraele (Mi 5,1.3)

Verze pro tisk

 

Dobré dopoledne, pokoj vám a milost, milí svatí, milí přátelé, bratři a sestry v Kristu. Bůh je dobrý, protože nás i dnešního přivedl na toto místo, abychom Ho společně uctívali a radovali se z Jeho milosti a přítomnosti. Blíží se Vánoce a křesťanská tradice nás vede k tomu, abychom si připomínali narození Ježíše Krista. Je to lidská tradice, která má jistý základ v Božím slově, protože Boží slovo říká, že se Boží syn narodil. Apoštol Jan to popisuje vznešenými slovy:

  • A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (J 1,14)

Věčné Boží slovo se stalo tělem. Bůh se stal člověkem. Bůh navštívil svůj lid a rozhodl se – jak zaslíbil – že bude přebývat uprostřed svého lidu. To se stalo v Kristu a bude to dokonale naplněné v Novém Jeruzalémě, což je nová země a nové nebe, svatyně svatých, kde je Bůh ve své plnosti uprostřed svého již oslaveného a bezhříšného lidu. To význam narození Krista, který si v tento čas můžeme připomínat. Nemáme následovat lidskou tradici, která vymýšlí nejrůznější věci, ale můžeme použít lidskou tradici, abychom šli k samotné podstatě, k jádru zvěsti o narození Krista, abychom šli do Písma.

Boží syn přišel, aby vysvobodil svůj lid z jeho hříchu. Vánoce jsou tedy také připomínkou našich hříchů, kvůli kterým se Kristus stal člověkem. Dneska se ale podíváme na to, kdo se podle Písma stal člověkem a co to znamená. Přečteme pátou kapitolu proroka Micheáše a potom se budeme zabývat prvním a třetím veršem této kapitoly – tyto dva verše jsou spojené v Matoušovi 2,6, jak jsme to četli na začátku.

V našem textu vidíme zaslíbení Mesiáše, mesiášského vládce, který bude pást Boží lid. Sedm století před narozením Krista, prorok Micheáš předpovídá Jeho příchod a vysvětluje, nejenom kým tento mesiášský vládce skutečně je, ale také co bude dělat s Božím lidem. Micheáš mluví o Jeho velikosti, která bude sahat až do dálav země. O dvě století později to prorok Abakuk popsal:

  • Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře. (Ab 2,14)

To je o velikosti Pána Ježíše Krista, který sám je „odleskem Boží slávy a výrazem Boží podstaty“ (Žd 1,3). To je jádro biblické zvěsti, a proto to musí být také jádrem vánoční zvěsti. Není to o těch milých a romantických věcech, jako je děťátko v jesličkách s oslíkem a ovečkou vedle sebe, což mimochodem moc romantické není, jak ví každý, kdo někdy zavítal to chléva, není to ani o tom, že lidé na sebe mají být hodní a příjemní, ale je to o Kristu. O Něm mluví náš dnešní text a vysvětluje Jeho velikost a vládu. Pojďme se tedy podívat na to první, co předpověděl prorok Micheáš a jak se to naplnilo v narození Krista.

I. Okolnosti narození Krista

  • A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. (Mi 5,1)

Ačkoliv Micheáš nemluví přímo o narození, je celkem jasné, že Židé tomu tak rozuměli. Když se po narození Krista objevili v Jeruzalémě mudrci z východu a chtěli se poklonit nově narozenému králi Židů, dozvěděl se to král Herodes. Znepokojil se a s ním celý Jeruzalém. Proto:

  • … svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: ‚V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka…‘ (Mt 2,4-5)

Zákoníci vysypali z rukávu, že Mesiáš se narodí v Betlémě a udělali to s odkazem na proroctví Micheáše! Není pochyb o tom, že Micheáš mluví o narození Krista. Proč ale v Betlémě? Máme nějaké vysvětlení? Je Betlém jenom svrchovaným Božím výnosem nebo se zde skrývá ještě více z Boží moudrosti a prozřetelnosti?

První věc, nad kterou si možná budeme lámat hlavu, je název Betlém efratský. Vysvětlení je jednoduché a týká se prostě zeměpisu. V době proroka Micheáše existoval ještě další Betlém na území kmene Zabulón, proto prorok přidává označení efratský. Efrata bylo jiné označení pro Betlém. A někdy se tímto názvem označovalo také celý kraj kolem Betléma. U cesty do Efraty, do Betléma, pohřbil Jákob svou milovanou ženu Ráchel. Z Betléma pocházel Elímelek, manžel Noemi, se kterou přišla do Betléma moábská Rút, což nás vede k dalším důvodům, proč si Bůh vybral toto místo jako místo narození mesiášského krále. Můžeme si říct alespoň tři další důvody.

První je ten, že Betlém byl místem, kde se narodil největší izraelský král – David. Král, který byl mužem podle Hospodinova srdce. Rút byla prababičkou krále Davida. David byl mužem, který miloval Boha víc než kdokoliv další v jeho době. Proto Betlém. Odkazuje to na zaslíbení dané Davidovi, že jeho potomek bude věčným králem nad Izraelem. Podívejte se na ta slova, která měl prorok Nathan říci králi Davidovi, když král zatoužil postavit Hospodinovi dům, chrám, kde by mohla přebývat Hospodinova sláva. Řekl mu:

  • Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu Otcem a on mi bude synem. Když se proviní, budu ho trestat metlou a ranami jako kteréhokoli člověka. Avšak svoje milosrdenství mu neodejmu, jako jsem je odňal Saulovi, kterého jsem před tebou odvrhl. Tvůj dům a tvé království budou před tebou trvat navěky, tvůj trůn bude navěky upevněn. (2S 7,12-16)

Potomek Davidův vybuduje dům pro Hospodina a jeho královský trůn bude upevněn navěky. To je Kristus. Petr ve svém kázání v den letnic vysvětluje, že tato slova se naplnila v Kristově zmrtvýchvstání (Sk 2,30-31). Odkazuje právě na toto proroctví, že Bůh dá Davidovi potomka, jemuž dá Davidův trůn.

  • … viděl do budoucnosti a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach. (Sk 2,31)

Proto Betlém – kvůli Davidovi a jeho potomku.

Druhý důvod můžeme znovu vidět v zaslíbeních a souvisí s tím předchozím. Betlém patřil Judovi. A právě z Judy měl vzejít Mesiáš. Znovu jsou zde zaslíbení, která Bůh dal svému lidu. Juda byl jedním ze synů Jákoba a jeho jméno znamená Ten, který vzdává chválu. Ačkoliv byl Juda čtvrým z Jákobových synů, stal se nakonec tím, kdo vládl nad ostatními. Když Jákob na konci života žehnal svým synům, řekl o Judovi:

  • Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení. (Gn 49,10)

Proto Betlém – z Judy vzejde ten, jehož budou poslouchat lidská pokolení. To je Kristus. Jan Ho v knize Zjevení nazývá Lvem z pokolení Judy, potomek Davidům. Lev z Judy – to je náš Pán narozený v Betlémě.

Třetí důvod vidíme znovu v našem textu. „… ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody…“ Tady se můžeme naučit něco z Božího jednání. Velmi často Bůh jedná ve skrytosti. Začíná s malými věcmi. Použije to, co je skryté, aby vynikla Jeho velikost, moc a sláva. Vybírá si nejmenší z judských městeček, aby zde narodil Jeho jediný Syn. Nepatrné místo na mapě světa. V době proroctví Micheáše místo celkem bezvýznamné a v době narození Krista ještě bezvýznamnější. Bůh dělá svou práci skrytě. Ježíš se nenarodil do královského paláce, nepřišel do Říma, které bylo v době Jeho narození nejvýznamnějším městem celé říše, nenarodil se dokonce ani v Jeruzalémě, ale v Betlémě. V maličkém Betlémě, v době narození Krista přeplněném lidmi, takže se nenašlo lepší místo k přenocování a k porodu, než byl chlív, kde nově narozené dítě položili do žlabu na krmení dobytka. Kdo by zde hledal velkého krále? Kdo by právě sem zamířil za Spasitelem světa? Ale byli tady lidé, kteří sem byli posláni – pastýři z pastvy, které sem poslal anděl a kteří se klaněli nově narozenému Králi a mudrci z východu, kteří přinesli své dary.

Vedle nich zde byli takoví, kteří velmi dobře věděli, kde se má Mesiáš narodit. Slyšeli dokonce, že se narodil. A přesto zůstali doma. To je varující. Bůh nás chraň, abychom byli lidmi, kteří budou mít znalosti teologie i zeměpisu, jako tito zákoníci a farizeové, ale kteří nebudou jednat podle Jeho slova a nepoznají toho, o kterém mluví Písma. A to nás vede ke druhému bodu dnešního kázání:

II. Identita narozeného Krista

  • A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. (Mi 5,1)

Prorok Micheáš nám ukazuje na dvě veliké charakteristiky Spasitele. Mluví o tom, že bude vládcem a mluví o Jeho původu – Jeho původ je odpradávna. Podívejme se na tyto dvě charakteristiky blíže.

Micheáš říká, že Mesiáš bude vládcem. Tak pokračuje v zaslíbení, které bylo dané Jákobovi, že nebude zbaven žezla. Izajáš, který žil zhruba ve stejné době jako Micheáš, říká, že na Jeho rameni spočine vláda (Iz 9,6) a bude nazván vládcem pokoje (všimněte si čtvrtého verše v Micheášovi 5 – On sám bude pokoj). Mesiáš je dokonalým Davidovským králem. Jeremjáš o Něm říká:

  • Jeho vznešený vůdce bude pocházet z něho, jeho vládce vzejde z jeho středu. Dovolím mu přiblížit se a on bude ke mně přistupovat. Kdo by se sám mohl odvážit ke mně přistupovat? je výrok Hospodinův. (Jr 30,21)

Vznešený vůdce, vládce, Matouš říká ‚vévoda‘, panovník. Vládce Izraele, tedy Božího lidu. Pochází z Izraele, je jedním z nich. Není to jeden z jejich současných vládců – Achaz, Chizkijáš nebo Menaše – ti se narodili v Jeruzalémě a vládli jenom nad Judou. Nebyli vládci Izraele. Ale Mesiáš bude jedním z nich. Přijde do svého vlastního. Víme dobře, jak to bylo a co o tom napsal Jan – jeho vlastní ho nepřijali (J 1,11). Jeho vlastní podle těla svým postojem prokázali, že nepatří mezi jeho ovečky, ale jsou kozlové. Právě tak to vysvětloval Pán Ježíš farizeům, když jim ukazoval příčinu jejich nevěry:

  • Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. (J 10,26)

Mesiáš bude vládnout nad celým Izraelem. Má jméno Ježíš:

  • … neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Mt 1,21)

On přišel, aby jako dobrý pastýř položil svůj život za své ovce, za svůj lid. Proto Ježíš vysvětloval farizeům:

  • Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř. (J 10,16)

Jeden Boží lid, jediný pravý Izrael a jediný Král, vládce, který mu vládne. Tím lidem jste moji milí, vy.

  • Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1Pt 2,9)

Máme jediného vládce, jediného Panovníka, kterým je Kristus. Jsme Jeho novým lidem, který je složený z tělesných Židů i pohanů, ale má nové srdce, novou přirozenost, je to nové stvoření. A Nový zákon nám odhaluje ještě mnohem více, než mohl Micheáš jenom tušit. Micheáš mluví o vládci, Nový zákon ukazuje, že Kristus se stal hlavou a církev je Jeho tělem. To je obraz dokonalé vlády. Poslechněte si, jak mluví o Kristově vládě list Efezským:

  • Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. ‚Všechno podrobil pod jeho nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest. (Ef 1,20-23)

Micheáš ukazuje také na původ Mesiáše a to je druhá charakteristika, kterou nacházíme v našem textu – jeho původ je odpradávna, ode dnů věčných. Micheáš nás nechce nechat na pochybách o tom, kým bude Mesiáš – jeho původ je věčný. On je od počátku, jak říká Jan. Micheášovi dost možná zůstalo skryto, o čem přesně mluví. Petr říká, že proroci zkoumali svá vlastní proroctví a hledali, na jaký čas a na jaké okolnosti ukazují ty věci, které jim Bůh zjevil. Ale nebylo jim dáno, aby tomu porozuměli, protože tyto věci byly odhaleny teprve v posledním čase – s příchodem Krista je Bůh zjevil apoštolům a prorokům.

Ale na druhé straně můžeme vidět farizeje, kteří se setkali s Kristem a porozuměli tomu, že je tím, za koho se prohlašuje. Často je to vedlo k tomu, že chtěli Pána Ježíše zabít. Odmítali uznat Jeho vládu i Jeho mesiášský nárok. Když mluvil o svém věčném původu, buď se mu vysmáli, nebo se přímo rouhali. Když jim řekl, že Abraham se rozjásal, když viděl Jeho den (vzkříšení):

  • Židé mu řekli: ‚Ještě ti není padesát a viděl jsi Abrahama?‘ Ježíš jim odpověděl: ‚Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.‘ Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. (J 8,57-59)

Je mnoho textů, které ukazují na Kristův věčný původ, což je jenom jiné vyjádření Kristova Božství. Jenom Bůh je věčný, jenom Bůh má svůj původ od pradávna, ode dnů věčných. Nikdo jiný, žádná stvořená bytost na sebe nemůže nic podobného vztáhnout. Andělé byli stvořeni prvního dne stvoření, a jásali, když Bůh zakládal zemi a upevňoval její pilíře. Člověk byl stvořen šestého dne. Ani andělé ani lidé na sebe nemohou vztáhnout Micheášova slova – jedině Kristus, Bůh, který přišel v těle.

  • Je bez otce, bez matky, bez předků, jeho dny nemají počátek a jeho život je bez konce. (Žd 7,3)

To je ten vévoda, který se narodil v Betlémě, který již nyní vládne jak nad svým lidem, tak nade vším stvořením, neboť mu byla dána veškerá moc na nebi i na zemi. Před ním se skloní každé koleno na nebi, na zemi, i pod zemí, a k slávě Boha Otce bude každý jazyk vyznávat, že Ježíš Kristus je Pán. Dává se nám poznat jako ten, který říká:

  • Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. (Zj 1,17-18)

On je počátek i konec. To je Mesiáš, který se narodil v judském Betlémě! A to nás vede ke třetímu bodu dnešního kázání:

III. Dílo narozeného Krista

Viděli jsme okolnosti narození Mesiáše, vysvětlili jsme si, proč se narodil v nejmenším z judských městeček, v Betlémě. Je to věčný Bůh, Otec věčnosti, Vládce pokoje. A Micheáš nám ukazuje, jak bude jednat se svým lidem:

I postaví se a bude je pást v Hospodinově moci, ve vyvýšeném jménu Hospodina, svého Boha, a budou bydlet bezpečně. (Mi 5,3)

Zde je velmi zajímavé vyjádření. Postaví se a bude je pást. Jedná se o ekvivalent toho, co jsme viděli v prvním verši – vládnout. Podívejte se, co řekli Izraelci králi Davidovi, když za ním přišli do Chebrónu, aby ho udělali králem:

  • Už tenkrát, když králem nad námi byl Saul, vyváděl a přiváděl jsi Izraele ty. Tobě Hospodin řekl: ‚Ty budeš pást Izraele, můj lid, ty budeš vévodou nad Izraelem.‘ (2S 5,2)

Pást a vládnout je totéž. Pastýř je vládce, vůdce. Pastýř je tím, kdo vede. A to znamená, že je také tím, kdo se stará, kdo pečuje, kdo sytí. Kdo vodí na klidná místa u vod na zelené pastviny. Micheáš nás vede k Hospodinovu pastýři, k dokonalému pastýři, který se vždycky postará o své ovečky. Který vyhledá zaběhnutou, ošetří zraněnou, nasytí hladovou. On je dobrý pastýř. Takový pastýř pokládá svůj život za své ovce. Ježíš je tím, kdo se stará. Podívejte se na to, jak dokonale se postaral o nás – vykoupil nás z otroctví hříchu, očistil nás od hříchu, dal nám nové srdce, do nitra nám vložil svého Ducha, kterým nás posvěcuje a uvádí nás skrze Něj do veškeré pravdy, abychom se sytili pravdou, Božím slovem. Dal nám své Slovo, Bibli, abychom měli hutný pokrm, shromáždil nás do společenství, kde nás zahrnuje svou láskou a naplňuje nás pokojem. Stará se o každý jednotlivý detail v našich životech – nejenom o duchovní věci, které jsem teď vyjmenoval, ale stará se úplně o všechno. Jeho péče je taková, že bychom to sami nikdy ani nevymysleli. Možná neodpovídá všem našim představám, ale vždy, když se nakonec podíváme zpátky, musíme Mu vzdát chválu, protože Jeho zaopatření je skutečně dokonalé. Proto nám stále opakuje:

  • Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží. (1Pt 5,7)

Ježíš je pastýř, který se stará, protože mu na nás záleží. Jsme totiž Jeho lidem, jsme jeho ovečkami, jsme těmi, které mu Otec daroval před stvořením světa, kvůli kterým se stal člověkem, aby na svém těle vzal na sebe naše hříchy a nesl Boží hněv.

Náš text říká: „Postaví se a bude je pást…“ Ono ‚postaví se‘ odkazuje na pastýře na stráži, na pastýře, který bdí, který bedlivě střeží svůj lid. Proto může Ježíš tak směle prohlásit:

  • … nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. (J 10,28)

Skrze proroka Micheáše přichází ujištění pro Boží lid. Jejich Mesiáš se o ně postará. On je dokonalým pastýřem. David byl skvělým pastýřem. Když se postavil proti Pelištejci Goliášovi, král Saul ho zrazoval, ale:

  • David řekl Saulovi: „Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev anebo medvěd, aby odnesl ze stáda ovci, hnal jsem se za ním a bil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. Když se proti mně postavil, chytil jsem ho za dolní čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil. Tvůj služebník ubil jak lva, tak medvěda. (1S 17,34-36)

To je pastýř, který se stará o své stádo. Ježíš je větší než David. Nepustí žádnou ze svých oveček. Nikdo je nemůže vyrvat z Jeho ruky. Neexistuje moc, která by mohla donutit Božího syna, aby vzdal třeba jen jediné ze svých ovcí. Nikdo z těch, za které zaplatil svou krví, neskončí v ohnivém jezeře, protože On je pastýř, který stojí na stráži, který koná své dílo v našich životech a co začal, dovede až do konce (Fp 1,6). Je pastýřem, který se za nás jako náš velekněz ve dne v noci přimlouvá před Božím trůnem. A znovu je v našem textu odkaz na Kristovo Božství, protože je nám řečeno, že bude pást svůj lid v Hospodinově moci, v Hospodinově jménu. To je přesně způsob, jak Ježíš jednal. Učedníkům říká:

  • Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo. (J 4,34)

To bylo možné jenom tak, že On a Otec jsou jedno (J 10,30). Je zde znovu odkaz na to, že Kristus musí být Božím Synem, že musí být pravým Bohem a jako potomek Davidův také plně člověkem. To je celá hloubka a význam zaslíbení, které čteme u proroka Micheáše. Co z toho vyplývá pro nás? Micheáš to říká uprostřed třetího verše:

  • … a budou bydlet bezpečně… (Mi 5,3)

To je o pokoji, který přichází společně s poznáním Mesiáše, s porozuměním tomu, kdo je náš Král a jaké je Jeho dílo. Jestliže jste v Kristu, potom jste na nejbezpečnějším místě na světě. A je jedno, jestli budete uprostřed bouře, nebo války, jestli budete v zajetí Islámského státu nebo v jakékoliv život ohrožující situaci. Protože jestliže jste v Kristu, potom máte jistotu, že váš život je navěky skryt v Bohu. To neznamená, že bychom měli být lehkovážní nebo že bychom se měli bezstarostně vystavovat nebezpečí – to jistě ne. Ale znamená to, že náš Vévoda a náš Pastýř nás s naprostou jistotou dovede až do našeho nebeského domova, do příbytků, které pro nás nyní připravuje. V Novém zákoně zní jako refrén slova: „Nebojte se.“ To je pevný Boží základ, který trvá:

  • ‚Pán zná ty, kdo jsou jeho‘ a ‚ať se odvrátí od nespravedlnosti každý, kdo vyznává jméno Páně‘. (2Tm 2,19)

Bůh nás volá k tomu, abychom v pokoji s ujištěním od Ducha svatého spočinuli na tom nejbezpečnějším místě v tomto světě, tedy v náručí svého Pastýře, Krista. Jakékoliv jiné místo, i kdyby se nám zdálo sebevíc bezpečné, je místem, které vede přímo do záhuby. Mimo Krista není žádné skutečné bezpečí. Jenom v Něm a s Ním budeme bezpečně bydlet. Musíte se ujistit, milí přátelé, zda jste skutečně v Kristu. Věříte v Něj? Spoléháte cele na Něj? Je tím, v kom jste složili všechnu svou naději? Je Kristus, v něhož věříte, tím Mesiášem, kterého nám zjevuje Boží slovo? Jsou to vážné otázky, které si musíme klást stále znovu bez ohledu na to, jak dlouho věříme v Krista. Potřebujeme se ujistit, že jsme skutečně v Kristu, protože jenom tak si můžeme být jistí, že budeme v bezpečí. A pokud byste zjistili, že Kristus není Pastýřem vašeho života, prosím vás, abyste nečekali na nic a činili pokání, tedy litovali této své vzpoury proti Němu a cele se obrátili k Němu. Jenom tak je možné najít pokoj a bezpečí. Proč tomu tak je, důvod tohoto bezpečí, je vysvětlen v závěru třetího verše a v posledním bodě dnešního kázání – a je jím:

IV. Velikost narozeného Krista

Když Micheáš mluví o pastýři Izraele, říká, že:

  • … jeho velikost bude nyní sahat až do dálav země. (Mi 5,3)

To je důvod, proč s Ním můžeme být a jsme v bezpečí. On je svrchovaný král, který vládne nad celou zemí. Je Králem svého lidu a tomuto lidu je také Pastýřem. Ale on je Králem až do dálav země. Jemu byla dána veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28,18). Nic se nevymyká této moci. Není to tak, jak mi napsal jeden čtenář Zápasu o duši, který tvrdí, že „zde na Zemi se neděje vše v souladu s Boží vůlí. Jinak řečeno: Bůh chce něco ale na Zemi se děje něco jiného.“ Pokud by Bůh byl takový, potom by nebyl ničím větším než nějakým lokálním božstvem, bůžkem, který nemá moc zachránit člověka, který není ani králem, ani pastýřem, který se stará o svůj lid. Pokud Bůh potřebuje svolení člověka k tomu, aby mohl konat svou vůli, potom je skutečným bohem člověk. Ale podívejte se do našeho textu! Co říká prorok Micheáš o Kristu? Jeho velikost bude sahat až do dálav země!

Nic se nevymyká Jeho vládě. To je důvod, proč může s jistotou říct, že „nikdo je nevytrhne z mé ruky“. A když říká nikdo, myslí tím nikdo. Pokud je v moci člověka vytrhnout se z ruky svého pastýře, jak někteří s oblibou tvrdí, potom je moc člověka větší než moc takového pastýře, potom je velikost člověka větší než velikost pastýře. Ale to je v přímém protikladu k tomu, co říká Micheáš o Mesiáši, který se narodí v Betlémě efratském.

To je náš Spasitel! To je Kristus, který byl zaslíben skrze proroka Micheáše před dvěma tisíci sedmi sty lety. To je Kristus, který se podle proroctví narodil v Betlémě, bez královských fanfár, mimo pozornost většiny světa. To je Kristus, který je tím dobrým pastýřem, který se stará o své ovečky, který chrání a který je bezpečně dovede do svého ovčince. To je Kristus, jehož velikost budeme obdivovat a oslavovat celou věčnost a nikdy nedojdeme na konec, nikdy tím nebudeme nasyceni. Nikdo není nad Krista. Žalmista říká:

  • A panovat bude od moře až k moři, od Řeky do dálav země. (Ž 72,8)

To je náš Pán, to je naše jistota, On je náš pokoj. Narození tohoto Krista si připomínáme – a spolu s narozením také Jeho druhý příchod, advent, kdy se zjeví:

  • … v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. (Mt 16,27)

Jedny přijme do své slávy, protože jsou to Jeho ovečky, a pak už budeme navždy s Ním, zatímco druhé odmítne se slovy: „Jděte ode mě, kdo se dopouštíte nepravosti“ (Mt 7,23). A jejich údělem bude ohnivé jezero, když předtím skloní svá kolena před Jeho velikostí a slávou. Amen.