Zpráva, za kterou je třeba bojovat

V našem studiu nesmíme zapomenout na skutečnost, že v originálním textu nebylo žádné dělení na kapitoly a verše. To je pozdější dodatek, který vznikl jako pomůcka, abychom se mohli lépe orientovat v Písmu. Je to moc dobrá pomůcka, ale někdy nám trochu znesnadňuje lepší pochopení textu. Například náš dnešní text je pokračováním Pavlovy argumentace z druhé poloviny první kapitoly. Pavel vysvětluje Galatským, že evangelium, které jim kázal, je evangelium, které přijal od Ježíše Krista. Nepřijal ho od žádného člověka, nenaučil se mu od lidí, ale přijal ho od Ježíše Krista. Toto evangelium kázal od samotného počátku hned po svém obrácení – kázal ho v Damašku, kázal ho v Arábii, v Jeruzalémě, v Kilikii i v Sýrii. Toto evangelium přišel kázat také do měst v Galacii. V našem dnešním textu pokračuje ve svém argumentu a ukazuje, že nakonec se přece jenom vypravil do Jeruzaléma a předložil evangelium apoštolům, aby se ujistil, že jeho dosavadní úsilí, nebylo marné. Ale při té příležitosti došlo k vážnému útoku na evangelium, který byl věrnou kopií toho, co se dělo v církvích v Galacii – Titus, kterého Pavel vzal s sebou do Jeruzaléma, byl nucen k tomu, aby se obřezal. Pavel ovšem nic takového nedovolil a obhájil pravdu evangelia nejenom pro Tita a Galatské, ale i pro nás.

Pojďme nyní k prvnímu bodu dnešního textu, k prvním dvěma veršům druhé kapitoly, které mluví o tom, jak bylo:

I. Evangelium projednané (v. 1-2)

  • Ga 2:1-2 Potom jsem se po čtrnácti letech znovu vypravil do Jeruzaléma spolu s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. Šel jsem tam na Boží pokyn a těm, kteří jsou ve zvláštní vážnosti, jsem v soukromí předložil evangelium, které zvěstuji pohanům, aby snad moje nynější i dřívější úsilí nebylo nadarmo.

Pavel kázal evangelium, které mu Kristus zjevil. Kázal ho celých čtrnáct let. Tato doba označuje nejspíš celé období od Pavlova obrácení, tedy včetně oněch tří let v Arábii. Během této doby nepotřeboval konzultaci ani svolení od apoštolů, aby mohl kázat evangelium. Nepotřeboval jejich potvrzení. Po třech letech se sice setkal s Petrem a s Jakubem, ale dalších jedenáct let, které strávil v Kilikii a Sýrii, se obešel bez nich.

Ale nakonec – po čtrnácti letech, přece jenom šel do Jeruzaléma. Nedokážeme úplně přesně zrekonstruovat všechny okolnosti, ale máme tady alespoň pár zmínek, které nám mohou pomoci. Pavel píše, že se vypravil do Jeruzaléma na Boží pokyn. Podle všeho to koresponduje s Lukášovým záznamem ve Skutcích. Pavel strávil dlouhou dobu v Kilikii a Sýrie, kde kázal evangelium a kde ho nakonec vyhledal Barnabáš a přivedl ho do Antiochie. V Antiochii vznikla první církev, která byla složená převážně z pohanů. V Antiochii byli také učedníci Ježíše Krista poprvé nazváni křesťané, doslova kristovci, což je lepší, než křesťané, protože to odkazuje na Pána Ježíše Krista a mluví to o člověku, který je Kristův, zatímco slovo křesťan mluví o tom, kdo je pokřtěný. Lukáš zapsal:

  • Sk 11:27-30 V těch dnech přišli z Jeruzaléma do Antiochie proroci. Jeden z nich, jménem Agabus, veden Duchem předpověděl, že po celém světě nastane veliký hlad. To se také stalo za císaře Klaudia. Proto se učedníci rozhodli, že každý podle svých možností pomůže bratřím v Judsku. Učinili to a poslali sbírku po Barnabášovi a Saulovi jeruzalémským starším.

Pavel šel na Boží pokyn do Jeruzaléma spolu s Barnabášem. Při té příležitosti také v soukromí, nikoliv veřejně předložil své evangelium. Víme dobře, co se často dělo, když Pavel předkládal evangelium veřejně, proto bylo nepochybně moudré, že předložil evangelium v soukromí. Ale důvod, proč předložil své evangelium apoštolům v soukromí, byl závažnější. Pavel se nestyděl za evangelium a byl ochoten ho kdykoliv veřejně kázat. Ale do Jeruzaléma nepřišel pro souhlas, ani pro ujištění. Nepředložil evangelium apoštolům kvůli tomu, že by si nebyl jistý, zda evangelium, které káže, je skutečně Kristovo. Vždyť sám před okamžikem velmi jasně prohlásil:

  • Ga 1:8-9 Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!

Pavel neměl pochybnosti o tom, že evangelium, které kázal, je jediné pravé evangelium. Jiné evangelium není. Nepochyboval o tom při psaní tohoto listu, a nepochyboval o tom ani předtím. Kdyby pochyboval, nedávalo by to žádný smysl v jeho argumentaci v listu Galatským. Ale spíše to ukazuje, že se s nějakými problémy již setkal v Antiochii a možná dokonce ještě dříve. Ode dne letnic se zpráva evangelia šířila do celého světa. V den letnic byli v Jeruzalémě Židé ze všech koutů světa a někteří z nich se stali křesťany. Ale jak říká Lukáš, nepřestali být Židy, nepřestali žít jako Židé a nepřestali žít podle Mojžíšova zákona. A šířili evangelium jenom mezi Židy (Sk 11,19). I Petr takto žil, dokud ho Pán nepovolal k tomu, aby kázal evangelium i pohanům. V desáté kapitole Skutků čteme o tom, jak měl Petr vidění, ve kterém mu Pán ukázal, že se nemá stranit pohanů, protože co Bůh očistil, nemá člověk pokládat nečisté (Sk 10,15). Potom kázal evangelium Kornéliovi a všem v jeho domě. Tyto události se staly v době, kdy Pavel kázal evangelium v Sýrii a Kilikii. A všimněte si, že Lukáš věnoval hodně místa tomu, aby vysvětlil Petrovo jednání (kap. 10 a první polovina kap. 11). Proč to tak bylo? Odpověď najdeme v Písmu:

  • Skutky apoštolské 11:2-3 Když přišel Petr do Jeruzaléma, začali mu bratří židovského původu vyčítat: „Navštívil jsi neobřezané lidi a jedl s nimi!“

Narozdíl od Petra Pavel takové problémy neměl. Od počátku ho Pán posílá k pohanům. Od samotného počátku, kdy se mu Ježíš dal poznat na cestě do Damašku, ukazuje Pavlovi, že evangelium je pro pohany a nikoliv v tom smyslu, že by se nejprve, nebo spolu s evangeliem museli stát Židy. O Pavlovi se proslýchalo, že prý učí:

  • Skutky apoštolské 21:21 … všechny židy, žijící mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše: aby přestali obřezávat své syny a žít podle otcovských zvyků.

Pavel učil evangelium Ježíše Krista o spasení z milosti skrze víru. Kázal prostou zvěst, že Ježíš Kristus je Boží Syn, který na sebe vzal lidské tělo, stal se člověkem a v podobě člověka podstoupil smrt na kříži. Svou smrtí zaplatil za hříchy všech, kdo v něj uvěří. Za ně nesl na svém těle Boží hněv, který se zjevuje z nebe proti každé nepravosti a bezbožnosti lidí. Zemřel, byl pohřben a třetího dne vstal z mrtvých. A kdokoliv v něj uvěří, tomu budou odpuštěny jeho hříchy, Bůh z něj učiní své milované dítě a bude mít život věčný. To bylo celé Pavlovo evangelium. Přesně toto evangelium kázal Židům i pohanům. Dobře to shrnuje v listu Efezským:

  • Efezským 2:13-15 Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. V něm je náš pokoj, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj.

Tohle byla Pavlova zpráva od samotného počátku. A ačkoliv to náš text výslovně nezmiňuje, je nepochybné, že s touto zprávou narážel mezi Židy všude, kamkoliv přišel. Proto využil té příležitosti, kdy šel se sbírkou do Jeruzaléma a v soukromí předložil apoštolům evangelium, které zvěstoval. Bylo to proto, aby mohl říci svým odpůrcům přesně totéž, co teď píše Galatským – evangelium, které kážu, je Kristovo evangelium a pokud se vám to příčí a myslíte si, že kážu jiné evangelium, než jaké se káže v Jeruzalémě, zeptejte se na to v Jeruzalémě apoštolů. Oni sami vám řeknou, že jiné evangelium není. Je jenom jedna dobrá zpráva o spasení z milosti skrze víru v Ježíše Krista, která je Boží mocí ke spasení jak pro Židy, tak pro pohany. Jak ale rozumět tomu, že by Pavlova práce vyšla naprázdno?

Jediné rozumné vysvětlení v kontextu našeho listu vyplývá z toho, že by se prokázalo, že apoštolové v Jeruzalémě to vidí stejně jako učitelé, kteří nyní přišli do Galácie. To by nevynulovalo Pavlovo úsilí. Pavlovi bylo evangelium dané samotným Kristem, a i kdyby se všichni apoštolové postavili proti němu, Pavel by dál trval na pravdě evangelia. Ale kdyby k něčemu takovému došlo, falešná zpráva by se šířila ještě víc a ve sborech, které Pavel do té doby založil, by byl stejný zmatek, jako nyní v církvích v Galacii. Mnoho z Pavlova úsilí by vyšlo nadarmo – právě tak jako v Galacii:

  • Galatským 4:8-9 Dříve jste však neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy nejsou. Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví? Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky! Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo.

Mohlo by přijít nazmar, kvůli falešným učitelům, kteří učili, že ke Kristu je třeba přidat ještě Mojžíše, aby pravda byla celá. Ze stejného důvodu se bál, aby jeho úsilí nebylo marné a proto šel v soukromí za apoštoly, aby bylo jasné, že evangelium je jenom jedno jediné. A toto evangelium vždy bylo a bude pod útokem falešných bratří. To je další bod našeho kázání:

II. Evangelium napadené (v. 3-4)

  • Ga 2:3-4 Ale ani Titus, který tam byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen, aby se dal obřezat, jak chtěli ti, kteří předstírali, že jsou bratří, a pokoutně se mezi nás vetřeli s úmyslem slídit po naší svobodě, kterou máme v Kristu, aby nás uvedli do otroctví zákona.

Pavel šel do Jeruzaléma s ovocem evangelia – nesl sbírku pro chudé. Šel i s jiným plodem evangelia – s Titem, který byl pohan a uvěřil v Pána Ježíše Krista. A šel tam také proto, aby hájil pravdu evangelia. A bylo to bezpodmínečně nutné. Nejenom, že se již dříve setkával s opozicí proti evangeliu, ale i na této cestě došlo k prudké konfrontaci. Objevili se tu lidé, které Pavel nazývá falešnými bratry, kteří chtěli, aby se Titus obřezal.

Pavel tady používá jazyk detektivního žánru. Mluví o falešných bratrech, pseudo-bratrech. To jsou lidé, kteří ať již vědomě nebo nevědomě předstírají, že jsou křesťané, ale ve skutečnosti jimi nejsou. Jsou to lidé, o nichž píše Jan, když říká, že vyšli z nás, ale nebyli z nás (1J 2,19). Jsou to falešní učitelé, pastýři, kteří pasou sami sebe, jak je popisují proroci (Ez 34, Jr 23). Juda (Ju 12) o nich píše, že jsou jako mraky slibující déšť, které ale nemají ani kapku životodárné vody. Vypadají sice, že z nich zaprší, ale jsou prázdní. Pavel ve druhém listu Timoteovi říká:

  • 2Tm 3:5 Budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat.

Pavel říká v našem textu, že se mezi nás vloudili, vetřeli s úmyslem slídit. Jsou to špióni, kteří chtějí vypátrat vzácný poklad, který v Kristu máme, jímž je křesťanská svoboda, ale nejsou to jenom špióni a slídilové, ale jsou to zákeřní otrokáři, protože přicházejí zotročit. Nejsou tady jenom proto, aby získali tajemství a šli pryč, není to jenom taková průmyslová špionáž, která se spokojí s ukradením know-how, ale je to přímo diverzní činnost. To jsou lidé, kteří vedou válku proti svatým. Ale pozor! Nejedná se o otevřený boj, o konfrontaci, o čelní srážku, ale je to partyzánská válka, je boj z týlu, boj zevnitř. Vloudili se mezi nás a chtějí nás zotročit.

Milí svatí, Boží slovo tady říká, že v Božím lidu byli, jsou a budou lidé, kteří budou vypadat jako ovce, kteří budou možná trochu i páchnout jako ovce, ale ve skutečnosti to budou vlci, kteří trhají a žerou ovce. Boží slovo nás tady varuje a říká nám, že nesmíme být naivní a skočit každému na špek. Víte, co má každý falešný učitel? Má Bibli.

Ke křesťanům v Galacii přišli lidé, kteří říkali, že věří v Ježíše. I vy věříte v Ježíše? To je skvělé! Ale slyšeli jste také o obřízce? Jistě, ale evangelium je přece o spasení z milosti skrze víru, ne? Samozřejmě, ale nevíte, co říká Boží slovo? Podívejte se do Gn 17: Abraham byl zachráněn, protože uvěřil Hospodinu. A co bylo znamením smlouvy mezi Bohem a Abrahamem?

  • Gn 17:10 Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán.

A neříká to znovu Mojžíš v zákoně (Lv 12,3)? To je jednou provždy platné nařízení, které platilo jak pro Abrahama, tak pro Mojžíše a pro Izraelce. Pavel vám o tom neřekl? To je jasné, on úplně nerozumí evangeliu a taky nechce říkat takové těžké věci lidem, protože potom by ho nechtěli poslouchat. My Pavla známe. Ale my jsme přišli z Jeruzaléma a z Judska, tam jsou apoštolové a všichni jsou obřezaní a nechávají obřezávat své děti. Abyste se opravdu líbili Bohu a skutečně došli spasení, musíte se nechat obřezat a musíte zachovávat Mojžíšův zákon. Víra v Ježíše je dobrá a bez ní nikdo nebude spasen, ale jestli nebudete zachovátat Mojžíšův zákon, nemůžete být zachráněni.

Takhle nějak to mohlo vypadat v Galacii. A takhle nějak to vypadá dodnes. Stále přicházejí lidé, kteří by chtěli sebrat křesťanům svobodu, kterou mají v Kristu a chtěli by křesťany zotročit. A toto zotročení může probíhat nejrůznějším způsobem. Od toho přísně teologického, který máme popsaný v listu Galatským, kdy se lidé snaží přidat k evangeliu zákon, vedou lidi do zákona Mojžíšova a říkají, že jestli nebude vaší normou Mojžíšův zákon, nebo alespoň jeho část známá jako desatero, nemůžete být spaseni. Ale co říká Písmo o křesťanovi?

  • Římanům 7:4 Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu.

A podívejte se dobře na to, co Pavel píše ve druhé polovině druhé kapitoly Galatským. Je zde naprosto zásadní a šokující prohlášení:

  • Ga 2:19 Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha.

Mohu žít pro Boha jenom tehdy, pokud jsem mrtev pro zákon. Jenom pokud zemřeme spolu s Kristem, můžeme spolu s Kristem žít pro Boha. Být mrtev zákonu znamená zemřít hříchu, ukřižovat sám sebe spolu s Kristem. Hřích má svou moc ze zákona, proto Pavel mluví o tom, že ti falešní bratři chtěli znovu uvést křesťany do otroctví. Když je vedli k zákonu, vedli je zpátky do moci hříchu, vedli je k tomu, z čeho byli Kristovým křížem vysvobozeni. Jestliže chcete mít zákon jako normu svého křesťanského života, potom se zavazujete plnit tento zákon do posledního puntíku.

  • Ga 5:1-3 Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho. Slyšte, co vám já Pavel říkám: Dáváte-li se obřezat, Kristus vám nic neprospěje. Znovu dosvědčuji každému, kdo se dá obřezat, že je zavázán zachovávat celý zákon.

Jestliže jste zemřeli spolu s Kristem hříchu, hřích už neovládá vaše smrtelné tělo, ale vládne v něm Duch svatý. To neznamená, že už nezhřešíme, ale znamená to, že hřích nevládne. Znamená to, že mocí Ducha přemáháme hříšné touhy lidské přirozenosti, touhy těla. Adam byl stvořen se schopností zhřešit, a zhřešil. Po jeho pádu se všichni Adamovi potomci rodí bez schopnosti nehřešit, a žijí v temnotě hříchu a ve stínu smrti. Nové narození dává člověku schopnost nehřešit, tedy mocí Ducha přemáhat hřích. Už máme nového ducha, vnitřního člověka stvořeného Bohem, který nemá schopnost hřešit, ale je v těle, které je propadlé hříchu. Proto má znovuzrozený člověk schopnost nehřešit. A čekáme na Kristův příchod a vzkříšení těla, protože nové tělo stvořené Bohem nám odejme schopnost hřešit. Tehdy budeme dokonale svobodní, naše vůle i naše tělo, náš vnitřní i vnější člověk bude naprosto svobodný, což neznamená nic menšího, než že nebude mít schopnost hřešit, protože bude mít podíl na Boží svatosti. Proto sláva nového člověka, nového stvoření o tolik přesahuje slávu starého, prvního člověka, Adama. To je svoboda, kterou nám vydobyl Kristus.

Tuto svobodu nám chtějí ukrást ti, kdo se vloudili do Božího lidu, kdo se vydávají za křesťany, ale nejsou jimi. Poznáte je po ovoci, protože na jejich životě není vidět ovoce Božího Ducha: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Chtějí zotročit křesťany tím, že je uvedou do pout zákona, nebo náboženství, lidských výmyslů a příkazů, nebo do otroctví hříchu, chtějí panovat nad životy křesťanů, mít je pod kontrolou a ovládat je jako své otroky. Pozor na takové lidi! Jsou to lidé v církvi, jsou to lidé na křesťanských konferencích, jejich knihy najdete na pultech křesťanských knihkupectví, jsou na křesťanských webových stránkách a na sociálních sítích. Písmo nás připravuje na to, že takoví lidé tady budou, ukazuje nám, že jsou velmi nebezpeční a říká nám také velmi jasně, jak se k nim máme postavit.

Jde tady o samotnou podstatu evangelia. Byli tu lidé, kteří říkali, že Titus kromě Krista potřebuje ještě něco dalšího, aby byl skutečným křesťanem, aby se mohl nazývat křesťanem, aby byl zachráněn. Potřebuje Krista a obřízku. Potřebuje Krista a Mojžíšův zákon. Potřebuje Krista a křest ve vodě. Potřebuje Krista a svátosti. Potřebuje Krista a členství v církvi. Potřebuje Krista a křest Duchem svatým s mluvením v jazycích. Potřebuje Krista a slušné oblečení a pěkné chování. Potřebuje Krista a kalvinismus. Potřebuje Krista a ekumenickou lásku. Potřebuje Krista a … můžete si dosadit cokoliv dalšího, co si jen vymyslíte, protože všechno už lidé vyzkoušeli a o tom všem můžeme jasně a jednoznačně prohlásit, že se jedná o jiné, falešné evangelium, které vede k prokletí. Kristus a … nebo Kristus plus – to je jiné evangelium. Pavlovo evangelium zjevené samotným Kristem, je velmi dobře popsané na začátku třetí kap.:

  • Galatským 3:1 Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil - vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný!

Ježíš Kristus ukřižovaný – to je naše evangelium. Pavel nechtěl nikdy kázat nic jiného, než Kristův kříž. Cokoliv jiného, cokoliv, co bychom přidávali ke kříži, dělá z dobré zprávy zprávu špatnou, z pravého evangelia evangelium falešné a z milosti nezřízenost. A to nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání, o kterém bychom mohli také mluvit jako o úhelném kameni evangelikálního, biblického křesťanství. Biblické křesťanství totiž nejenom šíří pravé evangelium, ale také hájí pravdu evangelia proti všem bludům, které tuto pravdu chtějí zničit, poskvrnit nebo převrátit.

III. Evangelium obhájené (v. 5)

  • Ga 2:5 Před těmi jsme však ani na okamžik necouvli a nepodrobili jsme se jim, aby vám byla zachována pravda evangelia.

Falešní bratři tlačili na Tita, na Pavla i na Barnabáše, aby se Titus nechal obřezat. Slovesa, která jsou ve třetím a potom v pátém verši, jsou velmi silná a ukazují, že to nebylo nějaké pošťuchování, nebo snaha ovlivnit názor nebo postoj, ale že tady byl velký tlak. Tlačili na Tita a na Pavla, nutili Tita dát se obřezat. „Musíš to udělat, jinak nejsi křesťan.“ Ale Pavel ani Titus ani Barnabáš neustoupili a nepodřídili se. Ekumenický překlad používá slovo „nepodrobili jsme se“, což je velmi výstižné, protože to dobře ukazuje na nátlak, který byl vyvíjen i na odpor, který tito muži kladli. Nenechali se natlačit do kouta, ale obhájili evangelium.

A o nic jiného nešlo. Šlo o samotnou podstatu evangelia, která byla v ohrožení. Bratři neucouvli ani na okamžik. Nebyli připraveni udělat nějaký kompromis, hlavně aby se zbavili nátlaku, který byl vyvíjen, aby došli klidu, aby už jim dali pokoj. Stalo by se něco tak strašného, kdyby se Titus nechal obřezat? Copak o něco později nenechal Pavel obřezat Timotea? Není to totéž? Není.

Ve Skutcích 16 čteme o tom, že Pavel nechal Timotea obřezat s ohledem na Židy v Lystře a Ikoniu. K tomu si ale musíme říci pár věcí. Nalistujte si se mnou Sk 16. První důležitá věc, kterou potřebujeme pochopit, je kontext. Ve Sk 15 je rozhodnutí, na němž se shodli představitelé jeruzalémské a antiochijské církve, které se týkalo právě obřízky a zachovávání Mojžíšova zákona. Bylo to rozhodnutí Ducha svatého (Sk 15,28), jehož výsledkem bylo, že na pohany nebylo vloženo břemeno obřízky a Mojžíšova zákona. Toto břemeno nemohli unést ani apoštolové ani jejich otcové (Sk 15,10) a proto nebyl nejmenší důvod, proč by mělo být vloženo na pohany. Pavel s Barnabášem a Silas s Judou byli vybráni, aby toto rozhodnutí roznesli po církvích, které se skládaly především z pohanů. Bylo zde jasné slovo, které říkalo, že pohané se nemusí nechat obřezat, aby mohli být křesťany. Toto rozhodnutí bylo učiněno nedlouho potom, co Pavel napsal Galatským.

Další věcí, kterou si musíme ohledně Timotea ujasnit, je skutečnost, že Timoteus byl po matce Židem. I když byl jeho otec pohan, technicky vzato byl z pohledu Židů Židem. Proto bylo – z pohledu Židů – správné, aby byl obřezán. A s tím souvisí poslední věc – Pavel to udělal z ohledu na tamnější Židy. Znovu šlo o evangelium, ale úplně jiným způsobem, než v případě Tita. Zatímco v případě Tita šlo o podstatu evangelia a skutečnost, zda obřízka a zachovávání zákona patří k evangeliu, v případě Timotea šlo o to, aby evangelium mohlo být přineseno také Židům, kteří ještě evangelium neznali. V prvním případě šlo o obhajobu evangelia, v druhém případě o šíření evangelia. Timoteus byl obřezán, aby mohl jako Žid jít mezi Židy a sdílet evangelium s těmi ze svého národa, kteří ho neznají. Titus nebyl obřezán, kvůli Židům, kteří se prohlašovali za křesťany, ale snažili se změnit podstatu evangelia tím, že k němu přidali obřízku a zachovávání zákona.

  • Sk 15:5 Pohané musí přijmout obřízku a musí se jim nařídit, aby zachovávali Mojžíšův zákon.

To byl útok na evangelium, kterému Titus, Pavel i Barnabáš čelili. A neuhnuli ani o krok. Neuhnuli právě proto, že šlo o evangelium a jeho podstatu. Neuhnuli proto, aby Galatským a spolu s nimi i nám byla zachována pravda evangelia. Šlo o pravdu evangelia, a proto nebylo žádné místo k ústupkům nebo kompromisům. Možná ti falešní bratři byli Pavlovi známí z doby, kdy byl horlivým farizejem. Ale Pavel nedal na sentiment, ale postavil se na pravdu evangelia. Nešlo mu o to, aby se líbil lidem, ale chtěl být služebníkem Kristovým, chtěl se líbit Bohu. Možná by se nějak domluvili, možná by našli nějaké společné východisko, možná mohl nechat Tita obřezat a potom pomalu přesvědčovat falešné bratry o pravdě evangelia, možná mohl mít velký vliv mezi těmito vlky, kdyby jim ustoupil v tak drobné věci, jako byla obřízka. Místo toho se Pavel postavil proti nim, ostře se vymezil a oddělil se od nich. Nazval je falešnými bratry, špióny, otrokáři. Neváhal použít takto silné výrazy právě proto, že šlo o samotnou podstatu evangelia.

Nahlíženo očima dnešního běžného křesťana, byl Pavel hrubý, sektářský, farizejský, pyšný, arogantní, tvrdý, netolerantní, samolibý vlastník pravdy, který neuznává jiné názory. Nahlíženo očima Písma, byl Pavel pokorný a věrný služebník, který stál pevně na Slovu pravdy a neuhnul ani o píď, i když na něj tlačili a chtěli jen „drobný“ ústupek, maličký chirurgický zákrok na těle muže, který měl podle Pavla – a podle Písma – důsledky přetrvávající na věčnost. A všimněte si, že Pavel to neudělal jen kvůli sobě, nebo kvůli Titovi, ale kvůli nám. Kvůli zástupům těch, kteří přijdou po něm. Kvůli další generaci a generacím. Aby vám byla zachována pravda evangelia.

Moji milí, jsme ochotní stát stejně pevně na pravdě evangelia? Jste ochotní být neoblíbení? Jste připravení na to, že druzí budou říkat, že tomu nerozumíte, nebo rozumíte věcem špatně, protože nechcete udělat stejné ústupky jako oni? To není něco, co by se týkalo minulosti! Mluvíme o věcech, které jsou velmi aktuální. Mluvíme o evangeliu, které je kompromitované ze všech stran – lidskými skutky, lidským rozhodnutím, které je stavěné nad Boží, záslužnictvím, inkluzivitou, tedy tím, že to není výlučně evangelium, které zachraňuje, ale jsou i další možnosti spasení, což dělá z Krista lháře a z evangelia jednu zprávu z mnoha. Jste připravení čelit vlkům, kteří přicházejí zničit prostou a slavnou nádheru Kristova díla?

Jste připraveni nést svou kůži na trh? Jste pevně zakotveni v radostné důvěře v Krista a v jeho dokonaném díle, abyste obstáli? Milí svatí, potřebujeme plnost Božího Ducha, abychom obstáli v tomto díle a v onen den, až přijde náš Pán, slyšeli z jeho úst ta sladká slova: „Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána“ (Mt 25,21).