Zápas o duši:

Dostatečnost Písma

Verze pro tisk

 

Učení o dostatečnosti Písma se nachází v jádru toho, co znamená být protestant. Protestantismus a římský katolicismus mají mnoho společného, co se týče základní teologie, jako je oddanost učení o Trojici a vtělení. Když však dojde na otázky autority, objevují se velké neshody. Jedna z nich panuje ohledně Písma – je Písmo dostatečné coby autorita pro církev, nebo ne?

Dostatečnost Písma je učení, které je samozřejmě spojeno s množstvím dalších teologických přesvědčení, jako je neomylnost Písma, rozsah kánonu, jasnost nebo srozumitelnost Písma. Toto vše pomáhá formovat naše chápání dostatečnosti, ale přesahuje to rámec tohoto krátkého článku. A tak se zaměřím na toto učení v tom smyslu, jak ji obecně chápou ti, kdo se shodují v těchto otázkách v rámci protestantského vyznání, a jak se odrazila v Druhém londýnském vyznání víry, Třech dokumentech jednoty a Westminsterských standardech.

Co to znamená, že je Písmo dostatečné?

Samozřejmě si musíme vysvětlit, co myslíme tím, že je Písmo dostatečné. Pokud se moje auto rozbije nebo se snažím zjistit, kdo spáchal zločin v obzvláště komplikované detektivce, odpověď nezjistím v Bibli. Nenajdu tam ani diskuzi o lidském genomu, pravidla kriketu, vzory na křídlech severoamerických motýlů. Ve skutečnosti je rozsah dostatečnosti Písma šikovně shrnut v 3. otázce Malého westminsterského katechismu:

Otázka: Co je podstatou učení Bible?

Odpověď: Podstatou učení Bible je, čemu má člověk o Bohu věřit a co Bůh od člověka žádá.

Jinými slovy, Písmo je dostatečné pro konkrétní úkol – odhaluje, kdo je Bůh, kdo je člověk ve spojení s Ním, a jak má tento vztah být vyjadřován, pokud jde o bohoslužbu.

I přes tuto definici však musíme být přesní ohledně podstaty této dostatečnosti. V některých oblastech je Písmo dostatečné ve vyučování principů, ale ne v poskytování konkrétních detailů. Například, i když jasně učí, že by se církev měla setkávat k uctívání v den Páně, neudává přesný čas ani místo. Moje místní shromáždění ani doba naší bohoslužby nejsou nikde v Novém zákoně zmíněny. Dostatečnost Písma není tímto nedostatkem ohrožena. Úmyslem Písma nikdy nebylo vyjadřovat se s přesností k takovým místním detailům.

Poslední poznámka je asi zřejmá. Méně zjevný rys dostatečnosti Písma lze vyvodit z Pavlových pastorálních listů. Když je Pavel píše, odkrývá svůj plán pro po-apoštolskou církev. A proto je pozoruhodné, že prostě Timoteovi a Titovi neříká, aby se ujistili, že sbory mají dostatečné množství výtisků Biblí. Pokud je Písmo samo o sobě dostatečné k zachování pravé víry, jistě by to bylo vše, co by musel udělat. Pavel však nejen zdůrazňuje důležitost Písma, ale také říká, že jsou potřeba služebníci (starší a diákoni) a že je třeba být věrný určitému vzoru zdravého učení (tradice vyjádřená a vyučovaná ve vyznáních víry). Prohlásit tedy, že Písmo je pro církev dostatečné, neznamená, že je to jediná nezbytná věc. Služebníci a vyznání víry (odsouhlasené vzory zdravého učení) se také zdají být základem Pavlovy vize pro po-apoštolskou církev.

Vzhledem k těmto faktorům bychom v jistém smyslu mohli říct, že protestanté věří v nedostatečnost Písma: potvrzujeme, že Písmo není dostatečné pro mnoho drobností každodenního života, jako je údržba motorky a vaření masa na kari. Není dostatečné ani pro každodenní fungování a dobré zdraví sboru – potřebujeme starší, biskupy a vzory zdravého učení. Je však dostatečné k doktrinálnímu obsahu křesťanské víry a pro život církve na základní úrovni. To je to, co chtěl Pavel říct v 2Tm 3,16. Jinými slovy, mluvit o dostatečnosti Písma je jedním ze způsobů, jak říct, že Písmo má jedinečnou autoritu v životě církve a věřících – je směrodatným a dostatečným zdrojem principů víry a jednání.

K čemu je Písmo dostatečné?

Můžeme to rozvést. Za prvé, Písmo je dostatečné jako noetický základ poznávání Boha. To znamená, že všechna teologická tvrzení musí být shodná s vyučováním Písma. Výrok „Bůh je Trojice“ se v Bibli nikde nevyskytuje, ale jeho pojmový obsah tam je, proto by ho měli vyznávat všichni křesťané. Naproti tomu: „Marie byla počata bez původního hříchu“ je myšlenka, která se v Písmu nikde nenachází. Římští katolíci, kteří toto tvrdí, tím odhalují svůj přístup, tedy že Písmo není dostatečné jako noetický základ pro teologii, ale je třeba ho nahradit magistériem – církevním vyučováním.

Za druhé, Písmo je dostatečné pro křesťanskou praxi. Na úrovni jednání nabízí Písmo principy, které vedou věřící v jejich každodenním životě. To může být komplikovaná oblast: příchod Krista vyžaduje, aby starozákonní knihy byly čteny ve světle Jeho osoby a díla, a tato otázka překračuje momentální rozsah tohoto krátkého článku. Ale princip dostatečnosti je jasný: vzhledem k dynamice dějin spásy poskytuje Písmo zcela odpovídající a dostatečné obecné principy, které lze uplatnit v konkrétních morálních situacích. Například, Bible se nemusí zmiňovat o výzkumu kmenových buněk, ale obsahuje principy, které by měly formovat náš přístup k němu.

Za třetí, na úrovni sboru jako instituce je Písmo opět dostatečné ohledně principů jak pro organizaci sboru, tak pro veřejné bohoslužby. Ohledně organizace – již jsem zmínil skutečnost, že Pavel vidí vedoucí i vyznání víry jako životně důležité pro udržení zdraví sboru. Co se týče vedoucích – Písmo také popisuje typ mužů, kteří mají být vybíráni. Ohledně vyznání víry – můj první výše uvedený bod je celkem jasný: Písmo je dostatečné jako absolutní norma obsahu doktrinálních prohlášení.

Za čtvrté, ohledně veřejné bohoslužby – Písmo je dostatečné ke stanovení jejího obsahu: zpěv písní, modlitby, čtení a kázání Božího Slova, dávání desátků a darů na práci sboru, křest, večeře Páně. Je to stejné jako s vyznáním víry – Písmo je dostatečné k tomu, aby určovalo program a obsah kázání, písní i modliteb, aby ukazovalo, na co se mají dávat peníze, kdo má být křtěn i kdo má přijímat večeři Páně.

Zkrátka, o tom, jak konkrétní sbor chápe dostatečnost Písma, lze vyčíst mnoho z formy jeho vedení, z obsahu a důrazů společné bohoslužby a ze způsobu, jakým starší vedou sbor.

Z blogu IX Marks přeložila Julie Petrecká.