Feministická tématika je na Západě velice živá a zanedlouho bude neméně živá i u nás. Hnutí, které se tématikou žen zabývá, si vysloužilo nevábný název feminismus. Protože jsme čím dál tím více "světoví", může se feminismus stát i u nás masovým hnutím. Doufejme, že nebude tak nevraživé a plné nenávisti, jak je tomu na Západě. Obavy jsou to oprávněné, protože právě u nás je úrodná půda připravena. Rádi totiž napodobujeme to, co je ve světě v kursu. Neutěšená situace žen a dětí je nejen v těchto zemích třetího světa, ale iv zemích, kde si ženy vybojovaly rovnoprávnost. Těhotenství je pro mnohé ženy nechtěná událost a mateřství na obtíž. Morální problém dnešních žen irodin znásobují obtížné sociální podmínky. Bytová a finanční situace je složitá. Role žen, mateřství, otcovství, výchova dětí zůstanou ve slepé uličce, dokud nesrovnáme krok ne se světem, ale s Božím písmem. Otázka žen a dětí je celosvětový problém. Ženy, zahnané do krajnosti, dávají přednost rovnostářství, muži, kteří mají zájem o rodinu, dávají přednost patriarchální tradici. Avšak ani jedno ani druhé vztah mezi muži a ženami neřeší. Kde hledat odpověď?

V minulosti jsme Den maminek nahradili svátkem politicky a mezinárodně uvědomělých žen. Dnes se ke Dni matek sice vracíme, ale do jaké míry se zbavíme totalitního myšlení a tradice? Stane se feministické hnutí hybnou silou změn, které musí nezbytně přijít?

První vlaštovka feminismu byla vydána nakladatelstvím Iva Železného. Kniha, kterou napsala Carola Biedermannová, se jmenuje "Mstivá kantiléna". Jak z názvu knihy vyplývá, nejde o přípravu na manželství, ale zabývá se neradostným údělem žen současnosti. Autorka Carola Biedermannová má obavy, jak bude kniha přijata. Ani reakce jejího manžela prý nebyla nejlichotivější. Mluvil o Kantiléně jako o knize kruté a zlé, ale ne nepravdivé. Pokud jde o ostatní muže, Carola prohlásila: "Bojím se, že mě některý z manželů za Kantilénu zabije." Autorka je vmnoha místech knihy i vtipná. Co si myslí muži o feministkách? "Feministka se pro ně rovná mužatce, pokud možno lesbičce, kastrující ženě. Když se se mnou setkají, diví se, proč jsem feministka, když jsem vdaná a mám dvě děti, a navíc vypadám hezky." Jinde říká: "Mou snahou je dosáhnout nejen rovného práva na práci u žen a mužů, ale i rovného práva na odpočinek po práci."

Jak podle autorky vidí církev vztah ženy a muže? "Snad proto se muži valem vrhají do lůna církve a volají po křesťanských hodnotách, což v překladu do lidštiny znamená zahánění žen kplotně. Některé ženy souhlasí, jiné kladou odpor, neboť se většinou kupodivu nezbláznily. ... Pokud jde o sex, církevní pojetí mravnosti obnáší, že sex se má konat pouze v manželství a výhradně za účelem plození potomstva. Se skřípěním zubů se tolerují, a to jen někde, prezervativy jako ochrana proti AIDS."

Kdo má pravdu? Církve? Ani ty ne. Některé církve hrají dál svoji falešnou roli, když tvrdí, že sex je určený pouze k rozmnožování. Boží slovo - Bible - mluví jinak:

Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže. Muž ať prokazuje ženě, čím je povinen, a podobně i žena muži. Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu. Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volní pro modlitbu. Potom buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout. (Ř 7,2-5)

Píseň písní je biblický popis lásky a milování. Kdyby bylo milování určeno pouze k plození a rozmnožování, Píseň písní by nebyla napsána.

Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, z milované laně, zlíbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, po jejím milování smíš stále blouznit. (Př 5,18-19)

Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého pomíjivého života. (Kaz 9,9)

Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. (Ef 5,28)

Ale pokračujme v autorčiných názorech.

"V poslední době jsou kněží podrážděni jednáním žen, které nestály o muže, ale stály o dítě. Nechaly se tedy uměle oplodnit a porodily, ač muže nepoznaly. Církev se zlobí, že ty dámy napodobily Madoninu kariéru, což má být hřích. ...Muži chtějí ovládat plození - a neumějí ovládat ani sami sebe. Jde jim o moc nad ženským tělem, asi je to vzrušuje. ...Muži prostě nesnášejí, když žena rozhoduje o svém těle. Její tělo pokládají za své vlastnictví. ...Dítě by se nemělo narodit v důsledku nátlaku církve nebo státu. Mělo by se narodit tehdy, když si ho muž, žena nebo oba společně přejí a mohou si ho dovolit. Ano, i muž samostatně. Proč by nemohl požádat ženu, kterou pokládá za vhodnou matku, aby pro něho dítě porodila? Staral by se už sám, matka by dítě mohla navštěvovat. ...Žena by byla zvýhodněna možností umělého oplodnění, což by muži asi těžce nesli, ale snad by jednou nějakou výhodu ženám dopřát mohli. ... nahánění žen do manželství a mateřství, ať už prostřednictvím byrokracie nebo církevními dogmaty a "syndromem všichni", je zvrhlé, nepřirozené, jako každé donucení. ...Svobodné rozhodování lidí o vlastním životě a vlastním dítěti předpokládá pád mnoha tabu, hlavně církevních. Musela by existovat naprostá svoboda antikoncepce i interrupce a jiný společenský přístup, jiný, upřímnější pohled na soužití mužů a žen: Méně lásky, více ekonomiky a dělba práce. Vlastně by vznikla nová rodina - a bylo by na čase. Svatá instituce manželství a rodiny je místem ponížení ženy a využití její pracovní síly k velmi namáhavým a velmi ponižujícím činnostem.

...Nutný závěr, že život muže je cochcárna, zatímco život ženy musárna. ...Muži si myslí, že ženská emancipace je opravňuje chovat se k ženám hrubě. Tvrdí, že i ženy jsou hrubé. Ano, jsou. A co má být? Život je tomu naučil. Život s vámi, pánové."

Moderní doba je jen jednou z příčin nestabilní rodiny. Dnešní žena nemá snadný úděl. Často je vydírána, zotročována a zneužívána. Pro mnohé muže je žena především sexuální objekt. Podívejte se kolem sebe, v kancelářích, restauracích! Co vidíte v časopisech? Všude najdete nahotu ženských těl a myšlenky, které muže napadnou při pohledu na ně, nemají s mateřstvím a láskou k ženě nic společného. Právě zde by měla každá žena žádat o úctu a ohleduplnost. Bude asi ještě dlouho trvat, než budeme mít u nás zákony, které budou ochraňovat mravnost. Návrhy na takové zákony by neměly chybět ve volebních programech. Oprávu respektu k ženám by měli vědět i naši vládní představitelé a zákonodárci. Jsme však jako národ v dnešní době zralí k umravnění nebo budou samy ženy bojovat proti mužům?

Vztahy mužů a žen, vztahy v rodinách, jsou narušené ve většině světa. Láska, nejen ta tělesná, je zdeformovaná. I o tom svědčí hnutí feminismu, které bere věci do svých rukou. Tím se však hledané řešení ještě více zkomplikuje. Málokdo si dnes uvědomuje Boží plán pro jednotlivé role mužů a žen, plán pro soulad v mezilidských vztazích, ale i ve vztahu k přírodě. Znovu se musíme vracet na počátek, který svědčí o lásce, s níž Bůh stvořil vše pro člověka. Bůh stvořil člověka a pověřil jej vládou nad zemí a přírodou. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, požehnal jim a řekl:

"Ploďte se množte se a naplňte Zemi." A dále Bůh Hospodin řekl: "Není dobré, aby byl člověk sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou."

Již ve druhé kapitole První Mojžíšovy knihy, ve dvacátém čtvrtém verši se dočteme o manželství:

"Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem."

Otce i matku dnes opouští nejen muži a ženy, ale často i chlapci a dívky. Stanou se jedním tělem a na manželství či mateřství ani nepomyslí. Otcovství, mateřství, těhotenství, obzvláště opakované, považují samotné ženy často jen za pudové rozmnožování, či selhání antikoncepce. V jiných zemích a kulturách jsou děti a početné rodiny velice důležité. Vždyť v minulosti byla neplodnost ženy úplné prokletí. Děti byly jediná pojistka stáří. Dnes, mít více dětí, je málem zločin. Rovnoprávnost žen spočívá v tom, aby každé ženě patřila Bohem daná úloha, aby žena byla doplňkem a ozdobou muže. Vezměte ženě její mateřskou úlohu a co jí zbyde? Dnešní inženýři lidských duší svedli ženu, aby svobodně rozhodovala a dobrovolně vstupovala do role otroka. Dnešní ženy, alespoň ty, které nám předvádějí obrázkové časopisy, televizní a filmové produkce, jsou bytosti zjiného světa. Nejsou stvořeny pro lásku, manželství, otěhotnění a mateřství. Už jste viděli ženu v roli babičky? Jedny babičky jsou zapojeny v pracovním procesu, druhé jsou příliš moderní a aktivní, na vnoučata nemají čas, další se svých zdivočelých vnuků raději vzdají, protože mají na výchovu jiné názory než rodiče. Přesto vám většina žen potvrdí, že být babičkou je po mateřství to nejkrásnější, čeho se žena může dožít. Ale i babičky a dědečkové z našeho života mizí. Jakou roli tedy ženy mají?

Právo vykonávat svoji Bohem danou mateřskou roli spočívá v tom, aby žena měla možnost se rozhodnout, jestli chce vychovávat děti, ne jestli musí jít do zaměstnání. Touhou ženy by mělo být, aby měla své děti čím nakrmit, a ne toužit po věcech, které si nemůže kvůli dětem dopřát. Samotná mateřská dovolená není dovolená, ale velice intensivní péče o dítě, která se svou obtížností a náročností zcela vyrovná vojenské službě mužů. Nikoho by nenapadlo srovnávat vojenskou povinnost s dovolenou. Muži dostávají za službu ocenění, frčky a vojenský postup. Většina mužů odslouží vojenskou povinnost, aniž by byli nasazeni do předních linií válečných konfliktů. Ale i to se stává. Mužova povinnost je krátkodobá, ženina přetrvá mnoho let, a právě proto žena potřebuje pevné zázemí, které tvoří manželství. Sám voják v poli nevyhraje žádnou bitvu. A právě zde si dovolím ještě jedno přirovnání rovnoprávnosti mužů a žen. Ano, někdy se stane, že mateřství ženu překvapí, zastihne v nejnevhodnější dobu, ale podobně i muži někdy nemají na vybranou. Musí nastoupit do předních linií na frontu. Odmítnutí služby v prvních řadách se neřeší exekucí velitele, ale exekucí zběha. Plnoprávná žena by také neměla řešit těhotenství exekucí dítěte. Uprostřed válečného konfliktu zbývá naděje, že přežijeme. Válečné ztráty nejsou malé, ale většina vojáků, i matek, které přivedly na svět dítě, které si nepřály, přežijí nepohodlí i vojenské tažení. Kolik právě takových dětí nakonec přinese štěstí do života vlastních či adoptivních rodičů. Važme si všech, kdo si cení lidského života, i maminek a vojáků, kteří jsou ochotni něco obětovat. Važme si žen a mužů, kteří žijí v manželství a vychovávají děti v Božím duchu s modlitbou za náš národ, který se sice ke křesťanským tradicím stále hlásí, ale neřídí se podle nich. Připomeňme si, že vojákům velí starší a zkušení velitelé, podobně mladším ženám mají radit a povzbuzení dávat starší a zkušenější ženy. Neodsuzujme, ale pomáhejme právě těm, které to potřebují.

Marie Frydrychová popsala ve své knížce "Příprava na manželství" dva typy žen. Ten první šíří kolem sebe panenskou vůni a vzbuzuje u mužů rytířskost. Druhá skupina žen svým jednáním šíří kolem sebe vůni koketky, která činí z muže záletníka. Ženy vyzařují vůni a muži na tuto vůni odpovídají svým jednáním podobně jako motýl letí za vůní květiny. Nejsmutnější je pohled na ženy, jejichž vůně muže nepřitahuje vůbec, a to jsou feministky. Proto je důležitá výchova dětí pro funkční společnost a příprava na manželství.

Paní Biedermannová se tak trochu pojistila, když říká "žena není povinna být dokonalá". Má pravdu. Společnost nestojí pouze na dokonalých ženách. Funkční společnost tvoří nedokonalé ženy a nedokonalí muži, kteří jeden druhého doplňují, jeden druhého milují a jeden druhému pomáhají.

Jaké je tedy její očekávání u mužů? Na otázku "Co ženy očekávají od prezidenta?" odpovídá:

"Prezident by měl být reprezentativní, chytrý, vtipný, elegantní, krásný, vzdělaný, lidský, soucitný" ... a dodává:

"Znáte takového muže? Já ne. I když můj manžel by nebyl špatný prezident. Ale žena se všemi těmito vlastnostmi by se našla snáze..."

Kolik žen bude s autorkou souhlasit? Věřím, že mnoho, aniž by se zeptaly, zda vtipnost, chytrost, elegance, krása, vzdělání, lidskost a soucitnost jsou kvality nejen pana prezidenta, ale i manžela, vedoucího podniku, ředitele školy, primáře nemocnice, poslance nebo mluvčího politické strany? Skoro bych řekla, že jde o dvojí metr a ani slůvko o dokonalosti. Nezapomínejme, že inteligence a charakter jsou dvě odlišné věci. Zaměnili jsme inteligenci za poctivost, chytrost za bezúhonnost a mužně řezaný profil považujeme za profil mravní. Zapomněli jsme, že být úspěšný a schopný ještě neznamená být čestný a že nekompromisní postoj ještě nezaručuje poctivost či správné morální zásady. Pouze Bible nás učí chápat tyto hodnoty. Hovoří o moudrosti, která je od Boha a na jejím počátku je bázeň před Hospodinem.

FEMINISMUS V AMERICE
Jedna z editorek pražských anglicky vycházejících novin, Prager Post, Američanka a univerzitní lektorka feministiky u nás zatím moc nepochodila. Chtěla povznést vědomosti našich žen o útlaku, o kterém prý ve své nevědomosti ani nevědí. Chtěla je pozvednout z ignorace, ale nakonec dodává: "Naše americká arogance, nejen v otázkách feminismu, natropila více škod než užitku."

Vnucované přesvědčení, že české ženy ani nevědí, jak jsou utlačované, se zatím nesetkalo s potřebným ohlasem. Dodává: "Nemohu snést potupu západního feminismu, jak jej portrétují autoři jako je Josef Škvorecký a Ota Ulč."

První dáma Ameriky patří také k ženám, které se vyjadřují k otázkám feminismu. Paní Clintonová říká: "Je na čase, abychom si uvědomili jeden omyl. Neexistuje žádná ženská otázka, ani dětská ani mužská. Jsou jen problémy, které se týkají nás všech a musíme je společně řešit."

Zamyslíme-li se nad tím, co paní Clintonová říká, měli bychom se skutečně zamyslet, jak tyto problémy řešit. Máme jedinečnou příležitost poznat, jak daleko feminismus pokročil na Západě, který nás tolik ovlivňuje svým brakovým uměním a zábavou.

Podobně jako u nás, ale o dvacet let později ženy v Americe vzaly osud do svých rukou. Nastoupily do zaměstnání. Nebylo to z ekonomické nutnosti, ale protože chtěly získat profesionální kariéru a uznání svých schopností. Aniž kdo zpozoroval, zaměstnání žen proniklo do všech sfér. Bez zaměstnaných žen by se dnes nic neobešlo. Ženy si brzy uvědomily, že sice mají kariéru, ale nemají takový vliv a nejvyšší postavení jako muži. Ženy, především ty mimořádně schopné, touží po moci snad ještě více než muži. Ale většina z nich, podobně jako mužů, není kapitány, ale vojáky. Každý podnik má obvykle jen jednoho generálního ředitele, několik manažerů nebo správní radu a mnoho zaměstnanců. Také armádě, která má tisíce vojáků, velí generál a jeho důstojníci. Ostatní jsou řadoví vojáci, kteří jen plní rozkazy. A právě mnohé ženy chtějí především velet. Když Bůh vyřkl kletbu v ráji za Evinu neposlušnost, měl na mysli dvě oblasti ženina života, které nás trápí dodnes. Řekl:

"Velice rozmnožím tvé trápení a bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout." (Gn 3,16)

První část kletby spojené s trápením a bolestí těhotenství spojené s porodem nejsou tak hrozné, jako trápení a bolest kolem ženiny plodnosti či neplodnosti. Druhá část kletby neříká, že žena bude dychtit po muži sexuálně. Vdrtivé většině dychtí po ženě právě muž. Z originální hebrejštiny a z českého "ale on ti bude vládnout" vyplývá, že žena bude dychtit po manželově postavení. Ženy často říkají, že se měly narodit jako muži. Muž téměř nikdy nevysloví, že se měl narodit ženou. Tento verš v podstatě říká: ... budeš dychtit po postavení (vládě) svého muže, ale on ti bude vládnout ... V této souvislosti nám druhá polovina verše dává logický i gramatický smysl. Vláda muže nad ženou ovšem znamená milovat ji jako Kristus miluje církev a za ni obětoval svůj život. Kapitán opouští potápějící se loď, až jsou námořníci a pasažéři v bezpečí.

Každá žena, která se postaví ve vztahu k muži na kapitánský můstek, nemůže očekávat nic jiného, než potápějící se plavidlo. Válka žen proti mužům zanechala nenapravitelné škody, které souvisejí s úpadkem morálních hodnot, rozpadem manželství, nemanželskými dětmi, špatnými rodinnými vztahy, chybějící sociální jistotou, neustále rostoucím zdaněním, rostoucími cenami a klesající kupní silou. Feminismus nebojuje proti zlu, který sám rozpoutal, ale hájí rozvody, potraty, státní podpory matkám a dětem bez otců. Takový životní styl podporuje naprostou závislost na státních podporách, chudobu a nespokojenost.

Tato skutečnost platí i u nás. "Sociologové už dva roky s nelíčeným údivem zjišťují, že značná část voličů pravicových stran (ODS a ODA) trpí vnitřní rozpolceností. Vyslovují se sice pro radikální ekonomickou reformu, ale vhloubi duše mají v podstatě levicové postoje. Podle posledního průzkumu Sociologického ústavu Akademie věd se například téměř polovina stoupenců pravice domnívá, že peníze, byt a zaměstnání je občanům povinen zajistit stát." (Respekt 93) Občané chtějí, aby se stát staral o právo na bezplatné vzdělání i lékařskou péči. Budeme znovu budovat rovnoprávnost vztahů a sociálních jistot?

Ženy hledají novou cestu uplatnění, ale cestou feminismu ji určitě nenajdou. Feminismus v Americe přesvědčuje ženy, že muže nepotřebují a štěstí a životního naplnění dosáhnou i bez nich. Jedna z extrémních feministek Sheila Cronen dokonce prohlásila: "Protože manželství legalizuje otroctví žen, musí se ženské hnutí soustředit na boj proti manželství. Svoboda žen se neuskuteční, dokud bude existovat manželská instituce."

V lednu 1988 "Národní organizace žen doby" prohlásila: "Je to zřejmé. Každá žena, aby byla plně femininní, musí ochotně přijmout lesbický způsob života."

Feminismus popírá vážný důvod, proč ženy nedosáhly špičkových pozic. Hlavní důvod je právě jejich ženství aděti. Děti vyžadují péči. Mnohé mladé ženy, aby dosáhly pozic, odložily manželství i mateřství. Mnohé získaly o čem snily, ale o to více zatrpkly vůči mužům i vůči údělu žen. Nenápadně se postavení žen, rodiny a kupní síly změnilo natolik, že jeden příjem pro rodinu nestačí. Snad právě v tomto bodu má pravdu i Carola Biedermannová. "Práce muže i ženy, aby společně uživili rodinu, byla vzhledem k výdělkům za komunistického režimu nutná. Dokonce se tvrdí, že to bylo pečlivě spočítané, aby muži nemohli rodinu uživit a ženy musely pracovat."

Stejně dopadly i americké ženy. Většina feministek popírá čistě ženská specifika, ale i samotné soudy uznávají, že chování žen se během menstruačního cyklu může nekontrolovatelně změnit. Ano, i zde můžeme použít již citovaný verš o "trápení a bolesti těhotenství". Lékařsky uznávaný předmenstruační syndrom postihuje vysoké procento žen a v některých případech se žena může změnit v nejzáludnější bestii této planety. Je to nepochopitelné, ale některé ženy byly za své bestiální činy a vraždy soudem osvobozeny. Některé ženy ztratí kontrolu nad svým chováním a nevědí co činí. Toto není pomluva, ale fakt, který mnohé z nás tušíme, některé o něm víme. V Americe se zcela běžně podávají pod lékařským dohledem hormonální přípravky, které mají předmenstruační napětí snižovat. Každý manžel by měl znát a počítat 28 dnů průměrného cyklu ženy. V krizových dnech by měl ženě prokazovat mimořádnou ohleduplnost. Nepomůže jen ženě, ale i sám sobě, k harmonickému manželskému soužití. Božím plánem pro muže a ženy není, aby vzájemně soutěžili, kdo dokáže víc, ale aby se navzájem doplňovali. Ne aby jeden druhému poníženě otrocky sloužili, ale aby jeden druhému přinášeli z lásky ty největší oběti.

CO MÁ KOMUNISMUS A FEMINISMUS SPOLEČNÉHO?
Komunismus budoval nebe na zemi bez Pána Boha a do budovatelského úsilí zapojil ženy. Feminismus buduje ženský ráj stejnou metodou, ale bez mužů. Cílem feminismu je zničit manželskou instituci a plně zaručit právo rozhodovat svobodně o reprodukci. Nová role žen přinesla do života společnosti mnoho změn. A právě v této oblasti postkomunistické země mají světové prvenství. Každý rok se na světě narodí asi 142 miliónů dětí. Tři milióny dětí jsou adoptovány a interrupcí končí dalších 65 miliónů nenarozených dětí. Bývalý Sovětský svaz se na této statistice podílel šesti až sedminásobným podílem oproti vyspělým kapitalistickým zemím. Právě zde končilo 90 % všech prvních těhotenství přerušením. V Americe přijde o život ročně 1,5 miliónů dětí, v Rusku to bylo v r. 1991 3,68 miliónů, přibližně 5 miliónů životů. To je 13 700 zmařených životů každý den, 570 dětí každou hodinu, 10 každou minutu skončí v život na klinikách, pod odborným dohledem lékařů těchto dvou tolik rozdílných zemí. Toto číslo můžete vynásobit 13 a máte světový počet dětí, které končí život rukou člověka. Rusko i Amerika jsou v mnohém předvojem. Právě jedna taková spolupráce a investice do moskevského ústavu pro biologickou medicínu stála zhruba tři sta tisíc dolarů. V Americe s takovou investicí zařídíte sotva zubařskou ordinaci. V zemi neomezených možností mohou američtí lékaři dokázat nevídané.

"Plody získané těmito potraty jsou v Ústavu pro biologickou medicínu v Moskvě zpracovány: mozek, podvěsek mozkový, plíce, játra, mícha, slinivka, kůže, kosti, svaly se používají pro transplantace. Z těl nenarozených dětí se připravuje více než čtyři tisíce druhů různých preparátů. Ženy se mohou podrobit interrupci až do sedmého měsíce těhotenství. V roce 1991 bylo takových případů 354 000. Dovážené západní léky, jež jsou pro většinu pacientů v Rusku nedostupné, přijdou na 150 dolarů za zákrok. Takto získaná embrya jsou využívána k transplantaci tkání pro devizové pacienty, kteří jsou nevyléčitelně nemocní a platí za tuto obskurní terapii zhruba osm tisíc dolarů." (100+1 Zahraničních zajímavostí 9/93 Stern Hamburk.)

Pro některé ženy je morálně únosnější poskytnout embryo pro vědecké účely. V budoucnu se může stát, že se ženy stanou pouhou továrnou plodů určených k transplantacím. Potřeba dětských orgánů pro transplantace otevře novou éru lidské vyspělosti. Jen věda má prý možnosti, jak zmírnit etické námitky proti takové práci. Motiv zisku i případná "pomoc" trpícím může být dostatečným motivem k takové spolupráci. Již dnes se provádí transplantace srdce novorozencům. Život je ukončen, aby byl zachráněn. Jedni umírají, aby druzí mohli žít, a ústřední roli hraje žena. "Vaječníky dvouměsíčního plodu děvčátka už obsahují několik miliónů vajíček. Pokusy na zvířatech prokázaly, že transplantovaný vaječník přenesený z plodu vyvolává úplnou plodnost u předtím sterilního zvířete. Kdyby mohl takový transplantát poskytnout ženě, jež se narodila bez vaječníků, šanci k oplodnění, mohl by potrat jednoho plodu vést k narození celé rodiny dětí." (Newsweek, New York)

Prezident Clinton se již vyjádřil, že jeho cílem je "osvobodit vědu a medicínu ze sevření (protipotratové) politiky." V neděli si zajde do sboru, pomodlí se, přijme památku a vrátí se ke svým prezidentským povinnostem. Kdo stanoví etické meze a kdo potrestá ty, kdo tyto meze překročí? Někteří zastánci etických hodnot dodávají, že interrupce je tragédie, ale že je dobré vzít si z ní něco prospěšného. Jak vidno, feminismus je obětí tvrdého kapitalismu a ještě horšího myšlení komunismu.

- kas -