Amerika má nový bestseller a miliony žen dychtivě hltají knihu s názvem "Umění najít muže na celý život". Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o světsky naprosto revoluční pohled na vztahy mezi mužem a ženou. Pravdou však je, že ani v mezilidských vztazích neobjevíme nic nového pod sluncem. Je pravda, že za sexuální revoluci může do jisté míry objev antibiotických a antikoncepční přípravků, ale jako všechny předchozí revoluce, nepřinesly očekávanou odměnu za novátorství.

Tvrzení, že vztah mezi chlapcem a dívkou, mužem a ženou by nikdy neměl být prostředkem zábavy, špásování či intimního přátelství, zní téměř puritánsky. Důvěrná, ne intimní přátelství jsou určena jen stejnému pohlaví. Kdo tyto meze překračuje, vydává sám sebe v nebezpečí, že ve slabé chvíli podlehne pokušení, které může být osudné.

Podívejme se na několik dalších zásad, které autorky vřele doporučují a dovolím si je okořenit troškou biblické moudrosti. Ve světle sexuální revoluce a naší současné etiky, morálky a zvyklostí jsou tyto americké rady vskutku nečekané.

1. Nikdy neoslovujte muže první!

Ženy by neměly brát věci do vlastních rukou. Měly by spolehnout na zákon přírody, ten jasně stanoví: sameček usiluje o samičku. Žena, která osloví muže první, zasáhne do přirozeného běhu možných budoucích vztahů. Tím, že sama muže osloví, dává mu najevo, kdo má o koho zájem. Žena vyzývá a muž přijímá. Naopak vztah, který je založen na přírodních zákonech je přirozenější, než ten, který nerespektuje role mužů a žen.

Pamatujme, že příroda a vše živé, podléhá Božím zákonům, stejně jako celý vesmír a vše co je v něm. U většiny zvířat probíhá složitý namlouvací rituál. Namlouvací rituál mezi lidmi se však změnil natolik, že stačí letmé setkání, gesto a nejen flirtování, ale i namlouvání, jde stranou. Místo zodpovědného rozhodování dochází ke zkratovému jednání. A jaký je výsledek? Dopadneme hůř, než kdybychom si chtěli natrhat nezralá jablka. Pokud opadne přirozená zdrženlivost, opakované náhodné známosti utlumí pocit morální zodpovědnosti, citového prožitku a jediným přínosem není kvalita vztahu, ale kvantita nezralého a zcela znehodnoceného ovoce. Prvotní zákony partnerských vztahů najdeme v knize Genesis.

  • I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou". (Genesis 2:18)

Další "revoluční" rada ženám:

2. Nikdy nepřijímejte schůzku na poslední chvíli.

Dnes je zcela běžné, že ženy odpovídají kladně na jakékoliv pozvání. Stačí zvednout telefon, ale ani ten ženy nepoužívají moudře. Telefon by nikdy neměl sloužit ke sdílení podrobností a osobních intimností. Varujte se žvanění. Po telefonu toho o sobě povíte více, než je třeba. Telefonní upovídanost je neosobní a někdy příliš rychle povíte právě to, co nakonec muže odradí. Nespěchejte a nemluvte zbytečně. Nedočkavá žena nedá muži příležitost, aby schůzku připravoval jen pro vás, aby přemýšlel, kam spolu půjdete, co dělat společně, abyste prožili chvíle, které nejsou zaplněny náhražkami povrchní zábavy. Nechte iniciativu muži, žádný muž neoceňuje ženinu pomoc nebo radu! To, že žena za muže přebírá iniciativu, vlastně muži říká - neumíš to, dovol, já ti pomohu. Emancipovaná (zmužštělá) žena každého normálního muže odradí a v horším případě staví nezdravé základy budoucího vztahu. Mužova sebedůvěra je pak podlomena a žena v něm vidí slabocha. Proto se tolik mužů žen bojí a ženy jsou stále iniciativnější v navazování známostí. Stoprocentní muž péči dává a žena přijímá a opětuje. Bible mužům radí:

  • Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval. (Efezským 5:25)

3. Jak se chovat na první schůzce?

Na prvních schůzkách má být žena neosobní, ale pozorná. Své city nedávejte hned najevo. Nespěchejte, naslouchejte. Říká se, žena je ucho, muž je oko. Muž si má ženu namlouvat, ne obráceně. Dejte dostatek prostoru pro ucho i pro oko. Nechte si dostatek času k namlouvání a poznávání, jen čas prověří, zda má vztah nějakou budoucnost. Mějte odvahu schůzku ukončit v pravý čas; raději dříve než později. Nejistota a nedůvěra tropí hlouposti a zakrývání rozpaků odhaluje další slabosti.

Žena, která bere svůj osud do vlastních rukou, upírá muži iniciativu a zodpovědnost do té míry, že v mnoha manželstvích není mužovou pomocnicí, ale nádenicí. Žádný muž, který je ve vleku ženy, není partner, kterého si žena přeje, kterého bude obdivovat a milovat.

4. Jak dál?

Pokud jste se svým partnerem našli společné zájmy, objevili hlubší sympatie a je vám spolu příjemně, musíte se rozhodnout, zda je to perspektivní vztah, který může vést k manželství. Muž, který má o ženu zájem, projevuje náklonnost mnoha způsoby. Jaká očekávání žena splní, by mělo být vždy rozhodnutím ženy. Schůzku přijímá žena; schůzku ukončí žena. Pokud ženě na muži opravdu záleží, bude míru intimních vztahů určovat ona.

5. Společná domácnost, nebo život na zkoušku?

Život na hromádce se stal tak běžný, že navrhovat něco jiného je pro mnoho lidí nepřijatelné. Platí všeobecně rozšířený názor, že jen životem ve společné domácnosti poznáte, zda se k sobě skutečně hodíte.

Pokud si někdo namlouvá, že je lepší se ujistit o mužově lásce nebo o ženiných schopnostech coby dobré hospodyně, je to omyl. Věřte, muž vás buď miluje a vezme si vás, i když neumíte uvařit ani čaj. Na druhé straně můžete být sebelepší hospodyně a kuchařka, a muž se bude svatbě všelijak vyhýbat. Jeden z nejistoty, jiný z vypočítavosti. Ve vlastním zájmu dívky a ženy je - společná domácnost - ano, ale až po svatbě.

- kas - zpracovala podle 100+1 ZZ