Zápas o duši:

Vliv ženy

Verze pro tisk

Kdosi moudrý prohlásil, že "ruka, která hýbe kolébkou, hýbe celým světem". Měl pravdu. Vždyť to, co dítě vnímá v nejútlejším dětství, co přijme v prvním roce svého života, zůstane už navždy základem jeho osobnosti. A to je doba, kdy je vydáno na milost a nemilost matce; doba, kdy ovzduší domova pevně fixuje budoucí způsob chování. Tehdy se do podvědomí ukládá vztah muže a ženy na modelu otce a matky a jejich vzájemného chování.

Dříve než jsem začala ostře vnímat zvrácený vztah mužů a žen v současné době, kde místo muže-dobyvatele hraje hlavní roli žena-svůdkyně, otřásly mnou některá místa ze stránek Písma. Tohle vidí Izajáš někdy v 8. století před Kristem:

  • Dcery sijónské se vypínají, chodí s pozdviženou šíjí, svůdně hledí, cupitavě chodí, na nohou jim chřestí nákotníky. Panovník proto zachvátí témě dcer sijónských prašivinou, Hospodin obnaží jejich spánky. V onen den odejme Panovník okrasné nákotníky, náčelky a půlměsíčky, náušnice, náramky a závojíčky, čelenky a řetízky, stužky, talismany a amulety, prsteny a nosní kroužky, slavnostní roucha a přehozy, šátky a váčky, zrcátka a košilky, turbany a řízy. Stane se, že bude místo balzámu hnis a místo pásu smyčka, místo pracných účesů lysina, místo skvostného roucha žíněný pás a vypálené znamení místo krásy. Tvoji mužové, Sijóne, padnou mečem a bohatýři v boji. Rmoutit se a truchlit budou sijónské brány, o vše připravený bude sedět na zemi. (Izajáš 3, 16-26)

A tohle je tři tisíce roků starý postřeh moudrého Šalamouna, který sám na ženách ztroskotal a zapříčinil tak rozpad izraelské říše:

  • Cizí žena se lísá svými řečmi, opouští druha svého mládí a na smlouvu Boha svého zapomíná. Propadla smrti i se svým domem, její stopy směřují do říše stínů. Nikdo z těch, kdo k ní vcházejí, se nevrátí, stezek života nedosáhne. (Přísloví 2, 16-19)

Žena, která byla stvořena jako pomoc a požehnání pro muže, se stala jeho záhubou, příčinou pádu. Jen ji sledujme na stránkách Bible i kolem sebe, v dějinách i v přítomnosti, tu chytračku, která manipuluje muže na zlé cesty: Sára, která vnutila Abrahamovi svou egyptskou otrokyni a zkomplikovala tak až po dnešek přes potomky Izmaele život národa, který vzešel ze syna zaslíbení Izáka. Rebeka, která podnítila svého syna Jákoba k podvodu a do smrti jej už neuviděla, protože místo aby se mohl ujmout dědictví, musel prchat před svým oklamaným bratrem. Ráchel, skrývající pod sedlem modly, se nemohla stát matkou vyvoleného Judy, Dina, příčina krvavé lázně... Obludná vražedkyně Jezábel, žena samařského krále Achaba, která vrhá svůj stín až k posledním dnům v ženě, o níž vyvýšený Pán praví, že

  • se vydává za prorokyni a svým učením svádí moje služebníky ke smilstvu a k účasti na modlářských hostinách. Dal jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit od svého smilstva. Hle, sešlu na ni nemoc a do velikého soužení uvrhnu ty, kdo s ní cizoloží, jestliže se od jejích činů neodvrátí, a její děti zahubím. Tu poznají všechny církve, že já vidím do nitra i srdce člověka a každému z vás odplatím podle vašich činů. (Zjevení 2,20-23)

Šikmá dráha začíná už od kolébky. Malá parádnice je středem pozornosti. Pobaveně se smějeme jejím "úspěchům", když se začíná batolit mezi ostatními, dorostenku nebrzdíme v přesvědčení, že jejím úkolem mezi kamarády je okouzlovat a dobývat. Jak aktuální je Izajášův popis dcer sijónských a jak se hodí i na ty naše české! Vím, o čem mluvím. Mám dvě dcery a tři vnučky a sama jsem ve výchově nadělala spoustu chyb. Hrozným důsledkem je pak záhuba rodiny i národa, jak jsme to četli ve všech citovaných oddílech:

Izajáš: "Tvoji mužové padnou mečem a bohatýři v boji."

Šalamoun: "Propadla smrti i se svým domem."

Pán Ježíš: "Její děti zahubím..."

Vím, není snadné plavat proti proudu. Křesťanská výchova, která má naše dcery vrátit zpět ke stvořitelskému pořádku, nebude populární, dokonce ani u našich dcer. Budeme potřebovat velkou míru Boží moudrosti a lásky, abychom Boží obraz ženy učinili našim dcerám žádostivým, aby samy o jeho naplnění ve svých životech usilovaly. Znamená to především, aby život křesťanských matek byl z nitra proměněný Duchem svatým tak, aby jejich příklad se stal pro dcery tělesné i duchovní následování hodným.

Ovšem etika není především záležitostí vnějšího projevu. Začíná v srdci. Není křesťanské etiky bez znovuzrozeného srdce. Jen obnovené srdce proměňuje chování. Apoštol Pavel píše do Říma:

  • Nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (Římanům 12,2).

A žalmista opěvuje vnitřní krásu královské dcery:

  • Všecka slavná je dcera královská UVNITŘKU, roucho zlatem vytkávané je oděv její. (Žalm 45:14)

Tam, kde je Duchem svatým znovuzrozené srdce, je možné začít i s vnější proměnou. Od vnitřní krásy se rozzáří i zevnějšek. Královská dcera chodí zahalena. Sotva budeme zavádět orientální zahalení, i když je půvabné. Ale povedeme své dcery k tomu, aby se oblékaly slušně, poradíme se v tom ohledu s manžely a bratry, kteří lépe upozorní, co je v ženském odívání dráždí a co proto nebudeme podporovat. Jaká příležitost pro křesťanské ženy, návrhářky textilního a oděvního průmyslu! Pán Bůh miluje pestrost, barvy, nádherné tvary. Móda pod Jeho vedením určitě nebude šedivá a jednotvárná, bude dokonalá, jako je náš Otec dokonalý, bude určitě konkurence schopná, ale bude zakrývat, ne odhalovat ženské tělo. Křesťanky budou "zamčenými zahradami" (Píseň písní 4,12), jejichž klíč je bezpečně v rukou dobrého Zahradníka. Jen Jemu přísluší, aby ho daroval, komu On určil.

Na celém vystupování křesťanské ženy v užším i širším kruhu musí být patrné, že stojí pod autoritou muže, jak by se také dalo přetlumočit zahalení hlavy, které apoštol Pavel požaduje u žen veřejně vystupujících (1 Korintským 11,4). Celé emancipační hnutí nesmírně otřáslo morálkou žen a celou společností. Vytrhlo ženu z ochranné autority mužovy a dosazuje ji bez ohledu na její odlišnost do pozic, které jí nenáležejí. Zaměstnaná žena, často na nevhodném místě a při plném pracovním nasazení, má čím dál méně času na rodinu a děti. Nejedno manželství ztroskotalo, protože žena propadla pokušení, lichocení nebo došlo k sexuálnímu obtěžování a zneužití na pracovišti. Posedlá touhou vyrovnat se muži nebo ho předčit, zapomíná na své nádherné původní a nejvlastnější povolání činit z bytu nebo domu domov, místo útočištné nejen pro domácí, ale často i pro nejednoho unaveného poutníka mimo kruh rodiny. To je poslání, které vyžaduje všecku inteligenci a dary, které žena obdržela. Je duší domova, kuchařkou, často švadlenou, poradkyní v přemnoha problémech dětí a manžela, učitelkou a vychovatelkou, zahradnicí a především dobrou ekonomkou - věru, nikdy se nenudí. Je si vědoma své královské důstojnosti po boku svého krále. Děti v takovém bezpečně uspořádaném domově si odnášejí do života model domova, na který nikdy nezapomenou. V takové rodině vyrostou opravdoví muži a své důstojnosti si vědomé ženy, které se jen tak nezahodí.

Taková podle Bible formovaná žena je "žena statečná". Její obraz nádherně líčí biblická přísloví. Mohli bychom také říci "žena podnikavá, vynalézavá":

Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější, než perly.

Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist.

Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý život.

Stará se o vlnu a len, pracuje s chutí vlastníma rukama.

Podobná obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb.

Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám.

Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.

Bedra si opáše silou a posílí své paže.

Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci.

Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena.

Dlaň má otevřenou pro utištěného, ruce vztahuje k ubožáku.

Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen

do dvojího šatu.

Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv.

Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.

Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci.

Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.

Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídná naučení.

Pozorně sleduje chod svého domu, chleba lenosti nejí.

Její synové povstávají a blahořečí jí, její manžel ji chválí.

"Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš."

Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.

Dejte jí ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy.

(Přísloví 31,10-31)

Kéž takové ženy stojí po boku našich synů, politiků a vedoucích mužů ve veřejném životě i v církvi.

- Ludmila Hallerová -