Verze pro tisk

Když mluvíme o kříži, mluvíme o nejstrašnější události lidských dějin, kdy lidstvo krutým způsobem zavraždilo Božího syna. Zároveň však mluvíme také o tom nejvzácnějším okamžiku v dějinách Božího lidu, protože na kříži Kristus zaplatil za hříchy svého lidu a vysvobodil nás z tohoto zlého věku. Proto křesťané často mluví o kříži. Nemají však na mysli samotný nástroj ukřižování, nýbrž smrt Božího syna a všechno, co je s tím spojené. Pavel napsal církvi do Korintu:

  • Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu. Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. (1K 1,17–18)

Nadřazenost evangelia (v. 17a)

Pavel byl zarmoucen tím, co se dělo v korintské církvi. Proto hned od začátku svého listu, doslova od prvních veršů, vede tuto církev na jediné místo, kde najde pomoc: ke Kristu, který je zjeven v evangeliu. Proto říká, že ho Kristus neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium. To neznamená, že Pavel nekřtil (viz v. 14 a 16), ale zdůrazňuje, že jeho posláním nebylo křtít, nýbrž kázat evangelium.

Ve skutečnosti není nikdo, koho by Kristus poslal jenom křtít. Dokonce ani ten, který byl nazván Křtitelem, se nezabýval pouze křtěním, ale volal lidi k pokání a na znamení toho, že činí pokání, se měli dát pokřtít. A když Ježíš po svém vzkříšení poslal učedníky do celého světa, přikázal jim:

  • Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. (Mt 28,19–20)

Velké poslání obsahuje jenom jeden rozkaz: činit učedníky. Ostatní slovesa jsou přechodníky, které rozvíjejí a doplňují činění učedníků. Když jdete do celého světa, čiňte učedníky ze všech národů, získávejte učedníky, a když uvěří evangeliu, pokřtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, vyučujte je všemu, co Pán přikázal, a vychovávejte je k tomu, aby podle toho jednali. Když to uděláte, oni zase půjdou dál, budou získávat učedníky, budou křtít a vyučovat atd. To je způsob, jak se rozšíří evangelium do celého světa a jak se dostalo i k nám. Jedině evangelium dělá z lidí učedníky.

Proto Pavel zdůrazňuje, že ho Kristus neposlal křtít, ale kázat evangelium. To byl způsob, jak se z Židů i pohanů v Korintě stali křesťané, jak se z nich stali učedníci. Když uslyšeli evangelium a uvěřili mu, byli pokřtěni. Učedníky z nich neudělal křest, nýbrž evangelium. Člověk se nestane křesťanem tím, že je pokřtěn, ani tím, že se narodí do křesťanské rodiny nebo že chodí do sboru či je členem křesťanské církve – nemůže se stát křesťanem tím, že něco udělá; křesťanem se může stát jenom tak, že uslyší evangelium o spasení z milosti skrze víru v Ježíše Krista a uvěří mu. A to je dílo Boží. Duch svatý používá Boží slovo a dává lidem nové srdce, které je schopné i ochotné věřit v Krista. Bez této operace shůry je zpráva evangelia pro lidi jenom bláznovstvím, hloupostí. Proto také říká Ježíš Nikodémovi, že se musí nejprve narodit znovu, jinak nemůže spatřit Boží království (J 3,3). Jan vysvětluje, že ti, kdo se narodili znovu, jsou ti, kteří věří (J 1,12), a o těch platí, že:

  • … se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. (J 1,13)

Jak se to stalo, že se narodili z Boha? Písmo to opakuje stále dokola – člověk slyší slovo pravdy, evangelium o svém spasení a uvěří mu. Proto musí mít evangelium prvenství, musí být nadřazené. Evangelium stojí nade vším ostatním, co bychom mohli nebo chtěli lidem říci. Proto si musíme připomínat důležitost evangelia, jeho prvotnost a nadřazenost nad jakoukoliv jinou náboženskou činností, aktivitou nebo řečí. Není jiný způsob, jak by lidé mohli být spaseni než skrze evangelium. Ale i když zachováme nadřazenost evangelia, může se nám stát, že ho zatemníme.

Jednoduchost evangelia (v. 17b)

Evangelium je jednoduchá zpráva o tom, co Bůh udělal v Kristu pro spasení hříšníků.  V sedmnáctém verši Pavel říká, že Kristus ho poslal kázat evangelium:

  • … ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu. (1K 1,17)

Poselství evangelia je jednoduché. Na cestě spasení není nic složitého. Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen. To je vše! To je celé. Takhle jednoduché to je. Člověk nemusí dělat složité náboženské úkony, nemusí se biflovat dlouhé poučky nebo složité teologické texty, nemusí chodit s popelem na hlavě, nemusí vykonat náboženskou pouť ani platit nějaké peníze – jediné co musí, je činit pokání, tedy litovat svých hříchů, své vzpoury proti Bohu a věřit evangeliu, tedy tomu, že Ježíš Kristus přišel, aby zachránil hříšníky.

Evangelium je Boží moc pro ty, kdo jsou zachraňováni, ale je šílenstvím pro ty, kdo jdou do záhuby. Bůh skrze Izajáše slíbil (Iz 35,8), že cesta spasení bude tak jednoduchá, že ani pošetilec, ani hlupák, dokonce ani ten nejhloupější na té cestě nezabloudí. Stačí jen věřit, nic víc. Není potřeba dodávat nic dalšího. Věřit v jednoduchou zprávu, která obsahuje historickou událost, že Bůh se stal člověkem, vzal na sebe hříchy svého lidu a na lidském těle potrestal hřích. Tato událost je popsaná a dosvědčená jednoduchými slovy:

  • Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. (1K 15,3–4)

Zde je událost evangelia, tak zní slovo kříže – zpráva, kterou říkáme lidem. A připojujeme k ní jednoduchou výzvu:

  • Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil  z mrtvých, budeš spasen. (Ř 10,9)

Tak zní celé evangelium. Nepotřebujeme vysokou školu, abychom pochopili tuto jednoduchou zprávu – nepotřebujeme vůbec žádnou školu! Proto je evangelium univerzální. Proto mohou věřit ženy stejně jako muži, staří i mladí, dospělí i děti. I malé dítě může pochopit zprávu evangelia, může v ní uvěřit, vyznat Krista a bude zachráněné.

Přesto hrozí nebezpečí, že Kristův kříž bude vyprázdněn a že pozbyde smyslu. To znamená, že Kristův kříž pozbyde své moci, svého účinku, bude zatemněn, bude zmařen. Jak se něco takového může stát?

Jakmile opustíme jednoduchou zprávu evangelia a začneme hledat moudrost slov, Kristův kříž bude zastíněn. Pokud chce někdo přesvědčit lidi svou moudrostí, odsouvá Kristův kříž a staví na jeho místo něco jiného – vlastní moudrost. Pavel není nepřítelem moudrosti, ale všechnu moudrost poměřuje jediným měřítkem, a tím je Kristův kříž, Kristovo dílo na kříži, jeho ukřižování a zmrtvýchvstání se všemi jeho důsledky – jinými slovy evangelium. Evangelium je základ. Evangelium je nadřazené všemu. Proto může říci, že v Kristu:

  • … jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Ko 2,3)

Nepotřebujeme znát žádnou teologii, abychom rozuměli evangeliu. Nepotřebujeme používat cizí slova, abychom mohli vysvětlit evangelium. Nemusíme znát slova, jako je predestinace nebo eschatologie. Ale nutně potřebujeme rozumět tomu, co se stalo na kříži. Svatý Boží syn se stal člověkem a na lidském těle na sebe vzal hříchy svého lidu a kvůli nim zakusil Boží hněv, byl potrestán za naše nepravosti. Izajáš o něm prorokoval:

  • On byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. (Iz 53,5)

Izajášovo proroctví je vlastně evangelium – hovoří o Kristu a naplnilo se na kříži Golgoty. Pokud začneme přinášet lidem jinou moudrost než tuto jedinou, ztrácíme evangelium. Můžeme kázat o zdravém životním stylu – a lidé budou naslouchat, protože to je téma, které je oslovuje. Ale pokud nepřineseme Kristův kříž – jasně a srozumitelně, nebudou spaseni. Můžeme mluvit o sociálních problémech, o rodině nebo o výchově dětí a mnoho lidí bude osloveno, protože lidé nevědí, jak řešit problémy v manželství, jak vychovávat své děti, jak se vyrovnat se zjevnou sociální nespravedlností ve světě. Můžeme mluvit o tom, jaká jsou Boží řešení těchto věcí, ale pokud nezačneme u kříže, nepovede to ke spasení. Lidé možná budou žít lepší životy, ale půjdou slušně a vychovaně do věčného odsouzení v ohnivém jezeře. Bez Kristova kříže bude naše úsilí marné. Jenom evangelium zachraňuje, protože je to Boží moc ke spasení (Ř 1,16–17). Proto Pavel Korinťanům ve druhé kapitole říká:

  • Nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. (1K 2,1–2)

Kristus ukřižovaný – to bylo Pavlovo poselství církvím v Korintě nebo v Galácii, to bylo Pavlovo řešení na problémy církve v Galácii i v Korintě, a to je řešení i pro nás. Nehledáme lidskou moudrost, nehledáme složité věci a komplikovaná vysvětlení, ale musíme hledat Krista ukřižovaného.

Dvojsečnost evangelia (v. 18)

Evangelium je nadřazené všemu ostatnímu a je velmi jednoduché. Je možné ho také jednoduše vyprázdnit tím, že ho zkomplikujeme lidskou moudrostí a lidskými přídavky. Proto se chceme vyhnout moudrosti slov a přinést jednoduchou a prostou zvěst, že kdo věří v Krista, je spasen, ale kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil v jediného Božího syna (J 3,18).

  • Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. (1K 1,18)

Slovo o kříži

Pavel mluví o slovu kříže nebo o slovu o kříži. Jde o historickou událost, která přinesla spasení Božímu lidu – Kristovo ukřižování v době Piláta Pontského, jeho smrt a slavné vzkříšení o tři dny později. Ale aby na nás Duch svatý tyto věci aplikoval, museli jsme uslyšet evangelium – tedy slovo kříže. To slovo je mocí Boží. Za tím slovem stojí ona událost samotná, ale to slovo o kříži přináší spásu. Když jednoduše zvěstujeme evangelium, Duch svatý ho používá, přitahuje jím lidi ke Kristu, otevírá jim oči i srdce, aby v pravdě uviděli skutečnost, která stojí za slovy kříže, a tak zachraňuje muže, ženy i děti, zachraňuje všechny, kteří činí pokání a věří v dokonané dílo Ježíše Krista.

Bláznovství pro hynoucí

Ale slovo evangelia je nepřijatelné pro ty, kdo jdou do zahynutí. Jeho jednoduchost pokořuje jejich pýchu, a proto ho odmítají. Kromě jednoduchosti je pobuřuje také obsah evangelia – slovo o kříži.

Pavel v textu mluví o tom, že je jim bláznovstvím. Přirozené lidské mysli nemůže evangelium dávat smysl. Přirozeného, tělesného, hříšného člověka uráží skutečnost, že někdo jiný musel zaplatit za jeho hříchy. Vždyť on si přece může za hříchy zaplatit sám. Kromě toho je ve svých očích dost dobrý na to, aby svými dobrými skutky vyvážil ty zlé, které ve svém životě napáchal. Jak by pro něj mohla být zpráva o smrti jiného člověka dobrou zprávou?

A navíc – podívejte se na ta fakta. Nějaký Žid se narodil v zapadlé vesničce, v Betlémě, působil na maličkém kusu země, nebyl to známý vojevůdce, panovník, filozof, vynálezce ani spisovatel. Aktivně působil nějaké tři roky a potom byl popraven. Měl jenom malou hrstku učedníků, protože většina ostatních ho opustila. Byl odsouzen vládnoucími Římany i svým vlastním národem k potupné a bolestivé smrti na kříži. Visel tam nahý, zbitý, zkrvavený, vyčerpaný, do hlavy se mu zabodávaly trny z koruny, kterou mu výsměšně udělali z trní vojáci. Náboženské špičky, vůdcové jeho vlastního národa, velekněží a zákoníci, stáli pod jeho křížem a vysmívali se mu. Potom umřel a byl pohřben.

Copak tohle dává nějaký smysl? Je to surové, syrové, hloupé. Vždyť to vypadá naprosto absurdně a směšně. Jak by někdo mohl věřit takovým věcem? Jak by někdo mohl věřit, že tohle je cesta ke spasení člověka? Vždyť je to ubohé! – Ano, právě tak uvažuje nevěřící mysl zatvrzelá hříchem.

Lidé se staví na zadní a říkají, že evangelium je naprostá pitomost, které by oni – inteligentní, možná dokonce vzdělaní, ale také pyšní a zatvrzelí hříšníci, nikdy nemohli uvěřit. Copak tohle by mohlo někomu přinést záchranu?

A tak se lidé posmívají, klepou si na čelo, říkají, že nikdy nebudou věřit, že takovým nesmyslům snad ani nikdo věřit nemůže. Dělají totéž, co zákoníci a farizeové pod Kristovým křížem. Kříž je pro ně pohoršením, bláznovstvím.

Jedině Bohu buď chvála za milost, kterou dává. Jedině Bohu buď chvála za to, že se slitovává nad hloupými hříšníky, jimiž jsme všichni byli a někteří jimi ještě jsou. Jedině Bohu buď chvála za to, že je tak dobrý a smiloval se nad námi, otevřel nám oči, abychom uviděli a uvěřili bláznovské zvěsti. Evangelium je bláznovstvím pro ty, kdo nevěří, ale:

Boží moc pro zachraňované

  • Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. (1K 1,18)

Bůh nám otevřel oči a zazářil nám samotný Kristus, Kristus ukřižovaný. Najednou jsme viděli, že zemřel kvůli nám. Že jeho smrt nebyla hloupá náhoda, nebyla to justiční vražda ani to nebyl omyl – byl to plán, který Bůh připravil před stvořením světa. Když se naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého syna narozeného z ženy a podrobeného zákonu, aby se stal smírnou obětí za nás, kteří věříme. Bůh nám otevřel oči a my jsme zakusili moc evangelia, moc Kristova kříže. Od té chvíle se na kříž díváme úplně jinak. Od té chvíle je nám kříž vzácný, protože na něm došlo k zaplacení našich hříchů. Tam jsme byli vykoupeni, tam jsme i my spolu s Kristem zemřeli hříchu i zákonu. Kříž je důvodem, proč nás Bůh nyní přijímá, proč už proti nám neplane jeho hněv, proč nebudeme odsouzeni společně se světem. Svým křížem nás Kristus vykoupil. Proto je pro nás kříž Boží mocí. Proto je tím nejvzácnějším, co máme.

Moc Kristova kříže je mocí ke spasení, k proměně, ke zbožnému životu, k přemáhání hříchu, k životu v pravdě, je to moc milovat druhé tak, jako si Kristus zamiloval nás. Není větší moci, než jakou nalezneme v slovu kříže. Toto jednoduché a prosté slovo evangelia má moc zachránit duši před ohnivým peklem, z pyšných hlupáků a Božích nepřátel dělá děti Boží. Jednoduché evangelium mění životy křesťanů a řeší problémy církve.

Evangelium je pokrm, kterým se mají sytit všichni křesťané. Je to mléko, kterým se sytí nově narozené děti Boží, ale zároveň je to také hutný pokrm, díky kterému rostou Boží děti ve svatosti a zralosti. Není a ani nemůže být hutnější pokrm, než je evangelium. Evangelium přináší světlo do našich životů, vede nás k tomu nedůležitějšímu – ke kříži. Učí nás pokoře a závislosti na Kristu. Stále znovu potřebujeme slyšet evangelium, stále znovu si musíme připomínat Kristův kříž. Jestliže přestaneme, vrátí se náš starý přítel – pýcha. A s ní přijde zaslepenost, hloupost, tvrdost a každý další hřích, na který si jen vzpomenete.

Proto musíme jít ke kříži, proto si znovu a znovu potřebujeme připomínat, co Kristus udělal na kříži Golgoty. Proto při každém shromáždění lámeme chléb a pijeme víno. Je to fyzické zobrazení Kristova díla, které vykonal na kříži – položil svůj život za nás.

Proto voláme ty, kdo nevěří v Ježíše Krista, k tomu, aby odložili svou pýchu, tvrdost, zlobu a zaslepenost a šli ke Kristu. A naléháme na ty, kteří věří, aby vytrvali ve víře a pokračovali ve svém křesťanském životě s pohledem upřeným na Ježíše. On vede naši víru od začátku až do konce (Žd 12,2).

Proto i vy pamatujte na jednoduchost evangelia, na jeho nadřazenost a prvenství a neustále si připomínejte moc Kristova kříže. V každé těžkosti, v každém soužení, v každé radosti i v každém potěšení je Kristův kříž Boží mocí pro nás, kteří věříme.