Křesťan není poskvrněný, ale obnovuje se (Tt 1,15)

Verze pro tisk

 

  • Ale poskvrněným a nevěřícím nic není čisté. (Tt 1,15)

V našem textu je kontrast – na jedné straně jsou čistí a na druhé straně poskvrnění a nevěřící. A tady je negativní obraz, který nám ukazuje, co křesťan není. Je tu kontrast, který nám říká, že čistým je všechno čisté, ALE nevěřícím… Tento kontrast sahá až do konce první kapitoly a za ním následuje další, kterým se budeme zabývat příště a který mluví o Titovi:

  • Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení. (Tt 2,1)

Na Krétě byli lidé, kteří mluvili to, co bylo nezdravé. Podívejte se, jak tyto lidi charakterizuje Pavel ve verši 14. Jsou to lidé, kteří se odvracejí od pravdy. To je velmi zásadní charakteristika. Když apoštol mluví o poslední době – to je doba, ve které žijeme – říká, že satan bude mnohými klamnými zázraky:

  • … a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. (2Te 2,10)

Na Krétě byli lidé, kteří se odvraceli od pravdy. Hledali cokoliv jiného jenom ne to, co říká zapsané Boží slovo. Toto je velmi důležitá charakteristika – křesťan je ten, kdo miluje pravdu a tedy miluje Boží slovo. Zná pravdu, a to znamená, že zná Boží slovo. Rozumí pravdě a podřizuje se pravdě.

Ale ti, kdo vzdorují pravdě, kdo nepřijímají pravdu a odvracejí se od ní, jsou v našem textu označeni jako ti, kdo stojí v protikladu k čistým – jsou:

Poskvrnění a nevěřící

Čisté je to, co je čisté zevnitř ven. Možná se to na povrchu trochu znečistí, ale potom stačí jenom setřít špínu a je to zase čisté. Je to jako když Ježíš myl nohy učedníkům – když se Petr bránil, Ježíš mu řekl:

  • ‚Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.‘ Řekl mu Šimon Petr: ‚Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!‘ Ježíš mu řekl: ‚Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý.‘ (J 13,8-10)

Ale kdo není vykoupán, kdo není znovuzrozen z Božího slova, z pravdy, ten je poskvrněný a nevěřící. A musíme si připomenout, že Pavel tady píše do církve, mluví tu o lidech, kteří jsou v církvi, ne mimo ní, ale uvnitř, a někteří z nich dokonce v té církvi učí a chtějí vést druhé. Ale nemilují pravdu a snaží se očistit svými vlastními skutky, což ukazuje jednak na to, že jsou stále ještě poskvrnění, nečistí a také to ukazuje, že jsou ve skutečnosti nevěřící. Tohle je velmi závažná skutečnost, která se dnes zhusta přehlíží. Boží slovo nám říká, že uprostřed církve budou ti, kteří jsou poskvrnění a nevěřící.

Křesťan byl očištěn, a proto věří. Zde jsou lidé poskvrnění, neočištění Kristem, a to znamená, že jsou nevěřící. Za chvilku uvidíme, že oni sami si to o sobě nemyslí, protože prohlašují, že znají Boha, ale jejich život je usvědčuje. A zde je to jejich víra, resp. nevěra, která je usvědčuje. Nevěří tomu, že Kristus je dostatečnou obětí za jejich hříchy, ale potřebují něco k tomu přidávat, aby byli dostatečně čistí. Takže to doopravdy ukazuje, že nevěří v Krista, jak o něm svědčí Boží slovo. Pro takové lidi nakonec:

Nic není čisté

Je tady další kontrast – všechno je čisté čistým, NIC není čisté poskvrněným a nevěřícím. To, o čem tady mluví Pavel je svým způsobem relativní – je to dané do vztahu k těmto poskvrněným a nevěřícím lidem. Ve své touze získat spravedlnost vlastním způsobem, očistit se od vnějších věcí, budou vytvářet seznamy pravidel, příkazů a zákazů, povolených a zakázaných věcí, míst, jídel, činností. Je to určitý druh náboženství, které chce dělat víc a víc a další a další věci, ale nechce jednoduše a prostě spočinout v Kristu.

Než se stal Martin Luther křesťanem, byl augustiniánským mnichem. A tohle byl jeho způsob života. Postil se, modlil se, studoval, dělal všechny skutky, které mu přikazovalo jeho náboženství, byl horlivý jako málokdo. Chodil ke zpovědi několikrát za den, až mu jednoho dne jeho zpovědník řekl, aby už za ním nechodil, protože to, co vyznává jako hříchy, žádné hříchy nejsou. Ale Luther byl spalován a usvědčován a potřeboval dělat víc a víc. Ale nakonec mu Bůh otevřel oči a při svém studiu listu Římanům uviděl stejnou pravdu, která je zapsaná také v listu Titovi:

  • On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. (Tt 3,5)

Ale poskvrnění a nevěřící nejsou obmyti, nejsou očištění, neznovuzrodili se k novému životu a proto je jim všechno nečisté. Nejenom jim, ale i v nich:

Mysl i svědomí

  • Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny. (Tt 1,15)

Tohle je velmi důležité, milovaní. Mysl, nebo rozum i svědomí nevěřícího člověka jsou poskvrněné. Jde zde o vnitřního člověka, a dokud je neobnovený, neočištěný Kristem, neznovuzrozený, není nic, co by nebylo zasaženo a porušeno hříchem. Mysl i svědomí jsou stejně porušené hříchem, jako všechno ostatní v našich životech. Člověk je padlé stvoření a Písmo mluví o tom, že naše porušenost hříchem jde až tak daleko, že jsme duchovně mrtví (Ef 2,1). Tělesná mysl není schopná porozumět duchovním pravdám.

  • Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. (Ř 8,7 ČSP)

Tohle je důvod, proč se musíme nově narodit, proč potřebujeme nové srdce a spolu s ním musíme také obnovovat svou mysl. Křesťan je člověk, který se proměňuje obnovou své mysli, ponořuje svou mysl do Božího slova, aby se Boží mysl, která vyjádřena v Písmu, stala jeho vlastní myslí. Když k tomu dochází, obnovuje se také naše svědomí a začínáme rozlišovat.

  • …abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (Ř 12,2)

Je tady duchovní narození, které je spojené se zjevením pravdy z Písma. Křesťan byl tedy očištěn Kristem a obnovuje se Jeho Slovem.

 

(Pokračování příště.)