Návrat k Písmu - jediná naděje církve

Verze pro tisk

Nedávno jsem měl přednášku, při které jsem předkládal argumenty svědčící pro dostatečnost Písma. Šokovalo mě, jak málo lidí, a to v konzervativní evangelikální církvi, vůbec kdy slyšelo něco na toto téma. A to je problém.

Římskokatoličtí apologeti s rozhodností tvrdí, že Bible je „kniha, která patří církvi.“ Kánon Nového zákona (i Starého) byl „ustanoven“ církví, a tak tedy musí platit, že církev je matkou Písma.

Reformace odporovala tím, že církev je „stvořená Slovem“ (creatura verbi). Samozřejmě že věděli, že církev předcházela uzavření kánonu. Vždyť církev existuje už od Adama a Evy (Gn 3,15) až dodnes. Slovo je tím, co vytváří církev, nehledě na dobu a místo. Abraham věděl méně jasně, co my víme ve větší plnosti, ale objekt jeho víry byl stejný - jeho dědic, Ježíš Kristus, v němž budou požehnány všechny čeledi země.

Nyní však máme kánon. Existuje kvalitativní rozdíl mezi službou apoštolů a službou obyčejných pastorů. Pavel se mohl odvolávat na přímé zjevení Ježíše Krista (Ga 1) a povzbuzovat Timotea, aby byl smělý v daru, který mu byl dán skrze to, že na něj „starší vložili ruce“. (1 Tm 4,14)

„Jedině Písmo“ neznamená, že církev nemá žádnou autoritu. Naopak, jak učili reformátoři, musíme rozlišovat mezi neobyčejnou službou proroků a apoštolů (kteří se postarali o kanonický základ víry) a obyčejnou službou pastorů – učitelů a starších dnes, kteří vedou Kristovo tělo. Církev má služebnou autoritu. Proto přijímáme ekumenická kréda a reformační vyznání (luteránská nebo reformovaná) jako věrná shrnutí Písem. Avšak autorita církve není absolutní. Církev se může mýlit, ale Boží slovo zůstává. Písmo musí mít poslední slovo v každém sporu.

Není žádný „apoštolský úřad“ – papežové ani letniční proroci. Kristus k nám promlouvá pokaždé, když slyšíme kázání Božího slova (Ř 10,1-17) na základě biblického kánonu, který je nyní kompletní. I ve dnech apoštolů ohrožovala sektářská rivalita jednotu církve. Proto Pavel říká, aby křesťané nesmýšleli ‚nad to, co je psáno‘ (1K 4,6). Pokud byly sbory založené apoštoly v nebezpečí, že bude pohnuto jejich svícnem (Ga 3,1; 5,4; Zj 2,5), potom jak arogantní jsou papežové, kteří kážou evangelium jiné, než které přinesl Kristus skrze apoštoly?

Ztratíte-li Písmo, ztratíte evangelium

V naší době jsou to však protestanté, dokonce evangelikálové, kdo podceňují dostatečnost Písma pro doktrínu i pro život. Stejně jako ve středověké církvi si i dnes mnozí myslí, že Písmo je ohledně různých doktrín, konání a podobách uctívání nejasné. Není to prostě dost zajímavé. Musíme přidat naše spekulace, zkušenosti a kulturou podmíněný pohled.

Věříme, že reformace vytáhla na světlo ústřední témata Písma, která církev pomalu opustila, k čemuž tíhne v každé generaci. Všichni se potřebujeme vrátit k Písmu - v osobním uctívání, coby ke zdroji naší teologie, v našich sborech a jako k živému Božímu hlasu současnosti. Jen „skrze Písmo samotné“ uslyšíme podivuhodnou zprávu o Otci, který „tak miloval svět, že dal svého jediného Syna.“ Zpronevěřte se tomuto „sola“ a skončíte tím, že se zřeknete „solus Christus“ (jedině Kristem), „sola fide“ (jedině vírou) a „soli Deo gloria“ (jedině Bohu sláva).

White Horse Inn