Vidíme mnohou naši nedokonalost a mnohé záhady, nesrovnalosti a zmatky. Cítíme, že ještě nejsme doma. Jdeme pouští často velmi vyprahlou. Přes to, co se stalo na Golgotě, vidíme ještě hřích, mrákotu a smrt. Nenastalo ještě vidění, ještě je nám choditi věrou. A jestli někdy býváme uvedeni na horu proměnění a říkáme: „Dobré jest nám zde býti,“ musíme zase dolů, a bít se s nedověrou a s ďábly.

Ale přes to, majíce závdavek Ducha, máme plnou jistotu, že se blíží stav dokonalosti, vítězství, slávy a života. Dílo Ducha svatého v nás a na nás a s námi bude dokonáno, jako je dokonáno dílo Pána Ježíše pro nás. A bude to tak krásné, že Bůh bude nad námi prozpěvovati.

Písmo svaté nás o tomto konci slavném poučuje trojím způsobem:

1. Ukazuje nám, že Bůh věčnou radu svou a své uložení nezkráceně a v plném rozsahu vykoná přes satana, hřích i smrt. Ř 8,29; Fp 3,21; 1 K 15,54; 1 J 3,2; Mt 5,8; Zj 22,3-5; 21,3-7.

2. Jak církev přes své nynější ponížení, chudobu a opovržení dojde plné účastenství na slávě své oslavené hlavy. Ř 8,18; Ko 3,4; 1 K 15,49.

3. Jak tato živá naděje pro každého jednotlivého křesťana je přemocnou vzpruhou a pohnutkou svatého, službě Boží zadaného života. 1 J 3,3; 1 K 15,58.

Dílo milosti zazáří v své plné kráse jako báseň Boha samého, která je samá pravda, v den Pána Ježíše Krista, který zahájen bude slavným jeho příštím.

Na toto příští Páně čekala první církev jako na svou blahoslavenou naději, a tato kotva táhne nás i dnes až za oponu v samu blízkost Boží, a na tuto naději svou ohlíží se věřící duše i dnes. Srdce naše bije ve zvýšeném tempu při vzpomínce, že s příštím jeho nastane žeň, svatba, napravení všech věcí, zjevení všeho a zjevení naší slávy, triumf nad nepřáteli, srovnání všeho, rozmotání všeho zmotaného, rozřešení všech záhad, odpověď na všechny trapné naše otázky, zaujetí dědictví ve věčném domově, konec všech běd a ciziny, ustoupení mlh, osobní spatřování tváři Páně. Mt 24,3; 25,31; Mk 8,38; J 14,3; Sk 1,11; 3,19; Ř 8,17; 1 K 1,8; Tt 2,13; 1 Tm 6,14; 1 Pt 1,5; 2 Pt 3,12; Ju 14.

Pán přijde slavně (Mt 16,27; 25,31) jako blesk (24,37) na oblacích (26,64; Sk 1,9.11) s anděly soudit a rozdávat odměny. Ale žádný neví, kdy (Mk 13,35; Lk 12,40), a všecko vypočítávání až dosud zklamalo.

Zdá se, že Písmo jeho příští časově dělí takto:

1. Příchod jeho v oblacích pro jeho lid. Mrtví v Kristu vstanou a věřící živí budou proměněni, a všickni pak zachváceni jemu vstříc v oblacích. 1 Te 4,16-17; 2 Te 1,7-10; Žd 9,28.

2. Příchod jeho na tuto zemi s jeho svatými (1 Te 3,13; Ju 14; Zj 1,14), aby soudil a vyrovnal vše a zřídil tu své tisícileté království (Zj 20,2.4-6) a aby jeho lid byl s ním vždy (1 Te 4,17). Satan pak bude spoután.

Toto tisícileté panování bude uskutečněná kristovláda. Jeho spoluvládci jsou králové a kněží. Lid izraelský stane se lidem misijním, Palestina středem, a národové přijmou milost Boží (Iz 2,1n; 60-66; Za 12,10-14; Mi 4,1-7; 7,11-20; Sk 3,19-21). Naplní se všecka zaslíbení daná Izraelovi a jeho zemi (Iz 11,6n; 35,9; 65,25; Za 8,20n; Am 9,11n). Bude tu království Kristovo a Boží, spravedlnost a pokoj (Ž 85,11).

Dvě věci však ještě tu budou: hříšnost, i když svod satanův bude jeho spoutáním znemožněn (Iz 65,20), a smrt, ač svou dřívější moc ztratí a život bude jako v dobách před potopou prodloužen (65,22).

Mezi člověkem a zvířetem přestane nepřátelství, a země ponese nebývale hojné užitky. Pouště promění se v ráj, a nastane sobota národů, doba pokoje, míru, pokroku (Iz 11,6n; 30,26; 65,17n; Za 14). Jako dříve prolomeny byly hráze záhrobí a démoni se vylili, aby zasahovali do dějin světa, tak v království tisíciletém bude zasahovat ta říše duchů blahoslavených a bude vládnouti rodina Boží.

3. Mezi zachvácení lidu Božího vstříc Pánu v povětří a mezi příští Páně s lidem jeho sem na tuto zemi je klásti největší zmatky konce, řádění antikristovo, návrat Izraele k Bohu, válku antikristovu proti Jeruzalému, v níž právě zasáhne příští Páně s jeho rytířstvem k soudu nad antikristem neboli šelmou i nad falešným prorokem (Zj 19).

4. Ještě jednou bude šťastnému lidstvu dána možnost zkoušky, zdali chce býti pod vládou Krista krále. K tomu cíli puštěn bude satan, a tu nastane povstání proti svatým a proti Jeruzalému (Zj 20,8-9; Ez 38,39). Povstání skončí porážkou a satan bude konečně odstraněn. To je poslední období dějin.