Genesis 1: Mýto-poetický text nebo zjevené Boží slovo?

Hebrejštinu neovládám. První kapitolu Bible si však mohu přečíst – kromě češtiny – i v několika dalších jazycích. Ve všech případech mám z četby tentýž dojem: je to zpráva o stvoření světa. Proč to říkám? Protože z rozhovorů s některými teology a duchovními (z evangelikálních kruhů) se dozvídám, že je to trochu jinak. Podle nich to není zpráva, kterou můžeme považovat za popis historických událostí, nýbrž alegorické vyprávění, velkolepý hymnus, text mýto-poetické povahy. Bůh je samozřejmě stvořitelem našeho světa, ale nic víc. V detailech – poučují mne – musíme nechat prostor pro výsledky poznání vědy, jinými slovy – respektovat evoluční pohled na původ světa a člověka. A rovněž Bibli samotnou musíme číst a vykládat v širším kontextu. A ten nějaké doslovné chápání neumožňuje. Opravdu? To si tedy musíme vyjasnit.

Pominu skutečnost, že poznání vědy je už svou podstatou jen neúplné a dočasné. Pominu i to, že základem evolučního pohledu na svět je naturalismus, který je s biblickým principem stvoření neslučitelný. A dále, že současná věda se svým poznáním o nesmírně složité biochemii buňky a o informačním základu života demaskuje evoluční teorii jako pseudovědu bez solidního exaktního základu. O tom všem by se dal napsat samostatný článek. Soustředím se jen na biblický a teologický aspekt věci.

Evangelikálové představují směr, který navazuje na tradici reformace, hlásí se k Lausannskému závazku a dalším podobným prohlášením. Lausannský závazek z roku 1974, významný dokument světového evangelikálního hnutí, v části s názvem Autorita a moc Bible říká: „Prohlašujeme božskou inspiraci, pravdivost a autoritu celého Starého i Nového zákona jako jediného napsaného Božího slova bez chyby ve všem, co tvrdí…“ To zní opravdu velice dobře. Skutečnost je ovšem trochu jiná. Jaká? To názorně ilustrují následující dva výroky. Na jedné straně prof. Edgar Andrews, vědec z oboru fyziky materiálů, ve své knize God, Science & Evolution (1985) jednoznačně prohlašuje: „Význam prvních kapitol Genesis je beze vší pochyby historický.“ Zatímco známý teolog N. T. Wright tvrdí, že „když čte úvodní kapitoly Genesis, vidí ‚vznik hominidů‘“ (ZOD, č. 143, 2019). Vidíte ten rozdíl? Ne-teolog, odborník z technické oblasti, hájí tradiční přístup k Bibli. Kdežto vychvalovaný teolog vykládá Genesis z pozice evolučního mýtu. Jak je možné, že se tolik dnešních evangelikálů dostává na takovou pochybnou pozici? Je na vině podceňování věci, neinformovanost, duch doby? Myslím, že pomůže, když se na věc podíváme z hlediska biblických zázraků. 

Pokud jde o Nový zákon, tak zejména evangelia jsou plná Ježíšových divů a zázraků. Uzdravování nemocných, vzkříšení Lazara a Jairovy dcery, utišení bouře… Některé měly povahu moci nad přírodními zákony, jiné byly až stvořitelského rázu. Tak např. přeměna vody ve víno na svatbě v Káně Galilejské. Z chemického hlediska absolutně vyloučeno – z vody víno nikdo neudělá. Podobně Ježíšovo nasycení zástupů. Je o tom zpráva ve všech evangeliích, podle Matouše a Marka k tomu došlo dvakrát. Jen sebraných drobtů bylo víc než původních chlebů. Tedy věc z hlediska normálního chodu života zcela nemožná. Je potěšující, že tyto zázraky nikdo – s výjimkou úplných liberálů – nepopírá; všeobecně se přijímá, že byly projevem autority a moci Ježíše jakožto Božího syna. Podobný přístup bychom měli mít i  k zázrakům Starého zákona. Tam ale zjišťujeme zřetelný rozdíl. Ukažme si to na dvou z nich – na přechodu Izraelců přes Rudé moře a na příběhu proroka Jonáše.

Přechod Izraelitů přes moře (Exodus 14) známe velice dobře. Je to „příběh“ s dlouhou řadou různých „vysvětlení“. Vysvětlení zcela zbytečných, protože v biblickém podání je věc naprosto jasná (verš 22): „Izraelci šli prostředkem moře. Vody jim byly hradbou zprava i zleva.“ Podle kralického překladu: „Vody jim byly jako zeď po pravé i po levé straně.“ Jak každý ví – z fyzikálního hlediska je to věc absolutně vyloučená. Bible podává přechod přes moře jako událost, která se stala, dnešní komentáře ji ale zpochybňují. Například: „Zprávu o rozpolcení vod nelze chápat jako popis přírodního úkazu… Toto vyznání nese pečeť své doby a jejího způsobu vyjadřování. V dnešní podobě představuje biblické vyprávění zřejmě výsledek dlouhodobého vývoje textu… Podle verše 21 se zdá, že šlo o mělké moře, které bylo zčásti odváto a zčásti vysušeno prudkým větrem“ (Starý zákon 2 – Exodus, Leviticus, Kalich 1975, s. 89). Bible ovšem zprávu z Exodu 14 na třech jiných místech potvrzuje: (1) Žalm 136,13: „On rozdělil Rákosové moře ve dví… a převedl Izraelce jeho středem.“ (2) Izajáš 63,12: „Ten, který je po pravici Mojžíšově vedl svou proslavenou paží, který před nimi rozpoltil vodstvo.“ (3) Žalm 78,13: „Moře rozpoltil a převedl je, jako hráz postavil vody.“ Tomuto třetímu místu předchází následující pasáž (v. 3–4): „Co jsme slýchali, a o čem víme, co nám otcové vyprávěli, nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích, jež konal.“ Uvedené texty k nám hovoří zcela jasně: Rozpolcené vody v žádném případě nejsou odrazem starověkých legend nebo převzatou mytologií. Jde o mimořádný Boží skutek v rámci vyvedení Izraele z Egypta, který se stal pevnou součástí jeho historické paměti, událostí předávanou z generace na generaci.

Stejným směrem se mínění teologů ubírá v případě pohlcení proroka Jonáše velkou rybou. To přece dnes nemůžeme brát vážně. Podstatná je jen „zvěst“, obsah Jonášova „příběhu“. Zda se skutečně stal či ne, není podstatné. Neboť – upřímně řečeno – cožpak je něco takového možné? Považte – tři dny v útrobách nějakého mořského netvora! Něco takového je prostě nemožné. Ježíš sice opakovaně mluví o „znamení Jonáše proroka“ (Mt 12,39; Mt 16,4; L 11,29) a jednou přitom výslovně říká, že „Jonáš byl v břiše mořské obludy tři dny a tři noci“, tím se ale jen přizpůsoboval myšlení lidí tehdejší doby – to přece nemůžeme brát doslovně. Doložme to opět citací z novodobého komentáře: „K příběhu o Jonášovi nebudeme hledat analogii s doklady v přírodopise. Motiv není vzat ze zoologie, nýbrž z mytologie. Celý starověký Orient znal mořské netvory, v nichž viděl božstva nebo démony… a vykládal si pověsti o člověku v útrobách mořské ryby; např. řecký mýtus mluví o hrdinovi, který je pohlcen mořskou obludou, bojuje po tři dny v jejím nitru; nakonec ho obluda musí pustit na svobodu… Podobný mýtus byl asi podkladem vyprávění o pohlcení Jonáše velikou rybou. Je z něho ovšem použito pouze to, co se hodilo k tlumočení poselství o všemocném Bohu, a to je naplněno novým obsahem“ (Starý zákon 14, Dvanáct proroků, Kalich 1968, s. 147–8).

Znáte Vergiliův epos Aeneis? Je to základní mytologický příběh starořímských dějin. Hrdina Aeneas opouští hořící Tróju a po strastiplné cestě po moři se přes Kartágo dostává do Itálie, kde jeho potomci založí Řím. A pak se naplní proroctví antických bohů o velikosti a slávě Římské říše. Historickými prvky tohoto eposu jsou podle všeho jen pád Tróji a existence Kartága. Vše ostatní je jen legendární vyprávění. Samozřejmě vyprávění vynikající stylem a jazykem a obsahově s vysokou „přidanou hodnotou“. Prostě uznávaná starověká literatura, ceněná i dnes. Je snad podobným mytologickým dílem i Bible? Zřejmě ano – pokud odmítáme či zpochybňujeme její zázraky. Takže se musíme rozhodnout: buď je Bible jen hodnotným starým textem, místy ozdobeným mýto-poetickými pasážemi, anebo zjeveným Božím slovem, kde Bůh koná i skrze divy a zázraky. Ty jsou někdy jedinečného rázu (Joz 10,12–15; 2Kr 6,4–7; 2Kr 20,9–11 atp.) a jindy – jak jsme si ukázali na těch dvou starozákonních případech – jsou potvrzeny i v širším biblickém kontextu.

To se týká i zprávy o stvoření v Genesis 1. Zprávy, která vypovídá o mimořádných, zázračných Božích činech. Někteří křesťané je zpochybňují, širší biblický kontext je ale dosvědčuje zcela jednoznačně. Zpráva o stvoření v šesti dnech je totiž opakovaně potvrzena v desateru Božích přikázání (Ex 20; Ex 31). Ocitujme to známější místo: „V šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddechl si“ (Ex 20,11). V jednom ze základních textů Starého zákona je tak ustanovení dne odpočinku beze vší pochyby vázáno na způsob stvoření. Pasáž Ex 20,9–11 je „vlastní Boží komentář ke Genesis 1“, říká Ken Ham z organizace Answers in Genesis (Odpovědi v Genesis) a dodává: „Verš 11 stojí jako nepřekonatelná hradba proti jakémukoli pokusu přidat miliardy let do Genesis 1.“ Americký publicista Clifford Goldstein to v knize Pokřtěná evoluce (2018) říká podobně: „Jakýkoli pokus změnit těchto šest dní v nějakou alegorii představující miliardy let je vyvrácen samotným čtvrtým přikázáním.“ A nejen to. O deskách Zákona je v Bibli třikrát uvedeno, že měly zcela unikátní původ:

(1)   „… byly to kamenné desky psané Božím prstem“ (Ex 31,18).

(2)   „Ty desky byly dílo Boží, i písmo vyryté na deskách bylo Boží“ (Ex 32,16).

(3)   „Napsal je [ta slova] na dvě kamenné desky a dal je mně“ (Dt 5,22).

To znamená, že ručitelem jejich obsahu je Bůh sám, a to zcela jedinečným způsobem. Nějaký „exegetický únik“ zde není možný. Některá vyjádření Starého zákona jsou alegorická, jiná mají povahu poezie. To se však určitě netýká dnů stvoření. Že stvoření proběhlo v šesti dnech, to nám sděluje Bůh sám.

Shrnutí naší úvahy je prosté a jednoznačné. Rozpolcené moře bylo jedinečným Božím skutkem, projevem svrchované Boží moci a součástí Božího plánu o vyvedení Izraele  z otroctví. Jonášovy „tři dny a tři noci“ byly skutečnou událostí, dosvědčenou v evangeliích, která ukazovala k Božímu dílu záchrany v Ježíši Kristu. Je absurdní uvažovat o tom, že by v základu této symboliky Ježíšova utrpení, smrti a vzkříšení byla nějaká mytologie. Zpráva o stvoření podle Genesis 1 má povahu skutečné historie a jako taková je potvrzena samotným Stvořitelem. A to unikátním, naprosto výjimečným způsobem: Ten Boží prst, to přímé Boží dílo na deskách z hory Sinaj znamená, že stvoření skutečně proběhlo v šesti dnech. Šest dní stvoření patří k základu, k podstatě biblického zjevení. Ano, moc moderně to nevypadá. Pamatujme ale: žádné legendy či mýty starověku s tím nemají co dělat. A nic na tom nemohou změnit ani žádné názory a koncepty dnešní doby.