• Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. (1Te 5,1618)

Byli jsme vykoupeni a vysvobozeni z přicházejícího Božího hněvu. V tomto čísle si znovu připomínáme Kristovu oběť a jeho vzkříšení. Beránek Boží za nás zaplatil svým vlastním životem na kříži Golgoty. To je evangelium, kterým Bůh změnil náš život, skrze které nám přinesl radost, které nás vede k modlitbám a které v nás pů­so­bí vděčnost Bohu, za jeho dobrotu, se kterou se nad námi smiloval. Tato slova píšu v době, kdy naše země a země celého světa čelí pan­de­mii virového one­moc­ně­ní. Naše vláda vyhlásila karanténě podobná opat­ře­ní pro celou zemi. Mnozí lidé jsou sklíčení, další se bojí o sebe nebo o své blízké. Ale naše naděje není v tomto světě. Nemusíme se bát, protože náš Pán vstal z mrt­vých, přemohl smrt a dal nám naději na lepší život, který strávíme s ním. Ne­má­me se rmoutit, máme se radovat, ale to neznamená, že v našich životech nebu­dou okamžiky, kdy nebudeme sklí­če­ní, zarmoucení, kdy nebudeme pro­ží­vat úzkost nebo obavy. Proto po­tře­bu­je­me potěšení a povzbuzení,  které může­me čerpat ze slov Písma.

Bůh nás volá k radosti. V listu Filipským Pavel neváhal hned několikrát opako­vat křesťanům, aby se radovali. Mluví o radosti v modlitbě (Fp 1,4), o radosti ze zvěstování Krista (Fp 1,18), o radosti z jednoty církve (Fp 2,2), o radosti z obětavé služby (Fp 2,17–18), o radosti ze společenství (Fp 2,28–29), o radosti v Pánu (Fp 3,1) a radosti z jeho blízkého příchodu (Fp 4,4–5).

Ve chvílích, kdy zakoušíme obavy nebo jsme zarmoucení, se mnohdy přes­tá­vá­me modlit a zapomínáme na vděčnost Bohu. Proto potřebujeme slyšet pří­ka­zy z uvedených veršů: „Raduj se, modli se a buď vděčný!“ Je ale možné po­slech­nout a následovat taková slova i v těžkých chvílích našeho života? Z vlast­ních sil to možné není. Je to možné jenom z moci Ducha svatého. Musíme se zastavit, odhlédnout od sebe, zadívat se na Krista, přemýšlet o jeho druhém příchodu, o jeho veliké slávě. Rozjímat nad tím, že dostaneme nová těla, bude­me pro­mě­ně­ni, budeme už navždy s Pánem, budeme se těšit z jeho přítomnosti, Bůh nám setře každou slzu s očí, budeme přemoženi jeho velikostí, slávou a mocí, bude­me nadšeni, protože ho uvidíme tváří v tvář, budeme žasnout nad jeho nád­he­rou… To je důvod, proč se radujeme, proč se modlíme a proč jsme vděční.