Čistota srdce
Může mít člověk čisté srdce aniž by věřil v Krista? Je pravdou, že odsuzujeme a nedáváme "šanci" lidem, kteří ve svém životě neuvěří v Krista jen proto, že o něm neslyšeli?

Dříve než si odpovíme na tyto otázky, zamysleme se nad významem čistoty. Čistota odpovídá řeckému katharos a znamená být očištěn od špíny, nečistot, příměsí, přídavků. V duchovním slova smyslu mluvíme o čistotě srdce, čistém motivu, naprosté oddanosti Bohu, spravedlnosti a jednotě víry, nikoliv náboženství. Latinské castus odpovídá osobní očistě od špatných návyků.

V bibli najdeme šest různých příkladů čistoty srdce.

První čistota, která existuje pouze u Boha, je primární čistota. Boží čistota je stejně nedělitelná jako slunce a světlo, voda a vlhkost. (Genesis)

Druhá čistota je čistota, kterou stvořil Bůh. Bůh stvořil celý vesmír, náš svět, anděly a vše živé i neživé. Stvořená čistota existovala pouze dočasně. (Genesis)

Třetí čistota je čistota poziční. V okamžiku, kdy člověk uvěří v Krista, Bůh nás vidí skrze Kristovu čistotu. Ne naše činy, "dobrota" a snaha se očistit, ospravedlnit, ale Kristova krev smyla naši nečistotu, naše hříchy. (Ř 4:5, Ga 2:16, 2 Ko 5:21, Žd 9:14)

Čtvrtý druh čistoty je skutečná čistota, která odpovídá naší nové přirozenosti, našemu novému já, které získáme po znovuzrození. (Ř 6:4-5, 8:5-11, Ko 3:9-10, 2 P 1:3, 2 Ko 5:17, Ř 7:17, 19-22, 25)

Pátý druh čistoty je praktická čistota. Tento druh čistoty vyžaduje naši spolupráci, úsilí a není vůbec snadná. (2 Ko7:1, I P1:14-16, 1 Ko 10:13, 1 J 1:9)

Poslední, šestý druh čistoty je konečná čistota, čistota kterou získáme Božím zásahem, až budeme v oslaveném těle, vzkříšeni k věčnému životu. (1 J 3:2)

Mnoho lidí usiluje o čistotu srdce vlastní snahou a úsilím. Ale naše dobré skutky bez Krista jsou jako ohyzdné, nečisté roucho.

Od počátku světa lidé hledají odpověď na otázku co musím udělat, abych byl přijat do nebe. Odpověď je jasná, ale málokdo jí přijme. Upřímná víra ve falešnou novinu ještě nikoho do nebe nepřivedla, ať se snažil sebevíc. Známe víru a příklad Nikodémův, mladý bohatý vládce "dodržoval" všechna přikázání celý život, přesto si na spásu nevydělal.

Bůh, protože stvořil celý svět a vesmír, ve své všemocnosti, vševědoucnosti a lásce ke svému stvoření připravil cestu pro všechny, kteří mají srdce připravené, aby přijali Krista. Těm, kteří skutečně neslyšeli dal Bůh poznání skrze stvoření a vložil všem do srdce svědomí. Ateizmus je přirozenému člověku naprosto cizí koncept. Antropologové úmyslně ignorují fakta, která jsou známa mezi nejprimitivnějšími národy a kulturami. Všichni mají společnou víru v nějakého boha. Těm, kteří žili před Kristem, dal Bůh zákon, nám, po Kristu dal milost. Všem nám dal víc než dostatek důkazů. Čím víc a čím přístupnější je Boží svědectví každému jedinci, tím zatvrzelejší srdce zůstává. Většina sleduje širokou cestu vedoucí do věčného zatracení. Sami spásu nezvládneme, kdybychom se snažili sebevíc. (Př. 20:9, Jer. 13:23). Pouze ten, kdo pozná a přijme Krista skrze Boží Slovo do svého srdce, kdo se narodí znovu, toho Bůh oddělí od světa (J 15:3). Jen s pomocí Svatého Ducha v srdci Bůh může kontrolovat naši hříšnou přirozenost (Ga 5:16). Jen ten, kdo se podle něj řídí má nové, čisté srdce, které bude s Pánem Bohem na věky. (Ef 6:18, Lk 18:1, 1 Te 5:17, Ž 51:10).