Ukázka z připravované knihy „Svět chce být klamán“

Biblická definice antikrista je velmi prostá a neobvykle jasná. Každý kdo není v Kristu, je antikrist. Všichni, kdo dnes milují Krista, bývali před znovuzrozením antikristy, já k nim patříval na prvním místě plných 37 let:

• Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. (1 J 2,22)

• Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist. (2 J 1,7)

Poslední Antikrist, s velkým „A“, bude vyvrcholením všech nevěřících všech dob. Jméno antikrist chápejme jako „místokrist“ nebo „vicekrist“. Je to ten, kdo Krista nahrazuje, kdo „sedí“ jakoby na Jeho trůnu. Na Kristově trůnu jakoby „sedí“ všichni, kdo Krista neznají, nepotřebují ho, jsou sami sobě mesiáši. Nakrátko (tři a půl dne) propuštěný satan (drak) propůjčí nějakému zlému člověku, konečnému Antikristovi, neobyčejné charizma. Ten bude vystupovat na místě Krista, v duchu světské nábožensko-humanistické ideologie, antikristovské mysli. Nakonec se vetře i do chrámu Božího. Chrám Boží je v novozákonním pojmosloví církev, všichni v Kristu. Prohlásí sám sebe za mesiáše, za krista a za boha, rozumějme za anti-, vice-, místo-krista:

• Ten se postaví na odpor a ‚povýší se nade všecko, co má jméno Boží‘ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce ‚usedne v chrámu Božím‘ a bude se vydávat za Boha. (2 Te 2,4)

I v dnešních shromážděních věřících se skrývá mnoho antikristů. Jsou to ti, co vyšli z nás, ale nebyli z nás, ti, kdo Krista neznají, ti, kdo zaslepují národy křesťanskou filozofií a fiktivně-bulvární, rádoby křesťanskou literaturou. Poměrně krátký čas před druhým příchodem Krista tedy bude existovat početná, mrtvá organizace, církev bez Krista, plná oklamaných národů. Vedle ní bude přežívat, až živořit, početně nepatrný, Duchem svatým vyvolaný ostatek, jenž by Antikrist rád pohltil svým babylonským svodem, kdyby to bylo možné. Znamení doby není to, co se děje nebo bude dít v etnickém, starozákonním Izraeli, ale to, co se děje a bude dít v novozákonním Izraeli Božím z židů a všech ostatních národů, jenž je ve své viditelné formě prorostlý rakovinou nevíry. Falešná církev i svět budou ukonejšeny, vše bude pěkné, klidné, mírové, ekonomicky prosperující, nadějné, bez „fanatických“ křesťanů, a bez hrozby. Jedním ze znamení druhého příchodu Pána Ježíše bude humanistické, neprovokující evangelium, selanka, klid, mír, prosperita a naprostý úpadek církve, která bude znát jen falešného „vicekrista nebo místokrista“. Proto si lidé, patřící tomu Zlému, budou tolik věřit, podobně jako před potopou:

• Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka. (Mt 24,37-39)

Je jen v Božím časovém rozvrhu, do kterého žádný smrtelník nikdy nenahlédne, kdy dopustí, aby byl satan propuštěn, aby uvedl do „církve“ konečného Antikrista. Satana, dnes v pozemské, antikristovské propasti, svazuje Duch svatý, který ochraňuje a zachovává Boží lid v Kristu. Přijde však den, kdy Duch svatý satanovi uvolní cestu:

• Nevzpomínáte si, že jsem vám to říkal, ještě když jsem byl u vás? Víte přece, co zatím brání tomu, aby se ukázal [=antikrist] dříve, než přijde jeho čas. Ta nepravost již působí [=do světa vyšlo mnoho antikristů], ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten [=Duch svatý], kdo tomu brání. A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš ‚zabije dechem svých úst‘ a zničí svým slavným příchodem [= poslední soud, ohnivé jezero]. Ten zlý [=antikrist] přijde v moci satanově [= draka], bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude [= falešný prorok] svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti. (2 Te 2,5-12)

Všimněme si, že je to Bůh, kdo vydává nevěřící do moci klamu. Z toho vyplývá, že je to Bůh, kdo vše dopouští, kdo povoluje nebo zakazuje satanovi klamat národy. Satan je dnes, mezi oběma Kristovými příchody, stále ještě svázán. Bůh stále přidává své další vyvolené do církve. Dále si nemůžeme nepovšimnout, jak konečné zničení satana dechem Kristových úst odpovídá veršům ze Zjevení 20.

• Viděl jsem, jak vystoupili po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a město [=církev, jeho vyvolená nevěsta, Izrael Boží], které miluje Bůh. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je. Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků. (Zj 20,9-10)

Na světě je dnes mnoho antikristů, kteří v omezené síle obkličují Boží nevěstu, jeho svaté město, jeho vyvolený lid. Zopakujme si pro utvrzení tento verš:

• Ta nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání [= Duch svatý]. (2 Te 2,7)

Pronásledování Božích lidí bude s postupem času nabývat na síle a četnosti.

• Dítky, nastala poslední hodina; a jak jste slyšeli, že přijde antikrist, tak se nyní vyskytlo mnoho antikristů; podle toho víme, že nastala poslední hodina. (1 J 2,18)

Prozatím je však pronásledování Božího Izraele, všech v Kristu, značně omezeno Duchem svatým. Ten drží satana s jeho dětmi na krátké „šňůře“. Proto je dnes satan, jeho démoni a dnešní antikristi – všichni nevěřící – značně omezen, aby ve všem všudy nemohl svádět národy do té míry, že by jim svodem zabránil přijmout Kristovu spásu.

Nicméně, přijde den, až se dovrší „tisíc“ let, až uplyne „tři a půl“ let (o tom dále), kdy už satanovi nebude v cestě stát Duch svatý.

• Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře… (Zj 20,7)

Tehdy se ukáže ten zlý, který od základů, zevnitř rozloží církev. Pronikne do ní, pronikne do Božího chrámu a usadí se v něm jako trojský kůň. Viditelná církev přestane existovat. Po krátkou chvíli „tři a půl dne“ bude vystupovat jen formální, ďáblova „církev“:

• Ten se postaví na odpor a ‚povýší se nade všecko, co má jméno Boží‘ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce ‚usedne v chrámu Božím‘ a bude se vydávat za Boha. (2 Te 2,4)

Opravdová církev, všichni kdo jsou uschováni v Kristu, projde neopakovatelným soužením. Konečný Antikrist, v ďáblově moci, oklame a svede národy, shromáždí všechny svoje démony, všechny svoje děti, svoje antikristy, v podstatě celý nevěřící svět k boji proti Božímu lidu, proti ekklésii, proti Izraeli Božímu:

• …a vyjde, aby oklamal národy ve všech čtyřech úhlech světa, Góga i Magóga. Shromáždí je k boji a bude jich jako písku v moři. (Zj 20,8)