Zápas o duši:

Tvá vzácná milost (Amazing Grace)

Verze pro tisk

1. Tvá vzácná milost, šťastný den! Je spasen lidský vrak!
Já ztracený byl nalezen, slepému vrácen zrak.

2. Ke kříži musila mne vést, by strach můj zlomen byl!
Mou nejšťastnější chvílí jest den, kdy jsem uvěřil.

3. Že mnohou bouří, nástrahou má cesta vzhůru jde?
Mám všechno, když mám milost Tvou, ta domů mě dovede.

4. Až moje srdce znavené se navždy zastaví,
Tvá milost do nového dne mne v slávu postaví.

Příběh písně

John Newton (1725–1807)

Životopis Johna Newtona stojí zcela jistě za přečtení.

Vyrůstal na moři a v mnoha svých písních se vrací ke dnům dětství a dospívání, kdy se plavil nebezpečnými oceány na velkých námořních lodích 18. století. Jeho otec byl námořním kapitánem a John ho viděl jen velmi zřídka. Na jeho život měla tedy největší vliv matka. Zatímco seděl na jejím klíně, vyprávěla mu biblické příběhy, učila ho zpívat písně a modlit se za svou spásu.

Svět Johna Newtona se rozpadl krátce před jeho sedmnáctými narozeninami, když matka zemřela a on vstoupil do života plného zoufalství a hříchu. Když ho přinutili dát se k námořnictvu, začal se stavět proti všem autoritám. Klel a nadával, byl agresivní a jeho chování bylo tak zlé, že ho vysadili v Západní Africe, kde žil jako otrok vydán na milost odpornému obchodníku s otroky a jeho africké ženě.

Z této situace byl pozoruhodně zachráněn a právě byl na cestě domů, když se v noci 10. března 1748 strhla děsivá bouře, která téměř zcela zničila loď. Newton byl přivázán ke kormidlu lodi a ze všech sil se snažil vyvést ji ven z bouře. Ze strachu a zoufalství volal k Bohu o záchranu. Všechny modlitby, písně a biblické verše, které se během let na matčině klíně naučil, se mu najednou vynořovaly z paměti. To byl začátek cesty, na které Newton přijal plnou jistotu spasení v Ježíši Kristu, svém Pánu a Spasiteli.

O několik let později působil jako vděčný Boží služebník ve sboru v Olney v hrabství Buckingham na pozici kaplana (a později jako pastor sboru v Londýně). Právě v Olney napsal Newton své nejznámější písně a vznikl zde i slavný zpěvník „Olney Hymns“ plný písní zkomponovaných Newtonem a jeho dobrým přítelem Williamem Cowperem. Jednou z nich byla právě „Tvá vzácná milost (Amazing Grace)“.

Autor Newtonova životopisu, Jonathan Aitken, zachycuje příběh této nádherné písně ve své knize „John Newton, Od nemilosti k vzácné milosti“. Píše:

„Newtonova Amazing Grace je nejzpívanější, nejnahrávanější a nejmilovanější píseň světa. Žádná jiná píseň, duchovní či světská, se s ní nemůže srovnávat co do počtu nahrávek (přes 3 000 jen ve Spojených Státech), v četnosti její interpretace (v průběhu jednoho roku se veřejně zpívá asi desetmilionkrát), v mezinárodní oblíbenosti napříč šesti kontinenty ani v její kulturní stálosti (je jí 238 let a je stále v plné síle)... Přesto se mezi těmi miliardami lidí, kteří ji po dobu její existence s radostí zpívali nebo jí rádi naslouchali, má jen pár jedinců alespoň nějaké povědomí o jejím původu, účelu, důsledcích nebo historii.

Amazing Grace vyšla z Newtonova pera ke konci prosince roku 1772 jako součást příprav na novoroční kázání, které měl svým farníkům přednést 1. ledna 1773. Tato poznámka o vzniku písně při přípravě na kázání by byla cizí většině duchovních 18. století, ale Newton byl v oblasti duchovní ho vyučování důvtipným inovátorem. Během uplynulých dvou let experimentoval s (pro duchovního anglikánské církve) vysoce neobvyklou činností – psal duchovních písně určené obyčejným lidem. Tato činnost se zrodila z Newtonova poznání, že základní náboženské knihy tradiční církve, tedy Bible krále Jakuba (King James Bible) a Knihy společných modliteb z roku 1662, byly plné slov a frází, kterým nevzdělaní lidé nerozuměli.

Jeho sbor v Olney tvořili většinou tkalci, zemědělci, pracovníci sladoven, kováři a další řemeslníci nebo živnostníci, a proto se Newton domníval, že by jim mohl pomoci pochopit Písmo, kdyby napsal písně s jednoduchými slovy objasňující biblické texty, o kterých kázal.

Na začátku svého působení na místě kaplana v Olney používal Newton k tomuto účelu písně jiných autorů, jako například Isaaca Wattse nebo Johna a Charlese Wesleyových. První, komu se dostalo biblického vyučování prostřednictvím duchovních písní, byly děti z jeho farnosti... Když Newton viděl, jak efektivní pomůckou při duchovním vyučování dětí je zpěv a učení se písní zpaměti, rozšířil tuto praxi i na dospělé členy shromáždění... Ačkoliv se zpívání duchovních písní těšilo oblibě, součástí nedělních shromáždění se stávalo jen příležitostně, spíše se uplatňovalo při modlitebních setkání během týdne. Anglikánská církev osmnáctého století totiž považovala za nevhodné, aby uvnitř zdí vysvěcených budov zaznívalo cokoliv jiného než metrické žalmy (žalmy upravené do písňové formy).

Den k vyučování o Boží milosti, 1. ledna 1773, si Newton asi nevybral bezdůvodně. Měl ve zvyku považovat každý Nový rok za milník, za příležitost k duchovnímu hodnocení.

Poznámky v Newtonově diáři k jeho kázání ve sboru v Olney na Nový rok ukazují, že rozvinul téma svého zápisu z 31. prosince. Začal tím, že zdůraznil, jak je důležité být vděčný Bohu za Jeho dřívější milosti. Potom položil tu stejnou řečnickou otázku jako David před třemi tisíci lety: „Kdo jsem já, Pane?“

Newtonova odpověď ovlivněná vlastními zkušenostmi zazněla jasně v písni, kterou právě napsal. Prohlásil, že neobrácení hříšníci byli oslepeni „bohem tohoto světa“ (satanem), dokud „k nám nepřišla Boží milost, kterou jsme si nejen nezasloužili, ale ani jsme po ní netoužili... naše srdce se bránila Jeho vstupu až do chvíle, kdy nás přemohl mocí své milosti.“

Newtonova vlastní slova vyjadřují úžas nad Boží milostí, díky níž došlo ke spasení hříšníků, obzvláště jeho samotného!

„Až se dostanu do nebe, uvidím tam tři divy. První z nich bude, že tam uvidím mnoho lidí, u kterých jsem to neočekával. Druhý zázrak bude, že nenaleznu mnohé z těch, které jsem tam očekával. Třetí a největší zázrak ze všech bude, že tam budu přítomen já!“

Vlastní slova Johna Newtona napsaná na pamětní desce olneyského hřbitova:

JOHN NEWTON, duchovní

Kdysi nevěřící a prostopášný posluhovač otroků v Africe byl z bohaté milosti našeho Pána a Spasitele JEŽÍŠE KRISTA zachráněn, obnoven, omilostněn a pověřen kázat evangelium, o jehož zkázu předtím po dlouhou dobu usiloval. Sloužil téměř šestnáct let jako kaplan na této faře a dvacet osm let jako pastor v St. Mary Woolnoth.

David Fielding, Castlefields Church, Derby, UK.

www.castlefieldschurch.org.uk